Monochromní nástěnná malba. Scéna v lesní krajině. Mladý muž, se opírá levým loktem o pařez stromu, je otočený zády, v pravé ruce drží kopí, u jeho nohou stojí pes. and Obraz je velmi neuměle namalován, zcela jistě není dílem autora monumentální stropní fresky na Ohradě (G. Werle). Není vyloučeno, že nevznikl současně s nástropní kompozicí, ale o něco později, těsně před dokončením zámku. Vzhledem k tomu, že na jižní straně severního fabionu je zobrazena Diana (Seléné), obraz by mohl představovat Endymióna.
Nástropní freska. Figurální scéna nad schodištěm terasy před kulisou paláce. Pod rozevlátou drapérií na levé straně scény je zobrazen trůn, na něm sedí mladý bezvousý panovník s korunou na hlavě (Alexandr), kolem něho dvořané. Před trůnem skupina mužských a ženských postav, starší klečící žena s hlavou zahalenou závojem, na něm koruna (Sisygambis), po její pravici mladík (Ochus ?), zcela vlevo na schodech klečí dvě princezny a královna s korunou na hlavě (Barsyne/Statira, Driperis, Statira). Kolem další vojáci a služebnictvo, v popředí žena se psem na vodítku, na jehož obojku je signatura malíře, druhý pes stojí na schodech. Zcela vlevo na balustrádě zábradlí terasy sedí voják (Fáma ?) s trubkou., Kudělka 1966#, 466–467., and Freska je interpretována jako Coriolanus před Římem (Chadraba 1979), nebo jako Dáreovova rodina před Alexandrem (Uhlíř 2002). Námětem je bezesporu šlechetnost Alexandra Velikého, malíř totiž doslova kopíruje části maleb Pietra da Cortona v Palazzo Pitti, Florencie. Malby byly vydány v grafické podobě tiskem De Rossim (několikrát, circa 1677-1693). Autor v olomoucké fresce sloučil předlohy zobrazující dva zcela rozdílné hrdiny z antických dějin, vojevůdce Alexandra Velikého (356-323 př. Kr) a zakladatele Perské říše Cyra Velikého (zemř. 529 př. Kr.), původně zobrazené v samostatných výjevech ve Venušině sále v Palazzo Pitti. Tepper pro zobrazení Alexandra převzal kompozici sedícího Cyra s jeho druhy, zatímco postavy příslušníků Dáreovy rodiny ponechal téměř bez změn. Oba zmínění hrdinové zastupují Řeky a Peršany a postava s trubkou před trůnem panovníka je připomínkou věhlasného hrdiny. Záměrem objednavatele fresky tedy patrně bylo zobrazení konfrontace Alexandra Velikého s rodinou perského vládce Darea po bitvě u Issu (333 př. Kr.), při níž prokázal svou velkorysost.
Olejomalba na plátně (76 x 102 cm). Scéna v krajině před jeskyní. Autor zobrazuje okamžik, kdy se v bouři chystá milenecká dvojice Dido a Aeneas, ukrýt v jeskyni, a to pod patronací bohyně Juno, která sedí na oblaku s vlající drapérii nad hlavou a s pomocníky spouští na krajinu déšť. Nad milenci se vzáší Amor s šátkem na očích a střílí z luku., Daniel, Prohaska 1995#, 156, B 37., Zboranová 2005#, 65-66., and Obraz patrně vznikl jako jedno z bozzett pro výzdobu paláce Raimonda Buonaccorsiho v Maceratě, kde byl v 18. století umístěn jeden z největších cyklů barokních výjevů s námětem historie Aenea. Ze sbírky Colloredo-Mansfeld (konec 18.-zač. 19. století).
Olej na plátně (131 x 108 cm): sedící nahá Venuše (látka na klíně, náhrdelník, náušnice, přes rameno zlatý pás s drahokamy) se snaží zadržet odcházejícho Adónida (drží ho za spodní okraj tuniky). Adónis (tunika, plášť, zlatý pás a drahokamy přes rameno a okolo pasu, šavle u pasu) drží ve zdvižené ruce oštěp (velký šíp), ve druhé ruce svírá vodítka dvou loveckých psů před ním. Nad Venuší stojí Amor s lukem a toulcem přes rameno. Výjev je zasazen do lesa., Fučíková 1997#, 1997, I/55, and Ve Van Ravenssteynově díle výjimečné téma z antické mytologie (Ovidius, Proměny 10, 543-552), ikonografie i styl ovlivněny pražským dvorským uměním Rudolfa II.
Kresba (průměr 16, 2 cm): nalevo nahý Merkur (křídlená čapka a boty) předává jablko nahé Venuši, za níž jsou sedící Nymfy, oblečená dívka zvědavě přihlíží. Amor sedí na zemi zády k Venuši. Napravo nahá Juno diskutuje s nahým Paridem s pasteveckou holí v ruce. Juno korunují za ní stojící ženy, vedle Juno je páv, před Paridem leží na zemi pes. Vpravo nahoře nahá Minerva, obrácená zády k Venuši, její společnice jí nasazují přilbu. Vyjev je zasazen na palouk se stromy vlevo, v pozadí je záalpské město s vysokými doškovými střechami (Praha)., Prag um 1600#, č. 291 s. 409., and Předloha pro výzdobu dna číše (Rijksmuseum, Amstredam) z roku 1607. Ironický odstup od mytologického námětu se projevuje žánrovými detaily a soudobým městem v pozadí.
Postava sedící bohyně - Diana v lázni, na hlavě půlměsíc, otírá si houbou levou nohu, u nohou jí leží pes., http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam, and Diana (Artemis) im BadeOriginal von Lambert Sigisbert Adam (1753), Kopie von Andreas Klein (2002)
Mars - sousoší vousatého muže ve zbroji (helma, kopí, meč) se psem., Adrian von Butlar, Marcus Köhler: Tod, Glück und Ruhm in Sanssouci, Ein Führer durch die Gartenwelt Friedrichs des Großen, Hatje-Cantz-Verlag 2012 Tod, Glück und Ruhm in Sanssouci, Ein Führer durch die Gartenwelt Friedrichs des Großen, Hatje-Cantz-Verlag 2012, http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam, and Mars (Ares) und Minerva (Athene)Original des Mars von Francois Gaspard Adam (1760), vollendet von Sigisbert Francois Michel (1764), Kopie von Wolfgang Wille (2001)Original der Minerva von Francois Gaspard Adam (1760), Kopie von Peter Flade (2001) Mit wilder Pose ist Kriegsgott Mars gerade im Begriff den Speer zu schleudern (*) und so die gewaltsame Auseinandersetzung zu beginnen. Es gibt kein Zurück, die Gewalt ist nicht mehr aufzuhalten. Oder doch? Ebenso wild entschlossen erscheint Minerva, sie hat einen Grenzstein (*) gepackt und es bleibt offen, ob sie diesen heraus reißt und wegschleudern wird oder ob sie die Grenzen neu gesetzt hat und durch den Stein fixieren will. Doch egal: Die Bedrohung bleibt und das ungute Gefühl, dass die Weisheit der Entscheidungsträger versagt hat, wird noch verstärkt, wenn man das Fontänenrondell verlässt und in Sanssouci auf dem Weg nach Westen weitergeht. In den sich anschließenden Rondellen werden Gewalt und Leidenschaft, Entführung und Raub weiter thematisiert.
Na fasádě průčelí, pod hlavní římsou, kartuše s alegoriemi osmi ctností s doprovodnými latinskými nápisy. Osmá zleva sedící žena, nalévá do misky vodu ze džbánu, vodu z misky pije pes - Střídmost (Temperantia)., Hilmera 1953#, s. 21-22., and Poche 1982#, s. 519-520.
Pískovcová socha (174 cm): mladý muž (krátké vousy, dlouhé vlasy) v podlasané tunice, v levici drží srdce, u nohy mu leží pes., Denkstein, Drobná, Kybalová 1958#,, Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Socha patří do souboru, který byl původně umístěn v zahradě vily Amerika (Praha, Nové Město, Muzeum Antonína Dvořáka, Ke Karlovu 20), od roku 1909 jsou sochy uloženy v Lapidáriu Národního muzea v Praze.
Nástěnná malba na stropě: ve všech čtyřech rozích dvojice Satyrů s festony, píšťalou, miskou, hroznem vína a kočkou se psem., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46., and Vlček 1999#, 445-448.