Autorka po stručné informaci o institucích, které v současném Maďarsku pěstují výzkum soudobých dějin, charakterizuje maďarské časopisy věnované této problematice a konkrétně upozorňuje na témata a příspěvky zajímavé pro českého čtenáře. Rozděluje je přitom do tří skupin. Mezi časopisy, které existovaly již před změnou režimu v Maďarsku v roce 1990 a vycházejí ve víceméně nezměněné podobě i dnes, probírá Irmanová Századok (Staletí), Hadtörténelmi Közlemenyek (Vojenskohistorickou revue), měsíčník História, Történelmi Szemle (Historickou revue) a Valóság (Skutečnost). Mezi „nástupnickými“ časopisy zaujímá výjimečné postavení kulturní a politický měsíčník Beszélő (Hovorna); založený v roce 1981 jako samizdatová tribuna názorů kritické inteligence, vyvinul se v centrum politické opozice a po roce 1990 představuje vlivné fórum liberálních názorů. Kromě důkladné prezentace této revue Irmanová představuje mezi „nástupnickými“ periodiky ještě Múltunk (Naši minulost). Časopisů s tematikou soudobých dějin, které v Maďarsku vznikly až po roce 1989 a patří do třetí skupiny, je nejvíce. Autorka sem řadí Rubicon, Eszmélet (Vědomí), Évkönyv (Ročenku), Külügyi Szemle (Zahraničněpolitickou revue), Klió, Debreceni Szemle (Debrecínskou revue), Egyenlítő (Rovnost), Korall, Politikatudományi Szemle (Revue pro vědu a politiku), Info-Társadalaom-Tudományi (Info-Společnost-Věda), Kisebbségi Kutatás (Výzkum menšin), Regio a Pro Minoritate. Autorka konstatuje velkou rozmanitost zmiňovaných periodik co do světonázorové či politické orientace, akcentované tematiky a žánru, která spolu s jejich četností svědčí velmi rozvinutém zpracovávání soudobých dějin v současném Maďarsku. and The author provides a brief report on institutions in Hungary that are currently conducting research on contemporary history, describes Hungarian periodicals devoted to this subject, and names specific topics and contributions of interest to the Czech reader, dividing them into three groups. Among the journals that existed before the régime changed in Hungary in 1990 and continue to come out in more or less unchanged form today, Irmanová considers Századok (Centuries), Hadtörténelmi Közlemenyek (Military History Review), and the monthly História, Történelmi Szemle (History Review), and Valóság. (Reality). An exceptional position among the “successor” journals is occupied by the culture and politics monthly Beszélő (Commentator). Started up in 1981 as a samizdat tribune for the views of critical intellectuals, it evolved into the centre of the political opposition, and has since 1990 been an influential forum for liberal views. In addition to proving a thorough description of this particular periodical, Irmanová presents Múltunk (Our Past), another of the “successor” journals. The most numerous are the journals concerned with contemporary history, which were started up in Hungary after 1989, and belong in the third group. Here she places Rubicon, Eszmélet (Consciousness), Évkönyv (Yearbook), Külügyi Szemle (Foreign Policy Review), Klió, Debreceni Szemle (Debrecen Review), Egyenlítő (Equality), Korall, Politikatudományi Szemle (Science, Scholarship, and Politics Review), Info-Társadalaom-Tudományi (Information, Society, Science and Scholarship), Kisebbségi Kutatás (Minorities Research), Regio, and Pro Minoritate. The author states that the great diversity of these periodicals, both in terms of general outlook and political orientation, accentuated by the topics and kinds of writing they contain, as well as their great number, testifies to the highly developed treatment of contemporary history in Hungary.
utor podává přehled zajímavých článků z oblasti soudobých dějin, které byly publikovány v polských historických časopisech v roce 2010. Soustřeďuje se v prvé řadě na Dzieje Najnowsze jako na nejvýznamnější polský titul svého druhu a dále sleduje časopisy Przegląd Zachodni, Biuletyn Instytutu Pamięci Narodowej, Sobótka, Kwartalnik Historyczny, Przegląd Historyczny, Zeszyty Historyczne a Wiadomości Historyczne.
Alexithymie představuje zajímavý fenomén, který je zařazen mezi hraniční koncepce psychosomatické medicíny. V tomto článku se zaměřujeme na výklad o podstatě a vyme-zení alexithymie. Na základě diagnostických metod poukazujeme na základní a širší dělení alexithymie. V etiologické rovině se zabýváme výklady psychologickými, sociolo-gickými, kognitivně neuropsychologickými a neurochemickými. V těchto výkladech poukazujeme na stav poznání, který byl v oblasti výzkumu alexithymie učiněn. and Alexithymia represents an interesting phenomenon, which is classified as a borderline concept in psychosomatic medicine.The focus of the article is on essence and definition of alexithymia. In terms of diagnostic methods, the article refers to basic and broad divisions of alexithymia.On the etiological level, the interpretations from the fields of psychology, sociology, cognitive neuropsychology and neurochemistry are discussed. Attention is paid to the contemporary state of knowledge in alexithymia research.
Příspěvek se zabývá vztahem mezi typem aktivity a soukromou řečí u předškolních dětí. Dvacet dětí (čtyřletých a pětiletých) bylo pozorováno během uzavřené aktivity (skládání maňáska podle předlohy) a otevřené aktivity (volná hra s maňáskem). Bylo zjištěno, že děti užívaly více soukromé řeči během otevřené aktivity oproti aktivitě uzavřené. To je v souladu s Vygotského perspektivou, že otevřená aktivita poskytuje podpůrné prostředí pro rozvoj seberegulace. Navíc bylo zjištěno, že děti užívaly řeč během otevřené a uzavřené aktivity rozdílným způsobem. Během otevřené aktivity děti produkovaly více fantazijně-herní řeči, zatímco během uzavřené aktivity došlo k nárůstu soukromé řeči popisující vlastní aktivitu a sebeřízení. Zvážen byl význam zjištění, že uzavřená aktivita a otevřená aktivita hrají rozdílnou, ale stejně důležitou roli v rozvoji seberegulace.
Cílem tohoto přehledového článku je seznámit čtenáře s vybranými aspekty soukromého zdravotního pojištění ve státech OECD tak, jak jsou zachyceny ve výstupech Group on Health OECD. Článek upozorňuje na skutečnost, že soukromé zdravotní pojištění hraje v různých státech často velmi odlišnou roli, která často vychází z historické tradice daného státu a je odvozena od celkového přístupu k financování veřejných statků a systému veřejných financí. Článek rovněž upozorňuje na hlavní problémy a nenaplněná očekávání, která zavedení soukromého zdravotního pojištění ve státech OECD doprovázela., The goal of this review article is to present the selected features of the private health insurance in OECD based on OECD Group on Health work in the last years. The paper pays attention to the specific role of the private health insurance in different countries with specific historical tradition of health care financing that is derived from the whole approach to public goods and services financing. The paper also deals with the main problems and unfulfilled expectations that policy makers in the OECD countries faced after the introduction of private health insurance schemes., Miroslav Barták, Pavlína Horáková, and Lit.: 10
Britský historik Orlando Figes podle recenzenta v nové knize nezůstal nic dlužen pověsti o své skvělé erudici, zručném zacházení s prameny a vynikajícím talentu vypravěče. Kniha líčí každodennost a rodinný život ve Stalinově Rusku od dvacátých do čtyřicátých let minulého století. Zachycuje přitom také, jak se otřesy „velkých dějin“, jako byl teror koncem třicátých let nebo válka, promítaly do privátní sféry. Postavy jeho vyprávění nejsou anonymní, ale skuteční žijící lidé, což mu dodává na věrohodnosti. Za nejpodnětnější nicméně recenzent pokládá závěrečnou kapitolu, která se zamýšlí nad problémy vztahu historických metod a paměti. and In the book under review, the British historian Orlando Figes, according to the reviewer, lives up to his reputation as a man of great erudition, who deftly handles the sources, and has an outstanding talent for narration. The book describes everyday life and family life in Stalin’s Russia from the 1920s to the 1940s. It describes how the tremendous upheavals of ‘great history’, including of course the terror in the late 1930s and the world war, were projected into the private sphere. Since the people he discusses are real and not anonymous, they add credibility to his account. Nevertheless, the reviewer considers the most inspiring part to be the final chapter, which contemplates the problems of the relationship between the methods of historiography and memory.