Pokroky současné medicíny výrazně zvýšily šance na léčbu onkologických onemocnění a přispívají k prodloužení života pacientů. O to více prostoru vzniká v rámci komplexní léčby pro psychoterapeutické intervence. Lidé, kteří čelí konci svého života v důsledku onkologického onemocnění, tak činí v různém prostředí. Mohou se rozhodnout zůstat doma, žít s rodinou nebo druhými lidmi, nebo se přestěhovat např. do zařízení následné péče, domova pro seniory, nebo léčebny dlouhodobě nemocných. Mohou být jakéhokoli věku, od mladých dospívajících až po starce. Lidé, kteří se náhle ocitnou v nemocničním prostředí, se musí vyrovnat s významnými změnami tělesných schopností, prostředí, běžných denních činností. Navíc se musí vypořádat s problémy konce života, častokrát mnohem dřív, než předpokládali. Tyto mnohonásobné ztráty se skládají ze ztrát přátel, domácích mazlíčků, všedních denních činností a produktivního, prospěšného a aktivního životního stylu. K těmto záležitostem musí psychoterapeut přihlédnout během terapie. Článek se proto věnuje užití kognitivně behaviorální terapie (KBT) u pacientů čelících konci života. Je popsána komorbidita, indikace, překážky, techniky a doporučeny další návrhy., Progresses of recent medicine markedly increased opportunities to treat oncological illnesses and support extension of patients´ lives. All the more space rises for psychoterapeutical interventions in terms of comprehensive treatment. People who face the end of the life due to oncological illness do so in many different settings. They may choose to remian at home, live with the family or others or move into extended care facilities, senior homes, or long term facilities. They may be of any age, from early teens to the indiem elderly. People, who find themselves suddenly living in hospital settings are faced with significant changes in their physical abilities, environment, daily routines and control over even minor decision in addiciton to dealing with end of life issues, many times much earlier than they anticipated. These multiple losses are compounded by losses of friends, pets, familiar routines and productive, useful and busy lifestyle. As a resulst must psychotherapist take these issues into concideration during therapy. That is why the article focuses on the use of cognitive-behavioral therapy (CBT) with persons facing the end of life. Commorbidity, indications, barriers and techniques are outlined and future direction recommended., Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková, Jiří Kozák, and Literatura
Cíl: Cílem sledování bylo zhodnotit efektivitu zavedených nefarmakologických aktivit na podporu a zachování kognitivních funkcí na ženském gerontopsychiatrickém oddělení psychiatrické léčebny v Kroměříži a zhodnotit spokojenost hospitalizovaných klientek s těmito aktivitami. Metodika: Na začátku a ke konci hospitalizace bylo použito škály Mini-Mental State Examination (MMSE) a testu kreslení hodin (CDT) k orientačnímu zhodnocení kognitivních funkcí a na závěr hospitalizace bylo použito řízeného rozhovoru. Výsledky: Ke konci hospitalizace nebylo prokázáno statisticky signifikantního zlepšení ve stavu kognitivních funkcí (krátké období pozorování je nejpravděpodobnějším důvodem). Klientky však hodnotí psychoterapeutické aktivity k ovlivnění kognitivních funkcí kladně. Závěr: Nefarmakologické postupy mají významné místo v léčbě demence a doplňují farmakologické i podpůrné léčebné postupy., Aim: Aim of the study was to evaluate the effectiveness of non-pharmacological approaches influencing cognitive functions that are used in routine practice in inpatient women psycho-geriatric ward in Mental hospital in Kromeriz. Furthermore the study tried to evaluate satisfaction with these activities in hospitalised clients. Methods: At the beginning and at the end of hospitalisation was used range of Mini-Mental State Examination (MMSE) and Clock Drawing Test (CDT) to make an indicative assessment of cognitive functions, and at the end of hospitalization was used a controlled interview. Results: At the end of hospitalisation there was no significant evidence of improving cognitive functions (short period of research is the most probable reason). Nevertheless, psychotherapeutic activities were evaluated by clients positively. Conclusion: Nonpharmacological approaches have important position in treatment of dementia, together with pharmacological and support therapy., Jan Lužný, and Literatura