The opera Die Burgfrau (Brno 1832) is based on the local folk tale of the White Lady, a friendly ghost, who once used to reside in the castle of Pernštejn. In the first half of the nineteenth century pieces as such were shown on stage of the City Theatre at the Zelný trh in Brno, often of Singspiel quality. The opera of the White Lady surpasses all of them in structure and thorough elaboration. In spite of their young age, the authors represented first-class among contemporary artists in Moravia. The author of the libretto Antonín Boček (1802–1847) was a known Moravian historian, whose premature death prevented him to finish his life-work. When composing the opera, the composer Antonín Emil Titl (1809–1882) was double-bass player in the Brno theatre; later, he went on to become bandmaster in Vienna. The opera combines elements of the tale with historical events. In part, it presents historical figures, and even gives the date of 1545. The ghost of the White Lady interferes in the events, in which love wins over hatred, and evil is punished. The opera met with warm welcome when first performed in Brno, and was later shown in Olomouc as well. However, it did not make it to the Vienna stage.
Příspěvek je celkovým zhodnocením pětiletého projektu „KSČ a radikální socialismus 1918–1989“, realizovaného pod vedením Zdeňka Kárníka, a zároveň recenzí tří z pěti svazků sborníkové řady Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu, která je jeho hlavním publikačním efektem (první dva svazky recenzoval Jan Křen pod názvem „Silný projekt – slabší začátek – jaký konec?“ v Soudobých dějinách, roč. 11, č. 3 (2004), s. 127–132). Autor hodnotí sborníkové příspěvky podle tematických okruhů a nachází několik kladů: podařilo se vcelku naplnit ambici česko-slovenského charakteru projektu, v příspěvcích se projevila generační pluralita (s výrazným zastoupením nejmladší generace historiků) a ve svém úhrnu poskytují obraz značné tematické pestrosti. Na druhé straně vyvolává jisté rozpaky, že sborníky nepředstavují ani náběh ke kýženému syntetickému zpracování dějin československého komunismu a že grantový projekt nebyl spojen s původním systematickým výzkumem. Vývoj projektu věrně ilustruje dvanáct grantových věstníků v deseti sešitech, které přinášejí i několik velmi kvalitních referátů a studií. Závěrem recenzent označuje projekt za mimořádný počin, nad perspektivou jeho pokračování se ovšem vznášejí otazníky. and This article is an overall assessment of “The Czechoslovak Communist Party and Radical Socialism, 1918–89,” a five-year project run by Zdeněk Kárník, and is also a review of three volumes of the five-volume series Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu, considering the main publications to come out of the project. The first two volumes were reviewed by Jan Křen in “Silný projekt – slabší začátek – jaký konec?” (A Feeble Start to a Project with Potential: How Will It Be End?), Soudobé dějiny, vol. 11 (2004) no. 3, pp. 127–32. The reviewer judges the contributions to the volumes by theme, and finds several praiseworthy points. They succeed on the whole, he argues, in achieving the project aim of being Czecho-Slovak; the contributions are written by historians of several generations (though mostly younger); and they provide on the whole a considerably diverse range of themes. On the other hand, he is disappointed that the volumes under review do not represent even the start of the desired comprehensive history of Czechoslovak Communism and that the grant-funded project did not entail original systematic research. The development of the project is faithfully illustrated by the twelve grant-funded reports in ten booklets, which also include some high-quality articles. In conclusion, the reviewer calls the project an extraordinary achievement, but has doubts about its future.
Sborník z konference mnichovského Collegia Carolina v Bad Wiessee je zaměřen na vztah politiky a historiografie, zvláště za nacistické a komunistické éry a v době postkomunistického „zvládání minulosti“, a zadruhé na česko-německé vztahy a konflikty a na komparaci české a německé historiografie. Zatímco čeští referenti většinou přednesli shrnující přehledy, užitečné pro informaci v zahraničí, převažující německé příspěvky zahrnují širší tematické výklady ve smyslu Ostforschung, kritickou analýzu historiografie NDR a zkoumání sudetoněmeckého dějepisectví i jeho institucí. Recenzent vyzvedává reprezentativní zastoupení německých badatelských center ve sborníku a jejich (sebe)kritický pohled na starší (sudeto)německé dějepisectví českých zemí. and This volume of the proceedings of a conference held by the Munich-based Collegium Carolinum in Bad Wiessee is focused on the relationship between politics and historiography, particularly in the Nazi and Communist eras and in the post-Communist period of “coming to terms with the past,” and also on Czech-German relations and confl icts as well as a comparison of Czech and German historiography. Whereas most of the Czech scholars contributed summary overviews, useful mostly for non-Czech researchers seeking facts, most of the German contributions include broader thema tic interpretations in the sense of Ostforschung, a critical analysis of the historiography of German Democratic Republic and research on Sudeten-German historiography and its institutions. The reviewer praises the quality of the papers from scholars at German research centres in the volume and their critical and self-critical view of earlier German and Sudeten German historiography of the Bohemian Lands.
The incidence of diabetes mellitus is rising worldwide. The aim of this prospective epidemiological study was to compare the effects of natural and surgical menopause on parameters of glucose metabolism. In a group of 587 repeatedly examined women, with a baseline age of 45-55 years, the following subgroups of women were separated: those after bilateral oophorectomy (BO, n=37) and those in natural menopause (NAT, n=380) including women menopausal already at baseline (POST, n=89). The study parameters including glycemia, insulinemia, HOMA-IR and betacell function using HOMA-β were determined at baseline and 6 years later. Over the study period, there was a marked rise in prediabetic and diabetic values of fasting glycemia; the percentage of women with diabetic values increased in the NAT (from 0.8 % to 3.9 %) and POST (from 2.2 % to 9.0 %) subgroups, with the highest prevalence in the BO subgroup (from 8.1 % to 10.8 %). While, among women with non-diabetic fasting glycemia, an increase in fasting glycemia was observed in all study subgroups, it was more marked in the BO subgroup than in the NAT and POST ones (p=0.02 both). This difference between NAT and BO was also found in the long-term trend of development of glycemia in non-diabetic women (p=0.014). Compared with natural menopause, bilateral oophorectomy may have an adverse effect on glucose metabolism., M. Lejsková, J. Piťha, S. Adámková, O. Auzký, T. Adámek, E. Babková, V. Lánská, Š. Alušík., and Obsahuje bibliografii
This review summarizes the importance of bile acids (BA) as important regulators of various homeostatic mechanisms with detailed focus on cytochrome P450 (CYP) enzymes. In the first part, synthesis, metabolism and circulation of BA is summarized and BA are reviewed as physiological ligands of nuclear receptors which regulate transcription of genes involved in their metabolism, transport and excretion. Notably, PXR, FXR and VDR are the most important nuclear receptors through which BA regulate transcription of CYP genes involved in the metabolism of
both BA and xenobiotics. Therapeutic use of BA and their derivatives is also briefly reviewed. The physiological role of BA interaction with nuclear receptors is basically to decrease production of toxic non-polar BA and increase their metabolic turnover towards polar BA and thus decrease their toxicity. By this, the activity of some drug-metabolizing CYPs is also influenced what could have clinically relevant consequences in cholestatic diseases or during the treatment with BA or their
derivatives.
Laparoscopic cholecystectomy (LC) is the treatment of choice for gall stones but is associated with an increased risk of bile duct injury (BDI). A BDI detected during LC may be repaired if a biliary surgeon is available but the easiest and safest option for a general surgeon is to place drains in the subhepatic fossa to covert the acute BDI into a controlled external biliary fistula (EBF). Most BDIs are diagnosed in the postoperative period and result in bile leak. Treatment is with percutaneous catheter drainage and endoscopic stenting of the bile duct; early repair is not recommended. Repair, in the form of hepatico-jejunostomy (HJ), should be performed by a biliary surgeon after a delay of 4−6 weeks when the EBF has closed. BDI is a common cause of medico-legal suit and a large burden on healthcare costs. Most BDIs can be prevented by adhering to the principles of safe cholecystectomy., Laparoskopická cholecystektomie (LC) je léčbou volby u žlučových kamenů, avšak je spojená se zvýšeným rizikem poranění žlučových cest (bile duct injury − BDI). Pokud je BDI detekováno během LC, může se řešit ihned, pokud je dostupný hepatobiliární chirurg, ale nejjednodušší a nejbezpečnější postup pro všeobecného chirurga je umístění drénů do podjaterní krajiny a převedení akutní BDI na řízenou zevní biliární píštěl (external biliary fistula − EBF). Většina BDI jsou diagnostikované až v pooperačním období, kdy vzniká biliární leak. Léčbou je drenáž perkutánním katetrem a endoskopické zavedení stentu do žlučovodu; časná reparace se nedoporučuje. Reparace ve formě hepatikojejunostomie (HJ) by měla být provedena hepatobiliárním chirurgem s odstupem 4−6 týdnů poté, co se uzavře EBF. BDI jsou častou příčinou zdravotnicko-právních žalob a významně zatěžují náklady ve zdravotnictví. Většině BDI se dá předejít dodržováním principů bezpečné cholecystektomie., and V. K. Kapoor
Úvod: Existuje mnoho studií věnujících se problematice biliárních komplikací po jaterních resekcích. Přes zlepšení operační techniky a perioperační péče má incidence této komplikace spíše vzrůstající charakter. Byly analyzovány četné prediktivní faktory. Na jejich vliv na vznik biliárního leaku doposud nepanuje shoda. Za cíl analýzy jsme si stanovili zhodnotit incidenci biliárního leaku, jeho vliv na mortalitu a na dobu hospitalizace na našem pracovišti. Současně jsme provedli rozbor známých prediktivních faktorů. Metoda: Autoři retrospektivně analyzují soubor 146 nemocných, u kterých byla na Chirurgické klinice 2. LF Univerzity Karlovy a ÚVN, Praha v období 2010–2013 provedena jaterní resekce. K vyhodnocení biliárního leaku jsme užili současnou uznávanou klasifikaci ISGLS (International Study Group of Liver Surgery). Závažnost komplikace byla stanovena dle Clavien-Dindo. Statistickou významnost prediktivních faktorů jsme určili pomocí Fisherova exaktního testu a Studentova t-testu. Výsledky: Incidence biliárního leaku byla 21 %. Dle ISGLS bylo 6,5 % pacientů zařazeno do skupiny typu A, v 61,2 % se jednalo o leak B a v 32,3 % o leak typu C. Stupeň závažnosti dle Clavien-Dindo I-II, IIIa, IIIb, IV a V byl v poměru 19,3 %, 42 %, 9,7 %, 9,7 %, resp. 19,3 %. Jako statisticky významné jsme stanovili tyto faktory: operaci pro malignitu (p<0,001), velkou jaterní resekci (p=0,001), dobu operace (p<0,001), vyšší peroperační krevní ztrátu (p=0,02), konstrukci HJA (p=0,005), portální venózní embolizaci/two-stage chirurgii (p=0,009) a ASA skóre (p=0,02). Biliární leak významně prodloužil dobu hospitalizace (p<0,001). V souboru pacientů s biliárním leakem byla 23krát vyšší perioperační mortalita (p<0,001) než v souboru bez leaku. Závěr: Biliární leak je jednou z nejzávažnějších komplikací jaterních resekcí. Většina rizikových faktorů je těžko ovlivnitelných a na jejich vliv nepanuje jednoznačná shoda. Incidenci by mohly redukovat diskutované peroperační leak testy. V budoucnu bude třeba dále pracovat na zlepšení perioperačního managementu a techniky k prevenci vzniku této závažné komplikace. V léčbě se uplatňuje multidisciplinární přístup., Introduction: Many previous reports have focused on bile leakage after liver resection. Despite the improvements in surgical techniques and perioperative care the incidence of this complication rather keeps increasing. A number of predictive factors have been analyzed. There is still no consensus regarding their influence on the formation of bile leakage. The objective of our analysis was to evaluate the incidence of bile leakage, its impact on mortality and duration of hospitalization at our department. At the same time, we conducted an analysis of known predictive factors. Method: The authors present a retrospective review of the set of 146 patients who underwent liver resection at the Department of Surgery of the 2nd Faculty of Medicine of the Charles University and Central Military Hospital Prague, performed between 2010−2013. We used the current ISGLS (International Study Group of Liver Surgery) classification to evaluate the bile leakage. The severity of this complication was determined according to the Clavien-Dindo classification system. Statistical significance of the predictive factors was determined using Fisher‘s exact test and Student‘s t-test. Results: The incidence of bile leakage was 21%. According to ISGLS classification the A, B, and C rates were 6.5%, 61.2%, and 32.3%, respectively. The severity of bile leakage according to the Clavien-Dindo classification system – I-II, IIIa, IIIb, IV and V rates were 19.3%, 42%, 9.7%, 9.7%, and 19.3%, respectively. We determined the following predictive factors as statistically significant: surgery for malignancy (p<0.001), major hepatic resection (p=0.001), operative time (p<0.001), high intraoperative blood loss (p=0.02), construction of HJA (p=0.005), portal venous embolization/two-stage surgery (p=0.009) and ASA score (p=0.02). Bile leakage significantly prolonged hospitalization time (p<0.001). In the group of patients with bile leakage the perioperative mortality was 23 times higher (p<0.001) than in the group with no leakage. Conclusion: Bile leakage is one of the most serious complications of liver surgery. Most of the risk factors are not easily controllable and there is no clear consensus on their influence. Intraoperative leak tests could probably reduce the incidence of bile leakage. In the future, further studies will be required to improve the perioperative management and techniques to prevent such serious complications. Multidisciplinary approach is essential in the treatment., and K. Menclová, F. Bělina, J. Pudil, D. Langer, M. Ryska