In theories of cognition, 4E approaches to cognition are seen to refrain from employing robust representations in contrast to Predictive Process, where such posits are utilized extensively. Despite this notable dissimilarity with regard to pos-its they employ in explaining certain cognitive phenomena, it has been repeatedly argued that they are in fact compatible. As one may expect, these arguments mostly end up contending either that Predictive Process is actually nonrepresentational or that 4E approaches are representational. In this paper, I will argue that such arguments are inadequate for the indicated purpose for several reasons: the variety of representational posits in Predictive Process, the diverse attitudes of practitioners of 4E approaches toward representations and the unconstrained use of the term “representation” in cognitive science. Hence, here I will try to demonstrate that any single argument, if it depends on representational 4E approaches or nonrepresentational Predictive Process, falls short of encompassing this heterogeneity in pertinent debates. Then, I will analyze similar arguments provided by Jacob Hohwy and Michael Kirchhoff to illustrate how destructive this seemingly ordinary criticism is.
Při studiu rozpoznání mluvených slov se psycholingvisté zabývají tím, jak se lexikální jednotky ukládají v paměti, a podstatou percepčních procesů, které zajišťují přístup k těmto reprezentacím. „Výčtové modely“ navrhují přímé spojení mezi fonologickou a lexikální formou, zatímco „analyzační modely“ zavádějí komponent pro pre-lexikální morfologickou dekompozici složených slov. Prefigovaná slova a slova s iniciálním kořenem jsou tak v jednom přístupu detekována podobně, v druhém však odlišně. Ve studiu byl použit monitorovací experiment, ve kterém posluchači reagovali na specifikované cílové slovo. Jejich reakční doby byly analyzovány s ohledem na typ cílového slova (kořen / předpona) a typ segmentace materiálu (nosné fráze byly rozčleněny na fragmenty o velikosti slabiky, které v jednom případě zachovávaly hranice morfémů, v druhém nikoli). Čeština jakožto flektivní a prozodicky jedinečný jazyk umožňuje prověřit stupeň univerzálnosti u efektů morfémového typu a prozkoumat roli morfémů při určování slabičných hranic. Výsledky naznačují statisticky významný rozdíl mezi kořenovými a derivačními morfémy (první vykazuje rychlejší reakce), avšak ohledně typu segmentace zůstávají neprůkazné., In the field of spoken word recognition, psycholinguists investigate the way lexical items are stored in memory and the nature of perceptual processes that allow access to these representations. “Full listing” models propose a direct access to lexical items from the phonological form, while “full parsing” approaches implement a pre-lexical morphological decomposition procedure of complex words. Prefixed words are thus detected similarly to words beginning with a stem morpheme in one model, but differentially in the other. In the study a word-monitoring task was used in which listeners reacted to a specified target word. Their reaction times were analysed with respect to type of the target word (prefix/stem) and the segmentation mode (carrier sentences were broken into syllable-sized fragments that either respected morpheme boundaries, or disregarded the morphological structure, maximizing syllable onsets). Czech as an inflectional and prosodically unique language offers a possibility to test the degree of universality of the morpheme category effects, and investigate the role of morphemes in syllable boundary assignment. The results suggest a statistically significant difference between stem and derivative morphemes (the former eliciting faster reactions) but were inconclusive as regards the segmentation mode. The findings are discussed in the light of current theories and relevant experiments in other languages., and Pavel Šturm, Jan Volín.
Tento text, tematicky pokrývající pomezí kognitivní psychologie a analytické filozofie, se zaměřuje na psychologicko-filozofické aspekty možné aplikace základních jedno- a dvojdimenzionálních sémantických modelů na problematiku obsahu mentálních reprezentací. Přitom jsou sledovány zejména dvě hlavní línie. Jedním zájmem je nastínit debatu, kterou v této souvislosti vede extenzionalismus s externalismem na straně jedné a intenzionalismus s internalismem na straně druhé. Druhý zájem pak spočívá ve snaze o určité zhodnocení jednotlivých sémantických koncepcí z hlediska jejich přijatelnosti pro psychologii, s ohledem na její důraz na fenomenologickou povahu mysli.
The paper aims to integrate the results of several studies on the representation of masculine generics in German into a theoretical framework. Although the results are consistent in showing the male bias of masculine generics, they are based on different experimental procedures and stimulus variations, and that makes the cognitive processes involved hard to compare. Assuming that reading results in the construction of situation models and that gender ‑related memory content is activated through a fast, undirected resonance process it is possible to determine a common cognitive basis. Possible causes of gender ‑related resonance are identified and their influence on situation models is discussed. The theoretical base allows the formulation of general statements on how gender ‑related information influences language processing. Furthermore, it has practical implications for how to implement a gender ‑fair language., Lisa Irmen, Ute Linner ; přeložila Barbora Schnelle., Přeloženo z němčiny, Obsahuje bibliografii, and Anglické resumé