Text se věnuje nutnosti jednoznačného vymezení pojmů v souvislosti s eutanazií, zabývá se lékařskou etikou a tradicí, na níž je postavena (tato etika nemůže být vydána zcela na pospas aktuálně panujícím myšlenkovým proudům ve filosofii), rozebírá uvažování některých sekulárních bioetiků, kteří pošlapávají důstojnost člověka. Zdůvodňuje také, proč je třeba právě dnes připomínat akci eutanazie za nacismu, a zdůrazňuje nezbytnost širokého pohledu na celou problematiku, která nemůže být vyřešena pouhým sterilním racionálním uvažováním. Podrobně se zabývá historií holandského modelu eutanazie od jeho počátku až do dnešních dnů a upozorňuje na evidentní kluzký svah. (Jsou zde uvedeny i poznámky k citovanému článku dr. Hříbka v daných souvislostech.), The text focuses on the need for a straightforward defining of concepts in connection with euthanasia; it concerns itself with medical ethics and the tradition on which it is built (such ethics cannot be left to the tender mercies of the dominant currents of thought in contemporary philosophy); it examines the reflections of certain secular bio-ethicists who ride roughshod over the dignity of man; it demonstrates why it is necessary, particularly today, to remind ourselves of the practice of euthanasia during Nazism; and it emphasises the indispensability of a broad view of the whole question, which cannot be resolved by mere sterile rational reflection. It looks in detail at the history of the Dutch model of euthanasia from its beginning to the present, and it draws attention to the self-evident slippery slope. (Remarks are made here on an article by Dr. Hříbek, cited in the given context.), and Marta Munzarová.
The author focuses on the role of propositions and images in the constitution of the fictional world of a narrative literary work. He critically examines Martínez-Bonati's idea of the "alienation" of sentence-meanings in images, based on Husserl's notion of fulfillment (Erfüllung). In particular: 1. He points out that not only expressed propositions, but also other (emotional and style-determining) parameters of sentence-meanings and even failures or disturbances in expressing propositions can participate in generating acts of imagination with mimetic functions. 2. He argues that the notion of fulfillment (as applied to sentence meanings) should be extended so as to include all experiences with mimetic function: visual images should be approached as one of the variety of kinds of (literarily-productive) imaginative fulfillment. 3. He rejects the interpretation of fulfillment as alienation (or dissolution) of meanings in images: among other things, he argues that this would eliminate the communicative scheme within which the interpretation of a text of narrative fiction takes place., Petr Koťátko., and Obsahuje poznámky a bibliografii
An analysis of Rádl’s Útěcha z filosofie (The Consolation of Philosophy) reveals it to be a work in which Rádl, ailing and overcome by events, resorts to mere moralising. It is my view that, even here, he maintains the full dynamic unity of wordly reality, which governs life itself, and abstract morality, which is supported by philosophical theories and systems. Despite the fact that many theses and concepts in the Consolation give the impression of a stereotypical moralising of life (“The Moral Order”), we always find in the text, alongside these themes, counterbalancing realist theses (life itself, the individual). I understand this balance between a concrete and a moral approach to human life as the principle reason for treating Rádl as closer to Socrates than to Plato (on the basis of the conception of the difference between Socrates and Plato in “Eternity and Historicity”, I take issue with Patočka’s “Platonic” interpretation of Rádl)., Tomáš Hejduk., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Článek se zaměřuje na debaty o vztahu teorie, metody a praxe v meziválečné americké sociologii. Toto období je často vnímáno jako "zlatý“ věk empirického zkoumání, během něhož bylo zformováno mnoho metodologických přístupů. Na druhé straně, jak naznačuje zde rozpracovaná argumentace, požadavky profesionalizace a specializace vytvořily výzkumný model, jenž sice úspěšně analyzoval specifické problémy, současně však selhal v kontextu kkrize“ a "rozvratu“ americké společnosti, kdy se projevilo, že vědění, jež americká sociologie produkuje, je irelevatní ve vztahu k obecnému problému logiky vývoje společnosti., The article provides a historical contextualization of the debates on theory and method within interwar American sociology. This period is often portrayed as the “golden” age of empirical inquiry resulting in proliferation of methodological orientations. It is argued that the demands of professionalization and specialization within the discipline produced a research model which succeeded in analyzing specific issues, but failed to find (in the context of the “crisis” and “disruption” of American society) a convincing answer to the general question of the logic of society’s development., and Jan Balon.
Cílem tohoto článku je diskuse širšího významu Fregova logicistického projektu na pozadí Wittgensteinovy filosofie z Trac tatu a Filosofických zkoumání. Čerpám při tom ze dvou základních pozorování, totiž (1) že se Fregův projekt snaží říci něco, co bylo pouze implicitní v každodenní aritmetické praxi, jak to demonstruje tzv. rekurivní teorém, a (2) že se explicitnost zahrnutá v logicismu netýká samotných aritmetických operací, ale spíše způsobu, jímž byly definovány. Spíše než samotná (aritmetická) pravidla představuje tento pokus explikaci pravidel toho, jak se jimi řídit, tj. pravidel druhého řádu. Tyto poznámky dále rozpracovávám se stručnými odkazy na Brandomovo rozvinutí Fregova expresivistického a Wittgensteinova pragmatického projektu., The objective of this paper is to analyze the broader significance of Frege’s logicist project against the background of Wittgenstein’s philosophy from both Tractatus and Philosophical Investigations. The article draws on two basic observations, namely (1) that Frege’s project aims at saying something that was only implicit in everyday arithmetical practice, as the so-called recursion theorem demonstrates, and (2) that the explicitness involved in logicism does not concern the arithmetical operations themselves, but rather the way they are defined. It thus represents the attempt to make explicit not the (arithmetical) rules alone, but rather the rules governing their following, i.e. rules of second-order type. I elaborate on these remarks with short references to Brandom’s refinement of Frege’s expressivist and Wittgenstein’s pragmatist project., and Vojtěch Kolman.
Předložený text je recenzní studií Rortyho knihy Filosofie a zrcadlo přírody, jež byla nedávno převedena do českého jazyka. V první části recenzent porovnává slovenský a český překlad a upozorňuje na kvality toho českého. V druhé části přibližuje hlavní strukturní momenty Rortyho argumentu – od genealogického zvýraznění nahodilosti novověké představy reprezentace a vysvětlení důvodů k nadřazení epistemologie nad ontologii až ke kritické dekonstrukci této myšlenky a k Rortyho návrhu na nové pojetí a novou funkci filosofie. V následující části prostřednictvím odpovědi T. Marvanovi poukazuje na nekonzistentnost v Rortyho díle – na jeho přetrvávající příslušnost k novověké tradici myšlení, jež devalvuje jeho důsledný antireprezentacionalismus. V poslední části textu vyjadřuje naději, že se četba Zrcadla stane inspirací k četbě dalších – méně módních, ale přesto stejně ostrakizovaných – děl a autorů., This article is a review study of Rorty’s book Philosophy and the Mirror of Nature, which was recently translated into Czech. In the first part, the reviewer compares the Slovak and Czech translations and draws attention to the qualities of the Czech. In the second part, the main structural points in Rorty’s argument are described – from the genealogical stress on the arbitrariness of modern conceptions of representation and the explanation of the reasons for the primacy of epistemology above ontology, to the critical deconstruction of this thought and to Rorty’s proposal of a new conception and new function of philosophy. In the following part, by the way of a response to T. Marvan, an inconsistency in Rorty’s work is drawn attention to – that is its continuing attachment to the modern tradition of thinking, something which detracts from the consistency of his anti-representationalism. In the final part of the article, a hope is expressed that the reading of the Mirror will be an inspiration for further reading of less fashionable, but rather ostracised, works and authors., and Radim Šíp.