Olej na plátně (131 x 182, 7 cm). Figurální scéna v interiéru., Antické tradice 1982#, s. 107, č. 98., Mžyková 1994#, 65-66, č.k. 15., and Obraz, Císař Caracalla vraždí svého bratra Getu v náručí své matky, původně pochází z majetku hraběte z Vrtby. Inspirací jsou římské dějiny - Caracalla dal v prosinci roku 211, v době oslav Saturnálií, zavraždit svého bratra, spoluvládce, Publia Septimia Getu (189-211). a to za přítomnosti jejich matky. Julia Domna nevěděla o úmyslu Caracally, ve snaze je smířit, pozvala oba syny bez ochrany stráží do svého domu. Toto antické téma bylo velmi zřídka zobrazováno, v 18. stol téměř zapomenuto (Jean Baptiste Greuze). Inspirací jsou Římské dějiny (Herodian, kniha 4, 4). Výjev připomíná motiv P. Marie, jež oplakává Krista.
Olej na plátně (115 x 205 cm): sedící Zeus (koruna, plášť okolo pasu), v ruce má křídlené blesky, za ním orel. Před bohem pokleká muž v antikizující zbroji (meč u pasu), hemma a halapartna leží před ním. Nad bojovníkem v oblaku putto., Togner 1999#, s. 386, č. 383., and Bojovník má portrétní rysy, maloval ho někdo jiný než Jupitera.
Olej na plátně (96 x 138 cm): Sofonisba (čelenka, bohatý šat) omdlévá, před ní Masinissův otrok (přilba, pancíř)) s pláštěm přes ruku, který jí oznámil, že Masinissa byl zajat a přináší jí jed. Za Sofonisbou služebná., Togner 1999#, s. 420, č. 438, and V kroměřížské sbírce je obraz doložen od roku 1904.
Olej na plátně (171 x 108 cm). Ke skále je připoutaná stojící žena, nahá, v klíně přehozená drapérie, z moře připlouvá obluda. Z oblak se snáší Perseus na okřídleném koni (přilba)., Kotalík 1982#, 107, č. k. 97., and Antické téma je pojato jako křesťanský symbol. Spoutaná Andromeda symbolizuje lidskou duši, obluda znamená ďábla, Perseus supluje Krista. Formálně je patrná inspirace v Rubensovi.
Olej na plátně (132, 7 x 205, 5 cm): Minerva (přilba, kopí, štít s hlavou Medúzy, šaty s odhalenými ňadry) sedí před Múzami hrajících na hudební nástroje, pod nimi dva muzicírující putti (u pravého tulipán), třetí putto přilétá nahoře vpravo s palmovou ratolestí. Nalevo čtyři ženské postavy, pod nimi sedí nahý říční bůh (kormidlo, roh hojnosti, nádoba s tekoucí vodou). Vpravo v lese Merkur (okřídlená čapka). Výjev je zasazen do krajiny s řekou, v průhledu město., Fučíková 1997#, IV/199, and Variace na Sprangerovu kresbu v Albertině z let 1580-1585. K malbě se dochovala přípravná kresba, která se od ní v detailech liší (Düsseldorf, Kunstmuseum inv. no. FP 5478).
Olej na plátně (140 x 95 cm): nahý Mars (vousy) sedí u ponku a pilníkem, obrušuje hrot kopí upnutý do svěráku a dívá se vzhůru, na Venuši, která stojí za ním. Nahá Venuše (perly ve vlasech) má okolo levé ruky omotaný červený plášť, levicí objímá Marta okolo krku. Před Martem stojí Amor, dívá se na pracucjícího boha války a ukazuje mu šíp, který drží v pravé ruce. Levici má položenou na kliku brusného kola, na jehož bednění Mars sedí. Na stole leží kovářské nářadí a přilba, nad ním je pověčený plátový pancíř. V průhledu vlevo nahoře Vulkánova kovářská dílna s výhní a dva Kyklopové pracují u kovadliny., Fučíková 1997#, I/99, and Sprangerova lompozice nemá předchůdce v antickém umění, i když tam najdeme všechny prvky (objímající se Mars s Venuší s putti hrajícími si se zbraněmi, Amor ostřící si šíp na brusu, atd.). O tajných setkáních Marta s Venuší v domě jejího manžela se zpívalo v nedochované epické básni, kterou zmiňuje Homér v Odysseii (8, 766-768). V jednom anakreontském fragmentu, který byl v renesanci znám, se píše o Martově konfliktu s Amorem, jehož důsledkem bylo to, že bůh války vzplanul milostnou vášní k Afrodítě. V tomto sporu šlo o to, čí zbraně jsou lepší, což je patrně téma Sprangerova obrazu. Amor vypadá, jakoby Martovi zlomyslně ukazoval svůj šíp, ten ho však nevnímá, protože má oči jenom pro Venuši. Martova práce s pilníkem tím dostává ironický nádech, protože jeho oštěp nic nezmůže proti Amorově střele, byť by byl sebeostřejší. Na toto čtení ukazuje i to, že na obraze je mohutná špice Martova kopí překřížena a tedy doslovně přeškrtnuta útlým ostřím střely Amorovy.