Hlavními sledovanými ukazateli kvality po resekci rekta pro karcinom jsou operační radikalita, pooperační komplikace, počet recidiv a přežití. Poruchy funkce rekta, které postihují 25–50 % nemocných, zůstávají v pozadí. Tyto poruchy zahrnují vysokou frekvenci stolice, urgenci, evakuační poruchy, inkontinenci a sexuální a urologické dysfunkce. Funkční poruchy po resekčních výkonech na rektu jsou v anglofonní literatuře označovány akronymem „LARS“ (low anterior resection syndrome). V článku jsou v přehledu rozebrány změny anorektální fyziologie po nízké resekci rekta, etiopatogeneze a rizikové faktory LARS, způsoby konstrukce neorektálního rezervoáru, možnosti prevence a terapie LARS. Samostatně jsou v přehledu rozebrány sexuální a močové dysfunkce., The most important quality parameters of rectal cancer surgery are oncological radicality, postoperative complications, recurrence rate and survival. Rectal dysfunction following low anterior resection occurs in up to 25–50% of patients. Despite its high frequency, however, it does not receive enough attention. Rectal dysfunction after surgery includes frequent bowel movements, urgency, incomplete evacuation, incontinence or sexual and urinary dysfunctions. The complex of symptoms is collectively referred to as the low anterior resection syndrome – LARS. In this review, we discuss the alterations in anorectal physiology after low anterior resection, the etiology and risk factors of LARS, different types of neorectal reservoir construction, and various options for prevention and treatment of LARS. Furthermore, sexual and urinary dysfunction is briefly reviewed., and P. Kocián, J. Hoch
Léčba kolorektálního karcinomu (KRK) vyžaduje multidisciplinární přístup s účastí gastroenterologa, chirurga, patologa, onkologa a radiologa. Možnosti léčby jsou závislé na stadiu nemoci, celkovém stavu pacienta a také molekulární charakteristice nádoru. V rámci předoperační péče se léčebné postupy u karcinomu konečníku mírně liší od léčby karcinomu tlustého střeva. V případě metastatického KRK jsou možnosti léčby jednotné, použití kombinace chirurgické a cílené systémové léčby. Každá léčebná modalita KRK je zatížená rizikem komplikací. Proto je nezbytné s každým pacientem probrat prospěch a rizika navrhované léčby. Prezentujeme dvě kazuistiky pacientů s KRK, u kterých léčba vedla k dosažení remise i za cenu významných komplikací., Treatment of colorectal cancer (CRC) requires a multidisciplinary approach involving a gastroenterologist, surgeon, pathologist, oncologist and a radiologist. Treatment options depend on the stage of the disease, the overall condition of the patient and the molecular characteristics of the tumor. In the context of preoperative care, treatment procedures for cancer of the rectum is slightly different from the treatment of the colon cancer. In the case of metastatic CRC, there are unified treatment options, using a combination of surgical and targeted systemic therapy. Each treatment modality is at risk of complications. Therefore it is necessary to discuss the benefits and risks of the proposed treatment with each patient. We are presenting two cases of patients with CRC, where the treatment led to a remission, even at the cost of significant complications., Miroslav Zavoral, Tomáš Grega, Štěpán Suchánek, and Literatura
Onkologická léčba je často spojena s výskytem nežádoucích účinků, z nichž nejzávažnější jsou účinky pozdní. Mohou se vyskytovat po chemoterapii, hormonální léčbě, ale zejména po radioterapii. Na zhodnocení pozdních vedlejších efektů biologické léčby není ještě dostatečný časový odstup. Pozdní vedlejší účinky léčby se vyskytují u nemocných, kteří dlouhodobě přežívají, jsou většinou obtížně řešitelné a zhoršují kvalitu života., The treatment of cancer is often linked with the occurrence of unwanted side effects, the most serious of which are the late effects. They can develop after chemotherapy, hormonotherapy, but especially after radiotherapy. It is still too early to evaluate the side effects of biological treatment more deeply. The late side effects of the treatment occur at long-term survivors, they are mostly difficult to solve and make the quality of life worse., Hana Šiffnerová, and Literatura 20
Hodgkinův lymfom (HL) je jedním z nejlépe léčitelných nádorových onemocnění. Moderními léčebnými strategiemi je vyléčeno 85–95 % pacientů. Do popředí začaly vystupovat pozdní následky léčby, především kardiotoxicita a sekundární malignity, na které 15 let po skončené terapii umírá více pacientů než na HL. Cílem výzkumu je najít takovou terapii, která by zajistila maximální kontrolu tumoru při minimalizaci akutní a dlouhodobé toxicity. German Hodgkin Study Group (GHSG) prokázala ve studii HD10 pro počáteční stadia HL možnost redukce chemoterapie i radioterapie, bez snížení účinnosti léčby. Studie pro pokročilá stadia HD9 prokázala výborné výsledky chemoterapie BEACOPP eskalovaný oproti konvenční terapii ABVD, ale s vyšší akutní a dlouhodobou toxicitou. Cílem dalších studií GHSG pro pokročilá stadia (HD12, HD15 a nyní aktivní studie HD18) je snížit intenzitu chemoterapie a posoudit, zda je nutná následná radioterapie. Pozitivní výsledky přináší hodnocení studie HD15, kde je testován význam FDG – PET při indikaci radioterapie. Současná studie HD18 sleduje pomocí FDG – PET i časnou odpověď tumoru po 2 cyklech chemoterapie. Další naděje jsou vkládány do nových biologických léků, které cílí přímo na receptory maligních buněk (monoklonální protilátky, inhibitory)., Hodgkin lymphoma (HL) is one of the best curable malignant diseases. Modern therapeutic strategies can cure 85–95 % of patients. Late effects have become increasingly important, especially cardiotoxicity and second tumors, that cause more deaths than HL 15 years after completion of treatment. The goal of the research is to find the therapy that maximizes tumor control and minimizes acute and longterm toxicity. German Hodgkin Study Group (GHSG) proved the possibility to reduce chemotherapy and radiotherapy without reducing the effectiveness of treatment in the HD10 study for early stages of HL. HD9 study for advanced stages demonstrated excellent results of BEACOPP escalated chemotherapy compared to the conventional therapy ABVD, but BEACOPP escalated induced higher acute and long-term toxicity. The goal of subsequent GHSG studies for advanced stages (HD12, HD15 and ongoing active HD18 study) is to reduce the intensity of chemotherapy and to evaluate the significance of subsequent radiotherapy. The HD15 study tests the significance of FDG-PET for indication of radiotherapy. Current HD18 study tests by FDG-PET the early response of tumor after 2 cycles of chemotherapy. New biological drugs that target receptors on malignant cells (monoclonal antibodies, inhibitors) are awaited., Jana Marková, and Lit.: 19
Možnost využití vitaminu C v onkologii se objevila přibližně před 30 lety a stala se předmětem odborných diskuzí. Až nedávné objevy ve farmakokinetice a farmakodynamice této látky a laboratorní a klinický výzkum ukázaly, že vitamin C vykazuje duální vlastnosti (antioxidační a prooxidační) v závislosti na podané dávce a na podmínkách mikroprostředí, ve kterém působí. Na základě těchto nových poznatků se ukazuje, že k protinádorovému účinku je třeba vysokých plazmatických hladin askorbátu (milimoly na litr), kterých lze dosáhnout jen parenterálním podáním dávek v řádu gramů. V milimolárních plazmatických koncentracích je vitamin C selektivně cytotoxický pro mnoho nádorových buněčných linií. Požadovaná post-infuzní plazmatická koncentrace je stanovena na 18–22 mmol/l. Tomu odpovídající dávka intravenózně podaného vitaminu C byla v recentních studiích ustanovena na rozmezí 0,75–1,75 g/kg tělesné hmotnosti. V klinických studiích fáze I, které proběhly v posledních letech, se prokázala bezpečnost intravenózního podání gramových dávek vitaminu C a možnost jeho kombinace se standardní chemoterapií. Studie ukázaly, že intravenózní vitamin C (IVC) patří do základní protinádorové léčby, jelikož zlepšuje kvalitu života onkologických pacientů a snižuje intenzitu nežádoucích účinků chemo/radioterapie., The possibility of use of vitamin C in oncology emerged about 30 years ago and became topic of expert discussions. Recent discoveries in pharmacokinetics and pharmacodynamics of ascorbate and laboratory and clinical research demonstrated that vitamin C has dual properties (antioxidant and prooxidant) depending on the dose and on the conditions of the microenvironment in which operates. Based on these new findings, it appears that for antitumour effect high concentrations of ascorbate is needed (mmol/l), which is attainable only by administration of doses of the gram order. Milimolar plazmatic concentration of ascorbate is selectively cytotoxic for many tumor cell lines. The desired post-infusion plazma concentration is established to 18–22 mmol/l. Appropriate dose of vitamin C was established in recent studies within the range from 0.75 to 1.75 g/kg of body weight. Phase I clinical studies organized in recent years proved safety of intravenous vitamin C in gram order and possibility of combination of the substance with standard chemotherapy. The studies showed that application of intravenous vitamin C (IVC) belongs to the basic anti-tumor therapy, becuase it improves quality of life of oncological patients and reduces intensity of undesirable effects caused by chemo/radiotherapy., Joseph John Cullen, Martina Kubecová, Martin Majirský, Pavel Kostiuk, Lucie Kotlářová, Zdeněk Procházka, Jiří Slíva, and Literatura
Koincidence výskytu zhoubného nádoru a gravidity není běžná situace, ale není vzácná. Nejedná se již o kazuistické případy, ale o soubory. Frekvence malignit v těhotenství je závislá na kvalitě sběru dat a zkoumané populaci. Jen velmi přibližně lze říci, že v našich euroatlantických podmínkách zdravotnické péče se jeden zhoubný nádor vyskytuje cca na 1 000 porodů. Vzhledem k jejich malé frekvenci a skutečnosti, že klinické příznaky tumoru jsou často připisovány těhotenským změnám, nebo jimi maskovány, dochází k pozdější diagnóze tumoru u těhotné než u negravidní ženy. Průměrný věk těhotných se zvyšuje. Vznik tumorů je v pokročilejším věku. Lze tudíž v budoucnu předpokládat nárůst této koincidence. V onkologii pak může vzniknout oblast (zatím naštěstí ještě ne subspecializace) onkotěhotenství (oncopregnancy). Nejčastější nádory v těhotenství jsou maligní melanom, karcinom děložního hrdla, lymfomy, karcinom prsu, ovariální karcinom a leukemie. Screeningově se u nás v těhotenství vyšetřuje pouze děložní hrdlo (cervikální cytologie, kolposkopie). Diagnóza ostatních nádorů je závislá na autoobservaci ženy a diagnostickém důvtipu ambulantního gynekologa. Diagnóza v těhotenství se neliší od netěhotné ženy, ale je v některých oblastech ztížená. Tumor markery těhotné jsou zvýšeny stejně jako denzita prsu. Těhotenské změny na cervixu ztěžují jak cytologickou, tak kolposkopickou a histologickou diagnostiku. Ultrazvukové změny na ovariu mohou být zavádějící. Léčba těhotné je v mnoha ohledech problematická, nicméně musí být stejně účinná jak u netěhotné. Žena nesmí být penalizována za to, že je těhotná. Léčba těhotné musí být individualizovaná. Musí se vzít v potaz jak typ a stadium zhoubného nádoru, tak přání těhotné v pokračování těhotenství a rizika, modifikace léčby, nebo jejího odložení do viability plodu, potažmo do jeho ukončení. Operační léčba je indikována z diagnostických, stagingových a léčebných důvodů. Pokud se netýká reprodukčních orgánů těhotné, je většinou dobře tolerována jak matkou, tak plodem. Již neplatí doporučení neoperovat v prvním trimestru. Diagnostické dávky ozáření jsou minimální a neovlivňují vývoj plodu. Nicméně tam, kde je to možné je vhodné dát přednost UZ a MRI před rtg a CT. Léčebné ozáření může způsobit výrazné poškození plodu ionizujícím zářením. Poškození je ovlivněno dávkou, typem tkáně a velikostí ozařovaného pole. Jde o buněčnou smrt, kancerogenezi, genetické ovlivnění, hypotrofii plodu, vznik mikrocefalie a mentální retardaci. Léčebné ozařování břicha je v těhotenství kontraindikováno. Chemoterapie je v těhotenství používána jako adjuvantní terapie. Vzhledem k negativnímu vlivu chemoterapie na plod jako jsou nitroděložní úmrtí, malformace, růstová retardace, vznik malignit v budoucnosti a dalších je obecná tendence se chemoterapii v těhotenství vyhnout, nebo ji alespoň posunout za první trimestr. Vzhledem k vysoké koncentraci chemoterapeutik v mateřském mléku, je kojení v průběhu chemoterapie kontraindikováno., The coincidence of malignant disease and pregnangy is not a current situation, but is not rare. These cases are no more casuistic, but at present, there are groups of these patients published. The frequency of malignit diseases in pregnancy depends of the quality of data collections in a defined population. Only very approximatively we can state, that in our euroatlantic conditions and medical care, one malignat disease is diagnosed in 1 000 pregnants. Because of such a low frequency and the fact, that the symptoms of a malignant disease are often attribuated to pregnancy changes, or are covered by them, the diagnosis is done in pregnants later than in non pregnant women. The mean age of pregnant women becomes higher. Tumor growth is characteristic for higher age. Thus we can suppose in the future the rise of the coincidence ot these two states. The most frequent tumors in pregnancy are malignant melanoma, breast, cervical and ovarian cancers, lymphomas and leukemia. There is only one screening method in pregnancy: the cervical cancer by means of PAP smears and colposcopy. The diagnostics of other tumors depends on autodiagnosis of the women or on the diagnostic skills of the obstetrician. The oncologic diagnosis in pregnancy doesn´t differ from non pregnant wonem. In some organs and tumors it is more difficult in pregnancy. Tumor markers are elevated in pregnancy, the breast density is increased and the pregnancy induces cervical canges similar to neoplasia. The oncologic treatment of pregnant poses a lot of problems, but must be as efficace as in non pregnant state. The treatment must be tailored for each patient. We must take in an account the type and the stage of the tumor, the desire of the women to continue the pregnancy, the risks and the modification of the treatment and the posibility of it´s postponing after the delivery or at least the viability of the fetus. The surgery is diagnostic, staging and curative. If it doesn´t touch reproductive organs of the patient, it is well tolerated by the woman as by the foetus. The surgery may take place even in the first trimester. Diagnostic ionisation doses are minimal and have no negative impact on foetal developpment. Newertheless we prefer US and MRI to rtg and CT. Radiotherapy may cause severe foetal dammage. This is influenced by the dosis, type of the tissue and the magnitude of the field influenced by the ionisation. It may cause the cellular death, cancerogenesis and genetic influence, foetal hypotrophia, microcephalia and mental retardation. Abdominal radiotherapy in pregnancy is contraindicated. In pregnancy only adiuvant chemotherapy is used. Due to it´s negative side effects on the foetus like intrauterine death, malformations, growth retardation, the malignant growth in the future, there is a tendency if possible to eliminate chemotherapy during the pregnancy or at least to apply it after the first trimester. Because of the high concentration of chemotherapeutics in maternal milk, the breastfeeding is contraindicated during the chemotherapy., Aleš Roztočil, and Literatura