Dvojice pololežících postav, muž a žena, s tvářemi obrácenými k sobě. Muž má na hlavě věnec z dubových listů, levá ruka drží pouzdro dýkou a noži, jeho protějškem je dívka ve světlomodrých šatech zobrazená zepředu, s jedním ňadrem odhaleným, s červenou drapérií přehozenou přes ramena. and Dvojici lze interpretovat jako alegorické zobrazení obory, a to vzhledem k umístění nad okna orientovaná do okolní přírody. Žena by mohla být alegorií Plodnosti (květiny ve váze nad ní, odhalené ňadro) a muž alegorií Obory (věnec z dubových listů, pouzdro s loveckou výbavou).
Olej na plátně (67,7 x 48,2 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/11., Fusenig 2010#, s. 258 č. 110., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově kresbě (Firenze, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy (Düsseldorf, Lukrécie).
Mědirytina (292 x 200 mm). Lukrécie se chystá k sebevraždě. Sedí nahá na lůžku, v klíně přehozena drapérie, v pravé ruce opřené o polštář drží dýku, levá v klíně přidržuje drapérii. Za ní, stolek s toaletními potřebami a drapérií, v průhledu okno s výhledem na hory a architekturu města., Zlatohlávek 1997#, 91, č. 36., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9).
Olejomalba na dřevě (49 x 64 cm). Figurální scéna v krajině s listnatými stromy, vodním tokem a dřevěným mostem. V popředí dole Meleagros, u jeho nohou tělo kance, kančí hlavu drží v ruce, na zemi sedí Atalanta, která k hlavě vztahuje ruce. V dálce na mostku venkované., Vacková 1989#, 303; Slavíček 1993#, 342-343., and Zalesněná krajina s Meleagrem předávajícím Atalantě hlavu Kalydonského kance je patrně protějškem (pokračováním) dalšího autorova obrazu - výjevu lovu na Kalydonského kance. Jedná se o tradiční kompoziční schéma známé z grafických ilustrací Ovidiových Metamorfóz (v tomto případě je přímou inspirací A. Tempesta). Obdobná kompozice se pak opakuje i u dalších soudobých autorů.
Olejomalba na plátně (197 x 148 cm). Scéna v interiéru ložnice, Lukrécie vykračuje z lůžka, kolem nahého těla drapérie a kožešina, v pravé ruce drží dýku., Daniel, Prohaska 1995#, 134-136., and Získáno v roce 1977 ze sbírky Josef Váně a Erben, kde od let 1939-1977.
Mědiryt (205 x 130 mm). V architektonickém rámci loggie, v průhledu krajina, stojí Lukrécie, levou rukou se chystá zaboudnout dýku do hrudi., Zlatohlávek 1997#, 126, č. 58., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Raffaelovu kresbu Lukrécie (1510), ovlivněnou archeologickými nálezy antických soch, přepracoval Marcantonio Raimondi (1510-1511, postava je podle Raffaela, krajina podle Lucase van Leydena), podle něhož pak Vico vytvořil mědirytinu.
Malovaný talíř (průměr 24,5 cm): vlevo Vulkán (nahý, vousy) sedí u kovadliny, kuje Amorův šíp, před ním stojí Venuše s Amorem (luk, toulec), v pozadí oltář s obětním ohněm. Na obou stranách Vulkána putto. Skupina s Vulkánem a Venuší je venku, na břehu, na druhé straně vody je město a za ním hory. Vpravo je naznačený palác, v němž lůžko s baldachýnem, na zemi odložená Martova zbroj (brnění, helma, meč), na loži nahý Mars s Venuší., Přibyl 2006#, 72, č. 18., and Talíř byl zakoupen roku 1981.
Lukrécie v bohatě zdobeném šatu (na prsou otevřeném) si vráží dýku do břicha. Mistr IW byl žák Cranacha, který tvořil v Čechách ve druhé čtvrtině 16. století., Pešina 1950#, č. 129, s. 81., and První český deskový obraz s nenáboženským námětem.
Kresba (23, 8 x 27, 9 cm): nahá Lukrécie leží na lůžku a brání se nahému Tarqiniovi, který k ní napřahuje dýku., Fučíková 1997#, I/154., Fusenig 2010#, č. 85 s. 225., and Studie k obrazu ve Vídni z let 1600-1605, který má stejnou základní kompozici, ale těla jsou zobrazena v jiných pozicích.
Řadový nájemní dům. V průčelí monumentální portál sahající do výšky dvou pater, se šesti dórskými sloupy, nad okny třetího patra figurální vlys - průvod mužských postav (někteří stojí v kontrapostu, někteří v postoji výpadu), jeden chlapec s pochodní. Muži jsou vesměs nazí, někteří s přehozenou drapérií, někteří mají na hlavách helmice s chocholy, v ruce štít, meč, dýku, kopí. Dva muži na voze, taženém trojspřežím, v průvodu s nimi kráčejí dva lvi, jedna žena se opírá o rameno stojícího muže. Proti této skupině jede druhá skupina jezdců na osmi koních, poslední z nich se obrací k pěšákům kráčejícím za nimi., Málnay-Háasz, and Po roce 1910 se v Budapešti objevují válečné náměty inspirované antikou - Athéna, Amazonky a zejména triumfální průvody. Motivy nahých vojáků se ovšem na fasádách domů ve slohu art deco (1910 - 1939) objevují také jinde v Evropě (Itálie, Německo, Anglie) i v Severní Americe. Inspirací jsou výjevy z Parhenonského vlysu nebo ze sarkofágů (Ludovisi). Antické reliéfy v Evropě existovaly v mnoha kopiích, a to ve sbírkách muzeí sádrových odlitků, takže byly snadno přístupným zdrojem inspirace.