K málo prozkoumaným výrobním odvětvím v protohistorii Moravy patří činnosti spojené s hutněním železa. V Olomouci-Neředíně bylo spolu s časně laténskou keramikou nalezeno více než 80 kg strusek, úlomky rud a velké množství tepelně postižené hlíny. Ani v jednom případě se ale nepodařilo spojit jejich výskyt s výrobním zařízením. Hutněna byla především ruda typu Lahn-Dill, která musela být transportována ze vzdálenosti 20–25 km. Radiokarbonová data ze zuhelnatělého dřeva pocházejícího ze strusek odkazují do počátku doby halštatské, lze však předpokládat, že výroba probíhala v pozdní době halštatské či spíše v časné době laténské a v radiokarbonových datech se odrazil „old-wood effect“. Vzhledem k rozsáhlému odlesňování krajiny v okolí Olomouce v mladším pravěku je zvažováno zásobování produkčního místa dřevěným uhlím z širšího okruhu 15–20 km. Nálezy strusek z Olomouce-Neředína představují nejstarší doložené stopy hutnění na Moravě. and Among the little-investigated specialised production in Moravian Iron Age are activities related to iron metallurgy. Together with La Tène pottery, more than 80 kg of slag, fragments of ore and a large amount of heat-affected clay was found at Olomouc-Neředín, however, it was not possible to link their occurrence with production installations. Lahn-Dill-type ore was mainly processed, which had to be transported from a distance of 20–25 km. Radiocarbon dating of carbonised wood that came from slag points to the beginning of the Hallstatt period; it can however be assumed that production took place in the Late Hallstatt period or, rather, Early La Tène, and that the ‘old-wood’effect was reflected in the radiocarbon dating. Due to extensive deforestation of the landscape around Olomouc in later prehistoric times, the function of a supply area for wood coal from the vicinity of 15–20 km is under consideration. Finds of slag from Olomouc-Neředín are the earliest documented traces of bloomery smelting in Moravia.
Jeskyně Býčí skála – jedna z nejznámějších halštatských lokalit na Moravě – byla archeologicky zkoumána mezi lety 1868 a 1942. Zatímco Předsíň poskytla mimořádně bohatou nálezovou situaci z pozdní doby halštatské, Jižní boční síň zhruba 100 m daleko od vchodu vstoupila do širšího povědomí jako významná lokalita mladého paleolitu. Zprávy o předválečných výzkumech však ukazují, že se v prostoru Jižní boční síně nacházely také početné postpaleolitické nálezy (lidské kosti, zvířecí kosti, keramika). Předložená studie diskutuje o rozsahu a charakteru těchto pravěkých aktivit a porovnává Býčí skálu s podobnými lokalitami, které jsou považovány za pohřební jeskyně. V závěru je předložena hypotéza o funkci a významu jeskyně v pozdní době halštatské. and The Býčí skála cave in the Moravian Karst and the Hallstatt use of its Southern Prong. The Býčí skála cave, one of the best known Hallstatt sites in Moravia, was subjected to archaeological investigation from 1868 to 1942. While Předsíň [Anteroom] offered an exceptionally rich Late Hallstatt period finds situation, Jižní boční síň [Southern Prong], some 100 m from the entrance, has entered the broader consciousness as an important Upper Palaeolithic site. The reports on the pre-war investigations, however, indicate that the space of the southern side chamber also contained numerous post-Palaeolithic finds (human bones, animal bones, ceramics). This study discusses the extent and character of this prehistoric activity, and compares Býčí skála to similar sites regarded as burial caves. The conclusion presents a hypothesis as to the function and significance of the cave in the Late Hallstatt period.