Erlotinib patří v současnosti k perorálním nízkomolekulárním inhibitorům tyrozinkinázové aktivity, který je v České republice již několik let používán v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu (NSCLC) napříč všemi liniemi. Kromě teoretických poznatků týkajících se mechanizmu účinku jednoho z léků cílené biologické léčby se autoři zabývají vlastními klinickými zkušenostmi v léčbě 170 nemocných s pokročilým NSCLC léčených erlotinibem, na naší klinice od r. 2005, a srovnávájí své výsledky s výsledky jiných onkologických center tak, jak byla data o těchto nemocných shromažďována a zpracována v rámci registru Tarceva., Erlotinib is one of the peroral low molecular-weight tyroxine-kinase inhibitors used in the treatment of patiens with advanced nonsmall cell lung cancer (NSCLC) in Czech Republic. In addition to theoretic data about its mechanism and characteristic we concern with group of 170 patiens with advanced NSCLC treated with erlotinib from the year 2005 in our department. We compare our knowledges and results of treatment with statistical data published from another oncological center from Czech Republic within the framework of Tarceva Register., Marcela Tomíšková, Jana Skřičková, Michal Štícha, and Lit.: 13
Orofaryngeální mukozitida (OM) je významnou a bolestivou komplikací u pacientů po vysokodávkované chemoterapii zajištěné autologní nebo alogenní transplantací krvetvorných buněk. Bylo publikováno několik dobrých zkušeností s využitím transdermálního fentanylu v léčbě OM bolesti. Analyzovali jsme výsledky léčby bolesti transdermálním buprenorfinem (TB) u 51 pacientů s OM po alogenní transplantaci krvetvorných buněk. U 82 % pacientů nedocházelo k progresi intenzity bolesti v úvodních třech až pěti dnech léčby s TB v dávce 35 µg/hodinu nebo 52,5 µg/hodinu. Významný pokles intenzity bolesti byl pozorován po pěti až sedmi dnech. Léčba byla obecně velmi dobře tolerována. TB je možné zvažovat jako léčbu bolesti u pacientů s vysokým rizikem postižení těžkou a dlouhodobě trvající OM. Pro definitivní doporučení jsou však potřebná další sledování a studie., Oropharyngeal mucositis (OM) is a significant and painful complication in patients after high-dose chemotherapy followed by autologous or allogeneic stem cells transplantation. Transdermal phentanyl has been used in OM pain treatment with promising results. We analyzed efficacy of OM pain treatment with the use of transdermal buprenorphine (TB) in 51 patients after allogeneic stem cells transplantation. In 82 % patients the baseline intensity of OM pain did not progressed within the first 3 to 5 days of the treatment with TB 35 µg/hour or 52,5 µg/hour. The significant decrease of the pain intensity was observed within 5 to 7 days. The treatment was generally well tolerated. TB might be considered for OM pain management in patients with high risk from severe and long-duration OM. Definite recommendation, however, can not be made yet and further observations and trials are needed., Samuel Vokurka, Jana Škardová, Michal Karas, Jana Kostková, Kateřina Šteinerová, Vladimír Koza, Eva Bystřická, and Lit.: 16
Background. Nonunion of the lateral humeral condyle are of the complex pathology of the elbow joint, occurring relatively often and resulting in disability of children. The treatment of nonunion of the lateral humeral condyle of humerus with cubitus valgus remains controversial. Purpose of this report was improvement of the results of surgical treatment of the nonunion of the lateral humeral condyle of humerus with cubitus valgus of the lateral humeral condyle of humerus with cubitus valgus with use of differential approach to the surgical strategy. Material and methods. We were observing 28 children (17 boys and 11 girls) with nonunion and longstanding nonunion of lateral condyle of humerus, with various degrees of severity. There were used MRI and Xray investigations for differential study of the patients divided into 3 groups in relation to stability and nonstability of the nonunion of the lateral humeral condyle of humerus with cubitus valgus of the lateral humeral condyle of humerus with cubitus valgus. Results. All 28 patients lateral humeral condyle nonunions with cubitus valgus achieved union within sixty five days after operative procedure using Ilisarovs technique. The mean postoperative humerusulna angle was 6,0 degrees of cubitus valgus. All of reverse Tosteothomies healed uneventfully, and there was no loss of correction postoperatively. The mean duration of followup was 7 years. The overall results were excellent in 15(53,5%) patients, good in 11(39,3%) patients, and fair in 2(7,2%) patients. All 28 patients lateral humeral condyle nonunions with cubitus valgus achieved union within sixty five days after operative procedure using Ilisarovs technique. The mean postoperative humerusulna angle was 6,0 degrees of cubitus valgus. All of reverse Tosteothomies healed uneventfully, and there was no loss of correction postoperatively. The mean duration of followup was 7 years. The overall results were excellent in 15(53,5%) patients, good in 11(39,3%) patients, and fair in 2(7,2%) patients. Conclusion. We believe it is reasonable to use our treatment method when dealing with nonunion of the lateral humeral condyle with cubitus valgus. These differential techniques helps to shape the distal part of humerus, thus, restoring the function of the elbow joint., Ilkhom E. Khujanazarov, Iskandar U. Khodjanov, and Literatura
Úvod: Jednou z charakteristických vlastností malígnych nádorov je zakladanie vzdialených metastáz, pričom práve pľúca bývajú často miestom metastázovania. Torakochirurgické odstránenie metastáz je podľa publikovaných údajov akceptované ako jedna z možností liečby. Cieľom tejto štúdie bolo vyhodnotiť údaje súvisiace s metastázami v pľúcach a s ich odstránením, zistiť prežívanie pacientov. Metodika: Retrospektívne autori vyhodnotili 61 pacientov, ktorí sa podrobili chirurgickému odstráneniu metastáz z pľúc na Chirurgickej klinike JLF UK a MFN v Martine. Výsledky: Najčastejším primárnym tumorom bol kolorektálny karcinóm (41 %). Solitárne ložisko malo 50 % chorých. Priemerný vek operovaných bol 51,7 roka a priemerný disease-free interval (DFI) 40,3 ± 36,5 mesiacov. Najčastejším operačným výkonom bola klinovitá resekcia z torakotómie (54 %). Pooperačné komplikácie sa vyskytli u 4,5 % pacientov. Pooperačná mortalita bola 0 %. 2 – ročné prežívanie pacientov po chirurgickej kompletnej aj nekompletnej resekcii bolo 59 %, 3 – ročné prežívanie 48 %, medián prežívania bol 33 mesiacov. Diskusia: Výskyt solitárnych ložísk sa pohybuje od 48 % do 75 %. Pacienti s viacpočetným postihnutím mali štatisticky signifikantne horšie prežívanie ako pacienti so solitárnou metastázou (3 – ročné prežívanie 37 % verzus 61 %, p = 0,03 %). DFI sa pohybuje v rozmedzí od 31,4 do 41 mesiacov. Pacienti s DFI 36 a viac mesiacov mali štatisticky nesignifikantné dlhšie prežívanie ako pacienti s DFI menej ako 36 mesiacov. Záver: Chirurgické odstránenie pľúcnych metastáz je dnes bezpečná a potenciálne kuratívna metóda spojená s nízkym rizikom komplikácií a s dobrou efektivitou., Introduction: One of the characteristic properties of malignant tumors is the foundation of distant metastases, whereby lungs are often the place of these metastases. Thoracic surgical removal of metastases is according to the published information acceptable as one of the possibilities of treatment. The aim of this study was to evaluate data relative to lung metastases and their removal, to find out the living of the patients. Methods: Authors retrospectively evaluated 61 patients, which submitted surgical treatment of lung metastases on Surgical Clinic JLF UK and MFN in Martin. Results: The most common primary tumor was colorectal carcinoma (41 %). 50 % of patients had solitary metastasis. The average age of operated was 51,7 and average disease-free interval (DFI) was 40,3 ± 36,5 months. The most common operative performance was wedge resection from thoracotomy (54 %). Post – operative complications occurred in 4,5 % of patients. Post – operative mortality was 0 %. Two years survival of patients after complete or incomplete surgical resection was 59 %, three years survival was 48 %, median of survival was 33 months. Discussion: The occurrence of solitary metastasis is between 48 % and 75 %. Patients with multiple metastases have statistically significantly worse survival as patients with solitary metastasis (3 years survival 37 % versus 61 %, p = 0,03 %). DFI is variable from 31,4 to 41 months. Patients with DFI 36 and more months had not statistically significantly longer survival as patients with DFI less than 36 months. Conclusion: Surgical treatment of lung metastases is nowadays safe and potentionally curative method connected with low risk of complication and with good effectivity., Anton Dzian, Julián Hamžík, Peter Stiegler, Elena Kavcová, Dušan Mištuna, and Lit.: 25
Východisko: AL-amyloidóza je nejčastějším typem amyloidózy v západních zemích. Ve srovnání s ostatními plazmocytárními dyskraziemi má nejhorší prognózu – ta se však v posledním desetiletí se zlepšuje a současně uváděné přežití pacientů jsou přibližně 4 roky. Vysokodávkovaná chemoterapie s podporou kmenových buněk (ASCT) vede relativně často k dosažení kompletní remise, v úvodních studiích však byla zatížena vysokou mortalitou. Navíc multicentrická randomizovaná studie neprokázala vyšší efekt ASCT proti konvenční léčbě – proto je úloha tohoto postupu stále nejasná. Soubor pacientů a metody: Během poslední dekády byla na našem pracovišti provedena ASCT u 14 pacientů s AL-amyloidózou. Předtransplantační dávky melfalanu, volené podle dříve publikovaného „risk-adapted“ systému, jsme ještě dále modifikovali, respektive redukovali. Výsledky: Transplantační mortalita byla 7,1%. Orgánovou odpověď dosáhlo 57 % nemocných včetně 21 % kompletních remisí (KR). Hematologickou odpověď jsme pozorovali u 58 % pacientů z 12 hodnocených. Střední doba přežití je 77 měsíců, medián doby bez progrese 31 měsíců. Závěr: ASCT s redukovanou dávkou melfalanu je podle našich zkušeností účinná a relativně bezpečná možnost léčby AL- -amyloidózy., Purpose: AL-amyloidosis is the most frequent form of amyloidosis in western countries. The prognosis is the worst among other plasma cell dyscrasias but it appeared to be improved during last decade – currently reported survival is approximately 4 years. High-dose therapy with stem cell support (ASCT) could yield a high rate of complete remission. however, transplant-related mortality (TRM) was high in the early studies. Moreover, a multicenter randomized trial did not confirm the superiority of ASCT and thus the role of this approach remains still unclear. Patients and methods: Fourteen consecutive patients with AL-amyloidosis were treated using own “strict risk-adapted“ dosed melphalan conditioning within last 10 years in our center. Results: TRM was 7,1%, organ response was 57%, including 21% complete remission. Hematologic response was 58% in twelve evaluable patients. Median overall survival was 77 months, median progression-free survival 31 months. Conclusion: We conclude that ASCT with reduced dose melphalan is effective and relatively safe treatment option for AL- -amyloidosis., Špička I., Vacková B., Ryšavá R., Straub J., Kořen J., Trněný M., and Lit.: 14