Archaeological excavations at Zamárdi (Hungary) revealed one of the largest early medieval iron smelting centres in Central Europe with about a hundred ore-roasting pits, twenty bloomery furnaces, reheating furnaces and a forge. In addition, a related Avar settlement dating from the 7th to 9th centuries was also unearthed, with remains of carriage roads, about twenty houses with stone furnaces and a number of open-air furnaces. The bloomery remains fit into the series of furnaces of the 7th and 8th centuries found previously on other sites in former Pannonia. As a part of a complex research project, more than a hundred slag samples from Zamárdi were examined by XRF, ICP, XRD and SEM-EDS. Different slag types and their metallurgical roles were identified. We concluded that the nature of archaeometallurgical sites can be confidently determined by the typological examination of several kinds of slag. and Během archeologických výzkumů v Zamárdi (Maďarsko) bylo odkryto jedno z největších středověkých středisek hutnictví železa ve střední Evropě s asi sto jámami na pražení rudy, dvaceti železářskými pecemi, vyhřívacími pecemi a kovárnou. Kromě toho bylo objeveno související avarské sídliště z 7.–9. století s pozůstatky vozových cest, asi dvaceti domy s kamennými pecemi a řadou venkovních pecí. Pozůstatky železářské výroby zapadají do série nálezů pecí ze 7. a 8. století, které byly objeveny na jiných místech někdejší Panonie. V rámci komplexního výzkumného projektu bylo analyzováno více než sto struskových vzorků ze Zamárdi, a to pomocí XRF, ICP, XRD a SEM-EDS. Identifikovány byly různé druhy strusky a jejich vztah k hutnímu pochodu. Dospěli jsme k závěru, že základní rysy archeometalurgických lokalit mohou být spolehlivě stanoveny typologickou klasifikací několika druhů strusky.
The paper presents the results of the first stage of experimental research on reconstruction of the bloomery process in the slag-pit furnace of the Tarchalice type. The phenomenon of bloomery furnaces from the Przeworsk culture settlement in Tarchalice (Tarxdorf), Lower Silesia, Poland, has been known to the scientific community since 1903. With regard to ancient slag-pit furnaces discovered in the second half of the twentieth century in the Świętokrzyskie Mountains and Mazovia region, these features had two-times larger diameter of slag-pits and almost four-times greater weight of slag blocks. The large sizes of the slag-pits suggested dissimilarity of conditions of running the process, formation of iron bloom and block of slag in relation to quite well known from scientific experiments the bloomery process from the Świętokrzyskie Mountains. and V příspěvku jsou prezentovány výsledky první fáze experimentálního výzkumu rekonstrukce procesu přímé výroby železa v pecích se zahloubenou nístějí typu Tarchalice. Fenomén železářských pecí převorské kultury v Tarchalicích v Dolním Slezsku je odborné veřejnosti znám již od roku 1903. Pokud jde o starověké pece se zahloubenou nístějí, objevené ve druhé polovině 20. století ve Svatokřížských horách a na Mazovsku, tyto objekty měly dvojnásobně větší průměr nístějí a téměř čtyřnásobně větší hmotnost struskových bloků. Velké rozměry zahloubených nístějí naznačovaly rozdílné podmínky procesu tavby, tvorby železné houby a bloku strusky oproti, z vědeckých pokusů poměrně dobře známému, procesu přímé výroby železa ve Svatokřížských horách.
Archaeological excavations conducted at the settlement-sanctuary of Ust-Polui, located just north of the Arctic Circle in Western Siberia yielded the oldest remains of early iron production in the Circumpolar region of Asia. Ust-Polui archaeological finds associated with metallurgy of iron are dated back to the 3rd century BC – 2nd century AD. Hence the finds date the origins of metallurgical technologies used in the north of Western Siberia virtually several centuries back in time and geographically extend the spread of iron metallurgy between the eras significantly. It seems that Ust-Polui is the most northern point on the Earth where iron metallurgy was developed by ancient people. The discovery of new iron production site poses an important question – what are the reasons and ways of appearance of the iron smelting technologies in the Polar North of Siberia? It is possible that all knowledge was obtained from outside via contacts with metal producing societies, who lived in the eastern regions of the Ural Mountains (to the southwest of Ust-Polui), and knew how to produce iron about two thousand years ago. and Archeologické výzkumy osady-svatyně Ust-Polui, nacházející se severně od arktického kruhu v západní Sibiři, odkryly nejstarší pozůstatky rané výroby železa v polárních oblastech Asie. Archeologické nálezy spojené s metalurgií železa jsou datovány od 3. stol. př. n. l. do 2. stol. n. l. Datují tak počátky užívání metalurgických technologií v severozápadní Sibiři prakticky o několik století dříve a geograficky výrazně rozšiřují prostor, v němž se železná metalurgie mezi danými obdobími šířila. Zdá se, že Ust-Polui je nejsevernějším bodem planety, kde byla starověká metalurgie železa rozvinuta. S objevem nové lokality s doklady metalurgie železa vyvstává důležitá otázka – z jakých důvodů a jakým způsobem se metalurgie železa za polárním kruhem na severu Sibiře objevila? Je možné, že veškeré poznání bylo získáno zvenčí prostřednictvím kontaktů se společnostmi vyrábějícími kovy, které žily ve východních oblastech Uralských hor (na jihozápad od Ust-Polui) a které si osvojily znalost výroby železa již před dvěma tisíci lety.