Karcinom žaludku je celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění. Ačkoliv má incidence i mortalita v posledních letech klesající tendenci, prognóza metastatického onemocnění je velmi vážná s téměř nulovým pětiletým přežitím. Cílená léčba nabízí nové možnosti v léčbě karcinomu žaludku. Dosud jedinými, v praxi používanými cílenými léky v případě metastatického onemocnění, jsou trastuzumab a ramucirumab. Trastuzumab je monoklonální HER2 protilátka, která vedla v kombinaci s chemoterapií v první linii k prodloužení přežití pacientů s metastatickým karcinomem žaludku. Aktuálně probíhají klinické studie ve dvou liniích metastatického onemocnění. V první linii se dvěma HER2 protilátkami trastuzumabem a pertuzumabem a v druhé linii s T-DM1, konjugátem HER2 protilátky s emtansinem. Význam HER2 inhibice v perioperačním podání je předmětem probíhající klinické studie INNOVATION, jejíž cílem je definovat přínos HER2 léčby u pacientů podstupujících radikální chirurgický výkon. Dalším, v praxi používaným cíleným lékem, je ramucirumab. Ramucirumab, monoklonální protilátka proti VEGF-2 receptoru, je účinný v druhé linii léčby metastatického karcinomu žaludku a to jak samostatně, tak v kombinaci s paklitaxelem. Přínos ostatních receptorových tyrozinkináz jako je EGFR, MET a FGFR v léčbě karcinomu žaludku dosud nebyl jasně definován. Řada studií s tyrozinkinázovými inhibitory neprokázala účinnost. Optimální volba lék – pacient dosud není jasná. Imunoterapie, obzvláště léčba checkpoint inhibitory, prožívá dynamický rozvoj napříč onkologickými diagnózami. Zatímco se v případě maligního melanomu a nemalobuněčného karcinomu plic použití checkpoint blokády etablovalo do klinické praxe, u nádoru žaludku teprve probíhají klinické fáze II/III a výsledky jsou očekávány. Článek shrnuje přehled moderních cílených léků, které byly testovány a jsou používány, vstupují nebo mají potenciál vstoupit do klinické praxe., Gastric cancer is the third most common cause of cancer death worldwide. Although the overall incidence and mortality of this disease have dramatically declined over the last few decades, the prognosis remains poor with the five year overall survival rate approaching zero. Targeted therapy may offer new possibilities for the treatment of gastric cancer. Only two targeted agents have reached common use in a metastatic setting: trastuzumab and ramucirumab. Trastuzumab monoclonal HER2 antibody used in combination with chemotherapy versus chemotherapy alone, demonstrated a significant increase in overall survival in HER2 positive patients treated in first line therapy. Ongoing trials are investigating the efficacy of the combination of the two anti-HER2 monoclonal antibodies trastuzumab plus pertuzumab in first-line advanced gastric cancer and the antibody-cytotoxic drug conjugate trastuzumab-emtansine (TDM-1) in second-line advanced gastric cancer. INNOVATION is an ongoing phase III trial which should determine the benefit of HER2 treatment in a perioperative setting. Ramucirumab, a fully humanized monoclonal antibody against VEGFR-2, also entered into clinical practice and is effective in second-line gastric cancer given either alone or in combination with paclitaxel. The role of the other receptor tyrosine kinases, such as EGFR, MET and FGFR for drug therapy in gastric cancer remains to be determined. Agents targeting these other tyrosine kinase receptors have been widely tested and large scale studies with the corresponding inhibitors were unsuccessful. The optimal drug/patient choice is challenging and should be elucidated. Choosing the optimal drug for a specific patient is challenging and requires further research to be better understood. Immunotherapy, especially the immune checkpoint blockade is gradually becoming integrated into clinical practice. While immunotherapy is effective in treating tumors like melanoma and non-small cell lung cancer, its effectiveness in treating gastric cancer has yet to be determined: Phase II/III clinical trials in gastrointestinal and gastric cancers are still ongoing. The article summarizes modern targeted agents, which have already been tested, are in clinical use or could enter into clinical practice., Radka Obermannová, Kristýna Melichárková, Rostislav Vyzula, and Literatura
Karcinom prsu je morfologicky a geneticky velmi heterogenní onemocnění a k jeho léčbě je nutno přistupovat přísně individuálně. Jednou z možných léčebných strategií je zahájení terapie neoadjuvantní systémovou léčbou. Ta byla původně vyhrazena jen pro lokálně pokročilé formy onemocnění, u kterých byl primární chirurgický výkon kontraindikován, nicméně v posledních letech je možné ji s výhodou použít též u rizikových pacientek s časnějším stadiem onemocnění. Cílem této léčby byla změna inoperabilních tumorů na operabilní, event. konverze radikálních výkonů na výkony prs šetřící a dále předpoklad likvidace mikrometastáz a snaha dosažení lepšího přežití u žen s pokročilejší formou onemocnění. Tato hypotéza však nebyla dosud potvrzena (výsledky NSABP B18 studie). S podáním iniciační systémové léčby a jejím efektem na tumor (zejména primárně operabilní) je však spjata i řada otazníků, které se týkají především výběru vhodných pacientek k tomuto typu léčby, vhodných režimů a indikací následné adjuvantní terapie. V závěru práce jsou shrnuty výhody a nevýhody primárního podání systémové terapie a lze konstatovat, že u správně indikovaných nemocných převyšují benefity nad možnými riziky., Being both morphologically and genetically very heterogenous disease, breast cancer requires strictly individulal treatment approach. One of possible treatment strategies is to start the therapy with neoadjuvant systemic treatment. This was originally designated only for locally advanced disease, in which primary surgery was excluded, it has been possible to use it also in high risk patients with early stage disease recently. The goal of this treatment was to turn inoperable tumors into operable or convert radical operation into breast saving surgery, to eliminate micrometastases and also to achieve longer survival in women with more advanced disease. This hypothesis hasn´t been confirmed yet (NSABP B18 study). There are nevertheless many question marks connected with the administration of initial systemic therapy and its effect on the tumour (mostly primarilly operable), dealing with the selection of suitable patients, appropriate chemotherapy regimen and the indication of subsequent adjuvant chemotherapy. At the end of the work there are summarised both advantages and disadvantages of primary systemic treatment administration and it is possible to conclude that in correctly indicated patients the benefits exceed possible risks. in adjuvant chemotherapy., Renata Neumanová, and Literatura
I přes radikální chirurgické výkony historicky dlouhodobě přežívalo pouze 15–20 % pacientů s primárním kostním sarkomem. Zásadní zlepšení v prognóze onemocnění přineslo zařazení systémové chemoterapie v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se již dařilo dosahovat dlouhodobých remisí u 60–70 % pacientů s lokalizovaným onemocněním. V posledních dvaceti letech se však naděje nemocných na vyléčení příliš nezvýšila. Cílená terapie, event. metronomická léčba, jsou jednou z možných cest, kterou lze dát šanci na přežití pacientům s relapsy nebo rezistentními nádory, anebo snížit toxicitu konvenční léčby. V článku je souhrnně popsán stav výzkumu nových léčebných možností u sarkomů skeletu. Většina léků je ve fázi 1. a 2. klinického zkoušení. Samostatně je pojednáno o léčbě obrovskobuněčného kostního nádoru., At present, therapy success in bone sarcoma is significantly better compared to historical cohorts, with 60–70 % overall survival. Unfortunately, no sufficient progress in better survival of patients with relapsed and refractory bone sarcomas during last twenty years has been observed. Here we review targeted therapeutics in bone sarcomas being under investigation that may bring chance to patients suffering from relapsed and chemoresistant bone sarcomas. A majority of the targeted drugs are given as part of phase 1 or 2 studies. Separately, recent successful findings of efficacy of denosumab in treatment of giant bone cell tumor are described., Peter Múdry, Lucia Kútniková, Danica Zapletalová, and Literatura 2
Denosumab je plně humánní monoklonální protilátka, která specificky atakuje ligand RANKL jako základní regulátor osteoklastů. Zatím bylo denosumabem léčeno kolem 19 000 nemocných v různých indikacích, přes 11 000 jich bylo léčeno v klinických studiích u onkologicky nemocných, kde byl testován u nemocných se ztrátou kostní hmoty na základě protinádorové léčby u nádorů prsu a prostaty, pro prevenci kostních příhod u generalizovaného mnohočetného myelomu a mnohých solidních nádorů., Denosumab is a fully human monoclonal antibody that specifically attacks the RANKL as the key osteoclast regulator. To date, denosumab has been used to treat around 19,000 patients in various indications, with more than 11,000 having been treated in clinical trials of oncological patients where it was tested in those with bone loss due to prostate and breast cancer therapies, for prevention of bone events in generalized multiple myeloma and many solid tumours., Jindřich Fínek, and Literatura
Kolorektální karcinom má v České republice nejvyšší četnost výskytu a zaujímá jednu z čelních příček incidence na světě. Pouze nemocní s resekovatelnými vzdálenými metastázami mají naději na vyléčení. Hlavním cílem onkologické léčby tedy zůstává prodloužení přežití a zlepšení kvality života. Možnosti klasické chemoterapie se v současnosti zdají být vyčerpány. Další prodloužení přežití pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem (mKRK) přinesla cílená biologická léčba. Klíčové je nalezení vhodných prediktivních biomarkerů, které dovolí identifikaci cílové populace pacientů. V přehledovém článku je analyzován stav mutace RAS vzhledem k možné sekvenci cílené biologické léčby u nemocných s mKRK s ohledem na nová data, která byla prezentována na ASCO 2014., Colorectal cancer has the highest incidence rate in the Czech Republic and occupies one of the leading positions in incidence worldwide. Only patients with resectable distant metastases have hope for a cure. Prolongation of survival and improvement in the quality of life thus remain the main goal of cancer treatment. The possibilities of classic chemotherapy appear to be currently exhausted. Further prolongation of survival of patients with metastatic colorectal cancer (mCRC) has been provided by targeted biological therapy. It is crucial to find suitable predictive biomarkers that will allow identification of a target population of patients. The review article analyses the RAS mutation status with respect to the possible sequence of targeted biological therapy in patients with mCRC with regard to the new data presented at ASCO 2014., Luboš Holubec, Ondřej Fiala, Vít Martin Matějka, Václav Liška, Vladislav Třeška, Jindřich Fínek, and Literatura
Neoadjuvantní terapie byla až donedávna indikována pouze z důvodu umožnění či usnadnění operability primárně nemetastatického lokálně pokročilého karcinomu prsu. V poslední době dochází k rozšíření jejího použití i u primárně dobře operabilních tumorů s negativními biologickými charakteristikami jako časná terapie možného mikrometastatického systémového onemocnění. Velká pozornost v současném výzkumu je věnována úplnému vymizení invazivní složky nádoru v prsu a spádových uzlinách indukovanému neoadjuvantní léčbou (tzv. patologická kompletní remise – pCR). Zkoumají se prediktory vzniku pCR, vliv jejího dosažení na dlouhodobou prognózu a možnosti jejího fungování jako validního náhradního cílového ukazatele účinnosti terapie i v adjuvantním podání. Při značné časové a ekonomické náročnosti adjuvantních studií by zrychlené schválení léků ověřených v neoadjuvanci i pro adjuvantní indikaci (v rámci tzv. zrychleného schvalovacího procesu) mohlo znamenat jejich rychlejší vývoj, časnější dostupnost pro pacienty a menší finanční náklady., Neoadjuvant therapy has been until recently indicated solely for enabling or facilitating surgical resection in primarily non-metastatic locally advanced breast cancer. Recently, it has spread its field of application even in primarily well-operable tumors with dismal biological features as an early therapy of potential micrometastatic systemic disease. In contemporary research, great attention is paid to the complete extinction of invasive tumor in breast and regional lymph nodes after neoadjuvant therapy (i.e. pathologic complete response – pCR). Predictors of pCR, the effect of pCR on long-term outcome and its possible role as valid surrogate endpoint for the treatment efficacy in adjuvant setting are being currently investigated. Given the considerable financial and long-term issues of adjuvant trials, the accelerated approval of new drugs that proved effective in generating pCR in neoadjuvancy can be used for the adjuvant treatment. So that we could develop new therapeutic agents and get them to patiens quicker with less cost., Adam Paulík, and Literatura
Kolorektální karcinom (CRC) je závažné celosvětově rozšířené onemocnění s vysokou incidencí a mortalitou. V éře rozvoje diagnostiky v molekulární onkologii se snažíme nacházet prediktivní a prognostické faktory ve snaze o co nejefektivnější terapii CRC. RAS mutace u těchto nádorů fungují jako negativní prediktor. Molekulární testování nádorů na všechny aktivační mutace v KRAS a NRAS před zvažováním anti-EGFR terapie u metastatického kolorektálního karcinomu je zcela zásadní pro výběr skupiny pacientů vhodných k této léčbě., Colorectal cancer is a very serious world-wide spread disease with high incidence and mortality. We try to find the predictive and prognostic factors based on the progress in molecular oncology diagnostics to pursuit the most effective therapy for patients with CRC. RAS mutations work as negative predictors. Molecular testing of tumors for all activating mutations in KRAS and NRAS before considering anti-EGFR therapy is therefore essential in selecting the group of eligible patients for this treatment in metastatic colorectal cancer., Jaroslava Barkmanová, Libor Staněk, and Literatura