Cíl: Retrospektivně zhodnotit efekt sekundárního zavedení ePTFE potahovaného stentu v léčbě dysfunkce TIPS ve srovnání s dalšími běžnými možnostmi (prostá angioplastika, zavedení dalšího nepotahovaného stentu). Soubor nemocných a metodika: Od začátku roku 2000 do konce roku 2004 byla na našem pracovišti provedena intervence pro dysfunkci TIPS ve 121 případech, kdy byl v době intervence zkrat tvořen pouze nepotahovaným stentem. Dle způsobu intervence byl soubor rozdělen do 4 skupin, a to na intervence s prostou angioplastikou (52 případů, 43,0 %), intervence se zavedením nepotahovaného stentu (35 případů, 28,9 %), intervence se zavedením nededikovaného ePTFE potahovaného stentu (15 případů, 12,4 %) a na intervence se zavedením dedikovaného ePTFE potahovaného stentu (19 případů, 15,7 %). U všech pacientů byla po dané intervenci v pravidelných intervalech sledována další průchodnost zkratu pomocí klinického vyšetření a dopplerovské ultrasonografie, případně i portální venografie. Ve všech 4 skupinách byla zhodnocena primární průchodnost zkratu po dané intervenci pomocí Kaplanovy-Meierovy analýzy. Tyto výsledky primární průchodnosti zkratu po dané intervenci byly vzájemně porovnány pomocí Coxova F-testu a logrank testu. Výsledky: Intervence byla úspěšná ve 120 případech (celková technická úspěšnost všech intervencí byla 99,2 %). Primární průchodnost zkratu po intervenci samotnou angioplastikou byla 49,7 % po 12 měsících a 25,3 % po 24 měsících, po intervenci se zavedením nepotahovaného stentu byla 74,9 % po 12 a 64,9 % po 24 měsících, po intervenci se zavedením nededikovaného ePTFE potahovaného stentu byla 75,2 % po 12 a 64,5 % po 24 měsících a po intervenci se zavedením dedikovaného ePTFE potahovaného stentu byla 88,1 % po 12 a 80,8 % po24 měsících. Statisticky významně lepší průchodnosti zkratu bylo dosaženo ve skupině intervencí se zavedením dedikovaného ePTFE potahovaného stentu a ve skupině se zavedením nepotahovaného stentu oproti skupině intervencí s prostou angioplastikou (p < 0,01). Závěr: Ze všech běžně používaných metod léčebné intervence pro dysfunkci TIPS bylo dosaženo nejlepší následné průchodnosti TIPS po intervenci se zavedením dedikovaného ePTFE potahovaného stentu., Václav Jirkovský, T. Fejfar, V. Šafka, and Lit. 20
Rozšířené užívání statinů v primární i sekundární prevenci ischemické choroby srdeční vedlo v posledních letech ke zjištění jejich mnohých dalších, tak zvaných pleiotropních účinků. Jedním z nich je vliv na kostní metabolizmus. Cílem práce bylo sledování kostní denzity, markerů kostního obratu a základních biochemických parametrů u skupiny postmenopauzálních žen v pravidelných intervalech po dobu celkově 2 let. Sledování umožnilo hodnocení vlivu terapie statiny na tyto parametry. Současně byla sledována také bezpečnost terapie statiny. Dle očekávání došlo v aktivně léčené skupině k poklesu hladiny celkového cholesterolu i LDL-cholesterolu, mírně i hladiny triacylglycerolů. Při porovnávání vývoje kostních denzit v obou skupinách však nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v kostní denzitě v žádné z měřených lokalit (NECK, TROCH, SHAFT), rovněž nedošlo k signifikantním změnám příslušných T-skóre. Markery kostní novotvorby ani markery kostní resorpce se signifikantně nelišily v žádném sledovaném období mezi aktivně léčenou a kontrolní skupinou. Výsledky odpovídají nekonzistentním datům provedených a citovaných retrospektivních i prospektivních studií., Petr Švejda, Vladimír Soška, Miroslav Souček, and Lit. 37
Vyšetření poruch senzorických funkcí může být obtížné jak pro lékaře, tak pro pacienta, protože subjektivní pocity jsou zavádějící a neodrážejí závažnost neurologického postižení. Senzorické testy poskytují objektivní výsledky měření, které mohou být srovnány s normálními hodnotami a umožňují určit stupeň závažnosti neuropatie. Vyšetření senzorických funkcí na nohou u diabetiků je nezbytné, protože jejich ztráta je hlavním rizikovým faktorem pro ulcerace. Toto vyšetření zahrnuje testování vibračního čití ladičkou nebo biothesiometrem a testování povrchového čití monofilamenty. Podrobnějším vyšetřením je testování prahu citlivosti na proud pomocí různých modelů neurometru, který umožňuje vyšetření všech 3 hlavních skupin senzorických nervových vláken ? A? (velkých myelinizovaných), A? (malých myelinizovaných) a C (nemyelinizovaných). V naší studii jsme hodnotili rozdíly mezi rutinní diagnostikou polyneuropatie v diabetologických ambulancích a vyšetřením biothesiometrem a monofilamenty a zjistili jsme, že pacienti s těžkou polyneuropatií diagnostikovanou neinvazivním semikvantitativním vyšetřením měli diagnostikovanou neuropatii v ambulancích pouze v 54 %, což prokazuje nutnost rozšíření neinvazivních vyšetření v ambulancích. Neuropathis Disability Score (NDS) hodnotí celkově neurologické funkce, je ale časově náročnější než jednoduché senzorické testy. Perspektivní se jeví selfmonitoring neuropatie s rizikem diabetické nohy pacientem specielním diagnostickým testem (Neuropad). Diabetolog se obrací na neurologa především při diferenciální diagnostice neuropatie, při léčbě bolestivých forem a klasifikaci závažnosti postižení., Alexandra Jirkovská, Petr Bouček, and Lit. 30
Hodnocení léčebné odpovědi je jedním z nejdůležitějších prognostických ukazatelů. Pomocí metabolického stanovení FDG-PET je umožněno rozlišit strukturální změny, které obsahují ještě viabilní lymfomovou tkáň od fibrotických reziduí. Metoda: V rámci retrospektivní analýzy 96 nemocných s diagnózou difuzního velkobuněčného lymfomu (DLBCL) diagnostikovaných v letech 1999?2004 byl hodnocen prognostický význam výsledku FDG-PET vyšetření v průběhu intermediárního stagingu (po 2.?4. cyklu chemoterapie, celkem 69 nemocných) a na jejím konci (celkem 68 nemocných) pro dobu bez progrese (PFS) a celkové přežití (OS). Výsledky: S mediánem sledování 30 měsíců byla ve skupině s intemediárním PET negativním výsledkem pozorována ve 3 letech PFS 80,7 % a OS 97,6 % oproti PFS 50,5 % (p < 0,005) a OS 71,5 % (p < 0,01). Pro PET pozitivní pacienty bylo relativní riziko relapsu/ progrese 4,8krát vyšší a riziko úmrtí 6,4krát vyšší. Při hodnocení PET výsledku na konci léčby byla u PET negativních PFS 81,7 % a OS 94,7 % proti PFS 29,4 % (p < 0,0001) a OS 57,5 % (p < 0,0001) u PET pozitivních pacientů. Pro PET pozitivní pacienty při ukončení chemoterapie bylo riziko relapsu/progrese 7krát vyšší a riziko úmrtí 12,9krát vyšší. Při hodnocení významu PET restagingu ve skupinách podle rizika dle mezinárodního prognostického indexu (IPI) se ukázalo, že výsledky si zachovávají v jednotlivých podskupinách signifikantní rozdíl jako pro PFS, tak pro OS s výjimkou OS ve skupině nemocných s vyšším rizikem hodnocených v rámci intermediárního restagingu. Závěr: Předkládaná analýza dokládá prognostický význam PET vyšetření u nemocných s DLBCL hodnocených jak v rámci intermediárního restagingu, tak na konci chemoterapie. Zda bude mít význam měnit léčbu jen na základě PET vyšetření, je a bude předmětem prospektivních klinických studií., Marek Trněný, Otakar Bělohlávek, J. Kořen, and Lit. 19
Cíl studie: Monitorování akutní a chronické kardiotoxicity antracyklinů pomocí biochemických markerů – N-terminálního pro brain natriuretického peptidu (NT-proBNP), kardiálního troponinu T (cTnT) a myokardiálního izoenzymu kreatinkinázy (CK-MB mass). Soubor a metodika: Do studie bylo zařazeno 26 pacientů s nově diagnostikovanou akutní leukémií (15 mužů a 11 žen, průměrný věk 46,2 ± 12,4 let). Pacienti byli léčeni 2–6 cykly chemoterapie (CHT) obsahující antracyklinový preparát v celkové kumulativní dávce 464,4 ± 117,5 mg/m2. Vyšetření biochemických markerů a echokardiografické vyšetření bylo provedeno vstupně, po první CHT s antracykliny, po poslední CHT s antracykliny a s odstupem přibližně 6 měsíců po ukončení léčby. Výsledky: Vstupní koncentrace NT-proBNP byla 117,7 ± 46,4 ng/l, hodnoty byly mírně zvýšené u 3 pacientů (nad 100 ng/l pro muže, nad 150 ng/l pro ženy). Po podání první CHT s antracykliny došlo k vzestupu na 299,7 ± 176,2 ng/l. Po poslední CHT s antracykliny byla koncentrace NT-proBNP 287,1 ± 147,4 ng/l. S odstupem 6 měsíců po ukončení léčby byla průměrná koncentarce NT-proBNP 362,5 ± 304,9 ng/l, zvýšené hodnoty byly u 16 pacientů. Rozdíly v NT-proBNP byly statisticky významné v porovnání se vstupní hodnotou (p < 0,001). Prokázali jsme korelaci mezi NT-proBNP a poruchou systolické a diastolické funkce levé komory (LK) na echokardiografii. Koncentrace cTnT byly negativní (pod 0,01 μg/l) během léčby u všech pacientů, s odstupem 6 měsíců po léčbě byly pozitivní u 3 pacientů. Koncentrace CK-MB mass byly během léčby i s odstupem po léčbě negativní (pod 4,94 μg/l) u všech pacientů. Závěr: Naše výsledky potvrzují, že onkologická léčba obsahující antracykliny má toxický účinek na srdce, který se projevuje jak během léčby (akutní kardiotoxicita), tak během sledování po léčbě (chronická kardiotoxicita). Dochází ke změnám biochemických markerů funkčního poškození myokardu (elevace NT-proBNP svědčící pro akutní a chronickou neurohumorální aktivaci) a ke zhoršování ukazatelů systolické i diastolické funkce LK na echokardiografii. U asymptomatických pacientů jsou tyto změny považovány za známku subklinické kardiotoxicity. Tyto nálezy představují riziko pro rozvoj manifestní kardiotoxicity v podobě srdečního selhání v budoucnosti a vyžadují další sledování v čase. Podle našich výsledků léčba antracykliny ani při vyšších kumulativních dávkách nevede k akutnímu poškození struktury kardiomyocytů., Objective: Monitoring of acute and chronic cardiotoxicity of anthracyclines with biochemical markers – N-terminal pro brain natriuretic peptide (NT-proBNP), cardiac troponin T (cTnT) and myocardial izoenzyme of creatine kinase (CK-MB mass). Setting: University of Defence in Brno, Faculty of Military Health Sciences in Hradec Králové, Department of Field Internal Medicine, Charles University in Prague, Medical Faculty in Hradec Králové and Faculty Hospital Hradec Králové, Department of Internal Medicine II – Clinical Hematology, Department of Internal Medicine I, Institute of Clinical Biochemistry and Diagnostics, Department of Gerontology and Metabolic Care. Patients and Methods: Twenty six consecutive patients treated for newly diagnosed acute leukemia were studied. The patients consisted of 15 males and 11 females with the mean age of 46.2 ± 12.4 years. The patients were given 2–6 cycles of chemotherapy (CT) containing anthracyclines in the total cumulative dose of 464.3 ± 117.5 mg/m2. Evaluation of biochemical markers and echocardiography were performed at the baseline, after first CT with anthracyclines, after last CT with anthracyclines and circa 6 months after completion of the treatment. Results: Mean baseline NT-proBNP concentration was 117.7 ± 46.4 ng/l, values were slightly elevated in 3 patients (above 100 ng/l for male, above 150 ng/l for female). After the administration of the first CT with anthracyclines, NTproBNP elevation to 299.7 ± 176.2 ng/l was observed. After last CT with anthracyclines, NT-proBNP concentration was 287.1 ± 147.4 ng/l. Six months after completion of the treatment, NT-proBNP concentration was 362.5 ± 304.9 ng/l, values were elevated in 16 patients. Changes in NT-proBNP were statistically significant in comparison with the baseline value (p < 0.001). We found correlation between NT-proBNP and systolic and diastolic left ventricular (LV) dysfunction on echocardiography. CTnT concentrations were negative (bellow 0.01 μg/l) during the treatment in all patients. Six months after the treatment, cTnT became positive in 3 patients. CK-MB mass concentrations remained negative (bellow 4.94 μg/l) in all patients during the treatment and the follow-up.Conclusion: Our results show that oncology treatment containing anthracyclines has a toxic effect on the heart, which becomes manifest both during the treatment (acute cardiotoxicity) and during the follow-up (chronic cardiotoxicity). We found changes in biochemical markers of functional myocardial damage (NT-proBNP elevations showing acute and chronic neurohumoral activation) and deterioration of diastolic and systolic LV function on echocardiography. In asymptomatic patients, these changes are regarded as subclinical cardiotoxicity. These findings represent the risk for manifestation of cardiotoxicity in terms of heart failure in the future and require further follow-up. According to our results, anthracycline treatment – even in higher cumulative doses – does not lead to acute damage of cardiomyocyte structure., Jan M. Horáček, R. Široká, D. Rajdl, and Lit. 35