Charakteristika nádorů varlat u souboru 84 pacientů a jejich srovnání s daty udávanými v Národním onkologickém registru a literatuře. Cíl: Srovnání charakteristik a výsledků terapie tumorů varlat v našem souboru pacientů s literaturou. Metody: V období let 2006–2010 jsme u všech pacientů, kteří na našem pracovišti podstoupili radikální orchiektomii, vyhodnotili dobu sledování, věk, dobu trvání příznaků, stranové zastoupení, klinické stadium, typ léčby a její výsledky. Nálezy byly srovnány s daty zveřejněnými v Národním onkologickém registru a články ze zemí různých socioekonomických standardů v Evropě i mimo ni. Výsledky: Soubor tvoří 84 pacientů, u kterých bylo provedeno 87 radikálních orchiektomií pro tumor. Průměrná doba sledování byla 44,9 měs ců (rozmezí 18–76 měsíců). Seminom byl nalezen ve 45 (51,7%), nonseminom v 37 (42,5%) a lymfom v pěti (5,7%) případech. Průměrný věk pacientů se seminomem byl 36 let (rozmezí 20–77 let) a průměrná doba trvání příznaků 14,8 týdnů (1 den– 104 týdnů). Ze 45 nádorů (42 pacientů) bylo 40 ve stadiu I (88,9%), čtyři ve stadiu II (8,9%) a jeden ve stadiu III (2,2%). Z 37 u nás adjuvantně léčených či sledovaných pacientů je 36 v remisi (97,3%) a jeden zemřel na interní komorbiditu po dvouleté remisi. Průměrný věk pacientů s nonseminomem byl 32 let (rozmezí 20–59) a průměrná doba trvání pří- znaků 9,5 týdne (1–52 týdnů). Z 37 nádorů bylo 20 ve stadiu I (54,1%), šest ve stadiu II (16,2%), osm ve stadiu III (21,6%). Z 33 u nás pooperačně léčených či sledovaných pacientů je 32 v remisi (96,9%), jeden zemřel na progresi tumoru. Závěr: Výskyt seminomů v našem souboru je mírně častější než výskyt nonseminomů. Nonseminomy byly zachyceny v pokročilejších stadiích. Kurabilita obou skupin nádorů je dobrá a vzájemně srovnatelná. Naše výsledky jsou srovnatelné s vý- sledky udávanými v západoevropských zemích., Characteristics of testicular tumors in a group of 84 patients and a comparison with data form Czech National Cancer Registry and literature. Aim: To compare characteristics and treatment results of testicular tumours in our group of patients. Methods: Time of follow up, age, duration of symptoms, laterality, clinical stage, treatment modality and its results were evaluated in all patients that underwent radical orchiectomy at our department between 2006 and 2010. Our findings were then compared with information provided in literature Results: A total of 87 radical orchiectomies for tumor were performed on 84 patients. Out of these tumors 45 (51.7 %) were seminomas, 37 (42.5 %) were non seminomas and 5 (5.7 %) were lymphomas. The average time of follow-up was 44,9 months (range 18–76 months). The average age of patients with seminoma was 35 years (range 20–77 years) and the average duration of symptoms was 14,8 weeks (1 day – 104 weeks). Out of 45 seminomas, 40 (88.9%) were in stage I, 4 (8.9%) in stage II, and 1 (2.2%) in stage III. Out of 37 treated or observed patients with seminoma, all reached remission. The average age of patients with non-seminoma was 32 years (range 20–59 years) and the average duration of symptoms was 9,5 weeks (1–52 weeks). Out of 37 non seminomas, 20 (54.1%) were in stage I, 6 (16.2%) in stage II, 8 (21.6%) in stage III. Out of 33 treated patients 32 are in remission (96.9%), 1 patient died of tumor progression. Conclusion: Seminomas were present in a slightly higher number of patients whilst nonseminomas were detected in more advanced stages compared to seminomas. The curability of both groups of tumors is similar and altogether good. Our results were comparable with data from other developed countries., Jiří Stejskal, Zuzana Donátová, Jan Mokriš, Novák Jan, Martin Foldyna, Tomáš Büchler, Martin Kupec, Jitka Abrahámová, Roman Zachoval, and Literatura
Klonální zralé B-lymfocyty a plazmocyty produkují monoklonální imunoglobulin, který detektujeme pomocí elektroforézy sérových bílkovin (SPE, „serum protein elektrophoresis“) a IFE (imunofixační elektroforéza). Tyto metody pomáhají v diagnostice monoklonálních gamapatií, monitorování efektu léčby a aktivity choroby. U mnohočetného myelomu jsou jednoduchými markery umožňujícími omezit počet vyšetření kostní dřeně a zobrazovacích metod, které by jinak museli nemocní podstoupit. Asi 10–20 % myelomů je spojeno s produkcí pouze lehkých řetězců paraproteinu, které lze často obtížně detekovat, a u 2–3 % případů tzv. nesekretorického myelomu byla tato detekce donedávna nemožná. Novou metodou je detekce FLC (volných lehkých řetězců) v séru. V naší studii porovnáváme tyto tři metody z hlediska citlivosti záchytu paraproteinu. Ke stanovení FLC byl použit analyzátor využívající systému FreeLite (immunotech Beckman Coulter). Vyšetřeno bylo 51 pacientů s mnohočetným myelomem, nízce maligními nehodgkinskými lymfomy, primární amyloidózou a monoklonální gamapatií nejasného významu. Detekce FLC může sloužit jako cenná diagnostická metoda, která zpřesňuje diagnostiku i hodnocení odpovědi na léčbu v indikovaných případech, Clonal mature B-lymphocytes and plasma cells make monoclonal antibodies that can be detected by serum protein electrophoresis (SPE) and immunofixation electrophoresis (IFE). These methods are used to diagnose myeloma and other monoclonal gammapathies, and to monitor treatment and disease progression. They are surrogate markers that allowed us to reduce the number of bone marrow biopsies and imaging scans that a patient would have to be subjected to. The detection is more complicated in 10–20% of myeloma patients with light chain myeloma and was impossible in 2–3% patients with „non-secretory“ myeloma. New method is a detection of free light chain (FLC) in serum. In our study we compare those three methods (SPE, IFE and FLC) from the viewpoint of sensitivity of paraprotein detection. For FLC detection was used Freelite system analyzer (Immunotech Beckman Coulter). We examined 51 patients with diagnosis of multiple myeloma, non-Hodgkin lymphoma, primary amyloidosis and monoclonal gammopathy of undetermined significance. Detection of FLC is a valuable method which could sometimes specify diagnosis of MG and make treatment more accurate., Špička Ivan, Mecl J., Benáková H., Nohejlová A., Straub J., Novotová E., Zima T., and Lit.: 10
Cíl studie: V USA je pro určení diagnózy diabetes mellitus možné užít stanovení koncentrace glykovaného hemoglobinu vedle dosud doporučované glykémie nalačno či glukózového tolerančního testu (oGTT). Cílem studie bylo srovnat citlivost oGTT a glykovaného hemoglobinu v diagnostice diabetu, tedy dosud užívaného a navrhovaného způsobu, a to na vlastním souboru nemocných. Typ studie: Observační srovnávací retrospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni. Materiál a metody: Bylo vyšetřeno 255 nemocných, kterým byl proveden oGTT s výsledkem diabetes mellitus nebo porušená glukózová tolerance a současně stanovena hladina glykovaného hemoglobinu. Nemocní byli zařazeni do těchto diagnostických skupin podle hladiny glykovaného hemoglobinu a zařazení bylo srovnáno s původní diagnózou podle oGTT. Výsledky: U nemocných diagnostikovaných pomocí oGTT jako diabetici byla nalezena shoda podle glykovaného hemoglobinu jen ve 44,4 %, v 16 % nebyla odhalena ani porucha glukózové tolerance. U nemocných, zařazených podle oGTT jako porucha glukózové tolerance, byla shoda v 37,9 %, ve 12 % případů byl diagnotikován diabetes, v 46,0 % pak normální glukózová tolerance. Snižování diagnostického kritéria pro poruchu glukózové tolerance vede k vyššímu procentu pozitivních výsledků, ale dá se očekávat větší překrývání se zdravou populací. Závěr: Užití glykovaného hemoglobinu pro stanovení diagnózy diabetes mellitus nedává výsledky srovnatelné s dosud užívaným oGTT. I když má ve většině případů nižší diagnostickou senzitivitu, v určitém počtu případů dává naopak falešně pozitivní výsledky. Bude třeba zhodnotit, zda se jedná o nesprávné stanovení diagnózy, či zda stanovení glykovaného hemoglobinu lépe odráží riziko budoucích diabetických komplikací., Objective: In USA it is possible to use determination of glycated hemoglobin (HbA1c) for diagnostics of diabetes mellitus in addition to hitherto recommended fasting plasma glucose or oral glucose tolerance test (oGTT). Aim of the study was to compare sensitivity of oGTT and HbA1c determination in diagnostics of diabetes mellitus, i.e. up to now used and proposed way, namely in our group of patients. Design: Observational comparative retrospective trial. Settings: Institute of Clinical Biochemistry and Hematology, Faculty of Medicine, Charles University and Faculty Hospital, Pilsen, Czech Republic. Material and Methods: In 255 patients, oGTT was carried out with the result of diabetes mellitus or impaired glucose tolerance (IGT); at the same time, concentration of HbA1c was determined. The patients were then classified into these diagnostic groups according to HbA1c and their categorization was compared to that according to oGTT. Results: In patients with diabetes mellitus according to oGTT, the concordance with the categorization according to HbA1c was found only in 44.4 %, in 16 % of patients normal glucose tolerance was diagnosed. In a subgroup of patients with IGT according to the results of oGTT, the concordance was in 37.9 %, in 12 % of these patients diabetes mellitus was diagnosed and 46.0 % of the cases normal glucose tolerance was assessed. Lowering diagnostic criterion for IGT leads to higher percentage of positive results but we can assume higher overlapping with the healthy population. Conclusion: Diabetes mellitus diagnostics according to HbA1c level is not comparable with the results according to oGTT. Although it is less sensitive in most cases, in some cases it offers even false positive results. It will be necessary to decide whether it is a false diagnosis or it reflects better risk of future diabetic complications., Racek J., Růžičková V., Rajdl, D., and Lit.: 16
Cíl: Zhodnotit možnosti kontrastní ultrasonografie (CEUS) při klasifikaci cystických ložisek ledvin a srovnat výsledky s výpočetní tomografií (CT). Metodika: Soubor tvoří 112 ložisek u 94 pacientů, kteří měli proveden CEUS a CT ledvin s nálezem cystického ložiska alespoň na jedné z metod. Ložiska byla hodnocena podle Bosniakovy klasifikace a byla buď ověřena histologicky nebo sledována alespoň 2 roky. Hodnocena byla korelace mezi metodami, citlivost metod k detekci jednotlivých znaků používaných v Bosniakově klasifikaci, dále senzitivita a specificita při odlišení maligního a benigního ložiska jednak z pohledu Bosniakovy klasifikace, jednak z pohledu jednotlivých znaků. Data byla zpracována pomocí ROC analýzy. Pro hodnocení statistické významnosti rozdílů v citlivosti sledovaných metod byl použit Fisherův exaktní test. Výsledky: Celková shoda mezi metodami byla 61 %, při rozdělení na nechirurgické (I, II, IIF) a chirurgické (III, IV, solidní) leze byla shoda 90 %. Senzitivita CEUS při tomto rozdělení byla 92,3 %, senzitivita CT 69,2 %, specificita CEUS 90,9 %, CT 94,9 %. CEUS byl statisticky významně citlivější v detekci sept než CT (53 % vs. 25 % ložisek, p < 0,001) a také v detekci sycení sept (22% vs. 10 % ložisek; p = 0, 006). V detekci sycení solidní složky nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi metodami, na CEUS však byl tento znak významnější pro detekci malignity (zvýšení pravděpodobnosti malignity 384krát na CEUS, 78krát na CT; p< 0,001). Závěr: Výsledky CEUS korelují s výsledky CT. Senzitivita CEUS k detekci maligních ložisek je vyšší než u CT, specificita je mírně nižší., Aim: To evaluate the classification of cystic renal lesions with CEUS and compare the results with CT. Method: The set consists of 112 lesions in 94 patients who had renal lesion on CEUS and CT with cystic appearance on at least one of the methods. Lesions were evaluated by Bosniak classification and either histologically verified or followed-up for at least two years. We assessed correlation between methods, sensitivity and specificity for detection of features used in Bosniak classification, sensitivity and specificity for malignancy from the viewpoint of Bosniak classification and that of individual features. Data were processed by ROC analysis. Statistical significance was assessed by Fishers exact test. Results: Overall agreement between methods was 61%, with division to non-surgical (category I, II, IIF) and surgical (III, IV, solid) lesions agreement was 90%. With this division sensitivity was 92.3% for CEUS, 69.2% for CT, specificity 90.9% for CEUS and 94.9% for CT. CEUS was more sensitive than CT in detecting septa (53% vs. 25% of lesions; p < 0.001) and in detecting enhancement of septa (22% vs. 10% of lesions; p = 0, 006). Detection of enhancement of solid component was not significantly different, but on CEUS it was more important factor for malignancy detection (increased likelihood of malignancy 384 times on CEUS, 78 times on CT, p < 0.001). Conclusion: Results of CEUS correlate with CT. Sensitivity of CEUS for the detection of malignancy is higher than that of CT, specificity is slightly lower., Jakub Foukal, Marek Mechl, Eva Janoušová, and Literatura