Práca sa zameriava na akútne metabolické komplikácie diabetes mellitus u seniorov, najmä na hyperosmolárny hyperglykemický syndróm (HHS). V priebehu roka 2008 bolo na Internú kliniku I. vo FNsP Prešov prijatých 14 pacientov pre HHS (priemerný vek 73,7 roka, SD ? 8,1 roka). Ako závažná komorbidita u týchto pacientov bola v siedmi prípadoch zistená jednostranná rozvinutá bronchopneumonia, v šiesti prípadoch urosepsa, jedna príčina vzniku HHS nebola známa. Štyria pacienti napriek intenzívnej liečbe zomreli ? pre srdcové zlyhanie dvaja pacienti, jeden pre embolizáciu do pľúc a jeden pacient pre malígnu poruchu rytmu. V odbornej literatúre je úmrtnosť na HHS v závislosti od komplikácií popisovaná od 10 % do 50 %. V geriatrickom veku je problematika HHS stále aktuálna, pretože štatisticky rastie pravdepodobnosť poruchy glukózovej tolerancie, prejavy diabetes mellitus môžu byť menej výrazné a okolie ich nevníma náležitým spôsobom. Seniori sa dostávajú do nemocnice zvyčajne pozde a liečba je potom finančne i časovo veľmi náročná., In observation we shoot for the appearence of the metabolic complications of diabetes mellitus in senior? hyperglycemy hyperosmolary syndrom (HHS). During 2008 was in the Internal clinis and Clinic of geriatrics FNsP Prešov 14 patients with HHS hospitalized (average age 73.7 years, SD ? 8.1 years). As a major co-morbidity in these patients was in seven cases uniletarale bronchopneumony detected, in six cases was urosepsis detected, one cause of HHS was unknown, four patients died despite intensive treatment ? two patient died of heart failure, one patient died of tromboembolic disease and one patient died of maligny dysrytmy. In special literature is the mortality of HHS 10? 50%, depending of the complications. The problem of HHS is in the seniors always actual because in this age is statistic advanced appereance of the PGT and the showings of diabetes mellitus are lessmarkedly. The senior comes to the hospital usually later and than the treatment is challenge for the time an for the many., M. Babčák, and Lit.: 19
Roztroušená skleróza (RS) je autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému. Onemocnění má u 10?15 % pacientů benigní (remitentní) průběh, stupeň vezikouretrální dysfunkce však nebývá v korelaci s relativně příznivým neurologickým nálezem. Mikční obtíže nejčastěji korelují s mírou spastické paraparézy dolních končetin. Cílem prospektivní studie bylo posoudit ev. pozitivní vliv neurologické léčby interferonem-beta na vývoj mikční dysfunkce ve srovnání s kombinovanou imunosupresí u pacientů se stejnou formou RS. Soubor tvoří celkem 98 pacientů s remitentní formou RS, sledovaných od června 2002 do srpna 2006. 50 pacientů bylo léčeno kombinovanou imunosupresí a 48 pacientů léky první volby. Na základě urologického a urodynamického vyšetření byla aplikována léčba dysfunkce dolních močových cest dle obecně přijatých standardů. Hodnocena byla doba trvání nemoci, stav choroby při vstupu do studie, vývoj neurologického stavu během sledování, doba trvání dysfunkce dolních močových cest při vstupu do studie, základní hodnoty vstupního a kontrolního urologického vyšetření, typ dysfunkce dolních močových cest a urodynamické nálezy při vstupu a během sledování, míra postmikčního a také subjektivní míra ?úspěšnosti urologické léčby?. U pacientů léčených léky první volby se nepodařilo prokázat statisticky významné zlepšení hodnoty EDSS ani kvality života. V dlouhodobém sledování se u těchto pacientů statisticky významně snižují hodnoty postmikčního rezidua, také urologická léčba je lépe vnímána těmito pacienty. V rámci sledování četnosti typu postižení dolních močových cest a výskytu uroinfekce se pro vývoj dysfunkce jeví významně lepší léčba první volby. Postmikční reziduum zásadním způsobem kvalitu života ovlivňuje. Ani u jedné z léčebných metod se neprokázala závislost žádného z kritérií na věku pacienta., Libor Zámečník, K. Novák, V. Soukup, E. Havrdová, I. Nováková, D. Horáková, and Lit.:8
Zdeněk Mařatka (1914–2010) by vedoucí osobností české i slovenské gastroenterologie i přes nepřízeň tehdejšího komunistického režimu. Byl jedním ze zakladatelů gastroenterologie v Československu. Habilitoval se velmi časně po 2. světové válce v roce 1948 monografií Ulcerózní kolitis, kde shrnul své osobní zkušenosti i poznatky ze studijního pobytu v USA a dalších zemích. Mařatka stál u kolébky České gastroenterologické společnosti a své působení završil vysoce úspěšným 8. kongresem ASNEMGE, na němž působil jako vědecký sekretář a jako prezident 1. kongresu trávicí endoskopie. Tyto významné akce se konaly právě v optimistickém období Pražského jara v roce 1968. Vzhledem ke své bohaté publikační činnosti byl Mařatka nominován či volen do různých mezinárodních organizací a v letech 1976–1980 byl dokonce prezidentem Evropské endoskopické společnosti (ESGE). Stál u zrodu časopisu gastroenterologické společnosti, původně nazvaný Gastroenterologia Bohema a později Československá gastroenterologie a výživa. Názvy časopisu se měnily převážně po roce 1989, bohužel ke škodě vzhledem k jeho mezinárodnímu ohlasu a prezentaci na MEDLINE či PUBMED. Mařatka byl členem redakční rady, v letech 1969–1999 byl hlavním redaktorem. Velmi byly oceňovány jeho ,,špičky“, krátká, většinou jednovětá shrnutí zajímavého zahraničního článku, které uveřejňoval v každém čísle až do své smrti. Jako editor emeritus se trvale podílel svými radami i písemnými příspěvky., Zdeněk Mařatka (1914–2010) was a leading person in a Czech and Slovak gastroenterology in spite of the infavourable approach of the official communist policy to him.. He was one of the founders of gastroenterology in Czechoslovakia. He had been habilitated in 1948 for thesis Ulcerative colitis. Mařatka stood at the first steps of foundation of Czech Gastroenterology Society very soon after the WW2 and followed with the preparation as a secretary general of the 8th ASNEMGE Congress in Prague 1968 and as a president the 1st Congress of Endoscopy in the very optimistic atmosphere of ,,Prague Spring“. He was nominated or elected by several international gastroenterology organisations, during 1976–1980 had been President of ESGE. He started with editoring of Czech gastroenterology Association journal as a member of editorial board and had been its main editor between 1969–1999. His well appreciated novelty in the magazine was a short remarks in one or two sentences from the world scientific literature which appeared in every copy. As an editor emeritus he supported the quality of the journal by many advices and contributions including articles., and Milan Kment
Endokrinní produkty adipocytů (PPAR?, A-FABP, E-FABP, leptin, adiponektin a další) modulují citlivost tkání k účinkům inzulinu a podílejí se tak na etiopatogenezi diabetes mellitus 2. typu (DM2T). Osoby s DM2T charakterizují typické změny lipidového spektra (nižší koncentrace HDL-cholesterolu, vyšší koncentrace triacylgylcerolů) a změněná endokrinní aktivita adipocytů podkožní tukové tkáně ? adipocyty ? produkují více A-FABP, E-FABP, PPAR? a méně adiponektinu. Cíl práce: Stanovit u zdravých jedinců a u diabetiků s DM2T v séru a v abdominální podkožní tukové tkáni vybrané markery metabolického syndromu, získat základní statistické charakteristiky každého z testovaných parametrů a v rámci diskuse prezentovaných nálezů se pokusit vymezit jejich pravděpodobnou úlohu při vzniku a rozvoji metabolického syndromu. Metodika: U každého z účastníků studie (zdraví: 7 mužů, 8 žen; diabetici: 18 mužů, 11 žen) byly odebrány vzorky krve a abdominální subkutánní tkáň k vyšetření HDL, TAG, inzulinu, C-peptidu, glykemie, A-FABP, E-FABP, leptinu, adiponektinu, rezistinu, PPAR? a TNF?. Výsledky: Ve většině případů dosahovaly průměrné hodnoty testovaných parametrů v séru vyšších hodnot u diabetiků než u zdravých, a to bez ohledu na pohlaví. Nižší hodnotu v séru vykazoval pouze adiponektin. Obdobná situace byla i v podkožní tukové tkáni ? u diabetiků byly signifikantně vyšší koncentrace A-FABP, E-FABP a PPAR?. Zjistili jsme také, že absolutní hodnota rozdílu sledovaného parametru u zdravých a diabetiků závisí na pohlaví. U žen diabetiček byla reálná hodnota zvýšení/snížení určitého parametru signifikantně vyšší než u mužů diabetiků. Závěr: Vysoké koncentrace A-FABP, E-FABP v séru a v podkožní tukové tkáni diabetiků, popřípadě vysoké koncentrace PPAR? v jejich podkožní tukové tkáni, naznačují, že tyto parametry mají těsný vztah k obezitě a metabolickému syndromu. Lze proto předpokládat, že v blízké budoucnosti budou využívány v klinické praxi k diagnostice tohoto onemocnění., Rabha Ben Yahia, R. Lichnovská, L. Janušová, and Lit. 38
2. konference evropského veřejného zdravotnictví se konala od 25. do 28. listopadu v Lodži. Byla organizována Evropskou asociací veřejného zdravotnictví. EUPHA je zastřešující organizací pro evropské odborné společnosti veřejného zdravotnictví. Byla založena v roce 1992. Jde o mezinárodní, mezioborovou, vědeckou a odbornou organizaci sdružující okolo 12 000 odborníků z oblasti veřejného zdravotnictví ze 40 evropských zemí. Hlavním tématem konference bylo: „Humánní ekologie a veřejné zdravotnictví“., The 2nd European Public Health Conference was held from 25 to 28 November in Lodz. It was organized by the European Public Health Association. EUPHA is an umbrella organisation for public health associations in Europe. Founded in 1992, EUPHA is an international, multidisciplinary, scientific and professional organisation, bringing together around 12 000 public health experts from 40 countries in Europe. The overall theme of the conference was ”Human Ecology and Public health”., Jan Holčík, and Lit.: 3