Tento článek používá empirická data za účelem kontextualizace a shrnutí postojů Čechů ke slovenštině a jejich představ o znalosti slovenštiny. Klade si dále za cíl osvětlit změny, které nastaly po roce 1989, a přispět v obecnějším smyslu k existujícím poznatkům o česko-slovenských jazykových vztazích. Zároveň také usiluje o vyzdvižení obtížnosti při vymezení statutu dvou zeměpisně přilehlých kontaktních jazyků, jejichž identitu mluvčí definují ve stejné míře pomocí sdílené politické a historické zkušenosti (zejména ve dvacátém století) a jejich etnických, kulturních a jazykových rozdílů. Evidence je primárně shromážděna ze dvou celonárodních výzkumů, provedených pro autora v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.: „Postoje českých mluvčích k lexikálním výpůjčkám“ (dále jen „Postoje“) a „Češi a slovenština“. Obsah a metodologie těchto výzkumů jsou založeny na různé řadě diachronních a synchronních dat, zejména pak studie z roku 1971 v Institutu pro výzkum veřejného mínění (předchůdce CVVM), a tří rozsáhlých průzkumů Evropské unie., This study employs a r ange of up-to-date statistical information, including the findings of two nationwide sur- veys conducted on the author’s behalf, to evaluate current perceptions of Slovak in the Czech Republic. Where appropriate, the results are compared with the evidence of other questionnaires (including Tejnor: 1971)., and Tom Dickins.
The paper presents an application of a mixed-methods design in the study of interethnic attitudes (prejudice). Its goal is to analyze the relationship between attitudes towards the Roma and contacts with members of this group. Both quantitative and qualitative empirical material is used here and methodologically, the analysis presented seeks to verify the applicability, limits and usefulness of mixed methods for prejudice research. Theoretically, the text is based on the contact hypothesis, which mainly holds that contacts with members of a group that is targeted by prejudice lower the level of prejudice towards the group as a whole. It was formulated by Gordon Allport in the 1950s and developed later by authors like Thomas Pettigrew or Linda Tropp. The premises of the contact hypothesis are applied in the case of attitudes towards the Roma in the Czech Republic. Mixed-methods design provides the methodological framework for this study. A secondary analysis of quantitative surveys (by the Public Opinion Research Centre) is followed (enriched and deepened) by a primary analysis of qualitative semi-structured interviews with a purposive sample of members of the Czech majority. This mixed design is intended to achieve more comprehensive and convincing results compared to a single-method (either qualitative or quantitative) approach. Results of the quantitative surveys show that intergroup contact is related to reduced prejudice and that the effect of contact is stronger than that of sociodemographic variables like education or age. At the same time, even among people who have positive contacts with the Roma (as their friends or good acquaintances), the attitudes to this group as a whole (i.e. the Roma as a social category) are only relatively less prejudiced, and the absolute average level of prejudice towards the Roma is quite high even among them. The qualitative part of the research shows mechanisms that can explain both the process of mitigating prejudices and, maybe even more strongly, persistence of prejudices among the people who have contacts. Interview participants argued about “normality of prejudiced attitudes” and “exceptionality” of their Roma friends, which enabled them to have good relations with concrete individuals and at the same time keep negative attitudes to the group as a whole. The data analyzed have several limitations. The quantitative data are cross-sectional, not longitudinal, so causality can be targeted only indirectly. Contact with the Roma is described only by one simple indicator of whether the respondent has a friend or good acquaintance among the Roma. The qualitative data have some limits, too – the sample is highly variable but fails to include people with pronounced prejudices against the Roma or people from the lowest social strata of the society. and V článku je prezentována aplikace smíšeného výzkumu na příkladu mezietnických postojů (předsudků). Cílem bylo zanalyzovat postoje majoritní společnosti k Romům ve vztahu k meziskupinovému kontaktu, tedy zjistit, zda osoby z majoritní společnosti mající nějaký bližší kontakt s romskou minoritou vykazují odlišnou míru předsudečnosti oproti těm, kteří kontakty s Romy jako přáteli nebo dobrými známými nemají. Pro analýzu byla využita kvantitativní data z reprezentativního výzkumu CVVM a kvalitativní data získaná z polostrukturovaných rozhovorů. Na tomto základě je zvažována vhodnost využití smíšeného designu, jeho limity i přínosy pro oblast výzkumu předsudků. Záměrem smíšeného designu je získat komplexnější a přesvědčivější výsledky ve srovnání s použitím jedné metody (buď jen kvantitativní, nebo jen kvalitativní) výzkumu.
Teoretické východisko textu představuje kontaktní hypotéza, podle které (specifické) meziskupinové kontakty s jednotlivými členy skupiny vedou ke snížení předsudků vůči celé skupině. Tzv. kontaktní hypotéza byla formulována Gordonem Allportem v 50. letech 20. století a dále byla rozvíjena např. autory, jako jsou Thomas Pettigrew nebo Linda Tropp. Předpoklad kontaktní hypotézy, tj. snížení předsudků díky kontaktům, je ověřován na případě postojů Čechů vůči Romům. Smíšený design užitý ve výzkumu byl založen na sekvenci sekundární analýzy kvantitativních dat (data CVVM) následované sběrem a analýzou kvalitativních dat získaných prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se vzorkem (purposive sample) členů české majority.
Výsledky analýzy kvantitativních dat ukazují, že meziskupinový kontakt souvisí se sníženými předsudky a že statistický vliv kontaktu je silnější než vliv sociodemografických proměnných jako je vzdělání či věk. Současně ovšem platí, že dokonce i mezi lidmi, kteří mají pozitivní přátelské kontakty s jednotlivými Romy, jsou jejich postoje k této sociální kategorii jako celku pouze relativně méně předsudečné a i mezi nimi jsou v průměru předsudky vůči Romům poměrně vysoké. Kvalitativní část výzkumu ukazuje mechanismy, které právě mohou vysvětlit jak proces relativního zmírnění předsudků skrze kontakty, tak také přetrvávání předsudků i mezi lidmi, kteří mají přátelské kontakty s Romy. Účastníci rozhovorů argumentovali například „normálností předsudků“ a „výjimečností“ svých romských přátel, což jim umožnilo mít dobré vztahy s konkrétními jednotlivci a zároveň udržet negativní postoje ke skupině jako celku.
Následující text prezentuje některé poznatky o občanské kultuře v České republice učiněné na základě speciálního šetření uskutečněného v srpnu 2009 jako součást mezinárodního komparativního výzkumu u příležitosti 50. výročí realizace původního výzkumu G. A. Almonda a S. Verby a následného vydání jejich známé knihy The Civic Culture: Attitudes and Perception of Democracy in Five Nations. Kromě toho se s využitím dat z předchozích dlouhodobých kontinuálních výzkumů veřejného mínění pokouší o stručný nástin vývoje občanské kultury v českých zemích v průběhu uplynulých dvaceti let po pádu komunistického režimu v roce 1989., Following text presents some findings concerning the civic culture in the Czech Republic based on results of a special survey conducted in August of 2009 as a part of international comparative research project commemorating the 50th anniversary of realization of G. A. Almond’s and S. Verba’s original survey and their classic study The Civic Culture: Attitudes and Perception of Democracy in Five Nations. Using data from continuous public opinion surveys the text also tries briefly to outline the development of civic culture in Czech countries during last two decades after fall of communist regime in 1989., and Jan Červenka.
Tento článek používá empirická data při evaluaci postojů českých mluvčích k lexikálním výpůjčkám, převzatých z celonárodního průzkumu, který byl proveden v listopadu roku 2005 v Centru pro výzkum veřejného mínění – Sociologický ústav AV ČR.1 Tento výzkum (dále jen „Postoje“), který spojuje synchronní a diachronní úhel pohledu, představuje první větší studii svého typu v návaznosti na Tejnora z října 1970.2 Autor srovnává své závěry nejen se zjištěními Tejnorovými, ale i s celou řadou novějších dat, zahrnující výsledky z vlastního dotazníku distribuovaného v malém měřítku v červnu-červenci 2005, a dalších dvou úzce zaměřených prací Jiřího Krause [1995] a Silke Gesterové [2000].3 V textu jsou odlišeny dva hlavní parametry: názory na jazykové prostředky a hodnocení toho, jak jich mluvčí užívá. Bohužel, není v mezích této studie upřesnit realitu úzu těchto prostředků mluvčím, ale Český národní korpus potvrzuje, že níže uvedená převzatá slova jako celek tvoří důležitou část dnešní slovní zásoby., This article uses empirical data to evaluate Czech perceptions of lexical borrowing, based on a nationwide poll conducted in November 2005 by the Public Opinion Research Centre of the Institute of Sociology of the Academy of Sciences of the Czech Republic. The survey combines synchronic and diachronic perspectives, and is the first major study of its kind since Tejnor, October 1970. It broadly concludes that most Czechs accept functionally necessary loanwords, but feel that their language contains a surfeit of peripheral foreign terms, which are used too frequently and somewhat inappropriately. Resistance to lexical innovation from other languages is especially strong amongst the elderly (particularly men) and the less well educated., and Tom Dickins.