Large-scale excavations of complete Gravettian living-floors at Dolní Věstonice I were primarily realised between 1924-1952 whereas later fieldwork had rather a character of separate trenches. Here we report the results of last excavation organized at this site in 1990 and 1993. A series of trenches along the western and southern boundary brought additional chronostratigraphic and archaeological evidence concerning the overall situation of the site. In the lower part of the site we detected superimposed charcoal deposits dated by C14 to Early Gravettian but without artefactual context. In the uppermost part we identified the previously excavated units K2 and K3 and we show that these were discrete instalations dated to the Evolved Gravettian (Pavlovian). With the newly acquired data, this paper addresses the questions of general stratigraphy and local microstratigraphies, radiometric chronology, center-periphery relationships (on levels of the whole site and of the individual residential units), and structure of relevant faunal and lithic assemblages., Jiří Svoboda, Martin Novák, Sandra Sázelová, Šárka Hladilová, Petr Škrdla., and Obsahuje seznam literatury
in summer 2009, we documented active summer campsites at lakes and abandoned winter and spring campsites in open tundra (mountain ridge of Yangana Pe) and forest tundra (Oktyaberskaya, north of Labytnangi). Discussion of the floristic and zoological potentials of tundra, forest tundra, and forest for nutriture shows that plant resources and fish are available predominantly in summer while reindeer occur in these regions during fall, winter and spring, as they return from summer pastures further to the north. Movements of the individual Nenets families depend on ownership of sufficient reindeer. Missing components of the nutriture are substituted by purchasing consumer products. The documented camps are structured along discrete zones such as interior living areas (including children´s playgrounds), exterior areas with evidence of woodworking, processing reindeer, and other activities, peripheral toss zones, and dispersed activity remains in the surrounding landscape (some of which may have ritual meaning). Certain variation recorded in the individual camps is caused by distances between camps, to the nearest shop and to communication networks, by demographic structure of the site, by activities of the inhabitants and their financial potential (after selling some of the reindeer in winter, for example). The scope of these comparisons is enriched by Upper Paleolithic evidence from central European hunters’ settlements which display a basically similar camp structure and zonality but include (of course) different types of objects and activities., Jiří Svoboda ... [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
Práce se zabývá nedávným nálezem depotu zlomkových bronzů z k. ú. Kostelec na Hané, okr. Prostějov, čítajícím celkem 28 položek o úhrnné hmotnosti 3,214 kg. Vedle podrobné prezentace získaného souboru se dotýká též otázek jeho chronologické a kulturní příslušnosti, a to spolu s pokusem o nastínění konkrétnějšího vztahu k soudobému osídlení blízkého okolí místa nálezu i regionu Prostějovska samotného, což autory vede až k vlastní interpretaci vzniku této, v kulturním prostředí lužických popelnicových polí značně specifické, archeologické památky. and The work addresses a recently discovered hoard of fragments of bronze artefacts in Kostelec na Hané, in the Prostějov district, from the period of the Lusatian Urnfield culture. The hoard contained twenty-eight items with a total weight of 3.214 kg. In addition to a presentation of the acquired assemblage, the work also deals with its chronological and cultural affiliation and attempts to outline the relationship between the artefacts and contemporary settlement around the find site and the broader Prostějov region.
Revize lokalizovaných nálezů středověké keramiky získaných povrchovými sběry v okolí kdysi knížecího hradu a od 13. stol. královského města Jaroměře, ležícího na samém okraji staré sídelní oblasti, dospívá k závěru o stabilní struktuře raně středověkého osídlení. Před 13. stol. středověké osídlení nepřekročilo hranice staré sídelní oblasti. Proměnu okolí nově založeného města, projevující se ovšem i v přenesení vsí do nových poloh, doprovázel v nejbližším sousedství Jaroměře zánik několika sídel se staršími kořeny bez nástupce a krátkodobé osídlení několika poloh. Nejstarší doklady působení pozemkové šlechty evidujeme takřka současně na sledovaném okraji staré sídelní oblasti i v nově osídlovaných krajích, leč ve zcela odlišných proporcích. Autor se v rámci evidence středověkých lokalit na sledovaném území před výstavbou dálnice pokouší postihnout příčiny uvedených jevů. and A review of the extensive collection of localised medieval pottery finds acquired via surface collection in the vicinity of the Přemyslid castle and – from the 13th century – royal town of Jaroměř (NE Bohemia) lying on the edge of the old settlement area shows that early medieval settlement was of a stable structure. Before the 13th century, medieval settlement did not extend beyond the boundaries of the „old settled“ area. Changes in the surroundings of the newly founded town, expressed, of course, also in the shift of villages onto new sites, were accompanied by the disappearance of several older settlements without their replacement and by the short-term settlement of several other sites. The oldest documented activities of the landed nobility are found almost simultaneously on the studied edge of the old settlement area as well as in newly settled lands, though in entirely different proportions. Using data from medieval sites in the studied area, prior to the construction of the motorway, the author attempts to capture the causes of the aforementioned phenomena.
Dlouhodobý průzkum severovýchodního okolí Prahy poskytl značné množství archeologických pramenů různých období, mj. památek řivnáčské kultury z konce středního eneolitu (ca 3100–2800 BC). Nejdůležitější soubor pochází z polozemnice obj. 13/76 v Praze-Dubči ze starší fáze řivnáčské kultury. Z jejího inventáře zaujme zejména hojný výskyt formálně archaické hrubotvaré industrie. Na základě distribuce a četnosti 16 evidovaných lokalit řivnáčské kultury ve sledované oblasti a jejího srovnání s jinými regiony se autoři zabývají otázkou, zda tamější výrobní aktivity nositelů této kultury byly převážně zemědělské, nebo zda mohly být v některých méně příhodných oblastech též pastevecké. and On the settlement of the Řivnáč culture on the eastern periphery of Prague. The long-term research in the north-eastern area of Prague have yielded a substantial amount of archaeological evidence from various periods, including relics of the Řivnáč culture from the end of the Middle Eneolithic (ca 3100–2800 BC). The most important assemblage stems from feat. (pit-house) No. 13/76 in Prague-Dubeč, dating to the earlier phase of the Řivnáč culture. Of particular interest in its inventory is the abundant occurrence of the formally archaic heavy-tool industry. Based on the distribution and frequency of 16 recorded localities of the Řivnáč culture in the studied area and their comparison with other regions, the authors focus on the question of whether the local manufacturing activities conducted by the bearers of this culture were primarily agricultural in nature or whether they may also have been pastoral in less suitable areas.
Území Pošembeří náleží vzhledem k dosavadní úrovni jeho zkoumání k nejvhodnějším pro studium problematiky osídlení 6.–9. stol. Při jejím sledování vychází autor krom kritického hodnocení stavu bádání (1.) z přehledu nalezišť (2.). Na tomto základě diskutuje jednak o jejich problematice (3.1.), jednak o vývoji a strukturách osídlení zkoumaného mikroregionu na pozadí osídlení východní části středních Čech s pokusem o historizující výklad (3.2.). and ON THE TOPOGRAPHY, DEVELOPMENT AND STRUCTURE OF THE EARLY (6th–9th CENTURY) MEDIEVAL SETTLEMENT AT POŠEMBEŘÍ. The area around Pošembeří is, given the level of prior research here, among the most propitious for the study of problems associated with settlement in the 6th–9th centuries A.D. In tracing these, the author moves from an evaluation of the present state of research (1.) to an overview of the sites (2.). On this level, he discusses both the associated problem areas (3.1.), and the development and structure of the microregion under consideration, against the background of settlement in the eastern part of Central Bohemia, with an attempt at its historical explication (3.2.).
Publikace nálezu keramického depotu mohylové kultury střední doby bronzové v Praze 9 – Běchovicích (ca 60 nádob, z toho 49 koflíků) představuje zřejmě hmotný korelát přísežného obřadu. Autoři zároveň shrnuli informace o 9 keramických depotech té doby z Čech a také nálezy kultury mohylové z východní části území Prahy. Na základě srovnání osídlení tohoto mikroregionu s mapami nálezů střední doby bronzové, ale i jiných pravěkých období na území Prahy, uvažují o interpretačním využití výpovědi archeologických map. and The publication of a Middle Bronze Age Tumuli culture pottery deposit find in Prague 9 – Běchovice (ca. 60 vessels, including 49 cups) apparently represents the tangible evidence of a ritual oath. The authors have also collected information on nine pottery deposits from this period in Bohemia, as well as Tumuli culture finds from the eastern part of Prague. On the basis of a comparison of the settlement of this microregion with maps of finds from the Middle Bronze Age and other prehistoric periods within the territory of Prague, the authors speculate on the interpretive application of testimony from the archaeological maps.
Oblast známá neobyčejnou koncentrací památek pozdně středověké venkovské architektury, leží severovýchodně od města Český Krumlov. V sedmi menších vsích tu najdeme nejméně deset usedlostí – dvorů z 15./16. století. Archeologickým výzkumem zde bylo zjištěno 15 dosud neznámých lokalit ze 2. poloviny 13. století a dvě z raného středověku. Pozůstatky jednotlivých dvorců ze 13. století jsou v různých prostorových vztazích k dodnes stojícím stavbám pozdně středověkého a raně novověkého stáří. V intervalu mezi počátkem 14. a počátkem 16. století došlo v Koutech k jisté změně struktury osídlení, což se většinou projevilo změnou počtu, případně polohy jednotlivých dvorců – usedlostí v rámci jednotlivých jader osídlení. Kulturní krajina v podobě, v jaké se zde vytvořila nejpozději v období pozdního středověku, se stala základem pozdějšího vývoje, pokračujícího patrně bez větších výkyvů až do dnešních dnů. and KOUTY IN THE ČESKÝ KRUMLOV REGION. A TYPICAL OR AN EXTRAORDINARY MODEL OF SETTLEMENT IN THE LATER MIDDLE AGES? The study area, known for its unusual concentration of Late Medieval examples of rural architecture, lies north—east of Český Krumlov. Seven smaller villages contain at least ten farmsteads – courtyards dating to the 15th/16th centuries. Archaeological excavation here has identified 15 hitherto unknown sites from the second half of the 13th century, and 2 from the Early Middle Ages. The remains of the individual 13th century steadings have differing spatial relationships to still standing buildings of the Late Medieval and Early Modern periods. In the interval between the beginning of the 14th and the beginning of the 16th centuries, certain changes took place at Kouty – changes in the structure of settlement, manifest in most cases in changes in the number, or size, of the individual farmsteads – holdings in the framework of individual settlement cores. The cultural landscape, in the form created here no later than during the Late Middle Ages, became the basis for later development which has clearly continued without major deviations down to the present day.
Příspěvek rozšiřuje dosavadní skromné poznatky o neolitickém osídlení jižních Čech. Jádrem práce je analýza nálezových souborů z výzkumů sídelních areálů v Dehtářích, Radčicích a na nově objevené lokalitě Mažice uskutečněných v sezonách 2015 a 2016. Analýza keramického materiálu a radiokarbonová datace potvrdily osídlení v šáreckém stupni kultury s lineární keramikou (LnK). Zároveň bylo v tomto období ve výrobě štípaných kamenných nástrojů prokázáno dominantní užívání rohovců ortenburské jury. Analýzy základních kategorií nálezů dále tvoří rámec pro revizi nadregionálních kontaktů jihočeských neolitiků. Zvláště pro pozdní stupeň LnK bylo zaznamenáno silné propojení jižních Čech s východní částí bavorského Podunají a osídlením v okolí rakouského Lince. Na příkladu severního Třeboňska je taktéž diskutována možná koexistence lovecko-sběračských a zemědělských komunit. and The article expands the existing modest knowledge of the Neolithic occupation of south Bohemia. The core of the work is an analysis of assemblages from excavations of the Dehtáře and Radčice settlement areas and at the newly discovered site of Mažice conducted in the 2015 and 2016. Analyses of the pottery decoration
and radiocarbon dating confirmed occupation in the Šárka phase of the Linear Pottery culture. Simultaneously, the dominant use of chert of the Ortenburger Jura was proven in this period for the production of chipped stone tools. Analyses of basic categories of finds create a framework for the revision of the superregional contacts of the south Bohemian Neolithic population. The strong connection between south Bohemia and the eastern part of the Bavarian Danube Region and settlement in the vicinity of the Austrian city of Linz was recorded for the late phase of the Linear Pottery culture. Focusing the north Třeboň Basin region, the possible coexistence of hunter-gatherer and agricultural communities is also discussed.
Článek si klade za cíl zkoumat rychlost dopravy v době železné a pokusit se využít získané poznatky při poznávání organizace dopravy a obchodu, při interpretaci sídelních struktur i při obecném pohledu na vývoj starých společností. V textu je nejprve předložen výběr údajů z písemných pramenů od antiky po raný novověk týkajících se rychlosti dopravy. Tento výběr ukázal, že se dosahované rychlosti po celé toto období (až do zavedení železnice) nijak výrazně neměnily, proto lze pro modelování určitých situací v pravěké dopravě údaje z písemných zpráv, a to nejen antických, s opatrností využívat. Následně se autor věnuje hlavním faktorům, které (nejen) v pravěku ovlivňovaly rychlost dopravy. V závěrečných pasážích autor využívá dosažené údaje při rekonstrukci dovozu soli do Čech a hodnocení organizace osídlení Čech v době laténské. Vyjadřuje se rovněž k problematice geografického a sociálního prostoru. and The aim of the article was to study the speed of transport in the Iron Age and to attempt to use the acquired information to learn about the organisation of transport and trade, during interpretations of settlement structures, and while using a general view of the development of early societies. The text first presents a selection of information on the subject of the speed of transport from written sources dating from Antiquity through to the Early Modern period. This selection showed that transport speed throughout this entire period (up until the advent of the railway) did not change significantly, and it is therefore possible to use information from written sources (and not only antique) to model certain situations in prehistoric transport. The author then addresses the main factors that influenced the speed of transport in prehistoric times and in the subsequent period. In the closing passages the author uses the obtained information to reconstruct the transport of salt to Bohemia and for an evaluation of the organisation of settlement in Bohemia in the La Tène period. The author also deals with the issue of geographic and social space.