The paper presents a minimal extension of classical logic. The extension covers, mainly, (i) an introduction of legal regulations conceived as specific elements of provisions in legal rules; and (ii) an introduction of the application operation on legal regulations. Such an operation transforms a legal regulation into an empirical proposition describing some desired state of affairs. Moreover, it is assumed that legal arguments may contain two kinds of premises: a) legal regulations; and b) statements of empirical fact as a legal reality. A typical case of b) includes statements expressing the application or non-application of legal regulation in certain circumstances. Due to the distinctions introduced, the extended system of classical logic makes possible to analyse the logical structure of perfect norms as pentatomic. Although such a system is far remote from sophisticated systems of deontic logics, it is almost completely sufficient for lawyers’ practice., Článek prezentuje minimální rozšíření klasické logiky. Rozšíření se týká zejména (i) zavedení právních předpisů koncipovaných jako zvláštní prvky ustanovení právních předpisů; a (ii) zavedení provozu aplikaceo právních předpisech. Taková operace proměňuje právní úpravu v empirický návrh, který popisuje určitý požadovaný stav. Dále se předpokládá, že právní argumenty mohou obsahovat dva druhy prostor: a) právní předpisy; a b) vyjádření empirické skutečnosti jako právní skutečnosti. Typickým případem b) jsou prohlášení vyjadřující aplikaci nebo neuplatnění právní úpravy za určitých okolností. Díky zavedeným rozdílům umožňuje rozšířený systém klasické logiky analyzovat logickou strukturu dokonalých norem jako pentatomickou. Ačkoli takový systém je daleko od sofistikovaných systémů deontické logiky, pro praxi právníků je téměř zcela dostačující., and František Gahér
On the occasion of 80th birthday of an excellent Slovak philosopher Pavel Cmorej, some characteristic features of his work are presented. Cmorej is shown as a solid thinker who always took care of precisely expressing his thoughts. One of his remarkable works is a collection of his philosophical dialogues (published in 2007) where Cmorej’s analysis of various philosophical problems demonstrates his ability to develop analytic philosophy so that (the desirable) English translations of his works would certainly surprise his contemporary world analytic philosophers. and Pavel Materna
This historically oriented study is dedicated to the German naturalist, mathematician and philosopher Ehrenfried Walther von Tschirnhaus (1651–1708) and aims to introduce his main philosophical-logical work, Medicina mentis. After a biographical overview, from which important connections emerge, the article sets out and comments upon his four empirical principles, which provide an overview of the philosophical theory of knowledge. The key theme of his main work is the art of invention (ars inveniendi) and the concept of science as applied algebra, which was an obvious influence on Tschirnhaus’s epistemology and logic. The thinking of this philosopher engages with the work of Descartes, Spinoza, Geulincx and Gassendi, with which – like Leibniz – he tries to harmonize. Although Tschirnhaus’s approach is in many regards dependent on other thinkers, he stands out for his appreciation of the controlled imagination in science and experimentation. The four empirical principles, then, emphasize inner experience and an a posteriori approach. and Tato historicky zaměřená studie je věnována německému přírodovědci, matematikovi a filosofovi Ehrenfriedu Waltheru von Tschirnhausovi (1651–1708) s cílem představit jeho hlavní filosoficko-logické dílo Medicina mentis. Po biografickém přehledu, z něhož vyplývají důležité souvislosti, jsou vyloženy a komentovány jeho čtyři empirické principy, které poskytují průřez filosofovou teorií poznání. Klíčovým tématem tohoto spisu je umění objevovat (ars inveniendi) a pojetí vědy jako aplikované algebry, které přirozeně ovlivnilo Tschirnhausovu epistemologii i logiku. Myšlení tohoto filosofa zpracovává podněty z díla Descarta, Spinozy, Geulincxe a Gassendiho, které se – podobně jako Leibniz – snaží harmonizovat. Přestože je Tschirnhausova koncepce v mnohém závislá na jiných myslitelích, vyniká oceněním kontrolované obrazotvornosti v oblasti vědy a experimentu. Čtyři empirické principy pak kladou důraz na vnitřní zkušenost a přístup a posteriori.
The paper aims at a clarification of Frege’s antipsychologism. It analyses Frege’s putting into opposition of logic/mathematics and psychology. It then investigates the historical roots of Frege’s views in Kant’s Critique of Pure Reason and in J. Müller’s and H. von Helmholtz’s physiological psychology. It explicates also how the opposition between Frege’s (third) realm of thoughts and that of representations is rooted in the opposition of a transcendentally understood subject (consciousness) and a naturalistic understanding of an empirical subject (consciousness), as well as its implications in the philosophy of logical positivism/empiricism. Finally, by drawing on Habermas’ linguistico-pragmatically grounded understanding of the lifeworld it shows how that opposition can be overcome and how to understand Frege’s realm of thoughts, Příspěvek se zaměřuje na objasnění Fregeho antipsychologismu. Analyzuje Fregeho uvedení do opozice logiky / matematiky a psychologie. To pak zkoumá historické kořeny Fregeových pohledů v Kantově kritice čistého rozumua v fyziologické psychologii J. Müllera a H. von Helmholtze. Vysvětluje také, jak je opozice mezi Fregeho (třetí) říší myšlenek a reprezentací zakořeněna v opozici transcendentálně chápaného subjektu (vědomí) a naturalistického chápání empirického subjektu (vědomí), jakož i jeho důsledků v filosofie logického pozitivismu / empirismu. Konečně tím, že čerpáme z Habermasova lingvisticko-pragmaticky zakotveného chápání života, ukazuje, jak lze tuto opozici překonat a jak pochopit Fregeovu říši myšlenek., and Igor Hanzel
Kurt Gödel svým důkazem první věty o neúplnosti poskytl metodu odhalování pravdy specifických aritmetických výrazů za podmínky, že všechny axiomy dané formální teorie aritmetiky jsou pravdivé. Dále, výraz, jehož pravda je tímto způsobem odhalena, nemůže být dokázán v dotyčné teorii. Může se tedy zdát, že relace logického důsledku je širší než relace odvoditelnosti pomocí předem definovaného souboru pravidel. Cílem této studie je prozkoumat, za jakých předpokladů může být gödelovský výraz správně považován za logický důsledek axiomů dané teorie. V této studii se tvrdí, že tomu tak může být pouze tehdy, když všechny teorémy dané teorie jsou chápany jako výrazy stejného druhu (a pravdivé ve stejném smyslu) jako aritmetické výrazy a jako výrazy o dokazatelnosti v dané teorii, a pouze tehdy, pokud jazyk teorie obsahuje logické výrazy, jež umožňují zahrnout určité predikáty meta-jazyka do jazyka dané teorie., In his proof of the first incompleteness theorem, Kurt Gödel provided a method of showing the truth of specific arithmetical statements on the condition that all the axioms of a certain formal theory of arithmetic are true. Furthermore, the statement whose truth is shown in this way cannot be proved in the theory in question. Thus it may seem that the relation of logical consequence is wider than the relation of derivability by a predefined set of rules. The aim of this paper is to explore under which assumptions the Gödelian statement can rightly be considered a logical consequence of the axioms of the theory in question. It is argued that this is the case only when the all the theorems of the theory in question are understood as statements of the same kind (and true in the same sense) as statements of arithmetic and statements about provability in the theory, and only if the language of the theory contains logical expressions allowing to include certain predicates of meta-language in the language of the theory., and Jaroslav Zouhar.
The paper presents the logical milieu of the Paradox of ravens, identified by Hempel in his Studies in the Logic of Confirmation. It deals with Hempel’s interpretations of Nicod’s criterion of confirmation as well as with its inadmissible consequences. I, subsequently, suggest an epistemological and semantic specification of empirical properties, i.e., of their identity; then I formulate a criterion of the test of properties expressed by empirical hypothesis. Finally, I propose a procedural conception of confirmation by means of the testing procedure schema. The confirmation is, therefore, conceived as an attribute which can be ascribed to a hypothesis through the process of its testing. The methods of testing are central to the hypothesis’s qualifica-tion as confirmed., Příspěvek prezentuje logické prostředí paradoxu havranů, které Hempel identifikoval ve svých studiích v logice potvrzení. Zabývá se Hempelovými výklady Nicodova kritéria potvrzení a jeho nepřípustnými důsledky. Následně navrhuji epistemologickou a sémantickou specifikaci empirických vlastností, tj. Jejich identity; pak formuluji kritérium testu vlastností vyjádřené empirickou hypotézou. Na závěr navrhuji procedurální koncepci potvrzení pomocí schématu testovacího postupu. Potvrzení je proto koncipováno jako atribut, který může být připsán hypotéze v procesu jeho testování. Metody testování jsou ústředním bodem kvalifikace hypotézy jako potvrzené., and Lukáš Bielik
The aim of this paper is to provide a semantic criterion of the difference between indicative and subjunctive conditionals. The criterion is motivated mainly by Stalnaker’s explanation of the difference, which, however, is formulated outside semantics. The Stalnaker-Lewis ''ontic'' semantics for conditionals will be transformed into an epistemic framework which will enable us to view the difference as a semantic one. As a consequence, we will be able to say that indicative and subjunctive conditionals differ in their logics., Cílem příspěvku je poskytnout sémantické kritérium rozdílu mezi indikativními a subjunktivními podmínkami. Kritérium je motivováno především Stalnakerovým vysvětlením rozdílu, který je však formulován mimo sémantiku. Stalnaker-Lewisova ,,ontická'' sémantika pro podmínky bude transformována do epistemického rámce, který nám umožní vnímat rozdíl jako sémantický. V důsledku toho budeme schopni říci, že indikativní a subjunktivní podmínky se liší ve své logice., and Vít Punčochář
Inferentialism, as presented by Robert Brandom, is first and foremost a view of the nature of meaning: it is the view that meaning is fundamentally the role which an expression acquires by becoming governed by the rules of our language games. (Hence it is a certain kind of “use theory of meaning” familiar from post-Wittgensteinian discussions; according to inferentialism, however, meaning is not given by actual use, but rather by the rules of correct use.) In this text we attempt to draw very general consequences from this approach (consequences that go beyond what is to be found in the work of R. Brandom). We claim that meaning is generally a certain form of “entanglement” in a certain kind of human practice that is built up from the much more primitive building blocks of human abilities that enable us to adopt normative attitudes and, in general, to accept rules. And it is just these human abilities which have shifted us humans onto the evolutionary trajectory on which we are now proceeding and on which we are quickly leaving behind other kinds of animals. It is precisely this ability which has led to our becoming the only animal species which has supplemented standard biological evolution with a kind of evolution that we might call cultural, and which is incomparably faster and more effective.
The paper deals with the conception of languange Early Ludwig Wittgenstein presented in work Tractatus logico-philosophicus. It discusses also a very important relation between natural language and ideal one - for this purpose, the category ,,Zeichen'' and the relation between ,,Zeichen'' and ,,Symbol'' is analyzed., Příspěvek pojednává o pojetí jazyků Early Ludwig Wittgenstein v práci Tractatus logico-philosophicus. Zabývá se také velmi důležitým vztahem mezi přirozeným jazykem a ideálním - pro tento účel je analyzována kategorie ,,Zeichen'' a vztah ,,Zeichen'' a ,,Symbol''., and Antonín Dolák
The paper accounts for options of a useful application of modern logic to the discourse of normative disciplines. We map (selectively) a developement of interplay between logic on the one hand, and the normative discourse on the other hand in the 20th century. We find inspiration in theories explicating the notion of institutional (social) facts and appeal to a category of conative normative facts in order to successfully account for a structure of normative reasoning. It is suggested that an interiorization and acceptance of an imperative by its addressee creates a conative fact. Complex conative facts are construed as complex explicit attitudes. Logical relations among a variety of conative attitudes are taken as consequences of their different meaning. Moreover, we emphasize the importance of several praxeological principles for explaining reasoning based on norms and normative facts. and František Gahér