Úvod: V dnešní době laparoskopické operace představují běžnou součást chirurgické praxe. Mají však svá specifika a vyžadují zvláštní způsob přípravy. K nácviku dovedností se v poslední době stále více využívají simulační techniky. Cílem tohoto systémového přehledu je zpracovat dostupnou literaturu na téma laparoskopických simulátorů, zhodnotit jejich přínos při edukaci chirurgů a identifikovat nejefektivnější typ simulace. Metody: K vyhledávání relevantních publikací jsme použili databáze PubMed, Web of Science, Cochrane Library. Při vyhledávání byla použita hesla „laparoscopy, simulator, surgery, assessment“. Vyhledávání bylo omezeno na prospektivní studie publikované v posledních 5 letech v anglickém jazyce. Výsledky: Z celkového počtu nalezených 354 studií bylo do přehledu zařazeno 26, které odpovídaly naším kritériím. Devět studií porovnávalo jednotlivé simulátory mezi sebou. Pět studií vyhodnotilo „high a low fidelity“ (virtuální a box simulátory) jako stejně účinné (EBM 2a). Ve třech případech byl shledán efektivnější „low fidelity“ krabicový simulátor (EBM 2a−3b). Pouze jedna studie preferovala virtuální simulátor (dále jen VR) (EBM 2b). Třináct studií hodnotilo přínos simulátorů do praxe. Dvanáct shledalo trénink na simulátoru jako efektivní způsob přípravy (EBM 1b−3b). Jedna studie naproti tomu nenašla rozdíl mezi tréninkem na simulátoru a tradičním způsobem přípravy (EBM 3b). Devět studií hodnotilo přímo některou z metod hodnocení laparoskopických dovedností. Tři studie zhodnotily VR simulátor jako vhodný nástroj hodnocení. Další studie hodnotily jako úspěšný skórovací systém GOALS-GH. V jednom případě byl úspěšný model analýzy pohybu rukou. Většina studií byla observačních (EBM 3b), pouze 2 studie byly vyšší kvality (EBM 2b). Závěr: Simulátory jsou efektivním nástrojem k nácviku laparoskopických technik (EBM: 1b). Z dostupných dat nelze jednoznačně určit, který ze simulátorů je nejefektivnější. Virtuální simulátor však představuje dosud nejsoběstačnější jednotku vhodnou k výuce i k hodnocení laparoskopických technik (EBM 2b−3b). Je potřeba dalších studií k nalezení účinného systému a parametrů k objektivnímu hodnocení dovedností., Introduction: Nowadays, laparoscopic operations are a common part of surgical practice. However, they have their own characteristics and require a specific method of preparation. Recently, simulation techniques have been increasingly used for the training of skills. The aim of this review is to provide a summary of available literature on the topic of laparoscopic simulators, to assess their contribution to the training of surgeons, and to identify the most effective type of simulation. Methods: PubMed database, Web of Science and Cochrane Library were used to search for relevant publications. The keywords “laparoscopy, simulator, surgery, assessment” were used in the search. The search was limited to prospective studies published in the last 5 years in the English language. Results: From a total of 354 studies found, we included in the survey 26 that matched our criteria. Nine studies compared individual simulators to one another. Five studies evaluated „high and low fidelity“ (a virtual box simulator) as equally effective (EBM 2a). In three cases the „low fidelity“ box simulator was found to be more efficient (EBM 2a−3b). Only one study preferred the virtual simulator (VR) (EBM2b). Thirteen studies evaluated the benefits of simulators for practice. Twelve found training on a simulator to be an effective method of preparation (EBM 1b−3b). In contrast, one study did not find any difference between the training simulator and traditional preparation (EBM 3b). Nine studies evaluated directly one of the methods of evaluating laparoscopic skills. Three studies evaluated VR simulator as a useful assessment tool. Other studies evaluated as successful the scoring system GOALS-GH. The hand motion analysis model was successful in one case. Most studies were observational (EBM 3b) and only 2 studies were of higher quality (EBM 2b). Conclusion: Simulators are an effective tool for practicing laparoscopic techniques (EBM: 1b). It cannot be determined based on available data which of the simulators is most effective. The virtual simulator, however, still remains the most self-sufficient unit suitable for teaching as well as evaluation of laparoscopic techniques (EBM 2b−3b). Further studies are needed to find an effective system and parameters for an objective evaluation of skills., and J. Kalvach, O. Ryska, M. Ryska
Laryngeal electromyography is used in the evaluation of vocal cord paralysis to confirm the diagnosis, to guide the diagnostic work-up for etiology, to provide prognostic information and to help choose the correct treatment for the patient. Cardiovocal syndrome is characterised by vocal cord paralysis due to a cardiovascular disease. A wide spectrum of conditions can result in this syndrome. Here we present a case of cardiovocal syndrome in association with primary pulmonary hypertension. Laryngeal electromyography was used to guide the work-up of differential diagnosis and also for further intervention with respect to vocal cord paralysis in this patient. and S. Akbulut, R. Inan, M. G. Demir, D. Cakan,
Aspergillus sp. are ubiquitous mould infections and in most patients, the source is presumed to be air-borne infections during surgical procedures. Prevention of these infections requires special attention of ventilation systems in operating rooms. Post-operative aspergillosis occurs mainly in immunocompromised patients as well as those who receive corticosteroids temporarily. We report a case of a 71-year-old immunocompromised patient who developed multiple lower limb embolisms due to Aspergillus niger originating from an aortitis of the ascending aorta nine months following coronary artery bypass graft (CABG) surgery., S. Oaleed Noordally, Schoeb Sohawon, David De Bels, Ruth Duttmann, Philippe Gottignies, Jacques Devriendt, and Literatura 3
Capsular bag distension syndrome is a very rare complication of cataract surgery. Most cases occur after uneventful phacoemulsification with continuous curvilinear capsulorhexis and implantation of an intraocular lens in the capsular bag. The entity presents with reduction of visual acuity and myopic shift in the early-to-late postoperative period. Characteristic findings include the distension of the capsular bag due to the accumulation of milky material and the forward displacement of the intraocular lens. We present two cases with an unusually delayed presentation of 6 and 8 years respectively following phacoemulsification, and describe their successful management with Nd:YAG laser posterior capsulotomy. and P. Zafeiropoulos, A. Katsanos, K. Gorgoli, I. Asproudis, M. Aspiotis