Stať deskriptivní formou přináší poznatky z prvního dotazníkového průzkumu, který je součástí širšího projektu sociologického výzkumu historického vědomí obyvatel České republiky. Po úvodním zasazení do kontextu koncepcí historického vědomí a kolektivní paměti jsou nejprve popsány výsledky průzkumu na téma zájmu o dějiny a jejich jednotlivé oblasti; zdrojů, z nichž lidé získávají historické informace a sebehodnocení z hlediska znalosti historie. Další části článku jsou věnovány problematice českých národních dějin, především tomu, jakým způsobem veřejnost hodnotí jednotlivá historická období, a jsou zde také předloženy informace týkající se hrdosti občanů na národní historii. Závěrečná část se věnuje obecným aspektům historického vědomí tzn. názorům lidí na průběh dějin a důležitost sil, které ho ovlivňují, a také na význam, který má historie pro současný život společnosti., This article describes the results of an initial survey which is a part of broader project of sociological research into the historical consciousness of inhabitants of the Czech Republic. Firstly, the topic is put into the context of conceptions of historical consciousness and collective memory. This is followed by an outline of the public’s interests in history and its different fields, their sources of information and self-evaluation of historical knowledge. Next the article deals with the issue of Czech national history, especially how the public evaluates different historical periods and the level of pride Czech peo - ple feel about their national history. The final section addresses the problem of the historical consciousness of citizens on a more general level; it summarizes opinions on the course of the historical process, the importance of different influences on it, and also on the role which history plays in contemporary society., and Jiří Šubrt, Jiří Vinopal.
Pavel Machonin byl bezesporu jednou z největších osobností píšících současné sociologické dějiny a jeho odchod znamená obrovskou ztrátu nejen pro vědeckou, ale také pro laickou veřejnost. Jeho životním krédem bylo, že „posláním sociologa je poznávat skutečné sociální vztahy mezi lidmi, nikoliv podléhat módním ideologiím.“ Ve své celoživotní práci se proto snažil co nejrealističtěji vypovídat o sociální skutečnosti a zabývat se reálnými otázkami a výsledky, ke kterým dospěl, psát co možná nejsrozumitelnějším jazykem. and Jana Šípová.
Psychoanalytický výklad politiky není zdaleka výjimečný. Poměrně populární jsou sychoanalytické výklady života a činnosti velkých politických vůdců – viz Valenty, Feldman [2001] či Post [2003]. V praktické politické činnosti pak někteří psychoanalytici vidí sublimaci sexuálních pudů (freudisté), kompenzaci komplexu méněcennosti (adlerovci), projev určitých kolektivních mýtů (jungovci) apod. Cílem příspěvku je prozkoumat možnost aplikace psychoanalýzy pro výklad politických fenoménů blíže., Classical Psychoanalysis and Politics. The article is concerned with psychoanalysis and its application to politics. First part focuses on social thinking of Sigmund Freud. Second part examines political insights of Carl Gustav Jung. Third part examines the social theory of Erich Fromm. Forth part calls attention to political opinions of Herbert Marcuse. The article highlights a traditional Freudian approach to society and politics., and Marek Loužek.