Nárožní pětipodlažní nájemní dům, tzv. "Goldmann-ház", postavený podle projektu G. Karvalyho pro Józsefa Goldmanna roku 1911. Fasádu budovy zdobí naznačené pilastry s kanelováním a reliéfy s figurálními alegorickými výjevy na obou průčelích, na schodišti u vchodu uvnitř domu údajně další majolikové reliéfy z továrny Zsolnay. Některé výjevy z jednoho průčelí se na druhém průčelí opakují. Boční fasádu do ulice Abonyi zdobí osm figurálních kompozic. V přízemí vedle sebe dvojice shodných reliéfů se čtveřicí ženských postav. Dvojice žen v objetí (drží se za ruce a kolem pasu), nahá žena drží levou rukou roušku pozdviženou nad levým ramenem, druhá v antické říze drží velký věnec. Ve druhém patře další čtyři reliéfy: zleva trojice nahých postav, dva muži, jeden drží vavřínovou snítku, žena (scéna Loučení); skupina stojících nahých mužů s býkem, jeden muž drží býka za udidlo, druhý v podřepu pije ze džbánu (Rolnictví); skupina nahých mužů se třemi koňmi, jeden drží koně za opratě, druhý v podřepu pije ze džbánu (Mír); čtveřice postav stojících za sebou, v popředí nahý muž a žena. Ve třetím patře, uprostřed fasády, jeden reliéf s pěti bojovníky - jeden z nich sedí na koni a kopím útočí na ležící postavu (Válka). V pátém patře tři reliéfy: zleva žena s hadem, dvě dvojice ženských postav v antickém oděvu postojem připomínající karyatidy. Fasádu nároží zdobí další reliéfy, většina z nich opakuje výjevy z fasády do ulice Abonyi. V prvním patře skupina postav, v popředí nahý muž a žena; skupinka nahých žen a dětí, uprostřed busta na soklu, žena stojící u busty se otáčí dozadu ke dvěma malým dívkám, první drží nádobu, z níž "tvůrce" nabírá hlínu, druhá stojící žena u busty drží skloněnou palmovou ratolest, za postavami v prvním plánu skupinka žen, jedna z nich drží velký věnec (Umění); skupina tančících nahých dívek (Tanec)., Ráday 1998, s. 307, obr. s. 86-87, and Figurální kompozice reliéfů zdobících tento dům jsou typickým příkladem alegorií vycházejících tématicky i formálně z antického umění. Jsou tu alegorické scény představující boj a život v míru (Umění, Rolnictví, Mír, Válka, Tanec) a kromě heroické nahoty a antikizující drapérie je to i formální zobrazení postav. Například na reliéfu, na němž je zobrazen souboj jezdce s pěšáky jsou to: motiv bojovníka na koni útočícího na ležícího muže, motiv nahého muže zobrazeného zezadu, ale s hlavou otočenou do profilu, nahý bojovník útočící zprava, levá noha pokrčená, pravá natažená, pravá ruka pozdvižená se zbraní nad hlavou. Antická inspirace je zřejmá i u ostatních výjevů (ženy držící věnec, skupiny nahých mužů a žen stojících v kontrapostu, muži s koněm, s býkem, karyatidy). Některé motivy je možné sledovat k původnímu antickému zdroji inspirace, například k reliéfům západního průčelí Parthenonu. Kopie antických reliéfů patřily v 19. století mezi nejčastěji reprodukované antické památky, které byly veřejně dostupné ve většině evropských metropolí ve sbírkách sádrových odlitků.
Nárožní nájemní dům (A MÁV Nyugdijintézeti berház). Obě průčelí jsou bohatě zdobena (festony, vázy, rostlinné ornamenty, figurální motivy). Dekorace vytvořil Lajos Rauscher a figury Bertalan Székely, malíř, který patřil k nejvýznamějším soudobým uherským umělcům. Mezi zdvojenými okny prvního patra jsou v nikách ženské alegorické postavy v antické drapérii: mladá žena se snopem v pravici a obilnými klasy v levé ruce (Zemědělství); žena v pancíři, v pravé ruce kopí, u pasu meč, v levé štít, na hlavě přilbici (Vojenství); žena drží v pravé ruce globus, v levé kružidlo (Věda); žena držící v levé ruce kaduceus, na hlavě okřídlená čelenka, na nohou okřídlené boty (Obchod); ženská postava s rolverkovým štítem v levici (Historie), žena s konvicí v pravici a v levé ruce za zády drží (?) (Obezřetnost ?); žena držící v levé ruce zrcadlo (Pravda); žena s přeslicí a vřetenem (Píle); žena stojí na vodním netvorovi (Odvaha ?); žena držící před obličejem divadelní masku (Klam); další dvě ženské postavy bez atributů (?)., Gábor 2002, s. 40, and Budova, včetně výzdoby fasády, je typickým příkladem stavby ve stylu paláce toskánské renesance. Ženské postavy představují Ctnosti a Nectnosti a různé alegorie zemědělství, vojenství, obchodu a historie.
Pětipodlažní nárožní budova, v 1. 4. a 5. podlaží s plastickou výzdobou. Na nároží do Apáczai Csere a Szende Pál utca portály s obloukovým zakončením, ve cviklech po obou stranách okřídlená postava chlapce. Nad nimi, ve třetím patře, po obou stranách oken s edikulou, sochy žen oblečené v chitonu a himatiu. První zleva žena opírající se o žezlo (Juno), žena s diadémem na hlavě držící v levé ruce sovu a v pravé kopí (Minerva), ve čtvrtém patře kandelábrové motivy v obdélných polích po stranách zdvojených oken, nahoře jsou ukončené mendrem, pod římsou ovocný feston běžící po celém obvodu stavby. V průčelí do Szende Pál utca tři stejně řešené portály s obloukovitým zakončením, balkony a edikulová okna s ženskými postavami ve třetím patře; zleva žena, levou ruku zdviženou (asi zde chybí váhy), pravá se opírá o meč (Spravedlnost); žena, v levé ruce drží přeslici (pilná Práce); žena, drží si lem drapérie, u pravé nohy má orla (Svoboda); žena, oběma rukama odvíjí svitek (Pověst). Další dvě postavy se nedochovaly. and Postavy chlapců s křídly představují genie; ženské postavy jsou personifikacemi občanských ctností: Skromnosti, Intelektu, Spravedlnosti, Píle, Svobody a dobré Pověsti.
Vila v zahradě, na fasádě nároží ve 2. patře figurální sochařský reliéf. Zleva - mladý muž, v levé ruce drží luk, pravou se opírá o kopí (?), vedle něho čtyři ženské postavy, jedna drží malou sošku, druhá tragickou masku, třetí palmovou ratolest (nebo plamenný meč? u nohou má svitky (Nemesis?), čtvrtá ženská postava klečí, má v rukách ryby (?), za ní obětní oltář. and Alegorický význam reliéfu není jasný. Může se jednat o Apollóna a múzy, nicméně atributy nejsou jednoznačné. Nemesis, bohyně obdarovávala lidi podle zásluh štěstím nebo neštěstím, ale hlavně trestala, bohyně osudové pomsty, odplaty - zobrazovaná v pobobě vážné ženy, (uzda, míra, meč, bič) někdy zapisuje skutky.
Secesní nájemní dům. Na fasádě průčelí, v přízemí nad vchodem kruhový medailon v něm jezdec na koni, medailony se opakují pod římsou zdobenou perlovcem, ve druhém patře na stěnách mezi okny a balkony šest obdélných reliéfů s figurální výzdobou. První reliéf zleva: tři muži, jeden v plášti (zavazuje si střevíc), další dva ve zbroji, na hlavách přilby, v rukách zbraně luk, kopí). Druhý reliéf : muž vedoucí za uzdu vzpírnajícího se koně, na něm jezdec v plášti. Třetí reliéf: dva starci v antických řízách, vpředu s malým chlapcem, který se na ně otáčí, všichni kráčejí směrem k předchozímu obrazu. Čtvrtý reliéf: opakuje se výjev z prvního reliéfu. Pátý reliéf: dva muži ve zbroji a kůň, směřují čelem k předchozímu. Šestý reliéf: opakuje se výjev starců s chlapcem dítětem, jezdec a voják, muži a ženy v antických řízách, v římské zbroji., Ráday 1998, s. 308, obr. 88., and Dům s bohatou reliéfní výzdobou inspirovanou antikou, s dekorativními architektonickými prvky (volutové hlavice, kanelury, vejcovec, rozety). Ikonografický typ bojovníků odpovídá řeckým reliéfům z 5. století př. Kr. Některé výjevy jsou vytvořeny podle vlysu na Parthenonu v Athénách (kolem 440 př.Kr.), jehož malovaná rekonstrukce je v Szépmúvezeti muzeu v Budapešti. Dalším inspiračním zdrojem mohly být reliéfní stély nalezené na athénském pohřebišti Kerameikos (např. Dexileos s vlajícím pláštěm, 394 př. Kr.).
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Palác Pavla Ballase, nad portálem a na atice 2 alegorické sochy. Postavy křesťanských ctností Stálost (Fortitudo), Prozíravost (Prudentia), Pokora (Humilitas)?, Moudrost (Sapientia)? and Rusina 1983, s. 114.
Na atice šest alegorických soch: Minerva (přilbice, štít, sova, kniha, vedle ní sedí mladík), Moudrost, Láska k vlasti, Mlčenlivost, Čistota srdce, Učenost (Boží moudrost). and V plastikách je naznačen nový osvícenecký ideál, pojetí ctností (Láska k vlasti)
Bronze spear components from Babice nad Svitavou (Brno-venkov district) and their contribution to an understanding of warfare during the Urnfield period and to a semantics of the sources.
Dům rodiny Salgáry (Péter Salgáry, v 18. století starosta Budy), v 19. století přestavěn pro Józsefa Kajetána Béera. Z té doby patrně pocházejí tři figurální reliéfy: Diana; Romulus, Remus a Rhea Sylvia; Athena jako ochránkyně města, na které ukazuje pravou rukou. and Mytologickou výzdobu lze chápat jako oslavu Budapešti, neboť Athéna je tu explicitně charakterizována jako ochránkyně města.
Aureus, Caracalla: busta císaře v pancíři s vavřínovým věncem, na reversu stojící Jupiter, v pravici drží svazek blesků, v levici kopí. Mince byla z misky vyjmuta v 18. století., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 76, č. 26/30., and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Aureus, Aurelianus: busta císaře v pancíři s vavřínovým věncem, na reversu běžící Mars s kopím a tropaiem. Mince byla z misky vyjmuta v 18. století., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 76, č. 36/32, and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Aureus, Galerius Maximianus: hlava císaře s vavřínovým věncem, na revesru stojící Jupiter v pravici drží svazek blesků, v levici kopí. Mince byla z misky vyjmuta v 18. století., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 76, č. 36/35., and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Parcela 28-1/a-15: pohřben Péterfy Jenő (1850-1899), filozof, kritik, publicista. Náhrobek v podobě polopostavy Minervy ve zbroji (helmice, štít, kopí)., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat060.htm (13.06.2006), and Minerva je zde zobrazena jako ochránkyně věd a umění.
V k. ú. Jevíčko-Předměstí došlo v blízkosti zaniklých úvozových cest k objevu štítové puklice a dvou hrotů kopí datovaných do období okolo markomanských válek. Předměty byly do země uloženy nenáhodně, bez zřetelných stop aktivit, které by situaci mohly jednoznačně interpretovat; určité indicie přináší snad pouze pozitivní fosfátová analýza. Uvažovat můžeme o neobvyklých funerálních aktivitách, depotu, či obětině, s největší pravděpodobností s vazbou na zaniklé komunikace. and A find was made nearby now-defunct sunken lanes in the cadastral territory of Jevíčko-Předměstí, Svitavy district, of a shield boss and two spearheads dated to the period around the Marcomannic Wars. The artefacts were placed in the ground intentionally and without clear traces of activity that would provide for a clear interpretation of the situation; only a positive phosphate analysis might perhaps provide certain indications. Potential considerations include unusual funeral activities, a hoard or an offering, most probably in relation to the defunct lanes.
Šestipodlažní nárožní budova úřadu, dříve Kreditní banka, dnes Ministerstvo financí. Eklektická stavba s řecko-římskými dekorativními prvky, s bohatě sochařsky zdobenou fasádou. Nad vchodem pod římsou nesou dva géniové svatoštěpánskou korunu se znakem Uherského království, pod nimi putti a dvě mužské alegorické postavy - Obchod v podobě Merkura (Kereskedelem) a Průmysl (Ipar). Na nárožní fasádě směřující do Nádor tér jsou opět putti a dvě ženské postavy - alegorie Zemědělství (kosa a obilné klasy, Mezögazdaság) a Vinařství (vinné hrozny a džbán, Bortermelés); dále nad vchodem směřujícím do náměstí alegorie Ctnosti (žena s kolem) a Svornosti (žena se opírá o fasces), alegorie Mateřství (žena s dětmi), opět alegorie Obchodu -Spořivosti (Merkur s úlem a modelem budovy) a alegorie Plodnosti (žena s dětmi); alegorie Krásy (Venuše) a alegorie Vědy (Athéna, štít, kopí, sova). and Medvey 1939, s. 44; Demski 1999, s. 255; Gerle 1994, s. 51.
Školní budova z let 1540-1547, sgrafitová výzdoba datována letopočtem 1557. Na cimbuří attiky hlavy a grotesky. Okna na attice v edikulách nebo se šambránami. Pás v úrovni oken attiky - 1: Samson a lev. 2: pes na řetězu (pod oknem). 3: Alegorický výjev s nápisem a letopočtem 1557: nahá žena v bodláčí. Je nahá s klínem zakrytým listy (?), na hlavě má čelenku (?), na krku korále, levou rukou drží žezlo, pravou se dotýká květu bodláku. Napravo sloup. 4: Souboj tří nahých válečníků (kyj, štít, meč). 5: Souboj dvou nahých válečníků s kyji. 6: Nahý válečník s napřaženým kyjem nad nahým ležícím mužem. 7: bitva nahých válečníků, nalevo souboj dvou mužů (štít, kyj), napravo souboj jezdce s mužem (kyj, kopí), za nimi muž s praporcem, na zemi ležící muž. 8: heroická bitva s Herkulem a kentaury, nalevo nahý jezdec zabíjí kentaura kopím, uprostřed Herkules a kentaur spolu bojují kyji, nalevo bojuje nahý jezdec s nahým mužem kyji, nápis AERUMNAE HERCV(LIS). Napravo sloup. 9: nečitelný výjev (heroický souboj?). 10: kentaur táhne válečný vůz se dvěma muži (?), za vozem nahý muž. and Výjev na attice zobrazující boj Herkula s kentaurem se těsně drží grafického listu H.S.Behama z roku 1542 (Pauli, Hollstein III, 98), z něhož je rovněž okopírován nápis AERUMNAE HERCI(LIS).
Kadmos (antikizující zbroj, přilba zdobená okřídlenou strvůrou) obrácený doleva útočí na draka oštěpem, drak uhýbá hlavou dozadu. Nalevo stromy, napravo palmy., Bažant 2006#., and Po Jupiterovi a Evropě následuje ve třináctém cviklu Kadmos. Přechod od řady výjevů s Jupiterovými láskami k zobrazení boje s drakem ale nebyl násilný a nerušil diváka při postupném prohlížení fasády a její přebohaté výzdoby. Plynulost vyprávění totiž zaručoval Kadmos, bratr Evropy a jeho dobrodružství, které bylo důsledkem jejího únosu. Ostatně i v Ovidiových Proměnách, jež tehdy byly hlavním zdrojem poučení o antické mytologii, následuje po příběhu o Evropě vyprávění o Kadmovi. Tyrský princ Kadmos byl vyslán, aby našel unesenou sestru, ale protože neuspěl, byl vyhnán do exilu. Jeho putování skončilo v Boiótii, kde zabil draka zasvěceného bohu války a založil město později nazvané Théby. Na Belvedéru hrdina zabíjí draka přesně podle Ovidiova líčení v Proměnách a to tak, že vrazil oštěp do netvorovy tlamy a v příštím okamžiku mu přibodne hlavu ke stromu. Postoj Kadma zabíjejícího thébského draka je zrcadlovým protějškem Iásóna zabíjejícího kolchidského draka na opačném konci západního průčelí. Tato shoda nebyla určitě náhodná, protože sochař se v případě Iásóna musel odchýlit od textu Ovidiových "Proměn", které tak doslovně cituje ve výjevu s Kadmem. Podle Ovidia totiž hrdina s drakem nemusel bojovat, protože Aiétova dcera Médeia mu dala kouzelné byliny, kterými jej uspal. Umístění výjevů se zrcadlově převrácenou kompozicí na obou koncích západního průčelí bylo bezesporu vědomé a mělo je kompozičně sjednotit. Toto sjednocení nebylo motivováno pouze estetickým zřetelem, ale patrně naznačovalo, jak má divák celou tuto sérii reliéfů chápat. Je tu totiž jednoznačný vývoj od severní strany, kde je zabitím draka získáno zlaté rouno, pod jehož ochranou habsburští panovníci porážejí nepřátele, aby mohli nastolit nový Zlatý věk. Příchod věčného míru je předpovězen na jižní straně západního průčelí, kde je zabitím draka (nepřátel Habsburků) umožněno založení nového města (světové říše). Na osvobozeném území totiž Kadmos založil Théby, v nichž panoval v míru a blahobytu, což zaručovala jeho manželka, kterou mu bozi přisoudili. Kadmos se ostatně jako alter ego císaře představuje i ve slavnostní výzdobě v Lille při triumfální cestě Filipa II. a Karla V. v letech 1549--1550.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupina pěti mužů se zbraněmi., Pravdová 2009, s. 13., and Přichází rada - probulos v doprovodu stráží a chystá se zatknout Lysistratu.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupina žen, které se perou., Pravdová 2009, s. 17., and Po rvačce se ženy s muži dohodnou a vrátí se domů.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupina ozbrojených mužů (štíty, kopí, zbrij) sleduje Lysistratu, která stojí s pozdviženou levicí., Pravdová 2009, s. 14., and Lysistrata vyjednává s muži.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupina žen, proti nim Lysistraté s kopím a štítem., Pravdová 2009, s. 18., and Lysistraté ženy nabádá k pokračování v revoltě proti mužům.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupina ozbrojených mužů (štíty, kopí, zbrij) sleduje Lysistratu, která stojí s pozdviženou levicí., Pravdová 2009, s. 16., and Ženy touží po návratu, Lysistrata je nabádá k vytvalosti.
Freska: v popředí jezdec v brnění s kopím v levé ruce utočí mečem, který drží v pravé ruce na ležícího vojáka ve zbroji (meč v pravici), který se brání pozdviženým štítem. V pozadí vojsko útočící na hrad na obzoru. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. Vzorem pro zobrazení byl jiný pramen než Tempesta 1610, 5 (podle těchto rytin jinak všechny další ilustrace Ovidia v Audienční síni)., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou.
Freska: Giganti jsou nazí s dlouhými vlasy, stojí na skále.V dolním plánu dva Giganti zdvihají balvany, za nimi dva Giganti útočí kopím a kyjem na Olympany zobrazené v horní části obrazu. Olympané se brání spoza mraků, uprostřed je Jupiter s okřídleným bleskem v napřažené ruce, napravo Neptun s trojzubcem. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou. Dalším inscenačním prvkem bylo umístění Gigantů nad krb, jehož plameny se tak staly součástí obrazového prostoru.
Freska: Romulus v brnění (červený plášť) sedí ve voze mířícím na nebe, který řídí Mars (rovněž v plné zbroji s kopím v ruce). Pod vozem růžová oblaka, dole římský vrch Palatin s hradní věží, která naznačuje sídlo pozdějších římských císařů., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: nahoře je žena s pávem (Juno?), po stranách pozlacený reliéf páva a žezlo. Pod ní bohatě oblečený mladík s věncem v jedné a kopím v druhé ruce, po stranách jsou pozlacené reliéfy zobrazující nalevo korunu protknutou žezly a napravo korunu protknutou dvojicí palmových listů., Hadravová, Hadrava 2007#., and Klíčovým bodem výzdoby "Astrologické chodby" nebyly planety na stropě, ale alegorie na obou průčelích, obsahem výzdobného programu této chodby totiž nebyla astrologie, ale oslava císařské vlády. Na jižní čelní straně je nahoře alegorie ctnosti, v níž je ústředním bodem páv: podobně jako páv září svými vlastními pery, tak také ctnost září svým vlastním světlem (Camerarius 1596 č. 20). Dole je alegorie císařské vlády vlády (muž, Ferdinand III.?, s věncem v ruce, po straně koruny s vetknutými žezly a palmovými listy). Koruna protknutá dvěma palmovými listy byla emblémem císaře Ferdinanda I. (Typotius 1601-1603, 2, tab. 106), emblém doprovázelo moto LEGITIME CERTANTIBUS: koruna patří tomu, kdo bojuje se ctí. Žezlo a palmový list v koruně byl emblém císaře Rudolfa II. (viz: Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.). První zmínka o Rudolfově žezlu a palmovém listu symbolizujími moc v míru a válce, najdeme v emblematickém traktátu, který císaři Rudolfovi II. věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Žezlo s palmovým listem v koruně se objevuje jako emblém Cesare I. Gonzagy (1530-1575) v Typotiově katalogu emblémů evropských vladařů vydaném v Praze (Typotius 1601-1603, tab. 99, první v horní řadě), s heslem HAEC EST SOLA NOSTRA GLORIA. Ferdinand II. přijal emblém Ferdinanda I. za svůj a najdeme jej na osobním kalendáři z roku 1622 i na medaili ražené na oslavu vítězství na Bílé hoře. Je zde na aversu, palmové listy nejsou vetknuté do koruny, ale jsou zobrazené překřížené dole.
Freska: Mars (brnění, červený plášť), nad hlavou rudá osmicípá hvězda, kopí v napřažené pravici a v levici štít, jede na zlatém čtyřkolovém voze taženém dvojspřežím hnědáků. V postranních panelech znamení Štíra a Berana., Hadravová, Hadrava 2007#, and Součást řady sedmi planet (Saturn, Jupiter, Mars, Sol, Venuše, Merkur, Luna) orientovaných k severní straně, kde končí Měsícem, který byl nejblíže Zemi. Zobrazení planet v nástropních panelech je doprovázené po obou stranách párem panelů na klenbě se zobrazeními odpovídajících znamení zvěrokruhu (podle Bayer 1603). Středoevropské analogie a vzory pro sérii planet zobrazených na stropě najdeme na zámku Ambrass a v rezidenci v Mnichově. Série planet měla dodat kosmický rozměr slávě habsburského císaře, což podtrhovala série čtyř personifikací světadílů (podle Ikonologie Cesare Ripy) ve slepých arkádách na stěně chodby.
Freska: nahý Neptun (koruna) sedí na oblaku s trojzubcem v pravici. Po jeho pravé straně sedí Merkur (okřídlený klobouk, krátká zelená tunika, zlatý plášť, okřídlené vysoké boty) v levé ruce saduceus, pravou ukazuje na zem. Mezi ním a Neptunem Vulkán (dlouhé bílé vlasy a vousy, okolo pasu zlatý plášť) se zapálenou pochodní v ruce. Po Neptunově pravé ruce stojí Minerva (přilba se sovou, brnění, štít a kopí), pod ní leží Juno (zelené šaty, bílý závoj)., Konečný 2007#, and Vyvrcholení výzdoby lodžie je ve třech obrazech na stropě, které zdůrazňují, že Aineiova válka v Itálii byla opakováním Trójské války, z čehož vyplývá, že dcerou matky všech bitev je současná válka vedená císařem Ferdinandem II., jehož vojsku velel Valdštejn. Ve středním panelu je zobrazena klíčový spor mezi Juno a Venuší ze začátku desáté knihy Aeneis. Na severním nástropním panelu jsou zobrazeni bozi, kteří bojovali v trójské válce na straně Řeků: Minerva, Juno, Neptun, Vulkán, Merkur. Na jižním panelu jsou bozi, kteří bojovali na straně Trójanů: Venuše, Apollón, Mars, Diana, Xanthos (Skamandros).
Freska: Turnus (vous, antická zbroj, červený plášť, meč), drží v ruce turnajové kopí s praporcem na vrcholu. V pozadí ruiny., Konečný 2007#, and Na klenbě je mezi lunetami a oblouky arkád osm postav z antické mytologie doprovázených nápisy, které navzájem provazují boj Řeků s Trójany a pozdější boj Aineia s Latiny.
Freska: Venuše (žluté šaty, pás), u jejího boku Amors (toulec), Apollón (červená tunika, zelený plášť) s lukem v levici, toulec zavěšený na zádech, Mars (vousy, brnění) s kopím, Diana (srpek nad čelem, závoj, bílá tunika, zelený kabátek, červená sukně) s lukem v levici, Xanthos/ Skamandros (nahý, vousy, s travinami ve vlasech) s pádlem v ruce., Konečný 2007#, and VVyvrcholení výzdoby lodžie je ve třech obrazech na stropě, které zdůrazňují, že Aineiova válka v Itálii byla opakováním Trójské války, z čehož vyplývá, že dcerou matky všech bitev je současná válka vedená císařem Ferdinandem II., jehož vojsku velel Valdštejn. Ve středním panelu je zobrazena klíčový spor mezi Juno a Venuší ze začátku desáté knihy Aeneidy. Na severním nástropním panelu jsou zobrazeni bozi, kteří bojovali v trójské válce na straně Řeků: Minerva, Juno, Neptun, Vulkán, Merkur. Na jižním panelu jsou bozi, kteří bojovali na straně Trójanů: Venuše, Apollón, Mars, Diana, Xanthos (Skamandros).
Rohový nájemní dům, na nároží v úrovni druhého patra plastika stojící ženy v peplu s gorgoneionem, v pravé ruce drží kopí, v levé sovu, na hlavě má přilbici (Athéna).
Diplom České akademie věd a umění. Dřevoryt, čísl. 15/20 (90 listů). Motivy antických ruin s bohyní Minervou a Viktorií., Páleníček 1976, s. 85., and Motivy antických ruin s bohyní Minervou a Viktorií odkazují na antické kořeny věd a umění.
Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.
Socha sedící bohyně Athény, na hlavě má helmici s chocholem, v levé ruce drží kopí, v pravé štít se znakem města., Budapesti köztéri 1987, č. 41; Rajna 1989, č.0328, and Po vzoru starověkých Athén je bohyně zobrazena jako chránkyně města, což naznačuje štít se znakem Budapešti. Socha byla původně umístěna na mramorové kašně, po její demolici v 19. století byla v roce 1928 znovu osazena v blízkosti chrámu sv. Matyáše, na nároží staré radnice, na nový podstavec od Rezsö Hikische. Dnes je zde umístěna kopie, zatímco originál je umístěn v budově nové městské radnice.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Na průčelní fasádě nad okny druhého patra figurální reliéf. Muži, nazí nebo odění antickou drapérií, ve zbroji se štíty, mečem a kopím, jeden z nich vede dva lvy, kráčejí za trigou. Proti ní skupinky bojovníků, žena a jezdci na koních., Ráday 1998, 91, 318., and Na reliéfech jsou patrné odkazy na reliéfy Parhenonu (jezdci), nebo reliéfy ze sarkofágů. V obměněné podobě se jeden motiv objevuje na další fasádě nájemního domu v Budapešti, který vytvořili stejní autoři v roce 1911 - 1912 (Tátra utca 4).
Řadový pětipodlažní nájemní dům, pod okny třetího patra nad vchodem reliéf s figurálním výjevem. Bojující vojáci - nahé mužské postavy, někteří s pancířem a pláštěm, se štíty, kopími, na hlavách přilbice. and Ráday 1998, s. 89, 318.