The presented text attempts to assess the possibilities and limitations of processing Great Moravian currency bars (by domestic archaeologists traditionally called axe-shaped hryvnias) into the form of an end product – a tool in the form of an axe – using an archaeological experiment. In this manner, it is also testing the possibilities of the axe-shaped bars to remain in circulation as tokens of general-purpose money. The present experiment shows that the processing of these bars is considerably loss-making, which means that in the case of their circulation as tokens, their withdrawal from circulation for the purpose of their practical utilization would be unlikely. The text also attempts to model the genesis of axe-shaped currency, seeing their roots in Moravian social currency, which probably originally had the form of real axes. During the social and political changes of the Great Moravian period, this currency acquired the form of stylised semi-finished products and were probably also integrated in anonymous market transactions at least in part of Great Moravian territory.
The article aims at identifying the origin of voids left by burnt-out organic material within the ceramic paste of Neolithic pottery from the Czech Republic territory. In methodological terms, an experimental reference collection was created and compared with the original early Neolithic pottery from the sites of Bylany by Kutná Hora and Těšetice-Kyjovice. The key analytical procedure consisted in non-destructive 3D microtomography (uCT) analysis, which is especially well suited for the study of the internal spatial organization of voids and temper. It allows to determine whether it is possible to define different manufacturing techniques employed for vessel construction on the basis of internal distribution of voids. The research identified cow dung as the probable organic temper within the original LBK ceramic paste. The ‘S’-forming technique, consisting in pressing the coil to the vessel wall, most closely corresponded to features observed at the Neolithic vessels. and Cílem článku je identifikování původu porozit, tj. stop po vyhořelé organické příměsi uvnitř hrnčířské hmoty, u neolitické keramiky (LBK) z území České republiky. Metodicky je práce založena na srovnání experimentálně zhotovených vzorků s originální keramikou staršího neolitu z lokalit Bylany u Kutné Hory a Těšetice-Kyjovice. Klíčovým analytickým postupem byla nedestruktivní 3D mikrotomografická analýza (uCT), která je přínosná právě pro studium vnitřní prostorové organizace porozit a příměsí. Umožňuje tak zkoumat, jestli je možné na základě vnitřního uspořádání pórů definovat odlišné výrobní techniky použité pro stavbu nádob. Výsledkem výzkumu bylo identifikování kravského hnoje jako pravděpodobné organické příměsi v keramické hmotě původní LBK. Jako utvářecí výrobní postup, který nejblíže odpovídal znakům pozorovaným na neolitických nádobách, byla určena tzv. technika „S“, založená na přimačkávání válečku ke stěně nádoby.