La fin rapide de la Céramique Linéaire est décrite en Europe centrale, Hongrie comprise. Une attention particulière est consacrée à la corrélation entre les diverses analyses factorielles de décors céramiques, pour établir une chronologie inaccessible à la datation 14C. Contrairement à l’usage, cette chronologie est également fondée sur l’évolution de la forme de bottier haute et sur les sériations des mobiliers et rites funéraires. Cette crise finale de la Céramique Linéaire, connue par les charniers d’habitat et qui dure à peine plus d’un siècle, a en effet laissé, dans les cimetières, de multiples marques tant matérielles que sociales. Elle est à l’origine de la cohabitation et de l’affrontement des mondes ancien et nouveau et elle déclenche la colonisation de nouvelles terres. Deux siècles avant cette crise, un scénario identique a pu se dérouler à la fin de la Céramique Linéaire I. Les causes de ces événements ne sont pas encore connues. and The rapid end of the Linear Pottery culture is described in central Europe, including Hungary. Particular attention is given to the correlation of various factor analyses of pottery decoration, to establish a chronology unobtainable through 14C dating. Contrary to the usual custom, this chronology is also based on the evolution high shoe–last adze shapes as well as seriations of grave–goods and burial rites. This final Linear Pottery culture crisis, which lasts little over a century and is reflected by mass–graves in settlements, is in fact visible in both material and social evidence from cemeteries. Cohabitation and confrontation of the old and new worlds originate in this crisis, which sets off the colonisation of new land. Two centuries earlier, an identical scenario may have taken place at the end of Linear Pottery I. The causes of these events remain unknown.
Region při soutoku Labe a Vltavy s rozsáhlou sídelní aglomerací na křižovatce dálkových cest přináší v archeologických nálezech svědectví o přítomnosti význačných jedinců společnosti z pozdní doby halštatské a časně laténské. Upozornit lze v této souvislosti především na dvě pohřebiště z počátku doby laténské a sídlištní objekt z pozdní doby halštatské v k. ú. Hořín a Vlíněves. Kostrové hroby se železným drátem na lebkách prozrazují pokrývky hlavy ve tvaru listovité koruny. Pohřbené osoby patřili k aristokracii a zastávali zřejmě i kněžské funkce. Dvě etruské bronzové mísy ze žárového hrobu poukazují na významnou polohu lokality u křižovatky důležitých jantarových cest. Bronzová tulejka antropomorfního tvaru nalezená v sídlištním objektu Ha D2–3 byla součástí ozdobného zakončení vrcholku picího rohu. Kování picích rohů doložená v sídlištním prostředí jsou velmi vzácná a prozrazují přítomnost elity společnosti. Symbol adoranta umístěný na vrcholu prestižní picí nádoby otevírá problematiku kultovní symboliky, kterou se práce v širších souvislostech zabývá. and The region at the confluence of the Elbe and Vltava rivers, with a vast settlement agglomeration at the crossroads of long-distance routes, has produced archaeological finds testifying to the presence of distinguished individuals in late Hallstatt and Early La Tène society. Strong evidence comes from two cemeteries dating to the beginning of the La Tène period and a settlement feature from the late Hallstatt period in the cadastral territories of Hořín and Vlíněves. The iron wire found on skulls in inhumation graves indicates headdresses in the shape of a foliate crown. The buried individuals were members of the aristocratic elite and apparently also served a clerical function. Two Etruscan bronze bowls from a cremation grave are evidence of the significant location of the site at the crossroads of important amber routes. A bronze anthropomorphic socket found in an Ha D2–3 settlement feature formed part of the decorative tip of a drinking horn. The metal fittings of drinking horns documented in the settlement environment are highly rare and indicate the presence of elite members of society. The symbol of an adorant on the top of a prestigious drinking vessel opens the subject of the ritual symbolism addressed in broader contexts in this article.
Česká část Slezska, onen „plot Slezska”, jak to vyjádřila již Marie Terezie, je okrajem slezského území. Úzký vztah mezi Opavskem a Horním Slezskem v období lužické kultury se výrazně projevuje i na pohřebišti v Kietrzi. Zemědělské osídlení se soustředilo podél řeky Opavy a na Hlučínsku, ale početné předměty mimořádné kvality z rozsáhlých pohřebišť v okolí měst Opavy a Krnova naznačují tehdejší význam této oblasti. Již pro dobu bronzovou je doložena těžba zlata v Suché Rudné. K rozkvětu oblasti v období lužické kultury jistě přispěly i kovy z Jeseníků. and The Czech Silesia is, as already the empress Maria Theresia stated, only a ‘fence’ of the country, a narrow strip; its Lausitz culture is close in its character to that of Polish Silesia, well known especially from the cemetery of Kietrz. The agricultural settlement is located along the Opava river and in the Hlučín district only, but exceptionaly bronze objects from large cemeteries around the towns of Opava and Krnov show a particular importance of this marginal region. The mining of gold at Suchá Rudná is attested already for the Bronze Age, and the metals in the Jeseníky Mountains apparently contributed to the flourishing of the area during the development of the Lausitz culture.