Příspěvek rozšiřuje dosavadní skromné poznatky o neolitickém osídlení jižních Čech. Jádrem práce je analýza nálezových souborů z výzkumů sídelních areálů v Dehtářích, Radčicích a na nově objevené lokalitě Mažice uskutečněných v sezonách 2015 a 2016. Analýza keramického materiálu a radiokarbonová datace potvrdily osídlení v šáreckém stupni kultury s lineární keramikou (LnK). Zároveň bylo v tomto období ve výrobě štípaných kamenných nástrojů prokázáno dominantní užívání rohovců ortenburské jury. Analýzy základních kategorií nálezů dále tvoří rámec pro revizi nadregionálních kontaktů jihočeských neolitiků. Zvláště pro pozdní stupeň LnK bylo zaznamenáno silné propojení jižních Čech s východní částí bavorského Podunají a osídlením v okolí rakouského Lince. Na příkladu severního Třeboňska je taktéž diskutována možná koexistence lovecko-sběračských a zemědělských komunit. and The article expands the existing modest knowledge of the Neolithic occupation of south Bohemia. The core of the work is an analysis of assemblages from excavations of the Dehtáře and Radčice settlement areas and at the newly discovered site of Mažice conducted in the 2015 and 2016. Analyses of the pottery decoration
and radiocarbon dating confirmed occupation in the Šárka phase of the Linear Pottery culture. Simultaneously, the dominant use of chert of the Ortenburger Jura was proven in this period for the production of chipped stone tools. Analyses of basic categories of finds create a framework for the revision of the superregional contacts of the south Bohemian Neolithic population. The strong connection between south Bohemia and the eastern part of the Bavarian Danube Region and settlement in the vicinity of the Austrian city of Linz was recorded for the late phase of the Linear Pottery culture. Focusing the north Třeboň Basin region, the possible coexistence of hunter-gatherer and agricultural communities is also discussed.
Článek přináší komplexní zhodnocení jihočeských výšinných nalezišť mladší a pozdní doby bronzové, kterých je dnes evidováno celkem 17. Z hlediska topografického jsou sledovány následující údaje: současný pokryv, výběr terénních typů, nadmořská výška, převýšení nad okolní terén, plošná rozloha, vzdálenost vodního toku II.–IV. řádu a vzdálenost vodního zdroje. Pozornost je věnována také dostupnosti hlavních surovinových zdrojů. Následuje analýza opevnění, nemovitých a movitých nálezů. Na rozdíl od většiny okolních oblastí zde zatím postrádáme doklady specializované výroby a obchodu, nápadná je rovněž téměř úplná absence bronzových předmětů. V rámci epochy popelnicových polí lze vyčlenit tři horizonty v osídlení výšinných lokalit, většina jihočeských nalezišť patří pozdní době bronzové. Žádná výšinná lokalita nevybočuje z rámce sídlištní struktury jihočeského regionu, většina se nachází v centrech nebo na okrajích hustě osídlených mikroregionů. Žádné hradiště nevykazuje prvky nadregionálního centrálního střediska v mocensko–politickém, výrobním, obchodním ani v kultovním smyslu. and This article brings a complex evaluation of the South Bohemian upland sites of the Late and Final Bronze Ages, of which 17 are known to date. From the topographical perspective the following data are considered: contemporary coverage, selection of terrain types, altitude above sea level, height above the surrounding terrain, area, distance from class II–IV watercourses and distance from water sources. Attention is also given to the accessibility of principle raw material sources. This is followed by an analysis of fortifications, portable and static finds. Unlike the majority of the surrounding areas, here there is no evidence for specialised production and trade, and the almost complete absence of bronze items is also notable. Within the framework of the Urnfield period three horizons of upland settlement can be distinguished, while the majority of the South Bohemian sites come from the Final Bronze Age. No upland site strays from the general framework of settlement structures in the South Bohemian region, the majority being found in the centres or at the edges of densely settled micro–regions. No hill–forts exhibit the elements of a superregional central point in the power-political, production, trade or cult senses.