Nárožní pětipodlažní nájemní dům, tzv. "Goldmann-ház", postavený podle projektu G. Karvalyho pro Józsefa Goldmanna roku 1911. Fasádu budovy zdobí naznačené pilastry s kanelováním a reliéfy s figurálními alegorickými výjevy na obou průčelích, na schodišti u vchodu uvnitř domu údajně další majolikové reliéfy z továrny Zsolnay. Některé výjevy z jednoho průčelí se na druhém průčelí opakují. Boční fasádu do ulice Abonyi zdobí osm figurálních kompozic. V přízemí vedle sebe dvojice shodných reliéfů se čtveřicí ženských postav. Dvojice žen v objetí (drží se za ruce a kolem pasu), nahá žena drží levou rukou roušku pozdviženou nad levým ramenem, druhá v antické říze drží velký věnec. Ve druhém patře další čtyři reliéfy: zleva trojice nahých postav, dva muži, jeden drží vavřínovou snítku, žena (scéna Loučení); skupina stojících nahých mužů s býkem, jeden muž drží býka za udidlo, druhý v podřepu pije ze džbánu (Rolnictví); skupina nahých mužů se třemi koňmi, jeden drží koně za opratě, druhý v podřepu pije ze džbánu (Mír); čtveřice postav stojících za sebou, v popředí nahý muž a žena. Ve třetím patře, uprostřed fasády, jeden reliéf s pěti bojovníky - jeden z nich sedí na koni a kopím útočí na ležící postavu (Válka). V pátém patře tři reliéfy: zleva žena s hadem, dvě dvojice ženských postav v antickém oděvu postojem připomínající karyatidy. Fasádu nároží zdobí další reliéfy, většina z nich opakuje výjevy z fasády do ulice Abonyi. V prvním patře skupina postav, v popředí nahý muž a žena; skupinka nahých žen a dětí, uprostřed busta na soklu, žena stojící u busty se otáčí dozadu ke dvěma malým dívkám, první drží nádobu, z níž "tvůrce" nabírá hlínu, druhá stojící žena u busty drží skloněnou palmovou ratolest, za postavami v prvním plánu skupinka žen, jedna z nich drží velký věnec (Umění); skupina tančících nahých dívek (Tanec)., Ráday 1998, s. 307, obr. s. 86-87, and Figurální kompozice reliéfů zdobících tento dům jsou typickým příkladem alegorií vycházejících tématicky i formálně z antického umění. Jsou tu alegorické scény představující boj a život v míru (Umění, Rolnictví, Mír, Válka, Tanec) a kromě heroické nahoty a antikizující drapérie je to i formální zobrazení postav. Například na reliéfu, na němž je zobrazen souboj jezdce s pěšáky jsou to: motiv bojovníka na koni útočícího na ležícího muže, motiv nahého muže zobrazeného zezadu, ale s hlavou otočenou do profilu, nahý bojovník útočící zprava, levá noha pokrčená, pravá natažená, pravá ruka pozdvižená se zbraní nad hlavou. Antická inspirace je zřejmá i u ostatních výjevů (ženy držící věnec, skupiny nahých mužů a žen stojících v kontrapostu, muži s koněm, s býkem, karyatidy). Některé motivy je možné sledovat k původnímu antickému zdroji inspirace, například k reliéfům západního průčelí Parthenonu. Kopie antických reliéfů patřily v 19. století mezi nejčastěji reprodukované antické památky, které byly veřejně dostupné ve většině evropských metropolí ve sbírkách sádrových odlitků.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, na nárožích ve druhém patře mezi zdvojenými okny stojící ženská postava v antické drapérii, na hlavě koš z akantových listů ukončený motivem vejcovce (sloupová hlavice) - imituje řeckou karyatidu., Szentpétery 1998, s. 43, and Ve druhé polovině 19. století se karytidy často objevují na fasádách eklektických staveb po celé Evropě, ve Vídni například na budově parlamentu a na palácích na Ringstrasse. Ženské postavy ve funkci sloupových opěrných článků, karyatidy, se poprvé objevily v antickém Řecku a pozdější Evropa je znala především z výzdoby Erechtheionu v Athénách. Jednu z nich přivezl roku 1806 Lord Elgin do Londýna.
Vila, dvoupodlažní stavba v zahradě, výzdoba na fasádě hlavní třídy i bočních ulic Bajza a Munkácy Mihály. Hlavní průčelí - karyatidy nesoucí balkon, ve cviklech oken prvního patra tři dvojice soch: žena s miskou a hadem (Minerva Medica); vousatý muž, vedle něho leží fasces (Právo (?)); žena s květinovým věncem a květy v klíně (Flora); žena s klasy a ovocem (Ceres - Úroda); muž v přilbě s palmovou ratolestí (Mír); žena s přeslicí (Práce). V průčelí do Bajza utca dívka s amforou zdobenou dionysovským průvodem (patrně pozdější doplněk fasády), v průčelí do Munkácsy Mihály utca žena s věncem v ruce (Flora (?)., Medvey 1939, s. 64; Déry 1991, s. 60., and Alegorické zobrazení spravedlnosti a práva je patrně inspirováno antickou tradicí římské kolonie Británie, kde byla Minerva Medica ztotožněná s keltskou Sulis. Tato bohyně měla mimořádnou moc uzdravovat, ale také dát obecně věci do pořádku (dosvědčit bezpráví, usvědčit zloděje a nalézt ztracené předměty).
Stavebníkem čtyřpodlažního nájemního domu ("Wahrmann-ház") byl bohatý židovský obchodník Móric Wahrmann (1832 - 1892), vnuk prvního budapeštského rabína, Israela Wahrmanna. Nad hlavním vchodem balkon, který nesou na hlavách dvě ženské postavy v antické drapérii s perlovým náhrdelníkem na krku (Alajos Stróbl). Obě ženy stojí na soklu zdobeném ovocným festonem, v ruce svěšené podél těla drží vavřínový věnec, na hlavě stylizovaný koš., Medvey 1939, s. 59; Demsky 1999, s. 257; analogie srov.: Zatloukal 2002, s. 249 - 260., and Oblečené ženské postavy, bez atributů, nesoucí architektonický článek místo sloupů jsou jedním z nejstarších prvků antické řecké architektury (nejstarší známé sochy pocházejí z 5. století př. Kr.). Byly adoptovány do renesanční a novorenesanční architektury, kde však často zcela ztrácejí funkci opěrného architektonického článku. Nejbližší inspirací pro autora tohoto návrhu však s největší pravděpodobností byla výzdoba podjezdu Parlamentu ve Vídni (T. Hansen, 1873 - 1883). Obě Stróblovy ženy drží v jedné ruce vavřínový věnec. Podle maďarské odborné literatury, jsou sochy zobrazením Flory (Medvey 1939, s. 59). Bohyně vegetace byla nejčastěji zobrazována s věncem květinovým, zatímco zde, obě ženy drží věnec vavřínový, atribut vyjadřující spíše slávu nebo vítězství.
Čtyřpodlažní nájemní dům, v průčelí v 1. a 2. patře balkon, v úrovni 2. patra místo sloupů rámujících okenní otvor, dvě ženské postavy - karyatidy korintského typu, obě drží v ruce svěšené podél těla květinový věnec. and Karyatida je opěrný sloup v podobě ženské postavy. Nejznámější jsou karyatidy z athénského Erechtheia, kterých se tyto poměrně těsně drží. Je to velmi častý motiv užívaný v architektuře antické, později od renesance také v architektuře středoevropské, ale i jako dekorativní motiv na nábytku. V 19. století velmi častý zdobný prvek portálů a edikul. Také v tomto případě karyatidy nemají tektonickou funkci, jedná se pouze o dekorativní prvek uplatněný na fasádě, květinový věnec zde může naznačovat zobrazení bohyně Flory.
Nárožní dům projektovaný pro Józsefa Plachta; rohové průčelí zdobí ve 2.- patře karyatidy (postava ženy, v jedné svěšené ruce drží věnec, druhá přidržuje na hrudi oděv), průčelí završuje trojúhelníkový štít s tympanonem s figurální výzdobou. Zleva dvojice mužů: jeden z nich pololeže, přivazuje k naznačenému kmeni stromu vousatého muže (Marsyás), uprostřed štítu mladý muž, drží v levé ruce lyru (Apollón), po jeho pravici i levici mladá žena (múza), jedna není blíže specifikovaná, druhá drží tabulku na psaní a stylus (Kleió), v pravém rohu štítu pololežící figura ženy s lyrou (patrně Erató)., Déry 1991, s. 95., and Stavebník József Placht byl jeden z majitelů firmy Placht-Gebüder, výrobců hudebních nástrojů (hlavně kytar). Placht přišel z Čech v roce 1848 a usadil se v Pešti, kde měl od roku 1856 živnost. S podnikatelskými aktivitami stavebníků mohl souviset i zobrazený námět. V dosavadní literatuře (Déry 1991, s. 96) je chybně interpretován jako Herakles, Prométheus a Hesperidky. Jedná se však o hudební soutěž mezi Apollónem a Marsyou. Athéna odhodila flétnu, kterou si udělala z jelení kosti, našel ji Marsyás a naučil se na ni hrát a soutěžil s Apollónem, jako porota byly přizvány múzy. Apollón samozřejmě vyhrál, Marsya potrestal tak, že byl stažen z kůže. Tento mýtus, převyprávěný Ovidiem, byl zobrazován poměrně často jak v antice, tak i později. Výjev s potrestáním Marsyi může mít i politický podtext, může být oslavou stávající politické situace a výstraha všem, kdo by ji chtěli narušit a stavět se z jakéhokoli důvodu proti autoritě. Jednoznačně politické poselství obdobného obsahu měla i medaile Ottavio Farnese, druhého vévody z Parmy, ražené v letech 1551-1586. Na líci byl portrét vévody, na rubu potrestání Marsya Apollónem s legendou CUM DIIS NON DISPUTANDUM, bylo to tedy jednoznačné varování před neposlušností.
Na nádvoří budovy gymnázia památník v podobě antického chrámu s postavami dvou karyatid. Nad kladím hlava Merkura. and Encyklopedie historie města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=seznam_objektu&from=540&qt=&qc= (27. 1. 2013)).
Městský park, pavilon, na zahradním průčelí dvě kariatydy, ženské figury s vavřínovým věncem na hlavě, antikizující oděv. Figura vlevo má přes hlavu přetaženou lví kůži, v levé ruce drží věnec. Figura vpravo, v pravé ruce vavřínový věnec, v levici klasy.
Hlavní oltář, edikula se zdvojenými volně stojícími toskánskými sloupky na podstavcích nesených konzolami. Na podstavcích i v pásu mezi nimi reliéfy. Po stranách edikuly dole pokračuje spodní římsa na konzolách nesoucích sochy, nahoře prořezávané stylizované ankóny jako křidélka. Sloupky nesou zalamované dórské kladí s římsou, v nástavci edikula tvořená karyatidami s reliéfem Zmrtvýchvstání, po stranách prořezávaná volutová křídla, nahoře attika zakončená čtyřikrát prolamovaným dórským kladím, na ní socha sv. Gotharda., Poche 1977#, obr. s. 132., and Doklad respektování teorie o vhodnosti užití architektonických řádů (decorum), dórský řád podle zásad antické estetiky doporučován pro mužské světce.
Epitaf se zobrazením rodiny zesnulého. Edikula s korintskými volně stojícími sloupky na podstavcích nesených konzolami. Na podstavcích ornament, na poli mezi nimi nápis. Dole uprostřed zavěšený reliéf v polokruhovém rolverkovém rámu. Po stranách edikuly dole pokračuje spodní římsa na konzolách, nahoře stylizované ankóny jako křidélka. Sloupky nesou zalamované s římsou, v nástavci edikula tvořená karyatidami s reliéfem Vjezdu Krista do Jeruzaléma, po stranách prořezávaná volutová křídla, nahoře trojúhelníkový tympanon, na vrcholu socha. and Poche 1977#, obr. s. 132.
Portál, na obou stranách ostění figura v podobě hermovky-karyatidy. Vpravo žena s rukama sepjatýma na břiše, vlevo vousatý muž s rukama sepjatýma na břiše.
Čtyři karyatidy na osmiramenném kandelábru veřejného osvětlení, jeden ze šestnácti kandelábrů, které v 60tých letech 19. století odlity v Komárovské slévárně. Uprostřed na korintském sloupu alegorická postava Prahy s letopočtem 1868. Kandelábr není původní, ale sestaven z dochovaných dílů kandelábrů tohoto typu a nově umístěn na nynější místo and Vlček 1999#
Na fasádě průčelí, v 1. patře, vedle okna na střední ose, dvojice stejných ženských figur. Karyatida, nahá, v kontrapostu stojí na pravé noze, dolní polovina těla zahalena drapérii, lkrerou přidržuje pravá ruka, levá paže ohnutá za hlavu., Šámal, Ramyrev 2006#, s. 20., and Sochy kariatyd jsou patrně průmyslově vyráběné odlitky, které sloužily k dekoraci fasád.
Jednopatrový dům z doby po polovině 16. století. Nad portálem letopočet 1573, znak kožešnického cechu nesený dvěma lvy a iniciály HL. Výzdoba rozdělena do pravoúhlých polí. Okna rámována rolverkovou ornamentikou prostřídanou květy. Nad okny patra pás potrétů šesti učenců v kruhových medailonech, třetí patrně podle portréty Erasma Rotterdamského, pátý patrně podle portrétu Luthera a šestý patrně podle portrétu Jana Husa. Okna patra oddělena kandelábrovou úponkou v květináci. Pod oknem přízemí znak okžešnického cechu a tři medailony s učenci doprovázené poškozenými nápisy, první zobrazuje Martina Luthera s knihou, druhý patrně Philippa Melanchtona se svitkem, třetí patrně Pietra Matthioliho s květinou. Vjezd rámován hermovkami, okno přízemí lemují ozbrojenci v iluzívní bráně.
Portál, dvorní loggie s toskánskými sloupky. Portál lemují dvě stojící figury, vlevo nahá žena, kolem boků drapérie, na soklu štít s hlavou Satyra a meč. Vpravo vousatý muž, kolem boků drapérie, na soklu buben a přilba. Na hlavách obou postav volutová sloupová hlavice. V ostění pletenec, ve cviklech medailony s mužskou (přilba) a ženskou hlavou. Kladí s akantovou rozvilinou. and Městský palác (1570-1610)