Hinkelstein ist der Name einer mittelneolithischen, am nördlichen Oberrhein heimischen Kulturgruppe an der Wende vom 6. zum 5. Jahrtausend v. Chr., deren erste Gräber 1866 in Monsheim bei Worms, Rheinhessen, nahe einem ebenso benannten Menhir entdeckt worden waren. Zwei große Gräberfelder von Worms, Rheingewann 1895 und Rheindürkheim 1898, blieben lange Zeit repräsentativ, bis 1988/89 in Trebur, Südhessen, ein großes Gräberfeld der Hinkelsteiner und Großgartacher Kultur planmäßig ausgegraben werden konnte. Hinkelstein ist eine Nachfolgekultur der Linienbandkeramik am Ort und eine Schwesterkultur der Stichbandkeramik im Osten. Dabei wurde die bandkeramische Hockerbestattung von einer Streckbestattung mit strenger Orientierung SO–NW abgelöst und eine reiche Gefäßornamentik in linienbandkeramischer Technik und stichbandkeramischer Struktur entwickelt. and HINKELSTEIN – THE CULTURAL PICTURE OF A NEOLITHIC GROUP. Hinkelstein is a Middle Neolithic cultural group spread across the upper Rhineland, and dated to the turn of the 5th Millennium BC. The first graves of this group were uncovered in 1866 at Monsheim near Worms (Hessen Rhineland), close to the menhir of the same name. Two large cemeteries at Worms – Rheingewann (1895) and Rheindürkheim (1898) – remained representative until 1988/89, when planned excavations were able to uncover a large cemetery at Trebur (south Hessen). Evidence of the Hinkelstein and Großgartach cultural groups was recovered. Hinkelstein is a group which here follows the Linear Pottery culture and corresponds to the Stroke–Ornamented Ware culture in the east. Flexed burials are now replaced by stretched ones with a precise SO–NW orientation. Its rich ornamentation uses the technique of Linear Pottery and the structures of Stroke–Ornamented Ware.
Při záchranném výzkumu v Jaroměři v r. 1995 byla odkryta část výrobního okrsku sídlištního areálu vypíchané keramiky. V obj. 17 byla nalezena polovina zoomorfní nádobky, zdobené plastickými výčnělky, na čtyřech nožkách, která snad představuje ježka. Vedle početné štípané industrie a částí kamenných hlazených nástrojů byla v objektu nalezena kolekce hliněných korálků v různém stadiu zhotovení. Podle nalezené keramiky obj. 17 náleží střednímu stupni vypíchané keramiky, na rozhraní III a IVa fáze podle M. Zápotocké. and Part of the production zone of a Stroke–Ornamented Ware culture settlement area was revealed by rescue excavations undertaken in 1995. In feature 17 half of a small zoomorphic vessel was found, decorated with sculpted protrusions and standing on four feet; it perhaps represents a hedgehog. In addition to a sizeable chipped stone industry and parts of smooth stone tools, the feature also yielded a collection of clay beads in various stages of preparation. From the ceramics found, feature 17 dates to the middle of the Stroke–Ornamented Ware culture, at the interface of M. Zápotocká’s phases III & IVa.
The well of the Stroke–Ornamented Ware culture, discussed in this paper, was discovered at Konary in August 1999. The site lies near the well–known complex of sites at Brześć Kujawski (some 8 km to the west). The available findings show that the well was built in the early phase of the use–life of a large settlement composed of trapezoidal houses. The well, which was 4.5 m deep, was dug in hard moraine clay. The bottom of the well yielded a characteristic amphora lavishly ornamented with a stroke patternin geometric arrangement, dating to phase IV of the Stroke-Ornamented Ware culture after M. Steklá–Zápotocká. Though discoveries of wells have already been recorded in the Linear Pottery culture, the well from Konary is by far the most credible and remarkable discovery. and Studna z období kultury s vypíchanou keramikou, jež je pojednávána v článku, byla odkryta v Konarech v srpnu 1999 nedaleko známého komplexu lokalit u obce Breść Kujawski. Studna byla zřízena v počáteční fázi života rozsáhlého sídliště s trapezovitými domy. Byla vykopána v tvrdém morénovém jílu do hloubky 4,5 m. Na dně studny ležela typická amfora bohatě zdobená vypíchanými geometrickými vzory, datovaná do IV. fáze kultury s vypíchanou keramikou podle M. Steklé–Zápotocké. Ačkoli známe studny již z kultury s lineární keramikou, studna z Konar se díky nálezovým okolnostem řadí k objektům s nejvyšší vypovídací hodnotou.