This historically oriented study is dedicated to the German naturalist, mathematician and philosopher Ehrenfried Walther von Tschirnhaus (1651–1708) and aims to introduce his main philosophical-logical work, Medicina mentis. After a biographical overview, from which important connections emerge, the article sets out and comments upon his four empirical principles, which provide an overview of the philosophical theory of knowledge. The key theme of his main work is the art of invention (ars inveniendi) and the concept of science as applied algebra, which was an obvious influence on Tschirnhaus’s epistemology and logic. The thinking of this philosopher engages with the work of Descartes, Spinoza, Geulincx and Gassendi, with which – like Leibniz – he tries to harmonize. Although Tschirnhaus’s approach is in many regards dependent on other thinkers, he stands out for his appreciation of the controlled imagination in science and experimentation. The four empirical principles, then, emphasize inner experience and an a posteriori approach. and Tato historicky zaměřená studie je věnována německému přírodovědci, matematikovi a filosofovi Ehrenfriedu Waltheru von Tschirnhausovi (1651–1708) s cílem představit jeho hlavní filosoficko-logické dílo Medicina mentis. Po biografickém přehledu, z něhož vyplývají důležité souvislosti, jsou vyloženy a komentovány jeho čtyři empirické principy, které poskytují průřez filosofovou teorií poznání. Klíčovým tématem tohoto spisu je umění objevovat (ars inveniendi) a pojetí vědy jako aplikované algebry, které přirozeně ovlivnilo Tschirnhausovu epistemologii i logiku. Myšlení tohoto filosofa zpracovává podněty z díla Descarta, Spinozy, Geulincxe a Gassendiho, které se – podobně jako Leibniz – snaží harmonizovat. Přestože je Tschirnhausova koncepce v mnohém závislá na jiných myslitelích, vyniká oceněním kontrolované obrazotvornosti v oblasti vědy a experimentu. Čtyři empirické principy pak kladou důraz na vnitřní zkušenost a přístup a posteriori.
I consider and reject a specific criticism advanced by Korsgaard against virtue ethics and epistemology when these are conceived with the help of what she calls the image of the “Good Dog.” I consider what virtue ethics and epistemology would look like if the Good Dog picture of virtues were largely correct. I argue that attention to the features that make Korsgaard undermine the usefulness of virtues when conceived along the lines of the Good Dog picture reveals the opposite of what she claims. On the Good Dog picture, virtue ethics and epistemology are seen as more promising approaches to rationality than Korsgaard’s own advocacy of reflection.
Scientific realism is a positive epistemic attitude towards the content of our best theories/models recommending belief in both observable and unobservable aspects of the world described by the sciences. This attitude has important metaphysical dimension. It is committed to the mind-independent existence of the world investigated by the sciences (Chakravartty 2013). In his papers Mathematics and Experience (2009) and Mathematics and Reality (2011) Ladislav Kvasz holds a position of instrumental realism. Kvasz claims that reality is instrumentally constituted and realism issue should be understood as a relation between two languages instead of world-language relation. Kvasz’s instrumental realism also suggests to build up an ontology of distinctions instead of an ontology of fillings. The paper deals with Kvasz’s version of instrumental realism critically and it aims to show that Kvasz’s position is much closer to antirealism than to scientific realism because it does not meet the metaphysical dimension., Vědecký realismus je pozitivním epistemickým postojem k obsahu našich nejlepších teorií / modelů, které doporučují víru v pozorovatelné i nepozorovatelné aspekty světa popsané vědami. Tento postoj má důležitý metafyzický rozměr. To je oddané mysli-nezávislá existence světa vyšetřovaného vědami (Chakravartty 2013). V příspěvcích Matematika a zkušenosti (2009) a Matematika a realita (2011) zaujímá Ladislav Kvasz pozici instrumentálního realismu. Kvasz tvrdí, že realita je instrumentálně konstituovaná a otázka realismu by měla být chápána jako vztah mezi dvěma jazyky místo vztahu světového jazyka. Kvaszův instrumentální realismus také navrhuje vytvořit ontologii rozdílů místo ontologie výplní., and Pavol Labuda
The article deals with the Victor Turner’s anthropology of pilgrimage in the light of the journey to Compostela. First, an introduction to the concept of rites de passage and communitas is given. The following is a description of the Way of Saint James, its medieval and postmodern forms. The core of the study lies in the comparison of the ethnohistoric as well as ethnographic data and corresponding pilgrims’ competing discourses with the theory. It is argued that communitas may be conceived as a structuralist, sociological or psychological phenomenon, and that all of these levels may be included in the pilgrimage. Nevertheless, it is sustained that it depends on various circumstances and multiple discourses that operate and interact in the pilgrimage process. Finally, three Turner’s topics are stressed to be useful in the present anthropology of pilgrimage: the experience as subjective feeling, bodily practice, and sensual enjoyment. Using the arguments of Halbwachs, Bruner, Connerton or Stoller, a shift from general ideas, norms, values, systems and structures to specific images, feelings, experiences and goals is recognized. Thereby the Turner’s anthropology of performance and experience is situated within the particular direction of the postmodern turn and recent social theory.
This article presents the contemporary conception of “environmental pragmatism” as an alternative strategy, still little known in the Czech context, for the solution of the problem of the relation between nature and culture. The point of departure for this conception are the ideas of the classical pragmatists, especially the naturalism and ethics of John Dewey. This philosophy bears within it an immanent environmental direction and it issues in the “Third Way” in the ecological movement, finding a path between anthropocentrism and non-anthropocentrism; between individualism and holism; between instrumentalism and immanentism; between exploitation and preservation; between the dualisms of value and fact, aims and means, conservation and growth, and so on., Emil Višňovský., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Úzkost ze smrti je chápána jako multidimenzionální poznávací koncept, který vychází z postojů ke smrti. Zahrnuje myšlenky, strachy a emoce související s umíráním a smrtí, které jedinec prožívá za normálních podmínek života. Úzkost ze smrti a její prožívání ovlivňuje řada faktorů, a to jak negativně, tak pozitivně. Jednotlivé faktory se mohou překrývat nebo být ve vzájemné interakci. Patří mezi ně život ohrožující nemoc, spiritualita, životní zkušenost, kulturní normy, sociální opora, prostředí, věk a gender. Uvědomění si těchto faktorů pomáhá zdravotnickým pracovníkům lépe pochopit reakci pacienta na realitu smrti v současné technologicky vyspělé, sekularizované a multikulturní společnosti., Death anxiety is understood as a multidimensional cognitive concept arising from attitudes to the death. It includes thoughts, fears, and emotions connected with dying and death experienced by an individual under the normal life conditions. Death anxiety and its experiencing are influenced by many factors, both negatively and positively. The particular factors can overlap or can be in mutual interaction. They cover life threatening disease, spirituality, life experience, cultural norms, social support, environment, age, and gender. Realization of these factors helps medical workers to understand better the patient´s response to the reality of death in contemporary technologically developed. secularizationed and multicultural society., and Helena Kisvetrová, Jaroslava Králová.
The author traces the road Dewey covered when he tried to free himself from a traditional ontology and epistemology. He did completely change understanding of the concept of experience. In the second part, author shows what it is meant to be ''true''/''false'' in the pragmatist logic and epistemology. It is indicated by explication of Dewey’s up-to-date conception of perception and knowledge. The role of action is stressed there. In the third part, author explains why our traditional approach to thinking could not accept this pragmatist understanding. He introduces there Dewey’s analysis of the old Greek idea of knowledge as seeing finalities of the ''true world''. In the semi-final part, the author articulates Dewey’s conception of ''ecological paradigm'' that could be seen as final liberation from the old, powerful, yet false tradition of the separate objects ontology. There the conception of situational ontology is presented. In the last part, he summarizes a new understanding of knowledge, truth and situational ontology and thus determines a new meaning of experience. Experience there is understood as a not-subjective field of powers that cross back and forth borders of objects in a process of achieving equilibrium., Autor sleduje cestu, kterou Dewey zakryl, když se snažil osvobodit od tradiční ontologie a epistemologie. Úplně změnil chápání pojmu zkušenosti. Ve druhé části autor ukazuje, co má být v pragmatické logice a epistemologii ,,pravdivé'' / ,,falešné''. To je naznačeno vysvětlením Deweyho aktuálního pojetí vnímání a poznání. Je zde zdůrazňována úloha akce. Ve třetí části autor vysvětluje, proč náš tradiční přístup k myšlení nemohl přijmout toto pragmatické chápání. Uvádí zde Deweyho analýzu staré řecké představy o poznání jako vidění finality „pravého světa“. V polovině závěrečné části autor vyjadřuje Deweyho pojetí ,,ekologického paradigmatu'', které lze považovat za konečné osvobození od starého, mocného, ale falešná tradice jednotlivých objektů ontologie. Zde je představena koncepce situační ontologie. V poslední části shrnuje nové chápání znalostí, pravdy a situační ontologie, a tak určuje nový význam zkušenosti. Zkušenost je chápána jako subjektivní pole moci, které překračuje hranice objektů v procesu dosažení rovnováhy., and Radim Šíp