Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Na nároží budovy čtyři Múzy- Melpomene (Hölbe, Rudolf) a Terpsichore, (Ockelmann, Robert) Polyhymnia (Epler, Heinrich) a Thálie(Dielmann, Georg)., Daniel Jacob, Skulpturenführer Dresden, 2011., and - Polyhymnia, die Liederreiche, ist die Muse des Gesangs (auch des Tanzes), manchmal wird sie mit Leier dargestellt, doch hier hält sie ein Tamburin in ihren Händen.- Thalia, die Festliche, Blühende, steht mit ihrer lachenden Theatermaske und dem Efeu für die Komödie (Attribute: lachende Theatermaske, Efeukranz und Krummstab)- Melpomene, die ernst Singende, hält eine ernste Theatermaske in ihrer Hand und ist die Muse der Tragödie (Attribute: ernste Theatermaske, Weinlaubkranz, oft eine Keule oder auch manchmal ein Schwert)-Terpsichore hingegen ist die Beschützerin des Tanzes und der Chorlyrik, ihr Attribut ist die Leier.
Eklektická budova Hudební akademie. Průčelí budovy je bohatě zdobeno sochami, mramorovými a bronzovými reliéfy. Nad portálem dvojice Atlasů nesoucích římsu se sochou Ference Liszta. Po obou stranách vchodu souvislý figurální výjev -puti (a malí fauni) s labutí a hudebními nástroji (hrají na různé píšťaly), drnkací, strunné, dechové a jiné hudební nástroje, zpívají a tančí. Na fasádě další ornamentální prvky - festony s medailony rámujícími hlavy Faunů a Medúz, divadelní masky a další alegorická zobrazení hlav. Na atice sochy dvou Géniů (1904, G. Maróti) pozdvihujících v obou rukách věnce a na vrcholů nároží rizalitu dvě hlavy sfing., Architectural Guide 1997, s. 42, č. 050; Dent 2002., and Postavičky malých chlapců, putti, jsou dědictvím antického sochařství. Hlava Medúzy je rovněž velmi oblíbeným antickým motivem pouzívaným hojně v secesním umění.
Eklektická budova Hudební akademie. Interiér: proti vchodu je umístěna fontána, po její levé straně obdélný reliéf - uprostřed kompozice vavřínový věnec s maskou, z levé strany faun - pištec, hraje na diaulos, za ním puto s věncem, z pravé strany středového věnce múza s kytarou (Polyhymnia (?)), vedle ní na soklu masky, hůl a feston. Pod reliéfem na obou stranách medailony s hlavami múz (zleva Erató (múza milostné poezie a lyriky), zprava Polyhymnia (múza rétoriky). Na pravé straně kašny druhý figurální reliéf: uprostřed věnec s maskou, vlevo Dionýsos doprovázený panterem, napravo od věnce tančící bakchantka, v levé ruce má bubínek, v pravé thyrsos, vedle ní na zemi koš s vinnými hrozny. Pod reliéfem medailony s hlavami múz - Euterpé (múza milostného lyrického básnictví) a Terpsichoré (múza tance). Další medailony jsou nad vchody do sálu. Nad postranním vchodem s číslem 7: zleva Thalia (múza dramatických umění), zprava Polyhymnia (múza sborového a hymnického zpěvu). Nad vchodem č. 11: Melpomené (múza tragedie) a vpravo opět Terpsichoré. Dekorativní drobné detaily ve vstupní hale zobrazují Kentaury a Fauny s lyrou a Panovou flétnou., Architectural Guide 1997, s. 42, č. 050; Dent 2002, and Reliéfy nad vchody jsou inspirovány antickými reliéfy, a to konkrétními nálezy, dnes vesměs ve sbírkách v Louvru v Paříži. Tančící faun s panterem, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 70, obr. 179); Faun hrající na diaulos, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 24, 29)