V antickém výtvarném umění Apollón nikdy osobně Marsyu neztahoval z kůže, tato zobrazení se objevují až v italské renesanci, vůbec poprvé na ilustraci k Bonsignoriho proměnám z roku 1497 (Bonsignori 1497, fol. 49v). Vůbec nejpopulárnější bylo téma stahování Marsya z kůže v Benátkách okolo poloviny šestnáctého století, kde zdůrazňovalo, že zachování kosmického řádu vyžaduje striktní dodržování i těch nejtriviálnějších pravidel. Výjev s potrestáním Marsya byl oslavou stávající politické situace a výstraha všem, kdo by ji chtěli narušit a stavět se z jakéhokoli důvodu proti autoritě., Wyss 1996#., and V italské renesanci byl mýtus znám především Ovidiových Proměn (Ov. met. 06, 383-387) a z Kalendáře (Ov. fast. 06, 697-708), kde je zmíněna skutečnost, že Apollón pověsil Satyra na strom. Ovidius v Proměnách popisuje jak hudební soutěž mezi Apollónem a Marsyou, tak mezi Apollónem a Pánem (Ov. met. 11, 151-179), všeobecně se má za to, že se jednalo o jednu soutěž.
Eklektická budova Hudební akademie. Interiér: proti vchodu je umístěna fontána, po její levé straně obdélný reliéf - uprostřed kompozice vavřínový věnec s maskou, z levé strany faun - pištec, hraje na diaulos, za ním puto s věncem, z pravé strany středového věnce múza s kytarou (Polyhymnia (?)), vedle ní na soklu masky, hůl a feston. Pod reliéfem na obou stranách medailony s hlavami múz (zleva Erató (múza milostné poezie a lyriky), zprava Polyhymnia (múza rétoriky). Na pravé straně kašny druhý figurální reliéf: uprostřed věnec s maskou, vlevo Dionýsos doprovázený panterem, napravo od věnce tančící bakchantka, v levé ruce má bubínek, v pravé thyrsos, vedle ní na zemi koš s vinnými hrozny. Pod reliéfem medailony s hlavami múz - Euterpé (múza milostného lyrického básnictví) a Terpsichoré (múza tance). Další medailony jsou nad vchody do sálu. Nad postranním vchodem s číslem 7: zleva Thalia (múza dramatických umění), zprava Polyhymnia (múza sborového a hymnického zpěvu). Nad vchodem č. 11: Melpomené (múza tragedie) a vpravo opět Terpsichoré. Dekorativní drobné detaily ve vstupní hale zobrazují Kentaury a Fauny s lyrou a Panovou flétnou., Architectural Guide 1997, s. 42, č. 050; Dent 2002, and Reliéfy nad vchody jsou inspirovány antickými reliéfy, a to konkrétními nálezy, dnes vesměs ve sbírkách v Louvru v Paříži. Tančící faun s panterem, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 70, obr. 179); Faun hrající na diaulos, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 24, 29)
Eklektická budova Hudební akademie. Interiér: proti vchodu je umístěna fontána, po její levé straně obdélný reliéf - uprostřed kompozice vavřínový věnec s maskou, z levé strany faun - pištec, hraje na diaulos, za ním puto s věncem, z pravé strany středového věnce múza s kytarou (Polyhymnia (?)), vedle ní na soklu masky, hůl a feston. Pod reliéfem na obou stranách medailony s hlavami múz (zleva Erató (múza milostné poezie a lyriky), zprava Polyhymnia (múza rétoriky). Na pravé straně kašny druhý figurální reliéf: uprostřed věnec s maskou, vlevo Dionýsos doprovázený panterem, napravo od věnce tančící bakchantka, v levé ruce má bubínek, v pravé thyrsos, vedle ní na zemi koš s vinnými hrozny. Pod reliéfem medailony s hlavami múz - Euterpé (múza milostného lyrického básnictví) a Terpsichoré (múza tance). Další medailony jsou nad vchody do sálu. Nad postranním vchodem s číslem 7: zleva Thalia (múza dramatických umění), zprava Polyhymnia (múza sborového a hymnického zpěvu). Nad vchodem č. 11: Melpomené (múza tragedie) a vpravo opět Terpsichoré. Dekorativní drobné detaily ve vstupní hale zobrazují Kentaury a Fauny s lyrou a Panovou flétnou., Architectural Guide 1997, s. 42, č. 050; Dent 2002, and Reliéfy nad vchody jsou inspirovány antickými reliéfy, a to konkrétními nálezy, dnes vesměs ve sbírkách v Louvru v Paříži. Tančící faun s panterem, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 70, obr. 179); Faun hrající na diaulos, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 24, 29)
Pískovcová socha mladíka (v. 220 cm), oděn v lehkém brnění a drapérii, levicí drží luk, toulec se šípy přehozený na rameni, v pravici drží píšťalu - syrinx., Kovařík 2006, 162-163., and Jedna plastika ze souboru šesti soch, postavených původně na pilířích zadní okradní zdi zámeckého parku. Dnes sejmuty, některé nědochovány.
Olej na plátně (11,5 x 11,5 m): Minerva (přilba) odnáší mladého muže od Venuše, Amor se ho snaži zadržet. Venuše leží nahá na loži vlevo dole, u lože dva holoubci a služebné s jídlem a pitím. Na oblaku nahoře na mladíka čeká Juno s věncem z hvězd a Jupiter (koruna a orel). Dole uprostřed je Herkules (kyj) a válečník, v pravém dolním rohu Pán pozdvihá k mladému muži syrinx, za ním hostina bohů., Togner 1999#, č. 12., and Třetí ze tří monumentálních nástropních obrazů pro sněmovní sál kroměřížské rezidence, alegorie na téma motta biskupa Maxmiliána "sola nobilitat virtus/ / jenom ctnost dělá vznešeného muže". Jedná se o nejambicióznější nástropní obraz z této série. Ideový program, kompozice i četné detaily byly převzaty z nástropní malby ve florentském Palazzo Pitti (Appartamento d'inverno, Sala di Venere), kterou Pietro Berrettini da Cortona namaloval v letech 1641-1647 k oslavě vévody Ferdinanda II. de'Medici. Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco ve Florencii na mladého hrdinu čeká na nebesích Herkules, v Kroměříži byl zaměněn za Jupitera a Juno, symboly autority.
Olej na plátně (220 x 204 cm): Marsyás (kozí nohy) se svázanýma rukama je pověšený za nohy na strom, na němž je pověšená Marsyova syrinx. Nahý Apollón (vavřínový věnec, dlouhé vlasy, plášť na zádech, červené boty) s nožem v pravici mu stahuje kůži z těla. Nad Apollónem stojí polonahý muž (špičatá čepice, prázdná pochva u pasu) s nožem v ruce a stahuje Marsyovi kůži z nohy. Nalevo stojí Apollón v červené tunice, hledí vzhůru a hraje na hudební nástroj (lyra di braccio). Napravo stojí nahý Faun (Rohy, špičaté uši, kozí nohy) s kovovým vědrem v ruce, před ním sedí zadumaný polonahý Midás (koruna na hlavě, červený plášť přes rameno), vedle něj malý Faun se psem, malý psík líže z kaluže krve pod Marsyem., Togner 1999#, 339-350, č. 341., Held 2008#., and V antickém výtvarném umění Apollón nikdy osobně Marsyu neztahoval z kůže, tato zobrazení se objevují až v italské renesanci, vůbec poprvé na ilustraci k Bonsignoriho Proměnám z roku 1497 (Bonsignori 1497, fol. 49v). Tizian převzal kompozici obrazu od Giulia Romana, který ji vytvořil v rámci příprav na malířskou výzdobu Palazzo Te v Mantově (kresba z let 1525-1535 v pařížském Louvru, nástěnná malba od Romanových spolupracovníků je v Camera di Ovidio, jižní stěna, napravo). Tizianův obraz se od Romanovy kresby liší především tím, že Tizian vyplnil pravý dolní roh malým Faunem a dvěma psy. Na kresbě je Apollón dvakrát, stojící je charakterizovaný lyrou a klečící a stahující Marsya je charakterizován dlouhými vlasy, čelenkou a toulcem na zádech. Tizian tuto dvojí charakteristiku Apollóna převzal, vystupuje na obraze jako ztělesnění nejvyšší dokonalosti (hudební nástroj) i nejvyšší moci (nůž). Alegorický charakter obrazu je zdůrazněn tím, že Marsyas nemá bolestí zkřivenou tvář a odevzdaně přijímá trest, na symbolický rituál ukazuje i pozice hlavou dolů a způsob uvázání na strom červenými stuhami. Výklad poselství obrazu je však stále předmětem diskuse.
Olej na plátně (86 x 258 cm): nalevo svatební tabule (číše a plné talíře), uprostřed sedí bohyně Thetis se smrtelníkem Peleem, nad nimi Apollón, který diriguje Múzy na opačné straně (v levém horním rohu) s hudebními nástroji. Nalevo stojí Bachus, napravo nahý Merkur (okřídlená čapka) jako číšníci. NAlevo od Bacha Marsyas (syrinx). Napravo pokračování příběhu, Paridův soud nalevo Minerva (zbroj), vedle nahá Juno a Venuše (s Amorem), které dává jablko sedící Paris, za ním Merkur. Výjev je zasazen do přírodního rámce., Togner 1999#, s. 357, č. 352., and Obraz je v kroměřížské sbírce doložen od roku 1904. Kompozice obrazu se vzdáleně podobá Wtewaelově Svatbě Pélea a Thetidy (1602, Braunscheig), kde je scéna s Paridovým soudem nalevo nahoře. Hlavním zdrojem poučení o svatbě Pélea a Thetis a Paridově soudu bylo shrnutí v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92), které obraz ilustruje.
Obraz (40 x 133 cm): v lese sedí pod stromem oblečený Apollón a hraje na housle, vedle leží na zemi luk a toulec. Za Apollónem Múzy, před nimi na zemi loutna, kniha a dechový nástroj. Naproti Apollónovi sedí Pán oblečený v kůži s kopýtky v lidské podobě. Mezi Pánem a Apollónem sedí Tmolos a Midas (žezlo). Nalevo sedí říční bohové (nádoba s vytékající vodou) a Nymfy s nádobami. and Kaufmann 1988#, 20.38.
Olejomalba na plátně (184 x 143 cm). V popředí Apollón, ověnčený vavřínem, stahuje Marsya, kterého drží muž, z kůže, na zemi housle a píšťala, za Apollónem dvě múzy s vavřínovými věnci na hlavě., Daniel, Prohaska 1995#, 48., and Knížecí sbbírka Colloredo-Masfeld, Döbling, od roku 1808 v Praze, od roku 1929 Opočno.
Nahý Apollón (plášť přes rameno, hlava a genitálie uraženy) přistupuje k Marsyovi, levou rukou jej přidržuje a pravou ruku natahuje za sebe pro nůž, který leží na oltáři. Vedle nože motýl. Oltář je nahoře ozdoben draperií, na boku je pověšena syrinx a tympány. Vousatý Marsyás je nahý (genitálie uraženy), svázané ruce natažené nahoru a připevněné k větvi stromu, na níž sedí daší motýl. Nalevo je palma., Bažant 2006#., and Zobrazení Marsya je ohlasem antické sochy ze sbírky kardinála della Valle (1463--1534) v Římě, pro což hovoří skutečnost, že se v tomto případě Paolo della Stella výjimečně nedržel severoitalských vzorů druhé čtvrtiny šestnáctého století, které se od středoitalských odlišují právě tím, že nezobrazují antický originál. Marsyás na pražském Belvedéru a poměrně věrně podává pozdně helénistický tzv. bílý typ, který zobrazuje Marsyu pasivně visícího za ruce ze stromu. Ve sbírce kardinála della Valle antická socha stála na pravé straně vchodového portika, shodou okolnosti na podobném místě jako na pražském Belvedéru. Paolo della Stella se také mohl opřít o reliéfní verze zobrazení, které se často vyskytují na antických římských sarkofázích. Podle dochovaných kreseb jich bylo okolo poloviny šestnáctého století známo několik a největší vliv měl sarkofágový reliéf, který se kdysi nacházel v Hever Castle. Potrestání Marsyi nebyla pouhá exekuce, ale rituál, což je na reliéfu naznačeno tím, že Apollón bere nůž z oltáře, jenž je nahoře ozdoben draperií a na boku visí osudný syrinx a tympány. O oltář je opřen nějaký předmět, který vypadá jako pochodeň s plamenem obráceným dolů (na znamení brzké smrti fauna?), ale reliéf je bohužel dosti poničený.