Olej na plátně (74,3 x 103 cm). Figurální scéna. Před soudcem sedícím na vyvýšeném místě klečí žena, vkládá ruku do tlamy sochy lva sedícího u nohou starce. Za ženou stojí šašek (její přestrojený milenec)., Neumann 1974#, 148-151, č. k. 60, obr. 79., and Obraz získal Humprecht Jan Černín za svého působení v Benátkách v letech 1660-63. Dílo je protějškem obrazu Zkouška čistoty vestálky Tuccie (Škréta namaloval celkem deset výjevů na námět ženské moci, které se dostaly sbírky Humprechta Jana Černína). Obraz Bocca della verita ilustruje novodobou legendou o antickém básníku Vergiliovi. Vergilius, ve středověku považovaný za kouzelníka, dal podle legendy zhotovit hlavu s otevřenou tlamou, do níž musely ženy, nařčené z nevěry, vložit ruku a přísahat na svou nevinnost. Falešnou přísahou o ruku přišly. V Římě jsou tato "Ústa pravdy/ Bocca della verita" v předsíni kostela S. Maria in Cosmedin (ve skutečnosti to je antická deska - kryt odpadního kanálu z 1. století, poprvé v souvislosti s Vergiliem uvedeno r. 1475 v německé knize o římských pamětihodnostech). Škréta však pro zkoušku použil sochu lva, do jehož tlamy žena ruku vkládá, v kompozici se inspiroval grafikou od Georga Pencze (1533-1534). Ve výjevu hraje důležitou roli šašek, přestrojený milenec ženy, který položil ruku na její hlavu, takže žena mohla prohlásit, že se jí kromě manžela a šaška nedotkl žádný muž.
Ve věnci je otištěno 26 mincí (mezi nimi dva Géniové), nad nimi dva reliéfy: ZV strana Herkules zápasící se lvem, SJ strana Herkules bojuje s hydrou, nad výjevy kolem celého pláště akantový vlys. Na plášti zvonu zobrazen Ferdinand I. a Anna Jagellonská po stranách krucifixu. Na krku putti s královnou Annou a Ferdinandem I. nesou královské klenoty - korunu a žezlo u Ferdinanda, korunu u Anny, výjev vraždění neviňátek. V koruně hlava fauna., Merhautová 1994#, 166., and Autorem zvonu byl Tomáš Jaroš z Brna, činný v Praze od roku 1540, kde též odléval zpívající fontánu v královské zahradě na Pražském hradě. Vsazování mincí bylo v renesanci běžné (na př. zvon Kryštof v Rychnově nad Kněžnou, 1581).
Pískovcová socha nahého Herkula, přes hlavu má přetaženou lví kůži, oběma rukama rozevírá lví tlamu, z níž tryská voda. and Socha Herkula přenesena roku 1923 z prvního nádvoří Pražského hradu.
Tapiserie: lov na lva, Poche, Preiss 1973#, 37, 80, 149-154, 167, 170-172., Horyna, Preiss, Zahradník 2001#, s. 328n., and Tapiserie pochází z původního mobiliáře paláce, byly zakoupeny v 18. století.
Na dvorní fasádě, nad okny druhého patra, na všech čtyřech stranách, řada medailonů s portréty římských imperátorů, mezi nimi medailony s výjevem čtyř Herkulových činů: Herkules bojující s nemejským lvem, Herkules bojující s Hydrou, Herkules zápasící s Antaiem a Herkules bojující s býkem., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., and Vlček 2000#, 260-263.
Malba na stropě: oválný medailon s malbou alegorie pomíjivosti. Uprostřed se v oblacích vznáší ženská postava, v levé ruce drží přesýpací hodiny, v pravé ruce vyhaslou olejovou lampu. Pod ní na oblaku sedící lev. Po levici ženské alegorické postavy amorek s čápem, který má na pravé noze uvázaný kámen, po pravici ženy letí amorek, drží k zemi skloněnou pochodeň a v levé ruce zvonek., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46, and Vlček 1999#, 445-448.
Na atice paláce, po obou stranách fasády, alegorické sochy čtyř světadílů. Žena, na hlavě koruna (Evropa), drží štít se znamením koně u pravé nohy, v levé ruce drží koruny a tiáru, které podpírá putto. Mouřenínka (Afrika), nahá s pérovou čelenkou na hlavě, v pravici drží papouška, u nohou krokodýl. Žena (Amerika) ozdobená šňůrou perel, v levé ruce drží škebli?, u nohou lev. Žena v kaftanu, na hlavě vysoký homolovitý turban s půlměsícem, v pravé ruce štít se znamením velblouda., Blažíček 1976#, 104-105., and Sochy světadílů jsou inspirovány Ikonologií C. Ripy.
Mědirytina (403 x 271 mm). Skupina vojáků, pěší i jezdci ve zbroji, uprostřed mezi nimi vousatý muž - Androclus, u jeho nohy lev, jdou vstříc císaři (Hadrián ?), který přijíždí na koni (na hlavě vavřínový věnec). Před císařem voják ve zbroji vztahuje ruku na krk císařova koně. Za skupinou architektura chrámu., Zlatohlávek 1997#, 123, č. 55., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Na zadní straně razítko IG v kruhu (sběratel J. Grünling) a LM-P (Landesmuseum Prag). Rytina údajně podle Raffaela (srov. Bartsch XIV, č. 196: Kaiser Hadrian schenkt dem Sclaven Androclus die Freiheit) je téměř shodná s kresbou Raimondiho školy ze sbírek MoMA (No 80.3.190).Otrok Androclus, uprchlý, avšak znovu chycený, byl odsouzen k zápasu se šelmami v aréně. Náhodou se tam však setkal se lvem, kterému kdysi v poušti vyléčil zraněnou tlapu. Když jej lev spatřil, nenapadl jej, ale vděčně se k němu lísal. Androclus získal svobodu a vděčného lva darem. Příběh zpracoval Aulus Gellius v díle Noctes Atticae, které bylo v renesanci, vedle Pliniova díla Naturalis Historia, jedním z nejdůležitějších zdrojů informací o antickém Římě (vydáno latinsky např. v Benátkách 1477, 1496, 1509).
Bronzový odlitek (v. 23 cm), klepadlo s mušlí, se dvěma lvy po stranách a figurou Herkula (drží kyj) uprostřed., Chlíbec 2006#, 200-201, č. 95, obr. s. 201., and Do sbírek NG byl tento bronz získán roku 1947. Klepadla byla vyráběna v Benátkách v mnoha kusech, existuje větší množství variant s touto figurální kompozicí.