Kvaš a akvarel na papíře (13, 7 x 17, 6 cm): pod stanem sedí na posteli Venuše a Vulkán (kladivo přes rameno), oba jsou polonazí. před nimi dva Amorové s luky, další Amor na posteli. V pozadí krajina s městem., Kaufmann 1988#, 11.5., and Hoffman se v roce 1585 přestěhoval do Prahy, kde se byl císařským dvorním malířem, v Praze zemřel v roce 1592. Kopie podle Hoffmanna, který se ve figurální scéně inspiroval rytinou (G. Ghisi).
Olej na plátně (143 x 208 cm): Venuše doprovázená Amorem v dílně chotě Vulkána, který právě na kovadlině kuje pancíř pro Venušina syna Aenea. Venuše drží již hotový meč a štít, Amor přilbu., Togner 1999#, s. 304-5, č. 304; Togner 2010#, 130., and V hamburgské Kunsthalle je přípravná kresba (inv. no. 1963-91).
Olej na plátně (85,5 x 72 cm): polonahá Venuše (řetěz s drahými kameny přes hruď, náramky na obou rukou) společně s polonahým Vulkánem (pleš, vousy, kladivo) drží šíp hrotem vzhůru. Venuše se obrací k Amorovi vznášejícím se nad ní (luk, toulec), Amor má zavázané oči a ukazováčkem ukazuje na hrot šípu., Togner 1999#, s. 33-35, č. 6., and Výjev s Amorem, který i se zavázanýma ukazuje přesně na hrot šípu, lze číst různým způsobem, ale o alegorickém charakteru zobrazení není pochyb.
Bronzový reliéf (47 x 56, 5 cm): Vulkán a jeho čtyři pomocníci, kyklópové, buší kladivy do plátu železa na kovadlině, všichni jsou nazí, nebo s bederními rouškami. Nalevo je kovářská výheň s ohněm. Napravo přichází nahá Venuše se služebnicí, takže se jedná o ilustraci k Vergiliově Aeneidě a železo je nový Aineiův štít. and Fučíková 1997#, 49, I/130
Budova Obchodní školy, pod korunní římsou na průčelí vlevo reliéf: stojící Vulkán s kovadlinou a kladivem, vyrábí kotvu, vedle kovadliny stojí Venuše, pod ní Amor. and M. Fišer: http://www.socharstvi.info/realizace/sest-alegorickych-soch-na-budove-banky-v-plzni/ (Centrum pro dějiny sochařství)
Mědiryt (189 x 310 mm). Scéna ve Vulkánově dílně. Uprostřed kovadlina, na ní šíp, jehož hrot kove Vulkán (v pozdvižené pravici kladivo) sedící na obraze vlevo na drapérii. Vedle něho tři kladiva a šípy. Šíp z pravé strany přidržuje Venuše, za ní malý Amor (toulec se šípy). Za kovadlinou v půhledu hořící pec, a dva putti (jeden dmychá oheň, druhý drží šíp)., Zlatohlávek 1997#, 177, č. 100., and Ve sbírce NG od roku 1949, převedeno z NM v Praze. Rytina podle Perina del Vaga. Vulkán, Venušin choť, zhotovující zbraně pro jejího syna Aenea, zatímco bohyně doprovázená malým Amorem čeká na jejich zhotovení, je častým ikonografickým námětem ilustrujícím jednu epizodu z Vergiliovy Aeneis. Většinou jsou přítomny další atributy - štít, brnění.
Olej na plátně (166, 5 x 207 cm). Figurální scéna v kovářské dílně. Vlevo stojí Venuše s malým Amorem, na zemi luk se šípy. Před Venuší skupina mužů pracujících u kovadliny, vpravo výheň., Slavíček 1993#, 223-224., and Obraz prozrazuje autorovu důvěrnou známost antických sochařských děl. Byl zakoupen Františkem A. Berkou z Dubé kolem roku 1672 ve Vídni, v letech 1671-1706 na zámku Nový Falkenburk. Od roku 1706 v nostické sbírce, do NG převedeno v roce 1945. Kompozičně dílo inspirováno freskou v Salla delle prospettive (Baldassare Peruzzi) a Salla di Amore e Psiche (Raffael) ve vile Farnese. Venuše s Amorem je zrcadlově převrácenou kopií bohyně podle Paridova soudu od Raimondiho (dle Raffaela). Vulkán podle reliéfu na sarkofágu v Museo Capitolino, Venuše podle Venus felix v Belvedere a Kyklopové podle Laokoona a torzo Belvedere. Existuje hypotéza, že se jedná o repliku nezachované malby, součásti triptychu, jehož dvě křídla jsou ve Vídni (Venuše a Mars, Vulkán předávající zbraně bohyni Thetis: Kunsthistorisches Museum).
Reliéf ze zlaceného stříbra na spodku těla konvice, shromáždění olympských bohů s palmovými listy (při uchu konvice směřujícím doprava, proti směru hodinových ručiček): Jupiter (koruna, blesk) na orlu, u jeho nohou dvě nádoby, Neptun (trojzubec), Pán (rohy, syrinx), Kybele (koruna z hradeb), Pluto (dvojzubec), tři Grácie, Mars (zbroj), nahá Venuše, Amor (toulec, šíp, páska na čele), Merkur (okřídlená čapka, caduceus) nese nahou Psýché, Bakchus (věnec z vinné révy, číše), Herkules (lví kůže, palmová ratolest), Saturn (nahý, polyká dítě), Diana (měsíční srpek), Apollón (záře okolo hlavy, lyra), Vulkán (čepice, kladivo) a neidentifikované božstvo., Irmscher 1999#, 212-226., and Shromáždění bohů evokuje svatbu Amora a Psýché. Postavy olympských božstev se vztahují k triumfům nad nimi: Jupiter je pod Triumfem Cudnosti, tři Grácie pod Triumfem Smrti, Merkur a Psýché pod Triumfem Slávy. Herkules, Saturn a Apollón, božstva související bezprostředně s Rudolfem II. a jeho obnovou Zlatého věku, jsou pod Triumfem Času. Předlohou pro Jupitera byl Jupiter z rytiny Herkules na rozcestí (Johann I Sadeler, návrh Friedrich Sustris), dvě nádoby u Jupiterových nohou jsou nádoby s dobrým a špatným osudem, o nichž se zmiňuje Homér (Ilias 24, 527-528). V rámci vladařské ideologie se téma objevuje na fresce Rossa Fiorentina ve Fontainebleau, kde do Jupiterova chrámu vstupuje František I. s mečem a knihou v ruce. Po straně vchodu jsou velké dádoby s dobrem a zlem. Do chrámu nemají přístup personifikace sedmi smrtelných hříchů s páskami na očích. K rozšíření Rossovy malby přispěla rytina z téhož roku (nápis "OSTIUM IOVIS" nad vchodem, na váze nalevo "MALI", napravo "BONI". Vzorem pro tři Grácie byla známá rytina Marcantonia Raimondiho ze začátku 16. století, jejich význam souvisel patrně s Ficinovým novoplatónským výkladem, současně byly pravděpodobně symbolem svornosti, což bylo v habsburské říši aktuální politické téma. Vzorem pro skupinu Merkura a Psýché byla rytina ze školy Marcantonia Raimondi. Merkur unášející Psyche na nebesa v kontextu Trionfi-lavabo odkazuje na poslední stupeň novoplatónské pouti k bohu, remeatio. Psyché symbolizuje lidskou duši, která dosahuje nesmrtelnosti láskou k věčné kráse, kterou představuje dcera Amora a Psyché, Voluptas.