Neopterin, derivát pteridinu, je produkován v signifikantním množství lidskými monocyty-makrofágy po stimulaci interferonem gama. Představuje užitečný a důležitý parametr monitorování akrivace imunitního systému, který doprováži mnoho onemocněni, v poslední době se objevila řada prací spojujících neopterin a 7,8-dihydroneopterin s intracelulárním oxidativním stresem a je popisována i možná spojitost s apoptózou, vyvolanou tímto oxidativním stresem. v souvislosti s tímto pozorováním se výzkum v oblasti pteridinu obrací v současné době k takovým onemocněním, jako je neurodegenerativní onemocnění mozku, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba a mnoho dalších nemocí, které jsou provázeny ztrátami a změnami nervových buněk. V této práci jsou uvedeny výsledky dvou studií, ve kterých bylo stanovení neopterinu v moči provedeno u dlouhověkých pacientů a které ukazují na možnost využití stanovení neopterinu v moči pro monitorování zdravotního stavu u gerontologických pacientů., Neopterin, a pteridine derivative, is produced in significant quantity by human monocytes/macrophages stimulated by interferon gamma. Neopterin represents an useful and important parameter for monitoring the immune system activation that accompanies different disorders. In recent years, several studies have demonstrated a link between neopterin and 7,8-dihydroneopterin and intracellular oxidative stress, and indicated possible association with apoptosis induced by oxidative stress. Based on these observations, the research on pteridines is currently being focused on degeneratíve disorders such as Alzheimer's disease, Parkinson's disease and other disorders accompanied by loss and disturbances of neural cells. We report here the results of 2 studies in which we investigated urinary neopterin in elderly patients. These studies demonstrate the potential of neopterin determination in the assessment of general health status in the elderly., Dagmar Solichová, Bohuslav Melichar, Miloš Klejna, Lit: 27, and Souhrn: eng
Je podán stručný souhrn nejdůležitějších endokrinních změn, které provázejí stárnutí u muže. Klíčovou je osa hypotalamus-hypofýza-testes, jejíž snížená výkonnost vede k relativnímu poklesu androgenů. Také snížený potenciál sekrece růstového hormonu je snížením androgenního zásobení ještě dále oslabován a podobně je tomu i u melatoninu. Specialni roli hraje nadledvinová kůra, která zásobuje organismus glukokortikoidy v podstatě ve stejné míře jako v období reprodukčního optima, ale nadledvinové androgeny, zejména dehydroepiandrosteron se svou pestrou škálou příznivých účinku na metabolismus, vykazují výrazný pokles s narůstajícím věkem. Suplementace chybějícími hormony je schopna v pozoruhodné míře zmírnit známky a symptomy endokrinosenescence., There is a brief summary of the most important endocrine changes going with man's ageing here. The essential is the hypotalamus - pituitary gland - testes axis, the decreased capacity of which leads to the relative androgens loss. The lowered potential of growth hormone secretion is also further impaired by lowered androgens supply and similar situation is with melatonine. Special role has adrenal cortex, which supplies the organism with glucocorticoids basically at the same extent as in the reproduction optimum period, but adrenal cortex androgens, especially dehydroepiandrosterone with its wide range of positive effects on the metabolism show significant decrease with ageing. The supplementation with missing hormones is able to moderate the signs and the symptoms of endocrinosenescence at noticeable extent., Luboslav Stárka, Lit: 30, and Souhrn: eng
Předpokládá se, že v příštích dvou dekádách stoupne počet diabetiků ve světě až na 300 milionů. Z toho se odhaduje, že nejméně u 9 z 10 případů se bude jednat o diabetes 2. typu (DM2T). Metabolický syndrom, který je charakterizován inzulínovou rezistencí, je časnou a častou formou manifestace diabetes mellitus. Diabetes 2. typu je v současnosti hlavní klinickou výzvou u dospělé populace, protože se společně se syndromem inzulínové rezistence zvláště podílí na kardio¬ vaskulární mortalitě a morbiditě. Prevalence DM rapidně roste se stoupajícím zastoupením starých osob v populaci. Progresivní povaha diabetů 2. typu znamená, že účinná terapie by měla být zahájena co nejdříve po stanovení diagnózy s cílem dosáhnout metabolické stability. Perorální antidiabetika (PAD) zůstávají nejčastější farmakoterapeutickou intervencí u diabetů 2. typu. Probrány jsou jednotlivé skupiny PAD-, inzulínové senzitizéry, inhibitory alfaglukozidázy, inzulínová sekretagoga: sulfonylureová i nesulfonyulreová (deriváty meglitinidu). Pozornost je věnována perspektivním přípravkům ( mj. thiazolidindionům), které vzdor všem limitacím představují nové možnosti v terapii DM2T v dohledné budoucnosti. Probrány jsou také možnosti kombinační terapií PAD (např. možnost kombinace PAD a inzulínu) a indikace inzulinoterapie u DM2T. Při posuzování nejlepších terapeutických postupů je třeba pamatovat na to, že jak inzulínová rezistence, tak i inzulínový deficit jsou daleko nejčastější příčinou DM2T., Within the next two decades the number of patients with diabetes worid-wide is expected to rise to 300 million. It is estimated that out of this number at least 9 out of 10 cases will be diabetes type 2 (DM2T). The metabolic syndrome, characterised by insulin resistance, is an early and frequent manifestation of diabetes. At present, DM2T is a major clinical challenge in adult population, as it contributes significantly, along with the syndrome of insulin resistance, to cardiovascular morbidity and mortality. The prevalence of diabetes is increasing rapidly with the growing percentage of elderly people in the population. The progressive nature of DM2T implies that effeaive therapy should be initiated as soon as possible following the diag¬ nosis with the aim to stabilise metabolism. Oral antidiabetic drugs remain the most frequent pharmacological intervention in DM2T. Individual classes of oral drugs are discussed: insulin sensitisers, alfaglucosidase inhibitors, insulin secretagogues: sulphonylureas and non-sulphonylureas (meglitinid derivatives). The authors discuss perspective drugs (thiazolidindiones among others) which, despite a number of limitations, present new opportunities for the treatment of DM2T in foreseeable future. Furthermore the possibilities of combination therapies using oral drugs (also the possibility of combining oral drugs and insulin) as well as indications for insulin therapy in DM2T are discussed. While evaluating the best therapeutic procedures, we need to keep in mind that both insulin resistance and insulin deficit are by far the most frequent causes of DM2T., Jaroslav Přehnal, J. Rybka, and Souhrn: eng
Diabetes mellitus 2. typu (DM2T) je provázen celou řadou odchylek, které zvyšují pravděpodobnost rozvoje aterosklerózy. Výzkumy posledních let ozřejmily jak význam vztahu diabetů a aterosklerotických komplikací, tak jejich komplikovanost. Kardiovaskulární choroby jsou příčinou úmrtí 3/4 diabetiků. V prevenci kardiovaskulárního rizika samotná korekce hyperglykemie zklamala očekáváni. Jedinými dosavadními intervencemi, jež se ukázaly účinné a snižují výskyt makrovaskulárních komplikací ve spojení s diabetem, jsou ty, jež příznivě modifikují koexistující rizikové faktory KV-chorob. Proto komplexní léčba diabetů neznamená jen příslušnou léčbu nefarmakologickou, ale kromě antidiabetické léčby a edukace musí zahrnovat i léčbu hypertenze, dyslipoproteinemií, včetně zákazu kouření. Obezita provází diabetes 2. typu v 80-90 % a podílí se jak na metabolických, tak na kardiovaskulárních komplikacích diabetů. Úspěšná a trvalá redukce váhy snižuje všechna zdravotní rizika. Obrat ve farmakoterapii přinesly nové typy antiobezitik, která jsou bezpečgčná i při dlouhodobém podávání (sibutramin, oriistat). Metabolický syndrom - inzulínová rezistence i DM2T jsou provázeny aterogenní konstelaci metabolických rizikových faktoru, a navíc se problematika KV-onemocnění přesouvá u diabetiků i nediabetiků do vyššího věku. Z těchto důvodů se věnuje i větší pozornost terapii dyslipoproteinemie. Léčebná schémata se posouvají k vyšší agresivitě terapie (při současném zachování bezpečnosti). Probrány jsou standardní postupy léčby dyslipoproteinemie u diabedků 2. typu: své již jisté místo maji s atiny a fibráty v sekundární i primární prevenci KV-postižení. Rovněž striktní kontrola krevního tlaku u osob s diabetem vede ke snížení makrovaskulárních komplikací. Za antihypertenziva první volby u hypertenzních diabetiků jsou v současné době považovány inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, selektivní betablokátory, Ca2-blokátory, alfa-1-blokátory. Zvláštní postavení ve strategií s agresivními terapeutickými cílí mají v léčbě hypertenze u diabetiků ACEI a ARB. U všech starších diabetiků zvažujeme zařazeni preventivního užívání aspirinu do základního terapeutického schématu., Diabetes mellitus type 2 (DM2T) is accompanied by a number of alterations increasing the risk of development of atherosclerosis. Recent research has shed more light both on the importance of the relationship between diabetes and atherosclerotic complications and the inherent complexity. Cardiovascular disease is a cause of death in some 75% of patients with diabetes. With regard to the prevention of cardiovascular risk, correcting hyperglycaemia itself has not met our expectarions. The only interventions so far shown to be efficient and to reduce the incidence of cardiovascular complications associated with diabetes are those that have a favourable effect while modifying coexisting cardiovascular risk faaors. Thus, comprehensive therapy of diabetes does not only mean adequate non-pharmacological management but, in addition to antidiabetic therapy and education, it should also include therapy of hypertension, dyslipoproteinaemia, and cessation of cigarette smoking. Obesity accompanies diabetes in 80-90%, thus participating both in metabolic and cardiovascular complications of diabetes. Successful and sustained weight reduaion reduces all health-related risks. New classes of antiobesity drugs present a turnaround in pharmacological management, providing safety even with long-term use (sibutramin, oriistat). The metabolic syndrome of insulin resistance as well as DM2T are accompanied by an atherogenous constellation of metabolic risk faaors while, in addition, the issue of cardiovascular disease in both diabetic and nondiabetic patients is shifted towards higher age. For this and other reasons, the management of dyslipoproteinaemia receives currently more attention. The management patterns move towards more aggressive therapies (while maintaining adequate safety). The authors discuss standard procedures for the treatment of dyslipoproteinaemia in patients with diabetes type 2: statins and fibrates already occupy their steady position both in primary and secondary prevention of cardiovascular injury. In addition, rigid control of blood pressure in patients with diabetes contributes to the reduaion of maaovascular complications. At present, inhibitors of angiotensin converting enzyme, seleaive beta-blockers, calcium channel blockers and alpha 1-blockers are considered to be the first-line antihypertensive drugs in patients with hypertensive patients with diabetes. ACEI and ARB occupy a special position in strategies with aggressive therapeutic goals for the treatment of high blood pressure in patients with diabetes. In all elderly patients with diabetes we should consider including preventive use of aspirin in the basic therapeuric schedule., Jaroslav Rybka, Jaroslav Přehnal, Lit: 77, and Souhrn: eng
Suplementace přiměřenými dávkami vitaminů a stopových prvků je zcela nezbytná k prevenci rozvoje karenčních stavů. Nepřiměřený přívod může vést k závažným jevům (poruchy metabolismu, poškození volnými radikály, zpomalená reparace tkání atd.). Odpovídající příjem vitaminů je nutný jak u běžné populace, tak u rizikových skupin (děti, starší věkové skupiny) a u vážně nemocných, hospitalizovaných pacientů se zvýšenou spotřebou proteinů a energie. Všechny mikronutrientý (s výjimkou některých ve vodě rozpustných vitaminů) mohou být při vysokém příjmu toxické a neměly by být užívány bez indikace., Provision of adequate amounts of vitamins and trace elements is indispensable for prevention of clinical deficiency states and simultaneously inadequate supply may lead to the important effects (metabolic disturbances, free radical damage, insufficient repair of tissue etc.). Adequate intake of vitamins and trace elements is necessary in general healthy population as well as in groups at the risk (elderly individuals, children) and in seriously ill patients in hospital with increased requirements for protein and energy. All essential micronutrients (except of the some water soluble vitamins) could be toxic at high levels of intake and patients or healthy subjects should not take nutrient supplements unless they are clinically indicated., Zdeněk Zadák, Lit: 8, and Souhrn: eng
U gerontologického nemocného je možno předpokládat snížené zásoby tělesných bílkovin. To zřejmě souvisí se sníženou tělesnou aktivitou i se sníženým příjmem výživy. Stávající malnutrice pak vede ke zhoršenému průběhu akutního onemocnění u malnutričního pacienta. Navíc dochází během akutního onemocnění ke ztrátě svaloviny a zhoršení pohybových schopností. Správne vedená prevence vzniku malnutrice u gerontologických nemocných a včasná nutriční intervence v době akutního onemocnění zvyšují vyhlídky na zlepšenou kvalitu života nemocných., At gerontological patients, a decreasing supply of somatic proteins is presumable. It is probably associated with their lower physical aaivity as well as lower nutrition intake. Current malnutrition thereafter leads to an aggravation of the acute disease's development at malnutrited patient. Moreover, there occurs a muscle loss and an aggravation of motion capability during the acute disease. Well-managed prevention of malnutrition at gerontological patients and well-timed nutritive intervention during the acute disease increase the probability of improvement of their quality of life., Luboš Sobotka, Lit: 18, and Souhrn: eng
Současný výzkum v oblasti lékových interakcí se znovu vrací k otázce vlivu potravy na terapeutickou hodnotu léčiv, neboť se ukazuje, že naše poznání je v tomto směru stále omezené. Farmakologickou léčbu (její průběh a výsledek) mohou významně ovlivňovat některé složky potravy (indoly, aminokyseliny, bioflavonoidy, třísloviny, glykosidy, vitaminy, mikro a makroelementy, aj.). Ačkoliv řada interakcí léků s potravou je známa již dlouho, bývá vliv potravy na terapeutickou účinnost a bezpečnost podávaných léčiv často podceňován a málokdy se počítá v terapeutických úvahách se změnami nutrice jako s možnou Pncinou selhání léčby. článek podává ucelený přehled o principech dávno známých interakcí léků s potravou, stejně tak i o novějších poznatcích z té to oblasti (např. o P-glykoproteinovém transportu, indukci a inhibici CYP450 hepatálních a intestinálních izoenzymů, o roli koenzymu Q10 v bezpečnosti tricyklických antidepresiv apod.). Cílem článku je seznámit odbornou veřejnost s významem nutričního režimu pro účinnost a bezpečnost léků a podpořit tak využití těchto poznatků v běžné klinické praxi., Contemporary research in the field of drug interaaions resolve the question of the nutrition influence on the therapeutic value of drugs. Dur knowledge in this area is still limited. Many food components may change the outcomes of the pharmacotherapy (e.g. indoles, aminoacids, bioflavonoids, glycosides, vitamines, micro- and macroelements, etc.). Athrough some of the drug-food interaaions are known for a long time, the professionals very often underestimate the real impaa of food on efficacy and safety of drug treatment. In the case of uneffeaiveness or side effects of pharmacotherapy, nutrition is not always considered as a possible cause of the drug treatment failure. The article provides the comperhensive overview of main principles of drug-food interaaions- not even of the old ones, but discusses also the new knowledge in this field (e.g. the role of P-glycoprotein transport induaion and inhibition of CYP450 hepatic and intestinal izoenzymes, the role of coenzyme Q10 in safety of tricyclic antidepressants, etc.). The aim of this article is to emphasize the importance of food-drug interactions and to enable praaicing these knowlegde in clinical work., Daniela Fialová, Lit: 15, and Souhrn: eng
Vyšší věk je spojen s častějším výskytem poruch výživy, především s malnutricí, která ohrožuje pacienta závažnými zdravotními komplikacemi, zvýšenou nemocností i úmrtností, zhoršuje jeho funkční výkonnost a celkovou kvalitu života. Proto je třeba v klinické praxi věnovat poruchám výživy větší pozornost a ve stáří je aktivně vyhledávat. To se týká především rizikových skupin populace například hospitalizovaných, dlouhodobě ústavně léčených a nesoběstačných seniorů. Hodnocení stavu výživy je nedílnou součástí funkčního geriatrického vyšetření. V praxi to znamená provádět screening nutričních poruch při preventivní prohlídce starších osob, u všech hospitalizovaných seniorů a těch, kteří nastupují ústavní léčbu nebo u nichž je zaváděna domácí ošetřovatelská péče. V práci je podán přehled nově vyvinutých standardizovaných testů. Podrobně jsou popsány Škála pro hodnocení stavu výživy (Mini-nutritional Assessment, MNA) a její zkrácená verze (MNA-SF), zhodnoceny jsou psychometrické charakteristiky obou škál a možnosti i omezení jejich využití., Ageing is often accompanied by increasing prevalence of nutritional disorders particularly of undernutrition which pose a serious risk of complications, increase morbidity and mortality, deteriorates patient's functional status and performance and his/her quality of life. Therefore, it is necessary to focus clinical attention on nutritional disorders and to screen actively elderly subjects at nutritional risk e.g. hospitalized elderly, residents of long-term care facilities and disabled. Nutritional assessment became an integral part of comprehensive geriatric assessment. In daily practice every elderly should be screened for nutritional deficiencies during bi-annual preventive visit, at every hospitalization, at entering long-term institution and home care service. The article describes newly developed nutritional assessment scales Mini-Nutritional Assessment (MNA) and Mini-Nutritional Assessment Short Form (MNA-SF), its psychometric properties, possibilities and limits for their use in clinical practice., Eva Topinková, Lit: 18, and Souhrn: eng
Byla sledována nemocnost osob předdůchodového věku a starších 60 let. Zdravotní stav se po 60. roce výrazně zhorsuje, toto období lze považovat za důležitý mezník, kdy se začínají projevovat závažné zdravotní problémy. Dobrý zdravotní stav byl zjištěn u 41 % osob ve věku 50-59 let, a jen pětiny osob nad 60 let. Bez nemoci bylo 14 % osob v mladši věkové kategorii a 2 % starších, z tohoto zjištění vyplývají i větší nároky na zdravotní péči osob starších 60 let, také potřeba hospitalizace či vyšetření u lékaře. většina nemocných navštěvuje v případě potřeby praktického lékaře. Frekvence návštěv výrazně stoupala u starších osob. Důsledná a efektivní prevence a dispenzarizace, především v rámci primární péče, může oddálit zdravotní problémy a zlepšit kvalitu života ve stáří., Morbidity of persons in preretirement age and over 60 years was followed. Health status becomes worse markedly over 60 years. This period of life is find as a very important because demonstration of serious health problems. Good health status was reported in 41% in age from 50 years to 59 years and only in one fifth of persons over 60 years. In younger age category there was 14% of persons without any disease, in older age there was only 2% of person's without any disease. Higher demands for health care, need of hospital care or physicians examination in persons over 60 years is logical consequence of morbidity data. Majority of ill people visits general practitioner. Frequency of visits markedly increased in old persons. Consequent and effective prevention and dispensary care (regular check-ups), especially in primary care can remove health problems and improve the quality of life in old age., Helena Zavázalová, K. Zikmundová, V. Zaremba, Lit: 9, and Souhrn: eng