This reflection is inspired by a discussion among leading intermedialists organized by UNISC, Brazil, fall 2021. It included contextualization and conceptualization, i.e. setting the current research within the context of the discipline’s development and the synchronic study of culture, proposing new concepts or defending old ones. The key term ‘in-between’ expresses both a trend in art, and in the self-reflecting intermedial methodology. It becomes obvious that intermedial research opens up wide to analyzing issues of social importance. In our exposition, we assess the debated concepts in terms of their analytical and educational potential in literary and cultural studies, and relate the debate to the Czech environment.
The objective of the study is to present Kant’s conception of copyright and publishing law. The author proceeds from two of Kant’s lesser-known texts, the article “On the Injustice of Reprinting Books” (“Von der Unrechtmäßigkeit des Büchernachdrucks“, 1785) and the treatise On Turning Out Books (Über die Buchmacherei, 1798), which he analyzes and interprets in relation to § 31 of Metaphysics of Morals (Die Metaphysik der Sitten, 1797), where Kant lays out and tries to answer the question “What is a book?” in the context of the discussions and conflicts of the period. On this basis, the author comes to the conclusion that Kant derives his conception of copyright and publishing law from his conception of the nature and function of the book as a manuscript and a printed text. It is further argued that the texts of Kant being scrutinized here can be additionally used for both historical as well as philosophical and systematic research of the issues related, on the one hand, to copyright and publishing law and, on the other, to the problematic of textuality and mediality, which is currently being discussed in the fields of systematic philosophy and the history of philosophy, including professional Kantian research. and Cílem studie je představit Kantovo pojetí autorských a nakladatelských práv. Autor vychází ze dvou méně známých Kantových textů, článku „O neoprávněnosti padělání knih“ (1785) a spisu O výrobě knih (1798), které analyzuje a interpretuje ve vztahu k § 31 Metafyziky mravů (1797), kde Kant v návaznosti na dobové diskuse a spory klade a řeší otázku: „Co je kniha?“ Na tomto základě pak autor dospívá k závěru, že Kantovo pojetí autorských a nakladatelských práv je odvozeno z jeho pojetí podstaty a funkce knihy jakožto rukopisného a tištěného textu. Sledované Kantovy texty je dle autorova názoru možno dále využít jak k historickému, tak filosofickému a systematickému zkoumání otázek souvisejících na jedné straně s problematikou autorských a nakladatelských práv, na straně druhé s problematikou textuality a mediality, která je aktuálně diskutována na poli systematické filosofie i na poli dějin filosofie, včetně odborného kantovského bádání.