Článek pojednává o fobii z hlediska psychosémantického přístupu. Pomocí systému významu (Kreitler, Kreitler, 1990) byly porovnávány významové profily skupiny fobiků a kontrolní skupiny. Tato studie podpořila výzkumnou hypotézu, že jedinci vykazující zřetelné fobické strachy se budou lišit od kontrolní skupiny ve způsobu zpracování významu, operacionalizovaném jako četnosti užití jednotlivých významových proměnných. Chceme-li vystihnout charakteristické rysy fobiků, je třeba zmínit především pasivitu ve smyslu neochoty aktivně zasáhnout do běhu věcí v okolním světě, zaměření na vnitřní prožitkový svět a fantazii a emoční nestabilitu. Při podrobnější analýze bychom zmínili ještě specifický kognitivní styl spočívající ve velmi zdatném využívání analytického a abstraktního myšlení při kontrole okolního prostředí. V kontrastu k němu se zde ale projevuje nechuť či neschopnost kognitivně ovládnout svůj vnitřní prožitkový svět, ve kterém emoce dominují nad racionálními složkami. Ani ve vztahu k vnějšímu prostředí se ale nezaměřují na skutečnou podstatu věci, ale spíše přeceňují detaily a emočně nabité signály. To může vést až k rigiditě chování.