Příspěvek se věnuje archeologickým situacím z časně laténského sídliště v Chržíně, které poskytují doklady výjimečných výrobních aktivit i dálkových kontaktů s jižní a severní Evropou. Poznatky z tohoto rovinného sídliště jsou sledovány v širším kontextu kulturního vývoje Evropy v 6. a 5. stol. př. Kr. Z více pozoruhodných zahloubených objektů jsou publikovány dva nejvýznamnější – zahloubená chata a dílenský objekt. Datování radiokarbonovou metodou AMS doplňuje relativní chronologii; fyzikálně chemický rozbor strusek z objektů a kapek tavenin na tyglících potvrdily práce s taveninami železa a bronzu na sídlišti; analýzy četných úlomků jantaru potvrzují transport této suroviny od Baltského moře. and The paper focuses on discoveries from the early La Tène settlement in Chržín, Kladno distr., providing documentation of rare production activities and long-distance contact with southern and northern Europe. New findings from this Central Bohemian low-land settlement are examined in the broader context of the cultural development of Europe in the 6th and 5th centuries B.C. Remarkable finds are offered by several sunken features, with only the two most significant published here – a sunken hut and a workshop feature. Relative chronology is supplemented by AMS radiocarbon dating. Physical and chemical analyses – X-ray diffraction, determination of selected trace elements (FAAS), electron microanalysis (EDX) – of slag from the features, and of drops of metal on the furnaces, have confirmed that iron and bronze were worked at the settlement; analyses of numerous amber fragments have confirmed that this raw material was transported from the Baltic sea; and information on a rondel made from a child’s skull was provided by an anthropological assessment.
K málo prozkoumaným výrobním odvětvím v protohistorii Moravy patří činnosti spojené s hutněním železa. V Olomouci-Neředíně bylo spolu s časně laténskou keramikou nalezeno více než 80 kg strusek, úlomky rud a velké množství tepelně postižené hlíny. Ani v jednom případě se ale nepodařilo spojit jejich výskyt s výrobním zařízením. Hutněna byla především ruda typu Lahn-Dill, která musela být transportována ze vzdálenosti 20–25 km. Radiokarbonová data ze zuhelnatělého dřeva pocházejícího ze strusek odkazují do počátku doby halštatské, lze však předpokládat, že výroba probíhala v pozdní době halštatské či spíše v časné době laténské a v radiokarbonových datech se odrazil „old-wood effect“. Vzhledem k rozsáhlému odlesňování krajiny v okolí Olomouce v mladším pravěku je zvažováno zásobování produkčního místa dřevěným uhlím z širšího okruhu 15–20 km. Nálezy strusek z Olomouce-Neředína představují nejstarší doložené stopy hutnění na Moravě. and Among the little-investigated specialised production in Moravian Iron Age are activities related to iron metallurgy. Together with La Tène pottery, more than 80 kg of slag, fragments of ore and a large amount of heat-affected clay was found at Olomouc-Neředín, however, it was not possible to link their occurrence with production installations. Lahn-Dill-type ore was mainly processed, which had to be transported from a distance of 20–25 km. Radiocarbon dating of carbonised wood that came from slag points to the beginning of the Hallstatt period; it can however be assumed that production took place in the Late Hallstatt period or, rather, Early La Tène, and that the ‘old-wood’effect was reflected in the radiocarbon dating. Due to extensive deforestation of the landscape around Olomouc in later prehistoric times, the function of a supply area for wood coal from the vicinity of 15–20 km is under consideration. Finds of slag from Olomouc-Neředín are the earliest documented traces of bloomery smelting in Moravia.
Region při soutoku Labe a Vltavy s rozsáhlou sídelní aglomerací na křižovatce dálkových cest přináší v archeologických nálezech svědectví o přítomnosti význačných jedinců společnosti z pozdní doby halštatské a časně laténské. Upozornit lze v této souvislosti především na dvě pohřebiště z počátku doby laténské a sídlištní objekt z pozdní doby halštatské v k. ú. Hořín a Vlíněves. Kostrové hroby se železným drátem na lebkách prozrazují pokrývky hlavy ve tvaru listovité koruny. Pohřbené osoby patřili k aristokracii a zastávali zřejmě i kněžské funkce. Dvě etruské bronzové mísy ze žárového hrobu poukazují na významnou polohu lokality u křižovatky důležitých jantarových cest. Bronzová tulejka antropomorfního tvaru nalezená v sídlištním objektu Ha D2–3 byla součástí ozdobného zakončení vrcholku picího rohu. Kování picích rohů doložená v sídlištním prostředí jsou velmi vzácná a prozrazují přítomnost elity společnosti. Symbol adoranta umístěný na vrcholu prestižní picí nádoby otevírá problematiku kultovní symboliky, kterou se práce v širších souvislostech zabývá. and The region at the confluence of the Elbe and Vltava rivers, with a vast settlement agglomeration at the crossroads of long-distance routes, has produced archaeological finds testifying to the presence of distinguished individuals in late Hallstatt and Early La Tène society. Strong evidence comes from two cemeteries dating to the beginning of the La Tène period and a settlement feature from the late Hallstatt period in the cadastral territories of Hořín and Vlíněves. The iron wire found on skulls in inhumation graves indicates headdresses in the shape of a foliate crown. The buried individuals were members of the aristocratic elite and apparently also served a clerical function. Two Etruscan bronze bowls from a cremation grave are evidence of the significant location of the site at the crossroads of important amber routes. A bronze anthropomorphic socket found in an Ha D2–3 settlement feature formed part of the decorative tip of a drinking horn. The metal fittings of drinking horns documented in the settlement environment are highly rare and indicate the presence of elite members of society. The symbol of an adorant on the top of a prestigious drinking vessel opens the subject of the ritual symbolism addressed in broader contexts in this article.
Rozšíření dvoukomorových vertikálních pecí je v zaalpském prostoru spojováno především s hrnčířskou výrobou v době laténské. Názory na funkci ojedinělých objektů tohoto typu z předchozích období ovšem nejsou zcela jednotné. Vedle hrnčířství jsou spojovány především s tepelným zpracováním potravin. K řešení otázky jejich využití byla nepočetná kolekce uvedených pyrotechnologických zařízení z úseku Ha C – LT A zkoumána z hlediska jejich formálních a metrických charakteristik a ve vybraných případech byly teplotní podmínky jejich provozu studovány s využitím rentgenové difrakční práškové analýzy. Možnosti užití zařízení k výpalu keramiky byly testovány také experimentálně. Na základě výsledků lze konstatovat, že se povětšinou jednalo o zařízení odlišné konstrukce, než byly hrnčířské pece z doby laténské. Jejich parametry problematizují myšlenku využití k výpalu keramiky, což v některých případech potvrzují také výsledky přírodovědných analýz i experimentu. and The spread of two-chambered vertical kilns in the transalpine area is connected primarily with pottery production in the La Tène period. However, opinions on the function of the unique features of this type from earlier periods are not entirely uniform. Besides pottery, the devices are linked especially to the thermal processing of food. In order to resolve the question of their use, a small collection of the aforementioned pyrotechnological devices from the Ha C – LT A period was investigated from the perspective of its formal and metrical characteristics, and in selected cases the thermal conditions of their production and operation were studied using X-ray powder diffraction analysis. The possibilities of using the devices to fire pottery were also tested experimentally. On the basis of the obtained results, it can be stated that they were mostly devices of a construction that differed from La Tène pottery kilns. Their parameters alone make their use in the firing of pottery questionable, which in several cases was also confirmed by the results of natural science analyses and experiments.