Pětipodlažní nárožní budova, v 1. 4. a 5. podlaží s plastickou výzdobou. Na nároží do Apáczai Csere a Szende Pál utca portály s obloukovým zakončením, ve cviklech po obou stranách okřídlená postava chlapce. Nad nimi, ve třetím patře, po obou stranách oken s edikulou, sochy žen oblečené v chitonu a himatiu. První zleva žena opírající se o žezlo (Juno), žena s diadémem na hlavě držící v levé ruce sovu a v pravé kopí (Minerva), ve čtvrtém patře kandelábrové motivy v obdélných polích po stranách zdvojených oken, nahoře jsou ukončené mendrem, pod římsou ovocný feston běžící po celém obvodu stavby. V průčelí do Szende Pál utca tři stejně řešené portály s obloukovitým zakončením, balkony a edikulová okna s ženskými postavami ve třetím patře; zleva žena, levou ruku zdviženou (asi zde chybí váhy), pravá se opírá o meč (Spravedlnost); žena, v levé ruce drží přeslici (pilná Práce); žena, drží si lem drapérie, u pravé nohy má orla (Svoboda); žena, oběma rukama odvíjí svitek (Pověst). Další dvě postavy se nedochovaly. and Postavy chlapců s křídly představují genie; ženské postavy jsou personifikacemi občanských ctností: Skromnosti, Intelektu, Spravedlnosti, Píle, Svobody a dobré Pověsti.
Budova banky "Pesti Hazai Elsö Takarékpénztár Egyesület". Před zahájením stavby této budovy peněžního ústavu byla vyhlášena soutěž, které se zúčastnila řada tehdy významných architektů Rakousko-Uherska, mezi jinými například také Bruno Möhring a Friedrich Ohmann. V soutěži však zvítězil domácí tvůrce Ignác Alpár. Nárožní monumentální šestipodlažní budova (dnes burza) byla projektována s bohatou sochařskou výzdobou fasády jako secesní stavba s prvky neoklasicismu. Na každé straně nárožní kupole sedí dvojice žen s dětmi, vpravo se dotýkají rukama, mezi nimi úl a květy růží (alegorie měst Pešti a Budína). V úrovní prvního patra po obvodu celé budovy figurální reliéfy, z nichž některé se opakují. Stojící postavy mužů a žen jsou nahé, na těle mají pouze přehozenu drapérii a drží různé atributy. Po obou stranách nároží stojící žena drží ratolest vavřínu (Pověst ?) a stojící žena držící bohatý feston z růží (Krása); dále po pravé i levé straně pět dalších reliéfů: stojící muž se štítem, v ruce má meč, za ním větvička vavřínu (Mír); stojící muž v okřídleném klobouku, na nohou má okřídlené opánky, vedle něho křídlo (Merkur jako alegorie Obchodu); muž s hradební korunou na hlavě, za ním vavřínová ratolest (alegorie města); muž s kosou v ruce a džbánem u nohou, za ním obilí (Zemědělství); muž v přilbě, s modelem kostela u nohy a štítem v levé ruce (Víra); muž držící na ruce sošku nahého muže (Michelangelův otrok ?), za ním palmová ratolest (Umění nebo Vítězství); žena držící na obou dlaních okřídlenou sošku muže a ženy (Génius a Vítězství); žena s dítětem v náručí, v levé ruce drží džbán, u pravé nohy obilné klasy (Plodnost); žena s vavřínovou větévkou (Pověst ?); žena s květinovým festonem (Krása). Na fasádě směrem do Váci utca; žena s dítětem v náručí a džbánem v ruce (Plodnost); žena držící v obou rukách malou okřídlenou sošku ženy a muže (Génius a Vítězství); víru a národní cítění vyjadřuje staromaďarský bojovník s modelem kostela sv. Štěpána u nohou (Víra). Směrem do Türr István utca se opakují dva reliéfy žen s ratolestí a festonem, dále jsou nad portálem dvojice ženských postav v antické drapérii. Po obvodu vchodového ostění na průčelí do Deák F. u. další drobné reliéfy s postavami: muž s trojzubcem (Neptun); žena s rohem hojnosti (Fortuna), muž s globem (Věda (?), muž s pochodní (Pokrok) žena s dětmi (Plodnost nebo Mateřství), mladík s orlem (Svoboda ?)., Földes 1993, s. 28, 52; Gerle 1994, s. 10, 47 - 49., and Již v antickém Římu vznikla řada zobrazení, která v alegoriích a personifikacích připomínala, že město bylo rovněž centrem antického finčniství. Například postava bohyně Juno Monety (přídomek Junony Kapitolské), v jejímž chrámovém okrsku byla mincovna, nebo italské božstvo zisku, Mercurius, jehož chrámy byly střediskem obchodu a sídlem kupců. Reliéfy i plastiky na fasádě této budovy tématicky odkazují na funkci budovy, která sama má monumentální měřítko dotvrzující solidnost základů, na kterých provozovatelé banky staví. Na bankovních domech je typické například zobrazení Merkura (Hermés Trismegistos) jako božstva schopného z kamene Mudrců vytvořit zlato. Banka jako taková je však založena i na dalších solidních základech, které zajišťují hospodářskou prosperitu - Mateřství, Věda, Umění. Některé ikonograficeké inspirace sochařského ztvárnění reliéfů je možné hledat na pamětních medailích Napoleona Bonaparte, například nahý hrdina držící v ruce sošku - ve významu vojenského vítězství.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Původně kasino, v roce 1899 zde byl otevřen první ženský klub. Dnes v přízemí kino a kavárna Puškin. V průčelí do Kossuth Lajos utca, ve čtvrtém patře, čtyři alegorické plastiky. První zleva: vousatý muž, v levé ruce drží knihu, na zemi vedle něho další knihy a sova (Věda); druhá: žena s miskou v pravé, snítkami v levé ruce za ní naznačený kmen stromu s plazícím se hadem (Hygie, Zdraví); mladý muž, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou se opírá o meč, vpravo vedle něho kovadlina (Zákon); čtvrtá: mladá žena, levou rukou se opírá o velkou knihu zdobenou křížem, v ruce drží olůvko (Víra). and Déry 1991, s. 122; Dent 2002, s. 122; Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 48.
Na fasádě prvky antické architektury - meandr, portál s ionskými sloupy, na atice průčelí sochařská výzdoba - dvojice alegorických postav. Nahý muž s bederní rouškou, pravou rukou drží fasces a v levici má svitek (Lictor); žena v antické drapérii, v levé ruce drží meč a v pravé váhy (Justitia). Na atice průčelí ženské alegorické postavy se štítem pod svatoštěpánskou korunou (personifikace města ?). Na boční fasádě dekorace složené z antikzujících citací: fasces, hořící pochodeň, palmová ratolest, oktogony s antickými profily hlav (Athéna?, Zeus?) sova., Medvey 1939, s. 57., and Antické citace v architektuře jsou zřejmé - monumentální portál s ionskými sloupy, alegorické sochy, meandr, vavřínové věnce s hlavou Gorgony, atd. Plastiky jsou v maďarské literatuře určeny jako Liktor a Spravedlnost. Liktoři byli zřízenci římských úředníků, kteří na veřejnosti nesli před úředníkem fasces (svazky prutů). V tomto případě je však možný i výklad alegorický - postava může personifikovat občanskou Svornost. Budova zbudovaná podle plánů S. Fellnera byla od počátku určena k dnešní funckci, jako Nejvyšší soud Maďarské republiky (Igazságügymin.; Magyar köztársaság legfőbb űgyészsége), což vysvětluje její výzdobu.
Alexandr v antické zbroji (korintská přilba s chocholem, plášť připevněný na pravém rameni) roztíná šavlí uzel na oji, kterou drží gordický muž klečící před ním. Klečící muž má na sobě košili s vyhrnutými rukávy a plášť připevněný na levém rameni. Za Alexandrem jsou vidět další dva muži, za gordickým mužem další čtyři obyvatelé tohoto města. Palma nalevo, strom napravo., Bažant 2006#., and Napravo od Herkula se sloupy začíná série výjevů s Alexandrem, a to reliéfem zobrazujícím vojevůdce roztínajícího gordický uzel, jehož rozvázání mělo podle proroctví ohlásit příchod vládce celé Asie. Umístění tohoto výjevu vedle Herkula se sloupy mohlo naznačit, že gordický uzel není na Belvedéru zobrazen jenom v rámci Alexandrovy legendy, ale i jako součást Ferdinandovy osobní historie. Vedle výjevu poukazujícího na imperiální devizu Karla V. je totiž zobrazen výjev odkazující na devizu Ferdinandova děda, španělského krále Ferdinanda, na jehož dvoře byl vychován. Španělský král znak gordického uzlu přijal jako předzvěst dobytí Andalusie a později i severní Afriky, čímž by byla pro křesťany znovu otevřena cesta ke Kristovu hrobu v Palestině. Zatímco Herkulovy sloupy ukazovaly západní, atlantickou dimenzi habsburské říše, gordický uzel zdůrazňoval podobně jako Iásonův mýtus její dimenzi východní, jež byla o to důležitější, že právě tam se nalézal Boží hrob.
Meleagros je zobrazen na koni (antická zbroj, vysoké kožené boty), v pravé ruce drží meč na kance připravený k ráně. Za ním jede na koni plešatý a vousatý muž. Před ním je muž (dlouhé vlasy, vousy, krátká tunika, vysoké kožené boty) s oštěpem namířeným na kance vybíhajícího z houští. Na obou stranách stromy., Bažant 2006#., and Po formální stránce je výjev variací na Hadriánův lov na tondu Konstantinova oblouku v Římě, kde najdeme obdobnou dvou jezdců. Ovidius v Proměnách vypráví, jak kalydónský král urazil Artemidu, která za trest na jeho zem seslala ohromného kance. Králův syn, Meleagros, shromáždil přední řecké hrdiny, včetně proslulé lovkyně Atalanty, aby zvíře ulovili. Ve druhém cviklu je zobrazen Meleagros a jeho společníci při lovu na kance, jenž se drží tehdy běžného typu loveckých výjevů, které sochař pouze obměnil tím, že Meleagra oblékl do antického oděvu. Na reliéfu je zobrazen klíčový moment tehdejšího způsobu boje - honec vyhání kance kyjem z úkrytu a lovec na koni se chystá zvíře probodnout mečem. Meleagr bojující s kancem mohl být chápán jako předobraz Ferdinanda bojujícího s protestantskými stavy.
Meleagros (opět bez přilby, v antické zbroji s vysokými koženými botami) se chystá stáhnout kalydónského kance šavlí, kterou právě vytahuje z pochvy. Stromy na obou stranách., Bažant 2006#., and Meleagros dobil kalydónského kance, kterého zranila Atalanta. Na reliéfu se právě chystá zvíře porcovat, což byl začátek sporu, kterým hon skončil. Meleagros se totiž při lovu do Atalanty zamiloval a věnoval jí nejvzácnější trofej, kančí hlavu.