a1_Předložená studie srovnává emocionalitu u souboru českých a slovenských vysokoškolských studentů: zaměřuje se na četnost prožívání vybraných emocí a na preferovaný způsob exprese těchto emocí. Primárním cílem šetření bylo ověřit stereotyp, zda jsou Slováci „emočnější“ než Češi a zjistit, zda stereotyp nevystihuje především odlišnou emoční expresivitu. Autoři předpokládali, že se soubory českých a slovenských vysokoškoláků nebudou lišit z hlediska četnosti prožívaných emocí, ale že se budou významně lišit z hlediska regulačních strategií, a to ve směru k otevřenějšímu projevu u slovenského souboru a k umírněnému projevu emocí u českého souboru. Čeští (N = 107) a slovenští (N = 144) vysokoškolští studenti zaznamenali do inventáře (seznam emocí získaný v předešlých šetřeních) emoční valenci, četnost emočního prožitku a preferovanou expresivní regulaci emoce. Získaná frekvenční data byla zpracována v podobě průměrných četností odpovědí pro jednotlivé položky. Pro porovnávání českého a slovenského souboru z hlediska četností prožívaných emocí autoři použili t-test pro dva nezávislé výběry a pro porovnání regulačních strategií chí-kvadrát test pro srovnání pozorovaných a očekávaných hodnot. Při korelaci jednotlivých emocí autoři použili neparametrický korelační koeficient Spearmanovo rho a emoce byly korelovány z hlediska četnosti jejich prožitku. Výsledky ukázaly, že emoční valence a konotace jsou u obou souborů podobné. Konotace se významněji liší u emoce hrdosti, která v českém souboru koreluje silněji s negativními emocemi než s pozitivními. Studenti ve slovenském souboru prožívají emoce mírně častěji než čeští respondenti., a2_Soubory se významně liší především z hlediska regulace emocí: slovenští respondenti projevují emoce signifikantně otevřeněji (projevím přesně to, co cítím) oproti českému souboru, který častěji uvádí mírně potlačený projev emocí (projevím méně, než cítím). Omezeními studie jsou skutečnosti, že soubory nebyly reprezentativní a že se na tvorbě původního seznamu srovnávaných emocí nepodíleli slovenští studenti., b1_Objectives. The primary objective of the study was to verify the stereotype that Slovaks are “more emotional” than Czechs. In the present paper authors compared the emotionality of Czech and Slovak undergraduates: study focused on the frequency of experienced emotions and on the preferred strategy of emotional expression. Authors assumed that the samples of Czech and Slovak undergraduates would not differ in terms of frequency of emotions but that they would differ in terms of their regulatory strategies. Sample and settings. The Czech (N = 107) and Slovak (N = 144) undergraduates recorded emotional valence, frequency of their emotional experience and their preferred expression of the emotion into a specific questionnaire (an inventory of 80 emotions obtained in previous investigations). Statistical analysis. The collected data was processed based on the average frequency of responses for each emotion. For the comparison of Czech and Slovak frequency of experienced emotion, authors used the t-test for two independent samples and to compare the expressive strategies the chi-square test for comparing the observed and expected values. For the correlation of emotions, authors used the nonparametric Spearman rho correlation coefficient., b2_Results. The results have shown that the emotional connotations are predominantly similar in both samples; however analyses found different connotations for the emotion of pride, which correlated more strongly with negative emotions rather than positive in the Czech sample. Students in the Slovak sample experienced emotions slightly more often than Czech respondents. The samples differ significantly in terms of emotion regulation: the Slovak undergraduates express emotions more openly as compared to Czech students who often deamplify their emotional expressions. Study limitations. The limitations of this study are the facts that the samples were not representative and that the Slovak undergraduates were not involved in the construction of the used inventory of emotions., and Iva Poláčková Šolcová, Peter Tavel, Peter Kolarčik.
The paper reflects a long-term ambiguity in the theoretical concept of affective phenomena. The focal point of this study is the conceptualization of the term “affect” with regard to the other affective phenomena (specifically emotion and mood). Our definition of affect is substantially different than existing Czech terminology and we define affect as the necessary component of all affective processes. Contrary to the Czech traditional concept of affect, we do not attribute characteristics such as “high intensity” or “disorganising influence” on cognitive processes, behaviour, etc. per se. We define affect in accordance with many authors, as a point in the continuum of affective stream and the basic unit of all affective phenomena. Affective phenomena or processes we consider as an umbrella term for a complex phenomenon like affect, emotion, mood, emotional episode, interpersonal attitude, sentiment, passion and so on: their common component is the affect. We consider emotion as a figure that emerges in the affective stream as a complex reaction to the event that has meaning for an individual and is interpreted with respect to the experience, context, individual characteristic, and sociocultural environment of the individual. Contrary to the Czech tradition, emotions are viewed as “just” one type of affective phenomena with a relatively specific definitional framework. The moods are considered parts of the affective stream continuum that have a specific and for consciousness accessible quality. The concepts of affect, emotion and mood discussed in this paper are contrasted; however, we have described where they overlap conceptually. The relationships of all affective phenomena have been considered as interacting with a tendency to synchronize into one (for an individual typical) affective stream., I. Poláčková Šolcová, R. Trnka., and Obsahuje seznam literatury
Úzkost ze smrti je chápána jako multidimenzionální poznávací koncept, který vychází z postojů ke smrti. Zahrnuje myšlenky, strachy a emoce související s umíráním a smrtí, které jedinec prožívá za normálních podmínek života. Úzkost ze smrti a její prožívání ovlivňuje řada faktorů, a to jak negativně, tak pozitivně. Jednotlivé faktory se mohou překrývat nebo být ve vzájemné interakci. Patří mezi ně život ohrožující nemoc, spiritualita, životní zkušenost, kulturní normy, sociální opora, prostředí, věk a gender. Uvědomění si těchto faktorů pomáhá zdravotnickým pracovníkům lépe pochopit reakci pacienta na realitu smrti v současné technologicky vyspělé, sekularizované a multikulturní společnosti., Death anxiety is understood as a multidimensional cognitive concept arising from attitudes to the death. It includes thoughts, fears, and emotions connected with dying and death experienced by an individual under the normal life conditions. Death anxiety and its experiencing are influenced by many factors, both negatively and positively. The particular factors can overlap or can be in mutual interaction. They cover life threatening disease, spirituality, life experience, cultural norms, social support, environment, age, and gender. Realization of these factors helps medical workers to understand better the patient´s response to the reality of death in contemporary technologically developed. secularizationed and multicultural society., and Helena Kisvetrová, Jaroslava Králová.