Standardem léčby lokálně pokročilého karcinomu rekta je neoadjuvantní chemoradioterapie následovaná totální mezorektální excizí. Neoadjuvantní chemoradioterapie prokázala nižší výskyt lokální recidivy a lepší profil toxicity než léčba adjuvantní. Následující text se zabývá aktuálním pohledem na léčebné možnosti lokálně pokročilého karcinomu rekta, na kontroverze a na možnosti využití cílené terapie., The standard treatment of locally advanced rectal carcinoma is neoadjuvant chemotherapy followed by total mesorectal excision. Neoadjuvant chemoradiotherapy has demostrated lower incidence of local recurrence and better profile of toxicity then adjuvant chemoradiotherapy. The next article presents current view on treatment options, controversial issues and used the targeted treatment in locally advanced rectal carcinoma., Igor Richter, Josef Dvořák, Jiří Bartoš, Peter Hromádka, Jiří Škach, and Literatura
Východisko a cíl: Prognóza inoperabilního karcinomu jícnu je velmi závažná, léčba těchto pacientů je paliativní. Cílem sdělení je retrospektivní hodnocení intraluminální brachyterapie vysokým dávkovým příkonem nádorové stenózy inoperabilního karcinomu jícnu. Pacienti a metody: Od února 1996 do června 2011 bylo intraluminální brachyterapií léčeno 41 pacientů s karcinomem jícnu, z toho v 19 případech se jednalo o dlaždicobuněčný karcinom a ve 22 případech o adenokarcinom. U všech pacientů byla před zahájením brachyterapie přítomna dysfagie. Výsledky: U většiny pacientů došlo po brachyterapii k úlevě polykacích obtíží. Medián doby přežití činil 396 dní (95 % CI: 270–492 dní). Nebyla pozorována mechanická komplikace zavedení brachyterapeutického aplikátoru. Závěr: Intraluminální brachyterapie je účinná a bezpečná paliativní metoda léčby dysfagie způsobené nádorovou stenózou jícnu. Background and purpose: The prognosis of inoperable carcinomas of esophagus is poor, and therapeutic efforts are generally limited to palliation. The aim of this study is to retrospectively evaluate the effectiveness of intraluminal high dose rate brachytherapy in the palliative treatment of tumorous esophageal stenoses. Patients and methods: Between February 1996 and June 2011 intraluminal brachytherapy was performed in 41 patients with esophageal carcinoma (squamous cell carcinoma in 19 cases and adenocarcinoma in 22 cases). All patients had dysphagia at presentation. Brachytherapy was performed using high dose rate afterloading system. Results: Dysphagia was improved in majority of patients. The median survival was 396 days (95 % CI: 270–492 days). No mechanical complication was observed during introduction of the applicator. Conclusion: Our experience indicates that intraluminal brachytherapy is an effective and safe method of palliation of dysphagia caused by malignant esophageal stenosis., Background and purpose: The prognosis of inoperable carcinomas of esophagus is poor, and therapeutic efforts are generally limited to palliation. The aim of this study is to retrospectively evaluate the effectiveness of intraluminal high dose rate brachytherapy in the palliative treatment of tumorous esophageal stenoses. Patients and methods: Between February 1996 and June 2011 intraluminal brachytherapy was performed in 41 patients with esophageal carcinoma (squamous cell carcinoma in 19 cases and adenocarcinoma in 22 cases). All patients had dysphagia at presentation. Brachytherapy was performed using high dose rate afterloading system. Results: Dysphagia was improved in majority of patients. The median survival was 396 days (95 % CI: 270–492 days). No mechanical complication was observed during introduction of the applicator. Conclusion: Our experience indicates that intraluminal brachytherapy is an effective and safe method of palliation of dysphagia caused by malignant esophageal stenosis., David Buka, Josef Dvořák, Jiří Petera, Linda Kašaová, Jana Bedrošová, Milan Zouhar, Petr Paluska, Igor Sirák, Igor Richter, Milan Vošmik, Zdeněk Zoul, and Literatura
Článek se zabývá objasněním parametru CTDIVOL a jeho převodem na parametr SSDE, který přesněji vystihuje dávku záření, kterou pacient obdržel. Článek poskytuje hodnoty konverzních faktorů pro převod CTDIVOL na SSDE v závislosti na LAT a/nebo AP rozměru pacienta pro referenční PMMA fantomy dvou velikostí., The article deals with an explanation of CTDIVOL parameter and its conversion to SSDE, which more closely reflects the dose of radiation received by the patient. The article also provides the conversion factors for CTDIVOL to SSDE conversion in relation to the LAT and/or AP dimensions of the patient for the reference PMMA phantoms of two sizes., Lucie Súkupová, and Literatura
Cíl. Práce je zaměřena na možnosti provedení CT angiografie břišní aorty a dolních končetin na nové generaci dvouzdrojového CT přístroje využívající skenování s vysokým pitch faktorem a ohledem na redukci radiační zátěže a množství podávané kontrastní látky. Metoda. V rámci prospektivní studie bylo vyšetřeno 29 osob s klinickými známkami či již známým postižením tepen dolních končetin. Vyšetření byla provedena na přístroji Somatom Definition FLASH (Siemens, Německo), použita kolimace 128 x 0,6 mm, rychlá rotace rentgenky (0,28 s/otáčku) a vyšším fázovým posunem (pitch faktor 1,55). Kontrastní látka v množství 60-70 ml byla aplikována rychlostí 5 ml/s, načasování akvizice bylo provedeno na základě monitorace testovacího bolusu (10 ml) v popliteálních tepnách. Hodnocení kvality zobrazení bylo provedeno na základě vizuálního posouzení a stanovení denzity v jednotlivých částech tepenného systému. Výsledky. Ve všech případech bylo dosaženo vysoké kvality zobrazení aorty, pánevních, femorálních i popliteálních tepen na základě vizuálního hodnocení i stanovení denzity (aorta - 456,3 HU, třísla - 507,3 HU, podkolenní - 554,3). V případě distální části bérců a nohy došlo u tří osob k suboptimální náplni vlivem rychlejší akvizice vůči postupu bolusu kontrastní látky. Pouze v jednom případě byla distální oblast bérců nehodnotitelná. Průměrná úroveň denzity v úrovni kotníků byla 367,7 HU. Průměrná radiační dávka byla nízká -CTDIvol 2,40, efektivní dávka 1,79 mSv. Závěr. První výsledky naší prospektivní studie prokázaly možnost provedení CT angiografie dolních končetiny pomocí "high-pitch" módu. Přes velmi nízkou hodnotu radiační dávky i aplikovaného množství kontrastní látky bylo dosaženo vysoké diagnostické kvality v oblasti aorty, pánve stehen a proximálních částí bérců. Tento způsob vyšetření je zvlášť vhodný pro osoby s vysokým rizikem kontrastní nefropatie, eventuálně pro mladé osoby v produktivním věku., Aim. Our work was focused on the feasibility of CT angiography of abdominal aorta and lower limbs using new generation of dual-source CT with a high pitch factor, concerning on the reduction of radiation exposure and the amount of administered contrast agent. Methods. In the prospective study were examined 29 patients with clinical signs, or known disability of lower limbs arteries. The examinations were performed on the Somatom Definition Flash (Siemens, Germany) using collimation 128 x 0.6 mm, high tube rotation speed (0.28 s/rotation) and a higher pitch factor of 1.55).Amount of contrast agent (60 to 70 ml) was applied at 5 ml/s, the timing of acquisition was based on results of the test bolus monitoring (10 ml) in the popliteal arteries. Evaluation of image quality was based on visual assessment and determination of density in different parts of the arterial system. Results. In all cases were achieved a high display quality of the aorta, pelvic, femoral and popliteal arteries by visual assessment and also determination of luminal density (aorta - 456.3 HU, groin - 507.3 HU, knee - 554.3). In the region of the distal leg and ankle occurred in 3 people in suboptimal quality due to overrun of bolus. Only in one case, the distal region leg was uninterpretable. The average level density at ankle level was 367.7 HU. The average radiation exposure was low - CTDIvol 2.40,1.79 mSv effective dose. Conclusion. The preliminary results of our prospective study showed the possibility of performing CT angiography of the lower limbs in "high-pitch" mode. Despite the very low radiation dose and the amount of applied contrast agent was achieved a high diagnostic quality of the aorta, pelvic, femoral, popliteal and proximal crural arteries. This test method should be especially recommended for people at high risk of contrast nephropathy and for young people., Jan Baxa, Jiří Ferda, Petr Duras, Jiří Moláček, Petr Havránek, Hynek Mírka, and Literatura 18
Cíl. Posoudit vliv iterativní rekonstrukce dat na efektivní dávky vyšetření CT s duální energií záření (DECT). Metoda. Byla zhodnocena efektivní dávka u celkem jedenácti skupin po 40 vyšetřeních provedených na dvouzdrojovém přístroji první a druhé generace za použití režimu jednozdrojového jednoenergetického a DECT s použitím iterativní rekonstrukce technikou sinogram affirmed iterative reconstruction (SAFIRE) v oblasti hrudníku a břicha včetně protokolů využívajících dvoufázové akvizice dat v režimu DECT. Výsledky. Bylo prokázáno pomocí t-testu pro nezávislé výběry, že mezi vyšetřeními na přístroji druhé generace dvouzdrojového CT s použitím iterativního algoritmu SAFIRE není statisticky významný rozdíl v dávce mezi režimem jednozdrojovým jedno-energetickým režimem DECT (p = 0,0299; 0,9337; 0, 8207), naopak významný rozdíl je mezi protokoly DECT bez iterativní rekonstrukce a s ní (p < 0,0001 u všech porovnání). Závěr. Iterativní rekonstrukce umožňuje významně snížit efektivní dávku i protokolech DECT a zachovat dávkovou neutralitu ve srovnání s vyšetřeními na jednozdrojových systémech., Aim. To evaluate the influence of the iterative reconstruction on the effective dose obtained from dual-energy CT (DECT). Method. The effective dose was calculated within the 11 groups per 40 examinations performed using first and second generation of dual-source systems. Examinations were obtained in single-source single-energy and dual-source dual-energy regimens in thoracic or abdominal regions including the protocols containing iterative data reconstruction using algorithm sonogram affirmed reconstruction (SAFIRE). Results. Using the t-test for independent data samples was confirmed, that the effective dose obtained with DECT regimen does not differ from those obtained in single-source-single-energy regimen, even if both using SAFÍRE algorithm (p = 0.0299; 0.9337; 0.8207), but on the other side the significant diference occured between DECT with and without iterative reconstruction (p < 0.0001 in all). Conclusion. The iterative reconstruction enables the significant reduction of the effective dose in DECT to the doses equivalent to single-source sytems., and Jiří Ferda, Jan Baxa, Hynek Mírka, Boris Kreuzberg
Cíl: Cílem studie bylo provést analýzu expozičních parametrů skiagrafického a skiaskopického módu, a porozumět tak fungování expoziční automatiky angiografického systému, který je využíván pro intervenční kardiologické výkony. Dále bylo cílem zhodnotit vliv přídavné filtrace na dávku pacientům. Metoda: Studie byla provedena pro systém Axiom Artis MP se zesilovačem obrazu. Do analýzy byly zahrnuty expoziční parametry plynoucí z funkce expoziční automatiky pro několik skiagrafických módů používaných pro dospělé pacienty, ale stejně tak pro módy používané v pediatrii. Jednalo se hlavně o analýzu následujících parametrů: napětí rentgenky, proud rentgenky, šířka pulzu a přídavná filtrace. Výsledky: Hlavní rozdíl mezi expozičními parametry pro SG a SS režim byl zjištěn pro proud rentgenky a šířku pulzu, menší rozdíl pak pro přídavnou filtraci. Pro AEC platí, že s rostoucí tloušťkou fantomu se zvyšuje nejprve proud rentgenky, šířka pulzu a napětí zůstává konstantní. Při dalším zvětšení tloušťky fantomu narůstá proud a šířka pulzu, napětí je udržováno na konstantní hodnotě. Při ještě větší tloušťce fantomu se zvyšuje i použité napětí a současně se zmenšuje přídavná filtrace. Závěr: Expoziční parametry skiagrafického módu se odlišují od parametrů skiaskopického módu. Skiaskopický mód pracuje s nižším proudem a vyšší filtrací, což znamená snížení dávky na kůži pacientů, ale současně je to spojeno s méně kvalitním obrazem. Použití větší přídavné filtrace není možné pro obézní pacienty kvůli nadměrnému zatížení rentgenky., Aim: The aim of this work was to analyse exposure parameters of cine mode and fluoroscopy mode and therefore to understand the automatic exposure control of an angiography system used for interventional cardiology procedures. The influence of the additional filtration on dose to patients was assessed. Methods: The study was performed on the angiography system Axiom Artis MP with an image intensifier. Exposure parameters selected by the automatic exposure control of many cine modes for adult patients as well as for pediatrie patients were analysed. Mainly it included tube voltage, tube current, pulse width and additional filtration. Results: The main difference between cine mode and fluoroscopy mode was in used tube current and pulse width, smaller difference was between additional filtration. With increasing thickness of the phantom, the AEC makes the tube current increase, pulse width and voltage is kept constant. With still increasing phantom width, current and pulse width increase, voltage is kept constant. Then tube current, pulse width and also voltage increase. With voltage increased, the additional filtration is lowered. Conclusion: The exposure parameters of cine mode were a little bit different from parameters of fluoroscopy mode. Thicker additional filtration significantly lowers the skin dose to patients but cannot be used for obese patients due to excessive X-ray tube loading., Lucie Súkupová, and Literatura
Metajodbenzylguanidin (MIBG) je analog noradrenalinu, který je akumulován ve dřeni nadledvin a MIBG scintigrafie je metodou první volby pro funkční zobrazení feochromocytomu. Radiojodem značený MIBG může být dále užit pro diagnostické a léčebné účely u nemocných s paragangliomem, karcinoidem a medulárním karcinomem štítné žlázy. Účinky MIBG léčby spočívají v dosažení kontroly symptomů a zlepšení kvality života. V literatuře je udávána biochemická léčebná odpověď u poloviny nemocných, zatímco k radiologické redukci velikosti tumoru dochází u třetiny nemocných. Dosud nebyl učiněn konsenzus týkající se množství jednorázově aplikované aktivity a nebyla stanovena celková kumulativní aplikovaná aktivita s ohledem na hematologickou toxicitu., Metaiodobenzylguanidine (MIBG) is a norepinephrine analog which concentrates in the adrenal medulla and MIBG scintigraphy is the first choise of functional imaging of pheochromocytoma. Radioiodinated MIBG can be futher used both diagnostically and therapeutically for patiens with paraganglioma, carcinoid and medullary thyroid carcinoma. An effectiveness of MIBG treatment involve achieving symptom control and better quality of life. Biochemical response is observed in about half of the patiens, whereas radiographic can be seen in around one third of the patiens in the literature. There has not been clear consensus about the optimal administered activity per treatment cycle and the total numer of treatments with regards to hematological toxicity., Kateřina Táborská, and Literatura 11
Cíl: Cílem této práce je nalezení maximální dávky radioterapie při standardním dávkování cetuximabu. Byla provedena analýza akutní toxicity a účinnosti konkomitantní antiEGFR terapie a hyperfrakcionované akcelerované radioterapie s využitím konkomitantního integrovaného boostu (HARTCIB) 70–75 Gy v 5 týdnech při léčbě pokročilých nádorů hlavy a krku. Materiál a metody: V prospektivní, nerandomizované studii bylo léčeno 13 pacientů s nemetastatickým nádorem hlavy a krku IV. stadia s mediánem tumorózní infiltrace 72 ml. Pět pacientů obdrželo celkovou dávku 70 Gy á 1,4 Gy, 5 pacientů 72,5 Gy á 1,45 Gy a 3 pacienti 75 Gy á 1,5 Gy. Léčba trvala 5 týdnů (10 frakcí za týden), všichni pacienti byli ozařováni 2x denně a s využitím integrovaného boostu byla ozářena spádová lymfatická oblast dávkou 55 Gy á 1,1 Gy. Dávka byla normalizována na střední hodnotu a pro inverzní plánování byl použit plánovací system Precise PLAN® 2.11, Elekta, Crawley, UK. Výsledky: Akutní toxicita byla hodnocena dle RTOG/EORTC a gr. 3 vykázalo 51 % a 0 % pacientů v oblasti sliznic dutiny ústní nebo hltanu a kůže. Akutní toxicita grade 3 ustoupila u všech pacientů do 6 týdnů od ukončení RT. Při dávkách 75Gy/5 týdnů byla u dvou pacientů zaznamenána excesivní toxicita ve smyslu akutní periferní parézy nVII a mukositidy vyžadující přerušení léčby. Maximální tolerovaná dávka byla tedy stanovena jako 72,5 Gy/5 týdnů. Pozdní toxicita byla hodnocena také dle RTOG/EORTC a dominuje gr. 1 v oblasti podkoží a slinných žláz. Žádná toxicita gr. 4 nebo 5 nebyla zaznamenána. Tři měsíce od ukončení RT vykázalo kompletní remisi 7 pacientů (54 %), parciální remisi 4 (31 %) a progresi 2 pacienti (15 %). Lokální kontrola a celkové přežití v jednom roce je 35 %, resp. 30 %. Závěr: Maximální tolerovaná dávka radioterapie s konkomitantní antiEGFR terapií je 72,5 Gy/5 týdnů. Při vyšších dávkách radioterapie byla detekována excesivní akutní toxicita, která způsobovala nežádoucí přerušení léčby., Objective: The purpose of this study is to find the maximum radiation therapy dose with a standard dosing regimen of cetuximab. An analysis of acute toxicity and efficacy of concomitant anti-EGFR therapy and hyperfractionated accelerated radiation therapy with concomitant integrated boost (HARTCIB) of 70-75 Gy was performed at 5 weeks of treatment for advanced head and neck cancers. Material and methods: In a prospective, nonrandomized trial, 13 patients with nonmetastatic stage IV head and neck cancer with a median tumorous infiltration of 72 ml were treated. Five patients received a total dose of 70 Gy at 1.4 Gy per fraction, five patients received 72.5 Gy at 1.45 Gy per fraction, and three received 75 Gy at 1.5 Gy per fraction. The treatment lasted for 5 weeks (10 fractions per week), all the patients were irradiated twice a day, and, using integrated boost, the lymphatic drainage area was irradiated with a dose of 55 Gy at 1.1 Gy per fraction. The dose was normalized to a median value and the Precise PLAN® 2.11 (Elekta, Crawley, UK) treatment planning system was used for inverse planning. Results: Acute toxicity was graded using the RTOG/EORTC scale and grade 3 was observed in 51% and 0% of patients in the oral or pharyngeal mucosa and in the skin, respectively. Acute grade 3 toxicity resolved in all the patients within six weeks after completion of RT. With the doses of 75Gy/5 weeks, excessive toxicity was observed in two patients, manifested as acute peripheral facial paralysis and mucositis requiring treatment discontinuation. Thus, the maximum tolerated dose was determined to be 72.5 Gy/5 weeks. Late toxicity was also graded using the RTOG/EORTC scale, with grade 1 in the subcutaneous and salivary gland areas being predominant. No grade 4 or grade 5 toxicity was noted. Three months after completion of RT, complete remission was seen in seven patients (54%), partial remission in four (31%) and progression in two patients (15%). Local control and overall survival at one year were 35% and 30%, respectively. Conclusion: The maximum tolerated dose of radiation therapy with concomitant anti-EGFR therapy is 72.5 Gy/5 weeks. With higher doses of radiation therapy, excessive acute toxicity was detected that resulted in unwanted discontinuation of treatment., Jakub Cvek, Jiří Kubeš, Břetislav Otáhal, Pavel Komínek, Eva Skácelíková, Magdalena Halamka, David Feltl, and Literatura 26
Průměrná dávka z lékařského ozáření má v populaci výrazně stoupající trend. Ve vyspělých zemích za posledních 30 let vzrostla o stovky procent a je již srovnatelná s dávkou z přírodního ozáření. Výpočetní tomografie přispívá ke kolektivní dávce z lékařského ozáření plnými dvěma třetinami. K nápravě tohoto nepříznivého vývoje způsobeného především trvale vzrůstajícím počtem CT vyšetření je nezbytné přijmout účinná opatření. Tím nejperspektivnějším se v současné době jeví technika tzv. iterativní rekonstrukce CT obrazu, která významně redukuje obrazový šum, a umožňuje tak vyšetření s dávkou záření redukovanou o desítky procent. Článek rozebírá základní principy a typy iterativní rekonstrukce, které jsou již komerčně dostupné na nejmodernějších CT tomografech včetně jejich kladů a záporů. Jsou vysvětleny rozdíly mezi iterativní rekonstrukcí a běžně používanou filtrovanou zpětnou projekcí, která je více než tři desetiletí považovaná za "zlatý standard" při rekonstrukci obrazu na všech CT přístrojích., The average radiation dose resulting from medical exposure continuously rises in the population. It has increased several times within the last three decades and reached the level of natural radiation background in some developed countries. Computed tomography is the major contributor, comprising two thirds of the entire cumulative medical exposure. To reverse this unfavourable trend attributed mainly to continuously increasing number of CT procedures, it is necessary to adopt adequate precautions. Among these, the most promising seems to be the technique of iterative reconstruction of CT image which significantly reduces image noise and therefore allows radiation exposure reduction by tens of percent. The article deals with basic principles and types of iterative reconstruction which are already available on recent CT scanners, commenting on their advantages and disadvantages. Differences between iterative reconstruction and filtered back projection considered as "gold standard" on all CT scanners for more than three decades are also discussed., Jan Žižka, and Lit.: 26
Nádory anu (análního kanálu) jsou méně častá nádorová onemocnění zažívacího traktu specifikované především histologickým obrazem spinocelulárního karcinomu. V jejich etiopatogenezi se až v 90 % uplatňuje infekce HPV-16 a imunosuprese. Proto je jejich výskyt vyšší u HIV pozitivní populace. Souvislost s HPV dává prostor pro primární prevenci vakcinací a současně pro cílenou biologickou terapii (kupř. nivolumab). Současné možnosti účinné léčby spočívají v první řadě v chemoradioterapii. Od 80. let poskytlo několik významných studií základ pro současné léčebné standardy: radioterapie primárního nádoru a spádových lymfatických oblastí do celkové dávky ekv. 54–60 Gy, konkomitantní chemoterapie režimem mitomycin + 5-fluorouracil nebo cisplatina + 5-fluorouracil. Dosahuje se tak kompletní regrese nálezu v 90 %, pětileté přežívání do 70 % a pětileté přežívání bez relapsu do 70 %. Indukční chemoterapie ani chemoterapie po radioterapii nepřináší benefit. Chirurgický resekční výkon je indikován jako záchranná léčba při relapsu nebo pokud není primární léčbou dosažena kompletní regrese. Zásadní problém léčby nádorů anu je výrazná akutní i chronická toxicita chemoradioterapeutických režimů, jíž se daří částečně omezovat technicky dokonalejšími metodikami ozařování. Cílená biologická terapie včetně protinádorových vakcín je zatím ve fázi preklinického nebo počátečního klinického vývoje., Cancer of the anus (anal canal) is a less frequent malignant disease of gastrointestinal tract, specified by micromorphology, squamous cell carcinoma. In about 90 % HPV-16 infection and immunosuppression are involved in cancerogenesis. Therefore the incidence is higher in HIV positive population. The relationship to HPV allows primary prevention through vaccination as well as targeted biologic therapy (e.g. nivolumab). Current treatment options consist predominantly in chemoradiotherapy. Standard treatment is based on several fundamental studies conducted after 1980. It consists in frontline chemoradiotherapy of primary tumor and regional lymph nodes up to a dose 54–60 Gy eq, concomitant chemoradiotherapy mitomycin + 5-fluorouracil or cisplatinum + 5-fluorouracil. Complete regression is achieved in 90%, 5 year survival up to 70 % and 5 year relapse free survival up to 70%. There is no benefit of either induction chemotherapy or chemotherapy after radiotherapy. Surgery is indicated as a salvage therapy for local relapse or if a complete regression is not achieved. Acute and chronic toxicity of chemoradiotherapy regimens presents a substantial problem of chemoradiotherapy. It may be partially reduced by more advanced radiotherapy technologies. Targeted biologic therapy including anticancer vaccines is still a subject of preclinical or early clinical research., Pavel Vítek, Jan Novotný, and Literatura
Současná léčebná strategie u lokalizovaného klinického stadia Hodgkinova lymfomu je založena na rozdělení nemocných podle přítomnosti rizikových faktorů do skupiny s příznivou a s nepříznivou prognózou. Rozdíl mezi oběma skupinami je v intenzitě léčby, kdy nemocným s nepříznivou prognózou se podává více chemoterapie a vyšší dávka ozáření. Pro omezení pozdní toxicity radioterapie, zejména sekundárních malignit, byla velkoobjemová radioterapie, EF-RT, nahrazena technikou s nižším cílovým objemem, IF-RT., The current therapeutic strategy for localized clinical stage of Hodgkin's lymphoma is based on dividing the patients according to the presence of risk factors into groups with favourable and poor prognosis. The two groups differ in treatment intensity, with patients with a poor prognosis being administered more chemotherapy and a higher dose of irradiation. In order to reduce late toxicity of radiotherapy, particularly secondary malignancies, extended-field radiotherapy, EFRT, has been replaced with a technique with a lower target volume, IFRT., Zdeněk Král, and Literatura
Benigní a maligní nádory v oblasti páteře a míchy patří mezi časté nálezy a jsou příčinou výrazné morbidity (bolest a neurologický deficit), která výrazným způsobem zhoršuje kvalitu života. Incidence metastatického postižení skeletu je v ČR asi 6 500 každý rok a s ohledem na delší přežívání než v případě viscerálních metastáz se jedná o značný medicínský problém. Léčba páteřních tumorů je obvykle řešena mutidisciplinárně. V některých případech je možná kompletní resekce, někdy je nutno se spokojit s dekompresí. Konvenční zevní radioterapie je často limitována toleranční dávkou míchy, což může vést k nedostatečné lokální kontrole. Stereotaktická radiochirurgie (SRS-stereotactic radiosurgery) přístrojem Cyberknife se od zevní frakcionované radioterapie odlišuje použitím mnoha konvergentních polí, které umožňují dodat vysokou dávku záření do cílového objemu za současného chránění okolních struktur. SRS je relativně dlouhou dobu používána intrakraniálně, kdy je jednorázově aplikována vysoká dávka záření (řádově desítky Gy). V extrakraniálních lokalizacích se ukazuje jako výhodnější použití několika málo frakcí (2–5), a proto se pojem radiochirurgie ukazuje jako nepříliš vhodný. V anglicky psané literatuře je pojem SBRT (Stereoactic body radiotherapy) stále častěji nahrazován termínem stereotaktická ablativní radioterapie (Stereotactic Ablative Body Radiotherapy – SABR), který velmi dobře popisuje pravou podstatu této metody., Benign and malignant tumours of the spine and spinal cord are frequent findings and cause major morbidity (pain and neurological deficit) which significantly impairs the quality of life. The incidence of metastatic skeletal disease is approximately 6,500 new cases per year in the Czech Republic and, given a longer survival rate than that observed in the case of visceral metastases, it poses a major health problem. The treatment for spinal tumours usually requires a multidisciplinary approach. In some cases, a complete removal is possible whereas sometimes decompression is all that can be done. Conventional external radiotherapy is commonly limited by the tolerance dose of the spinal cord, which may result in inadequate local control. Stereotactic radiosurgery (SRS) using the CyberKnife system is distinguished from external fractionated radiotherapy by the use of multiple convergent fields which allow delivery of a high dose of radiation to the target volume while sparing the surrounding structures. Intracranial SRS has been used for a relatively long time with a single high dose of radiation being delivered (in the order of tens of Gy). In extracranial sites, the use of a few fractions (2–5) has been shown as more convenient which is why the term radiosurgery has proved as not quite adequate. In the English literature, the term SBRT (Stereotactic body radiotherapy) is being increasingly replaced by the term Stereotactic Ablative Body Radiotherapy (SABR) which accurately reflects the true nature of this method., Jakub Cvek, Lukáš Knybel, Břetislav Otáhal, David Feltl, and Lit.: 5
Cíl. Cílem předkládané studie prováděné v České republice a podpořené Státním úřadem pro jadernou bezpečnost bylo navržení a ověření standardních postupů pro intervenční výkony na tepnách pánve a tepnách dolních končetin (cíleně pro perkutánní angioplastiky PTA) které by vedly při aktivní spolupráci zdravotnického personálu k přijatelnému snížení radiační zátěže pacientů a vyšetřujícího personálu při zachování dostatečné diagnostické informace. V tomto sdělení předkládáme pouze část této studie, která se zabývala intervenčními výkony na tepnách dolních končetin. Metoda. V období leden až listopad 2011 byla na čtyřech pracovištích krajských a fakultních nemocnic zpracována data charakterizující dávky ionizujícího záření u nemocných s diagnostickými a intervenčními výkony na tepnách pánve a dolních končetin z tzv. exam protokolů. Jednotlivá pracoviště byla porovnána a ta, která měla nadprůměrné dávky, byla o tom informována. Po úpravě jejich způsobu použití angiografického přístroje byly v dalším období červenec až prosinec 2011 opět dávky porovnány. Výsledky. Po zavedení standardního postupu pro intervenční výkony na tepnách dolních končetin a jeho ověření ve II. sledovaném období byl průměrný skiaskopický čas 14,2 min na výkon, počet scén (skiagrafických obrazových záznamů) na jedno vyšetření byl zredukován na 16,2 a průměrná vstupní povrchová dávka (kerma) klesla na 144 mGy z původních 400 mGy v roce 2009-2010 a plošný dávkový (kermový) součin na 40,02 Gycm2 z původních 92 Gycm2 v roce 2009-2010. Závěr. Za rok 2011 byla shromážděna požadovaná data z 311 vyšetření, což byl dostatečný statistický soubor pro ověření navrženého standardního postupu pro intervenční výkony na tepnách dolních končetin. Zavedení tohoto standardního postupu vedlo na všech sledovaných pracovištích k významnému snížení vstupní povrchové dávky a plošného dávkového součinu o cca 50 % (vyjma pracoviště referenčního) při dostatečné diagnostické i léčebné výtěžnosti, což prokázalo jeho účelnost a efektivnost., Aim. The Purpose of this study, conducted in the Czech Republic and supported by the State Office for Nuclear Safety (SUJB), was to propose and verify a standard processes for interventional procedures on the pelvic and lower extremities arteries, specifically for percutaneous angioplasty, (PTA) which would lead, with the active cooperation of the medical staff, to an acceptable reduction of radiation exposure on patients and medical staff while maintaining sufficient diagnostic information. In this communication, we present only a part of this study, which dealt with the intervention procedures on arteries of lower. Method. In the period January-June 2011 were in four departments of regional and university hospitals processed data characterizing exposure to ionizing radiation in patients with diagnostic and intervention procedures on arteries of lower extremities from the exam protocols. Individual sites were compared, and those that had above - average dose was informed. After adjusting their way of using angiographic devices were in the next period July to December 2011 compared to dose again. Results. After the introduction of the standard procedure for interventional procedures on the lower extremities arteries, the average fluoroscopy time was reduced to 14.2 min. per procedure, the number of frames per examination was reduced to 16.2, the average entrance surface dose decreased to 144 mGy (400 mGy in years 2009-2010) and the dose area product decreased to 40.02 Gycm 2 (92 Gycm2 in years 2009-2010). Conclusion. During 2011 the required data were collected from a total of 311 examinations. After the introduction of the standard procedure for interventional procedures on the lower extremities arteries to all monitored medical departments the reduction of the entrance surface dose and the dose area product by about 50% occurred, except for at the reference medical department., Nováková M, Cihlář F, Krajina A, Derner M., and Literatura
Hlavní léčbou maligních mozkových gliomů je operační výkon, při němž je snaha o odstranění co největší nádorové masy. Rozhodnutí o indikaci nechirurgické léčby záleží především na celkovém stavu pacienta a na histopatolologickém gradingu mozkového nádoru. Mezi nechirurgické léčebné modality patří zevní radioterapie a chemoterapie., The mainstay of treatment for malignant brain gliomas is surgery aimed at removing as much tumour mass as possible. The decision to indicate nonsurgical treatment primarily depends on the patient’s general condition and the histopatholological grading of the brain tumour. Nonsurgical treatment modalities include external radiotherapy and chemotherapy., and Josef Růčka
Optimalizace radiační ochrany byla vždy prioritou, zejména v pediatrii. Vzhledem ke stále rostoucímu počtu vyšetření je nutné se zaměřit na základní principy radiační ochrany - zdůvodnění a optimalizaci. Užitečným nástrojem optimalizace je stanovení místních diagnostických referenčních úrovní (MDRÚ). Další klíčovou roli v optimalizaci hraje nastavení a přizpůsobení radiologických přístrojů dětskému pacientovi. I když je každá modalita specifická, lze dodržet několik obecných pravidel. Zásadní je úprava expozičního nastavení, orgánové automatiky, případně použití manuálního režimu. U CT dávku významně ovlivňuje volba správného vyšetřovacího protokolu specifického podle věku, váhy nebo diagnózy. Optimalizace v radiační ochraně představuje komplex vzájemně na sebe navazujících kroků. I v pediatrii optimalizace neznamená, že dávka musí být minimální za každou cenu. Optimalizace znamená, že dávka musí být minimální pro získání kvalitní diagnostické informace., Optimization of radiation protection has always been a priority, especially in pediatrics. Due to the growing number of examinations it is necessary to focus on the basic principles of radiation protection - justification and optimization. A useful tool for optimaliza-tion is establishing local diagnostic reference levels (DRL). Another key role is the setting and adjustment of the radiological device used for children. Although each modality is specific, some general rules exist. The adjustment of exposure settings, automatic exposure control, or using the manual mode. In CT, the dose is significantly affected by the choice of the right examination protocol according to patient age, bodymass or diagnosis. Optimization of radiation protection is a complex of many interconnected steps. Optimization, also in pediatrics does not mean that the dose must be at minimum at all costs. Optimization means that the dose must be minimal for, Kateřina Daníčková, Dáša Chmelová, Miloslav Roček, and Literatura
Cíl. Cílem studie bylo posoudit možnosti IRIS (iterativní rekonstrukce v obrazovém prostoru) algoritmu z hlediska redukce šumu v obraze a efektivní dávky. Metoda. Bylo vyhodnoceno celkem 85 pacientů, kteří podstoupili CT vyšetření (plic, břicha a mozku) s rekonstrukcí snímků pomocí IRIS algoritmu, a podobná skupina 95 pacientů, jejichž snímky byly rekonstruovány filtrovanou zpětnou projekcí (FBP). Referenční součin proudu a expozičního času byl pro skupinu s IRIS algoritmem v původních užívaných protokolech snižován tak, aby kvalita snímku na základě subjektivního posouzení radiologa byla zachována. Obě skupiny byly porovnány z hlediska množství šumu na snímku, poměru signálu a šumu a efektivní dávky, kterou pacient během vyšetření obdrží. Výsledky. Ukázalo se, že u vyšetření břicha je možné radiační zátěž pacienta snížit až o 50 %, aniž by došlo ke zhoršení kvality snímku. Na druhou stranu pro vyšetření mozku se podařilo dosáhnout snížení průměrné efektivní dávky pouze o 23 %. Závěr. Z tohoto důvodu by měla obdobná měření a optimalizace vždy předcházet uvedení nového rekonstrukčního algoritmu do klinické praxe., Aim. The aim of this study was to assess the possibilities of IRIS (Iterative reconstruction in Image Space) algorithm in noise reduction and potential dose reduction. Method. A total of 85 patients clinically underwent CT examination (chest, abdomen, brain) with IRIS reconstruction and similar groups of 95 patients with Filtered Back Projection (FBP) reconstruction were evaluated. The reference tube current product in original CT protocols was modified for IRIS algorithm according to the subjective image quality. Two reconstruction algorithms were compared in terms of image noise, signal to noise ratio and effective dose. Results. It was demonstrated that with the novel approach the mean effective dose reduction up to 50% for CT examination of the abdomen did not lead to image quality degradation. However, to retain the quality of CT images of the brain it was accomplished mean effective dose reduction only of 23%. Conclusion. For this reason such measurements and similar optimization should precede to introduction of any new reconstruction algorithm into clinical routine., Petra Kozubíková, Martin Horák, and Lit.: 6
Karcinom štítné žlázy je nejčastější endokrinní malignita a jeho incidence v posledních letech roste v Evropě i v ostatních částech světa. Nárůst incidence se týká hlavně diferencovaných mikrokarcinomů, nádorů (velikosti do 10 mm) a nízkorizikových karcinomů, velikosti do 20 mm. Léčba diferencovaného karcinomu štítné žlázy zahrnuje podání tyreoablační aktivity radiojódu dostačující buď k navození dlouhodobé remise nebo k úplnému vyléčení nemocných. V poslední době je snaha snížit podávanou aktivitu radiojodu − využívat efektivnějších, šetrnějších, méně invazivních a levnějších procedur, které jsou schopny zaručit optimální léčebný postup při zachování nejlepší kvality života nemocných. Na Klinice nukleární medicíny a endokrinologie v Motole jsme vytvořili počítačový program pro individuální výpočet doporučené aktivity radiojódu, který umožní aplikovanou aktivitu optimalizovat na základě klinických a laboratorních dat pacientů. Algoritmus programu odráží současnou indikační praxi; správnost implementace byla testována jednak na vzorku současných pacientů a jednak na retrospektivních datech ve výzkumné databázi kliniky., x, Jaroslav Zimák, Petr Vlček, Kateřina Personová, Kateřina Táborská, Jan Vejvalka, and Literatura
Cíl. Cílem práce bylo zjistit, zda je možné při použití úpravy CT obrazů hybridní iterativní technikou, označovanou iDose, snížit radiační zátěž při CT vyšetřování mozku u dětí a adolescentů o 30 %. Metoda. CT vyšetření mozku bylo provedeno na přístroji CT 64 (Philips Haelthcare) u 40 pacientů různých věkových kategorií. Získaná data byla rekonstruována s různými kernely a následně iterativní technikou iDose (Philips Healthcare, dále ID) různé intenzity (ID30%, ID50%, ID70%) a s přidanou volbou MR (multi-resolution). Takto rekonstruované skeny byly porovnány s obrazy z rutinního vyšetření s konvenční rekonstrukcí FBP (filtered back projection). Hodnocení výsledných obrazů bylo provedeno jednak subjektivně, jednak objektivně. Výsledky. Použití filtrů ID30%, ID50% ID70% sníží šum a potlačí artefakty v obrazech, avšak při intenzitě 70% již snižuje ostrost a zhoršuje podání detailů. Kompenzaci tohoto nežádoucího jevu je možné dosáhnout zapnutím volby MR při rekonstrukci. Kombinace "ostřejšího" kernelu UB a ID rekonstrukce s přidanou volbou MR byla nejlepší pro zlepšení detailu obrazu a celkového užitku pro diagnostiku. Lepších výsledků bylo dosaženo u dospělých, u dětských pacientů byl přínos menší. Po redukci dávky záření při CT vyšetření o 30 % došlo ke zhoršení kvality obrazů, které bylo kompenzováno užitím kombinované rekonstrukce ID70UA + MR nebo ID70UB + MR. Při subjektivním hodnocení výsledných obrazů byla variabilita mezi hodnotícími 1,1-1,3 bodů. Závěr. iDose umožňuje provádět CT vyšetření s redukcí radiační dávky, aniž by došlo ke snížení diagnostické hodnoty obrazů., Aim. To evaluate the possibility of 30% radiation dose reduction using an innovative hybrid iterative reconstruction technique called iDose on image quality of CT brain imagesin children, adolescents and adults. Methods. Brain CT was done in forty patients of various age, scanned on CT64 (Philips Healthcare). Obtained data were reconstructed using various kernels and consequently by the new iDose (Philips Healthcare, NL) hybrid iterative reconstruction prototype on 3 different iD levels (ID30, ID 50, ID70 and multi-resolution /MR/ option). The images were compared to conventional FBP (filtered back projection). The assessment was subjective and objective. Results. Analysis of the variance showed a decrease of noise corresponding to ID levels (Fig. 1) and no differences to MR option. The combination of the filter UA in combination with ID70 led to smoother images but with fewer details, as shown in Fig. 1. An improvement of image quality has been seen when using the MR option. This combination using the higher kernel filters UB showed an improvement of smaller details and higher impact in the adult group while was less pronounced for the children group (Fig. 1). The reduction of dose decreased the image quality in both FBP and ID images, however the ID70UAMR and ID70UBMR reconstructions have compensated for this deterioration. The inter-observer variability was found at 1.1 and 1.3 points respectively. Conclusion. iDose enables CT examination with reduced radiation dose without deteriorating the diagnostic value of image data., Igor Jíra, Petr Ouředníček, Jarmila Skotáková, Petr Walek, Tomáš Jatel, Jan Jiří, and Literatura 7
V článku je podán přehled zpracované problematiky radiační ochrany pracovníků na odděleních nukleární medicíny. V úvodu jsou kromě současného počtu PET skenerů v ČR také představeny graficky zpracované údaje o celkovém počtu PET vyšetření na pracovištích naší republiky od roku 1999 do období roku 2014. V ČR je kromě osmi stávajících pracovišť schváleno pořízení dalších šesti nových PET/CT skenerů. Úroveň radiační ochrany při práci, kdy jsou aplikovány otevřené radionuklidové zářiče, byla v zahraničí zjišťována v mnoha studiích. V Polsku se zabývali vlivem IZ na DNA. V Irsku byla měřena dávka na oční čočku speciálním dozimetrem za účelem porovnání naměřených hodnot s hodnotou nově navrženého limitu pro oční čočku 20 mSv. Ve Španělsku byly posuzovány různé pracovní postupy a také v dalších zemích byla na základě studií provedena optimalizace. V ČR proběhly retrospektivní studie zejména na pracovištích, kde jsou lůžka k terapii 131I, a byl zde nárůst zpracovávané roční aktivity např. u 99mTc. Projekt ORAMED, jež proběhl v rámci 32 evropských zemí, byl zaměřen na radionuklidy 99mTc, 90Y a 18F. Výsledkem měření exponované kůže rukou na různých místech bylo doporučení ke změně pozice pro nošení prstového dozimetru a využívání korekčního faktoru pro výpočet dávky na kůži ruky. Bylo zjištěno, že největší dávka byla naměřena na špičce ukazováčku, zatímco prstový dozimetr je nošen na kořeni II., III. nebo IV. prstu více používané ruky. Podle doporučení by výpočet dávky s použitím korekčního faktoru vycházel z měření na kořeni ukazováčku. Z výsledků tohoto projektu vychází také práce, která je zaměřena na lokální ozáření kůže rukou pracovníků na odděleních nukleární medicíny v ČR., x, Renáta Kohutová, Vítězslav Jiřík, Vojtěch Ullmann, and Literatura
Cíl. Záměrem práce bylo zhodnocení radiační zátěže pracovníků na Klinice nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF UK a FN Motol (KNME) v letech 2006-2011 spolu s posouzením radiační ochrany pracoviště. Stanovení radiační zátěže na tomto pracovišti bylo vyhodnoceno na základě retrospektivní studie opírající se o příslušné údaje a výsledky monitorování. Metoda. Výsledky monitorování pracovníků KNME se vztahují k období 2006-2011. Na základě osobních a prstových dozimetrů byla stanovena průměrná kolektivní efektivní dávka a průměrná kolektivní ekvivalentní dávka na ruce od prstů až po předloktí personálu. Vyhodnocení bylo prováděno do března 2009 firmou Celostátní služba osobní dozimetrie Praha, od dubna 2009 monitoring realizovala firma VF a.s., a to v obou případech po měsíčních intervalech. Průměrná roční zpracovaná aktivita radiofarmak (radionuklidy 99mTc, 111In, 153Sm, 123I, 131I) se v tomto časovém období pohybovala v rozmezí 2,79-5900 GBq. Výsledky. Průměrná kolektivní efektivní dávka činila v jednotlivých letech 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011 pro radiologické asistenty a sestry s atestací v oboru nukleární medicína na ambulanci hodnotu 1,14 mSv, 1,39 mSv, 1, 29 mSv, 0,99 mSv, 1,17 mSv a 1,11 mSv. Pro pracovníky radiofarmaceutické laboratoře na ambulanci byla průměrná kolektivní efektivní dávka za shodné časové období 0,29 mSv, 0,82 mSv, 0,52 mSv, 0,17 mSv, 0,36 mSv a 0, 50 mSv. Sestry na 2. lůžkové stanici obdržely průměrnou kolektivní efektivní dávku v daném časovém období, 0,73 mSv, 0,35 mSv, 0,22 mSv, 0,21 mSv a 0,39 mSv. V radiojódové laboratoři získali pracovníci průměrnou kolektivní efektivní dávku 3,00 mSv, 3,04 mSv, 3,33 mSv, 3,85 mSv, 2,04 mSv a 2,84 mSv. Průměrná kolektivní ekvivalentní dávka na ruce od prstů až po předloktí pracovníků (stanovována v témže časovém rozmezí 2006-2011) ve farmaceutické laboratoři dosahovala 23,00 mSv, 23,99 mSv, 23,19 mSv, 55,75 mSv, 167,81 mSv a 136,00 mSv. Pro radiologické asistenty na ambulanci a sestry s atestací nukleární medicína na ambulanci činila průměrná kolektivní ekvivalentní dávka na končetiny 4,35 mSv, 2,86 mSv, 0,88 mSv, 1,99 mSv, 3,48 mSv a 6,24 mSv. V radiojódové laboratoři byla vyhodnocena průměrná kolektivní ekvivalentní dávka ruce od prstů až po předloktí na 20,70 mSv, 18,21 mSv, 22,79 mSv, 44,76 mSv, 44,98 mSv a 54,03 mSv. Závěr. Hodnoty z osobních i prstových dozimetrů jsou pod dávkovými limity stanovenými dozorným orgánem, i když se ozáření pracovníků v jednotlivých letech mírně zvyšuje, což zřejmě souvisí s vyšším počtem a rozmanitostí prováděných diagnostických i léčebných úkonů. Na základě prezentovaných výsledků lze konstatovat, že radiační ochrana je na KNME zajištěna v souladu s požadavky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost., Aim. The intention of the paper was the assessment of radiation burden at the Clinic of Nuclear Medicine and Endocrinology 2nd LF UK and FN Motol (KNME) during the period of 2006-2011 together with the examination of the level of radiation protection. The determination of radiation burden at this workplace was based on the retrospective study relying on relevant monitoring data and results. Method. Monitoring results of the personnel of the KNME are covering the period of 2006-2011. Using personal and finger dosimeters the average collective effective dose and average collective equivalent dose related to fingers up to forearms have been assessed. Until March 2009 the monitoring was carried out by the National Personal Dosimetry Service in Prague while as of April this monitoring was performed by VF Ltd. In both cases the monitoring interval was one month. The average activities of used radiopharmaceuticals (including 99mTc, 111In, 153Sm,123 I, 131I) was in the range of 2.79-5.900 GBq. Results. The average collective effective dose of radiological assistants and nurses certified in nuclear medicine in individual years, namely 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 and 2012 was 1.14 mSv, 1.39 mSv, 1.29 mSv, 0.99 mSv, 1.17 mSv a 1.11 mSv, respectively. During the same period the personnel working in the radioiodine laboratory received average collective effective dose 0.29 mSv, 0.82 mSv, 0.52 mSv, 0.17 mSv, 0.36 mSv a 0.50 mSv. The average collective effective dose of nurses at the 2nd Ward was reported to be in those years 0.73 mSv, 0.35 mSv, 0.22 mSv, 0.21 mSv a 0.39 mSv. With respect to extremities, the average collective equivalent dose of the personnel in the radiopharmaceutical laboratory was thought out the above mentioned period was as follows 23.00 mSv, 23.99 mSv, 23.19 mSv, 55.75 mSv, 167.81 mSv a 136.00 mSv while the average collective equivalent dose received by radiological assistants on ambulance and certified on ambulance nurses amounted to 4.35 mSv, 2.86 mSv, 0.88 mSv, 1.99 mSv, 3.48 mSv a 6.24 mSv. The average collective equivalent dose to extremities of workers from the radioiodine laboratory during the period of 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011 was 20.70 mSv, 18.21 mSv, 22.79 mSv, 44.76 mSv, 44.98 mSv a 54.03 mSv, respectively. Conclusion. The results of personal as well as finger dosimeters have been found to be below the relevant dose limits set by the Regulatory Authority although over some of the recent years the exposure of workers has slightly been increasing which apparently is related to the increased number and variety of diagnostic and therapeutic procedures. Taking into account the results presented, it can be concluded that radiation protection at the KNME is in full compliance with the requirements of the State Office for Nuclear Security., and Jana Hudzietzová, Dana Prchalová, Jozef Sabol, Petr Vlček