The Application of the Leibniz’s Dialogical Method in the Correspondence with Clarke In the annotated Czech translation of Leibniz’s dialogue Pacidius Philalethi, which was published in 2019, but also in an earlier essay by the same translator on Leibniz’s dialogic way of writing as well as in other interpretations, there is little discussion of the practical implications of his dialogic method. Leibniz’s dialogical argumentation strategy, as he later applied it in his correspondence with Samuel Clarke, is therefore either completely neglected or is referred to as being typical of the time, or alternatively is confused with Zeno’s dialectical method. Thus, the aim of this study is to clarify the practical implications of Leibniz’s application of the dialogic method in his final correspondence with Clarke. and V komentovaném českém překladu Leibnizova dialogu Pacidius Philalethi, který vyšel v roce 2019, jakož i v dřívějším pojednání téhož překladatele o Leibnizově dialogickém způsobu psaní, ale i v dalších výkladech se o praktických důsledcích Leibnizovy dialogické metody lze dočíst jen málo. Leibnizova dialogická argumentační strategie, jak ji posléze aplikoval ještě i při korespondenci s Clarkem, tak zůstává buď zcela opomenuta, nebo bývá označována za dobově typickou, případně zaměňována s dialektickou metodou Zénónovou. Cílem této studie je proto objasnit praktické důsledky Leibnizovy aplikace dialogické metody při jeho závěrečné korespondenci s Clarkem.