There are important but inconsistent differences in breeding site preference between the blow flies Lucilia sericata (Meigen, 1826) and L. cuprina (Wiedemann, 1830) (Diptera: Calliphoridae) that have significance for medical and veterinary science. These inconsistencies might arise from hybridisation. The species are difficult to distinguish using external morphology, although the male genitalia are distinctive and there are reliable molecular markers. Molecular evidence of modern hybridisation, derived from a newly developed nuclear marker, the period (per) gene, is presented here. This has implications for identifications of these species based on mtDNA, and may lead to an explanation of the medical and veterinary anomalies noted in these species., Kirstin Williams, Martin H. Villet., and Obsahuje seznam literatury
Two fragments of lustre-glaze tableware excavated at the Týn merchant inn in the Staré-Město quarter of Prague, the archaeological deposition context of which may be dated into the turn of the 13th and 14th century, represent products of Andalusi pottery workshops of 12th and early 13th centuries. The route by which this tableware service came to Prague is difficult to trace. It seems most logical to link the introduction of this luxury pottery with the wave of Andalusi products, especially precious textiles, supplying the highest circles of Bohemian society roughly between 1250 and 1320. This commercial operation might have followed up the trade ventures of Andalusi-oriented entrepreneurs furnishing customers of western Europe along the Atlantic coast with luxury items originating in Andalusi production plants. An alternative to this idea is represented by the possibility that the vessels came to Prague in the baggage of some of its Jewish residents. and Dva zlomky přepychové stolní keramiky s lustrovou glazurou, nalezené při výzkumu Týnského dvora v Praze v archeologickém kontextu uloženém nejspíše na přelomu 13. a 14. stol., představují výrobky andaluských dílen almohádského období Iberského poloostrova a byly zhotoveny nejspíše ve 12. či raném 13. století. Rekonstruovat cestu tohoto přepychového stolního servisu z Andalusie do Prahy není jednoduché. Nejlogičtější řešení tu představuje myšlenka transportu v důsledku almohádského obchodu se zeměmi západní Evropy podél jejího atlantického pobřeží až do oblasti Severního a Baltského moře. Druhou a stejně dobře představitelnou alternativu představuje přivezení souboru luxusního stolního zboží některým z židovských obyvatel středověké Prahy.