Tato studie se snaží o filosofickou analýzu problematických aspektů neurogeneze. V první řadě se zaměřuje na moderní historii neurogeneze, která je obecně považována za historii dogmatického přesvědčení, které předpokládalo, že v mozku dospělého savce nemohou vzniknout nové neurony. Tato konvence přežívala v neurovědě po několik desítek let a její kořeny sahají až do dob Ramóna y Cajala. Důležitá část této filosofické analýzy se zaměřuje na aspekt tzv. zaštiťování dogmatu pomocí ad hoc hypotéz. Analýza se dále věnuje implicitním definicím, které hrají roli axiomů neurovědy, a problematice falsifikace potenciálních falsifikátorů. Na konci této filosofické analýzy jsou prezentovány argumenty, které dospívají k tomu, že historie neurogeneze není historií dogmatického uvažování, jak většina autorů předpokládá, ale že jde o historii vědeckého pragmatismu., This study is seeking a philosophical analysis of the history of neurogenesis. History of neurogenesis is considered to be a history of dogmatic belief that new neurons cannot grow up in an adult mammalian brain. This belief survived in the field of neuroscience for several decades and its roots date back to the time of Ramón y Cajal. An important part of this philosophical analysis focuses on the aspect of the “shielding” of dogma by ad hoc hypotheses. The analysis further investigates implicit definitions, which play the role of axioms of Neuroscience, and problematic aspects of falsification. At the end of this philosophical analysis I present arguments supporting the opinion that history of neurogenesis is not in fact a history of dogmatic thinking, as most authors assume, but rather it is a history of scientific pragmatism., and Marek Havlík.