Autor sleduje specifické kulturní iniciativy, které ve třicátých letech minulého století v Československu vznikly z potřeby reagovat na aktuální politické dění a jako aktivní činitel se je snažily ovlivňovat. Průvodním rysem jejich vystoupení byl sdílený pocit aktuální krize demokracie, narozdíl od některých jiných kulturně-politických institucí (Levá fronta) se snažily svým hlasem reprezentovat pokud možno celou literární či kulturní scénu a výrazným způsobem zasáhly do dynamiky utváření tehdejšího literárního života. Autor přibližuje kontext občanské aktivizace literátů od konce dvacátých let, zachycuje genezi těchto iniciativ, zabývá se jejich personálním složením a ideovým profilem, analyzuje texty jejich veřejných prohlášení, nastiňuje tiskové ohlasy a polemiky a snaží se postihnout jejich vzájemný vztah. První a nejznámější z nich, Obec československých spisovatelů, se zrodila na konci listopadu 1934 jako bezprostřední reakce na události takzvané insigniády. Odpor studentů pražské Německé univerzity proti nucenému předání staroslavných insignií Karlovy univerzity do vlastnictví české univerzity tehdy vyvolal rozsáhlé nacionalistické demonstrace a nepokoje české pravice, jejichž terčem se staly i instituce české levicové kultury. Na společném protifašistickém manifestu se shodli autoři z okruhu liberálnědemokratického středu kolem Karla Čapka, umírněné levice včetně spisovatelů vyloučených z KSČ a osobností typu literárního kritika Františka Xavera Šaldy a také intelektuálové komunističtí, zatímco katoličtí spisovatelé se na akci podílet odmítli. Podpisy připojilo celkem 261 jednotlivců a 58 různých korporací, vzhledem ke skupinovým animozitám se ovšem nepodařilo sjednotit celou spisovatelskou obec a vystoupení vedlo spíše k její další vnitřní polarizaci. Další zprávy o existenci Obce československých spisovatelů zaznamenává autor z let 1937 a 1938, kdy navazovala mezinárodní kontakty v souvislosti s protifašistickými kongresy kulturních činitelů, na veřejnost však znovu vystoupila až za dramatických týdnů mnichovské krize na podzim 1938. Tehdy se jí podařilo soustředit ve svých řadách reprezentanty všech skupin spisovatelů, aby v několika prohlášeních (samostatně či společně s jinými institucemi) oslovila zahraniční veřejnost s burcujícími výzvami k mezinárodní solidaritě s ohroženým Československem. Po přijetí Mnichovské dohody, v atmosféře stupňujících se kampaní proti představitelům první republiky a levici, se spisovatelská obec začala opět výrazně štěpit, což se promítlo do složení a aktivit Obce československých spisovatelů. Z různých důvodů, z ní odešli autoři katoličtí, konzervativně orientovaní a skupina ruralistů, vstoupila do ní však část autorů starší generace. Chystané sloučení se Syndikátem českých spisovatelů se již neuskutečnilo a s německou okupací Obec československých spisovatelů zanikla. V podstatně změněných poměrech druhé republiky se ovšem formovaly alternativní instituce umožňující kulturně-politické působení spisovatelů, jejichž efemérní existenci autor rovněž mapuje. V prvé řadě to byla Národní kulturní rada, spjatá s ideologií vládnoucí Strany národní jednoty, která ve svých programových tezích požadovala restriktivní zásahy v kulturním životě a jeho výraznější podřízení státním orgánům, a to v tradicionalistickém nacionálním duchu. Rychle však zmizela ze scény, aby ji v posledních týdnech druhé republiky nahradila Kulturní rada Strany národní jednoty jako převážně politicky delegovaný orgán, který měl být pověřen řízením kulturní oblasti., Tomáš Pavlíček In this article the author discusses certain activist groups in the arts, which were established in Czechoslovakia in an effort to influence current affairs in the 1930s. Their shared feature was the recognition that democracy was in crisis. Unlike other politically oriented arts institutions, for example, the Levá fronta (Left Front), these institutions endeavoured to speak out as representatives of all writers and other artists, and also dynamically to shape literary life. The author describes the genesis of writers’ public engagement beginning in the late 1920s and the context. He discusses the key people and their ideologies, analyzes their public statements, outlines the responses to them and debates they raised in the press, and seeks to identify their relationship to each other. The first and best known of the groups, the Community of Czechoslovak Writers (Obec československých spisovatelů), was established, in late November 1934, in immediate reaction to the events known as the ‘insignia affair’ (insigniáda). The resistance of students at the German University of Prague to the forced transfer of the ancient insignia of Charles University to the Czech University soon led to large nationalist demonstrations and unrest amongst the Czech right wing. Left-wing arts institutions also became their target. The authors from the liberal democratic centre, around Karel Čapek (1890–1938), together with moderate left-wingers, including writers expelled from the Czechoslovak Communist Party and eminent figures such as the literary critic F. X. Šalda (1867–1937), as well as Communist intellectuals, agreed on a common anti-Fascist manifesto. Roman Catholic writers refused to participate. A total of 261 individuals and 58 different groups or institutions signed the manifesto, but animosity amongst certain groups prevented unity in the Community of Writers, and the manifesto tended to lead to further internal polarization. The next reports that the author has of the Community of Czechoslovak Writers come from 1937 and 1938, when it established international contacts at anti-Fascist congresses of people in the arts. But the Community did not come out with a public statement till the Munich crisis in autumn 1938. The Community at this point managed to unite members of all groups within it, in order, alone or together with other organizations, to address people outside the country, with rousing appeals for international solidarity with the threatened Republic of Czechoslovakia. After the signing of the Munich Agreement, in the atmosphere of the, and growing campaigns against First Republic politicians and the Left, the community of writers again began to atomize and this was reflected in the membership and activities of the Community. For various reasons the Roman Catholic, conservative, and ruralist writers quit the Community. On the other hand, some writers of the older generation became members. The planned merging with the Syndicate of Czech Writers (Syndikát českých spisovatelů) was called off and, with the German occupation that began on 15 March 1939, the Community became defunct. In the substantially changed circumstances of the Second Republic (1 October 1938 to 14 March 1939), however, alternative institutions were established, enabling writers to speak out on political affairs. The ephemeral existence of these institutions is also discussed by the author. The most important was the National Arts Council (Národní kulturní rada). It was linked to the ideology of the governing National Unity Party (Strana národní jednoty), whose programme called for restrictions on the arts and their subordination to government bodies in a traditionalist, nationalist spirit. The National Arts Council soon vanished from the scene, however, only to be replaced, in the last week of the Second Republic, by the Arts Council (Kulturní rada) of the National Unity Party, a predominantly political body intended to control the arts.
Úvod: Splenóza predstavuje autotransplantáciu tkaniva sleziny do atypických miest v brušnej dutine, hrudníku alebo iných častiach organizmu. Kazuistika: Autori popisujú prípad splenózy u 35 ročnej ženy, ktorá bola hospitalizovaná s bolesťami brucha, a u ktorej bola pred 19 rokmi vykonaná splenektómia pre traumatickú ruptúru s implantáciou časti sleziny do omenta. Pre intenzívne ťažkosti bola indikovaná chirurgická revízia. Histopatológ potvrdil diagnózu splenózy v exstirpovanom tkanive. Záver: Napriek upusteniu od autotransplantácie tkaniva sleziny po splenektómii sa môže chirurg stále stretnúť s diagnózou splenózy u pacientov po traumatických ruptúrach sleziny. Každý náhodný nález splenózy pri inej operácii je vhodné histologizovať., Introduction: Splenosis is the autotransplantation of splenic tissue in atypical locations in the abdomen, chest or other parts of the body. Case report: Authors present a case of splenosis in a 35 years old woman hospitalized with abdominal pain, who underwent splenectomy for traumatic rupture with splenic tissue implantation in the omentum 19 years ago. Surgical revision was indicated for intensive pain. Histopathology confirmed the diagnosis of splenosis in the excised tissue. Conclusion: Despite the abandonment of splenic tissue autotransplantation after splenectomy, surgeons may still encounter the diagnosis of splenosis in patients after traumatic splenic rupture. Any incidental finding of splenosis during an operation for another indication should be sent for histopathology examination., and M. Smolár, J. Lúčan, I. Dedinská, M. Hošala, Ľ. Laca
Šplhalka keřová (Anyphaena accentuata) je jedním z mála evropských zástupců čeledi Anyphaenidae. Jde o středně velkého pavouka s charakteristickou kresbou na hřbetě zadečku. Vyskytuje se na keřích a stromech, kde pátrá po své kořisti. Samci provozují neobvyklé námluvy: svými makadly a prvním párem nohou bubnují na úkryt samice a zároveň vibrují svým zadečkem, čímž vyluzují bzučivý zvuk. Šplhalka keřová se vyskytuje v teplomilných listnatých lesích, především v nižších polohách., The species Anyphaena accentuata, one of the few European representatives of the Anyphaenidae family, occur mainly in deciduous forests, in lowland areas. This medium-size spider with a characteristic colour pattern on the dorsal side of abdomen climbs bush and tree vegetation where it searches for its prey. The males exhibit an unusual mating behaviour. They drum with the pedipalps and the first pair of legs on the female’s retreat, simultaneously vibrating their abdomen, creating a buzzing noise., and Milan Řezáč.
Příspěvek se vypořádává s častými výzvami, aby se Evropská unie kvůli dluhové aměnové krizi urychleně přeměnila na federaci. Provádí se proto srovnávání se Spojenými státy americkými jako modelovou federací. Pečlivé zkoumání klíčových rysů amerického federalismu se zaměřením na působení v ekonomické a sociální oblasti ukazuje, že rozdíly jsou zásadní a vytvářely se dlouhodobě. Evropská unie spojuje vesměs jazykově vymezené národní státy, Spojené státy americké vytvořil jeden národ užívající společný jazyk. Spojené státy byly od počátku spolkovým státem, který prosazoval své právo pomocí vlastních úřadů, soudů a ozbrojených sil. Přímé a při střetu se státním právem přednostní uplatnění federálního
práva je samozřejmostí.Američané jsou na prvním místě občané Spojených států.Americká federální moc má jednotnou zahraniční politiku a obranu, určuje sociální politiku a za těmito účely má dostatečný rozpočet napájený federálními daněmi. Evropská unie je ve všech uvedených záležitostech méně soudržná a pro její rychlou proměnu na Spojené státy evropské nejsou společenské, ekonomické ani politické předpoklady. Součástí amerického federalismu nicméně není pomoc zadluženým státům. and This contribution reflects with frequent suggestions to resolve the ongoing debt and currency crisis in the European Union by quick transformation into federation. It takes the United States of America as a model of such a federation.Careful analysis of crucial aspects of American federalism
with special attention to economic and social competences shows that differences are crucial and that this model has developed within lengthy period of time. The European Union connects states based on linguistically defined nations. The United States of America have been established by one nation with shared language. The United States,since their beginnings, form federal government which enforces its law with own administration, judiciary and armed forces. Direct application of federal law is a matter of principle.Americans are firstly citizens of the United States.Federal government has single foreign policy and defense. It decides on social policy. It administers adequate budget based on federal taxes. The European Union is less integrated in all mentioned aspects. It cannot be easily transformed into the United States of Europe due to social, economic and political reasons. Finally, bail-out of indebted states is not a feature of American federalism.
Czech scientists and pedagogues made common meeting to discuss the perspectives of National Library and Clementinum. In an Open Letter to the Czech government and to Prague´s chief magistrate, they suggested being concerned about the future of Clementinum without its overshadowing National Library., [Marina Hužvárová]., and Autor používá šifru HaM
Článek se zaměřuje na zhodnocení spokojenosti s bydlením a její vývoj v České republice v období po roce 2000. Cílem je identifikovat faktory ovlivňující rozdílnou úroveň spokojenosti s bydlením u jednotlivých skupin obyvatelstva, a přispět tak k lepšímu pochopení procesů na pozadí tohoto jevu. V komparativní perspektivě průřezových let 2001 a 2013 se autoři se věnují prezentaci hlavních zjištění vyplývajících ze dvou na sebe navazujících vln kvantitativního sociologického šetření. Článek čerpá z dat celonárodního sociologického šetření postojů k problematice bydlení, realizovaného v ČR ve dvou vlnách - Housing Attitudes 2001 a Housing Attitudes 2013. Analýza byla provedena ve dvou krocích. V prvním kroku byly pomocí pairwise correlation analysis identifikovány proměnné, které se významně váží k otázce o celkové spokojenosti respondentů s jejich stávajícím bydlením. Ve druhém kroku byla významnost těchto proměnných testována prostřednictvím multiple linear regression. Cílem bylo najít faktory, které nezávisle predikují respondentovu úroveň celkové spokojenosti s bydlením, a to i po očištění vlivu ostatních proměnných zařazených do regresního modelu., The article evaluates housing satisfaction and its development in the Czech Republic after 2000. Its goal is to help better understand the processes behind this phenomenon by identifying factors that influence how the level of housing satisfaction varies between population groups. In a comparative perspective on cross-sectional data from 2001 and 2013, the authors present the main findings of two waves of a quantitative sociological survey. The article draws on two comparable datasets stemming from a nationwide sociological survey of attitudes to housing issues implemented in the Czech Republic as „Housing Attitudes 2001“ and „Housing Attitudes 2013“. The analysis was conducted in two stages. In the first stage, pairwise correlation analysis was used to identify variables that are significantly associated with a measure of overall satisfaction with one’s current housing situation. In the second stage, multiple linear regression was used to test the significance of these variables. The goal was to find factors that independently predict the respondent’s overall housing satisfaction when controlling for other variables included in the regression model. Overall housing satisfaction among Czech citizens increased over the 2001-2013 time period. What remains is that the highest levels of satisfaction are exhibited by people in owner-occupied houses and the lowest by those living in rented flats (whether privately or from local authorities) in large-scale projects. In addition to tenure and type of dwelling, the key factors of overall satisfaction include perceived size of dwelling compared to number of cohabitants. Other factors include socioeconomic characteristics reflecting respondent´s status in the social structure - primarily household income and secondarily respondent´s economic status (unemployment). The category of people living in flats was examined separately. Whereas people living in large-panel system (LPS) buildings were less satisfied with their housing situation than those living in brick houses in 2001, the difference was no longer discernible in 2013. The increased attractiveness of LPS housing may be a result of remodelling and reconstruction over the time period of interest. There are also spatial differences in overall housing satisfaction. People from major cities are less satisfied with their housing situation than those living in smaller settlements. This variation is primarily caused by differences in the composition of the dwelling stock and overall characteristics of housing. A specific situation exists in the smallest municipalities with a population under 1000 where the lower levels of housing satisfaction are probably associated with lower access to and variety of local amenities. Finally, albeit overall housing satisfaction among Czechs grew on average over the time period studied, the social inequalities in overall housing satisfaction did not diminish. Especially people of lower social status and belonging to the „lower housing class“ are less satisfied than the rest of the population., Ladislav Kážmér, Irena Boumová., and Obsahuje bibliografii
Pracovní život je jedním z významných faktorů, které ovlivňují celkovou kvalitu života a životní spokojenost. Měření jeho kvality je předmětem zájmu řady projektů a výzkumů, jež byly v uplynulých letech realizovány také v České republice. Následující text se věnuje nejobecnějšímu indikátoru kvality pracovního života, jímž je spokojenost s celkovým pracovním životem. Analyzuje jeho vztah ke spokojenosti s životem celkově a k jeho mimopracovním aspektům, jakož i jeho vztah ke spokojenosti se současným zaměstnáním. Výsledky analýzy ukazují, že spokojenost s celkovým pracovním životem je obecnější kategorií než spokojenost se současným zaměstnáním a že je podstatně více provázána s celkovou životní spokojeností než samotná spokojenost se současným zaměstnáním, přičemž se od obou dostatečně odlišuje, aby mohla být považována za samostatný validní indikátor., Working life is one of the important factors that affect overall quality of life and subjective well-being. Measuring its quality has been the focus of many recent projects and surveys implemented in the Czech Republic. The following text deals with the most general indicator of the quality of working life, namely overall working life satisfaction. It analyzes the relationship of this indicator with subjective well-being and its non-work aspects as well as with current job satisfaction. The results show that overall working life satisfaction is a broader category than current job satisfaction, it is much more closely related to subjective well-being than the latter, and it differs from the latter sufficiently to be considered a valid specific indicator., Jan Červenka., and Seznam literatury