From the 1780s on, the court of the Princes of Schwarzenberg generally maintained four or five personal doctors. These privileged positions were frequently held by individuals who also practised as municipal or county physicians. In their castles in Bohemia the Schwarzenbergs also employed surgeons and apothecaries, and in line with the professionalization of medical care during the Enlightenment they attached great importance to the training of health workers. In the first three decades of the 19th century health care in the context of the Schwarzenberg primogeniture became even more specialized and the number of medical staff on the various Schwarzenberg estates increased. In addition to their own physicians, the Schwarzenbergs also entrusted their health needs to eminent medical experts drawn primarily from the Habsburg court and the University of Vienna and later, from the 1830s on, to many doctors working in the Czech Lands. This study considers the relationship between the high nobility as representatives of social elites on the one hand and the Enlightenment medicalization of society with its professionalization of health care on the other. It maps the structure of medical care within one aristocratic family and their estates and its transformation over a fifty‐year period. It also attempts to discover who the Schwarzenbergs’ doctors were and what socio‐cultural background they came from., Václav Grubhoffer., and Obsahuje bibliografické odkazy
This study on Alois Klar (1763-1833) focuses mainly on his achievements as a pedagogue and his work for the visually impaired. Methodologically, it draws on Theodor Adorno, Max Horkheimer and Michel Foucault, enabling us to view the evolution of social care as a concomitant of the emerging modern state and integral to its structure. The study presents an analysis of the beginnings of Klar’s Prague institute for the visually impaired against a background of rapid changes in medicine, the scope of the state, and educational thinking. At a time of compulsory school attendance and new approaches to education, when the state demanded the active participation of its subjects/citizens in propagating its aims and the values of society as a whole, the blind and partially sighted were given access to a full and systematic education. We also present data concerning Klar’s educational work and thinking (he taught in Litoměřice and at Prague University), and examine the internal workings of the newly established institute - one of the first of its kind in Europe - and its contacts with the medical discourse of the emerging science of ophthalmology., Marek Fapšo., and Obsahuje bibliografické odkazy
V tomto roce uplynulo 25 let od otevření Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci. Rekapitulujeme okolnosti vzniku, mapujeme teoretické zdroje, ze kterých tým pracoviště vyšel, a na základě autentických dokumentů ilustrujeme vývoj, kterým za čtvrt století na své cestě do neznáma tento projekt prošel. Ambulantní týmové pracoviště zaměřené na psychosomatické pacienty vzniklo na půdě všeobecného lékařství a představovalo neobvyklé řešení v systému zdravotní péče. Při pohledu zpátky se ukazuje, že shodou okolností byly vstupní parametry nastaveny tak šťastně, že tato „porucha“ v systému měla dostatečný potenciál k rozvoji v oblasti, se kterou u nás bylo málo zkušeností a která neměla téměř žádnou podporu oficiálních řídících struktur. Hlavní koncepce pracoviště vznikala v diskusích mezi lékaři a psychology během osmdesátých let, a v době otevření pracoviště byla prakticky hotova. Základní nastavení bio-psycho-sociálního přístupu k pacientům bylo založeno na teorii narativní terapie a rodinné psychosomatiky. Kolem ní se postupně sdružovala řada dalších terapeutických přístupů, gestalt-terapeutický přístup, rogersovský přístup, ericksonovský přístup, psychoanalytické směry, práce s tělem, meditativní směry terapie spojené s jógou, akupunktura a rehabilitace, podle aktuálního složení týmu. Pracovištěm prošlo za 25 let přes 50 pracovníků, terapeutů, lékařů, psychologů, fyzioterapeutů, středního zdravotnického personálu a administrativy. S výjimkou prvních asi tří let prochází pracovištěm stabilně kolem jednoho tisíce pacientů ročně. Lze tedy hovořit o zkušenosti s nejméně 20 000 pacienty trpícími komplikovaným psychosomatickým stonáním. S naším způsobem práce jsme se netajili, vyškolili jsme stovky zdravotnických pracovníků a pomohli jsme založit další podobná pracoviště. Speciálním tréninkem rodinné terapie psychosomatických poruch, akreditovaným pro zdravotnictví, prošlo na 150 lékařů, psychologů a dalších profesí. Další stovky odborníků prošly kurzem o rozhovoru nebo sebezkušenostními výcviky vedenými v gestalt-terapeutickém stylu., This year it has been 25 years since the Complex Therapy Centre of Psychosomatic Disorders in Liberec was opened. We are summarizing the circumstances of the formation, surveying theoretical resources on which the workplace team has been based, and we are illustrating the development on the basis of authentic documents which this project has gone through on its way into the unknown during a quarter of a century. The ambulatory team workplace focused on psychosomatic patients came into existence on the ground of general medicine and represented an unusual solution in the health care system. When looking back it appears that coincidentally, the input parameters were so well-chosen that this „failure“ in the system had sufficient potential for the development in the area with which we had had little experience, and that did not have almost any support of official governance structures. The main workplace concept emerged in the discussions between doctors and psychologists during the eighties, and it was virtually finished at the time of the opening of the workplace. The basic set-up of the bio-psycho-social approach to patients was based on the theory of narrative therapy and family psychosomatics. A number of other therapeutic approaches cropped gradually around it, gestalt therapeutic approach, Rogers’s approach, Erickson’s approach, psychoanalytic trends, work with the body, meditative therapy trends associated with meditation and yoga, acupuncture and rehabilitation, according to the current staff. 45 workers, therapists, doctors, psychologists, physiotherapists, middle medical and administrative personnel have worked in the workplace during 25 years. With the exception of the first three years, about one thousand patients come per year. Therefore it is possible to speak of experience with at least 20 thousand patients with complicated psychosomatic diseases. We have not kept our way of work secret; we have trained hundreds of health workers, and helped found other similar workplaces. 150 doctors, psychologists and other professions have participated in a special training of family therapy of psychosomatic disorders accredited for health care. Other hundreds of experts have participated in a course about a dialogue or in self-experienced trainings coached in gestalt therapeutic style., Chvála V., and Literatura
Tento příspěvek je druhým příspěvkem v sérii článků zaměřených na vývoj etického pojetí eutanazie. Problém eutanazie řeší na pozadí slavné Rachelsovy publikace The End of Life. Rachels je autor zastávající novodobou koncepci utilitaristické morálky. Ve své publikaci The End of Life velmi podrobně probírá všechny důležité momenty filosofické a etické diskuse o eutanazii a vytyčuje tak kontury území, na němž se jak zastánci jeho závěrů, tak i jejich odpůrci, musí pohybovat. Hovoří o posvátnosti lidského života, rozebírá různé formy eutanazie, kriticky hodnotí některé důležité distinkce, široce a někdy nekriticky užívané v lékařské etice: rozdíl mezi usmrcením (killing) a ponecháním zemřít (letting die), mezi řádnými a mimořádnými léčebnými prostředky, mezi aktivní a pasivní eutanazií. Důležitým prvkem Rachelsovy reflexe je i diskuse o důležitosti úmyslu (intence) v etickém vyhodnocování lidských skutků., This contribution is the second of a series of articles devoted to the ethical evaluation of euthanasia. It discusses the problems of euthanasia on the background of Rachel´s famous book The End of Life. Rachels as an author is holding a modern concept of utilitarian morality. In his publication The End of Life he discusses in detail all the important moments of philosophical and ethical debate about euthanasia. In this way he also outlines the contours of the territory for his proponents as well as their opponents for recent discussion on euthanasia and end of life decisions. He talks about the problems of conception of the sanctity of human life, discusses the various forms of euthanasia, critically evaluates some important distinctions between terminology in medical ethics: the difference between killing (killing) and allowing to die (letting die), between ordinary and extraordinary means of treatment, the active and passive euthanasia. One of the most important element of Rachels´ reflection is also the importance of intention in the ethical evaluation of human acts., David Černý, and Literatura
Přes váhavé zavádění do rutinních diagnostických postupů v 40.-60. letech 20. století je cytologie v současnosti stabilní a důležitou metodou humánní medicíny. Její největší význam v gynekologii spočívá v časné detekci nádorových změn děložního čípku, Despite hesitating implementation of cytology into the routine diagnostic process in the 1940s-1960s, at present, cytology is a stable and important method in human medicine. In gynaecology, its greatest significance lies in early detection of cancerous changes in cervix., Daniel Driák, Borek Sehnal, and Lit.: 24
Autor popisuje krátkou historii katetrizačních technik. Tato historie začala experimenty na zvířatech v 19. století a na počátku 20. století. Skiaskopická kontrola se stala základní metodou při navigaci katétrů a provádění angiografií či měření krevních tlaků. Katétry byly zaváděny nejprve chirurgicky, od roku 1953 perkutánně po zavedení punkční techniky Seldingerem. Během šedesátých let se katétry staly chirurgickým nástrojem tím, že začaly být používány k dilataci tepen Dotterem od roku 1964. Transluminální angioplastika byla zlepšena zavedením vysokotlakých balónkových katétrů Grůntzigem v roce 1974. Embolizace provedená přes katétry k uzávěru arteriovenózního zkratu byla zavedena v roce 1960, k zástavě krvácení od roku 1972 a k selektivnímu uzávěru aneuryzmat od roku 1991., A brief history of catheterisation techniques is described. The history begun with first animal experiments in the 19th century and in beginning of 20th century. Fluoroscopy guidance has become basic method of following catheter navigation and performing angiograms or blood pressure measurements. Catheters were introduced surgically and then percutaneously after developing percutaneous approach by Seldinger in 1953. During 60. catheters became surgical instruments by using them for arterial dilatation by Dotter in 1964. Method of transluminal angioplasty has been improved by introduction of high-pressure balloon catheters by Grůntzig in 1974. Transcatheter embolisation techniques were utilized in occlusion of arteriovenous shunts 1960, in arterial bleeding control since 1972 and for selective occlusion of aneurysms since 1991., Antonín Krajina, and Literatura
V článku je dán přehled vývojových prací a výroby přístrojů , používaných na pracovištích nukleární medicíny v letech cca 1951- 1990. Z počátku se práce zabývaly metodami in vitro a Výzkumný ústav pro jadernou techniku (VÚPJT) zajišťoval široký sortiment přístrojů pro měření aktivity jednotlivých vzorků. Postupné zavádění metod in vivo vyžadovalo nové typy přístrojů převážně z dovozu. V závěru článku je dán chronologický přehled jednoúčelových a firemně vyráběných přístrojů v Československu, prvních dovezených přístrojů ze zahraničí a dále přehled nových metod ve světě, které byly významné pro využití v NM. Článek je zpracován na základě skutečností uvedených v literárních odkazech a zejména podkladů, které mám jako bývalá dlouholetá pracovnice VÚPJT., x, Olga Nováková, and Literatura