The "Occupy Gezi" protest movement which swept through Istambul and many other Turkish cities in the summer of 2013 started as an ecological protest to save one of the last green areas of Istanbul. After a brutal police crackdown on protesters and the Prime Minister's unbending stance, the protests spread to the rest of the country in support of the young people who were rebelling against the AKP's increasingly authoritarian style of rule and against the gradual Islamization of Turkish politics and society. This article focuses on the creativity of protesters who, through their use of social media such as Twitter, showed that revolutions need not be about throuwing stones and Molotov coctails, but can instead be about playing with words and undermining the ruling elite's insulting remarks with sarcasm and wit. This postmodern revolution took place in a public space which resembled an art scene where singers artists, students and others joined to create a carneval of civic disobedience based on passive resistence, solidarity and humor., Gabriela Özel Volfová., and Obsahuje bibliografii
Text se zabývá občanskou neposlušností nejen z hlediska hmotného práva, tedy právními podmínkami její zákonnosti a legálnosti, ale i jako procedurou modifikace norem a jako testem jejich platnosti. Cílem je podat přehled podmínek a mezí občanské neposlušnosti, jak jsou kodifikovány v literatuře.
Občanská neposlušnost je nejen právní konstrukcí, ale i koncepcí politickou, filozofickou a morální. Text se tedy zabývá nejen legalitou, nýbrž i legitimitou občanské neposlušnosti, tedy jejím ospravedlněním z etického nebo filozofického hlediska. Zároveň shrnuje základní požadavky a argumenty na její přípustnost a legitimitu. Zabývá se různými formami a z nich vyplývajícími odlišnými strategiemi ospravedlnění občanské neposlušnosti. Rozlišuje základní rovinu právní, v níž jde o spor o zákonnost jednání a důležitější
rovinu státoprávní, v níž jde o způsob, jakým je nakládáno se státní mocí.Od problému hranic pozitivního práva se posouváme k ještě závažnějšímu problému hranic státní moci. Klíčovou otázkou je, zda vynucování bezvýhradné poslušnosti vůči státu neslouží k upevnění absolutní nadvlády většiny nad menšinou nebo dokonce k ovládnutí celé společnosti úzkou vrstvou. Jde o to, zda je centralizace moci doplněna o záruky práv menšin a jednotlivců a o garance proti zneužití moci. Hlas občanské neposlušnosti je silnější, pokud se menšinové stanovisko opírá o ústavně zaručená práva a svobody. and The text concerns civil disobedience not only from the point of view of substantive law, in this case its legitimacy and legality, but also as an impulse for a modification of standards and regulations and as a test of their validity. The goal is to provide an overview of causes and limits of civil disobedience as they are codified in the literature. Because civil disobedience is both legal construction and a political, philosophical and a moral concept, this text analyzes not only its legality but also its legitimacy and its ethical and philosophical justification. The text brings basic classification of different forms of civil disobedience which result in different strategies for its justification. The basic legal level, which includes legality of the actions of civil disobedience, is distinguished from a more important constitutional and political level.We move from the question of boundaries of positive law further to the question of limits of state power and, finally, to the key question – whether enforcement of unconditional obedience leads to totalitarian hegemony of a privileged minority. The key issue is what measures should each centralized power implement to prevent from a misuse of power and to guarantee rights to its minorities, because the less is state power involved, the stronger the voice and legitimacy of civil disobedience and other disorderly conduct.