Teplota nejasné etiologie je častým a významným diagnostickým problémem, který lékaři nezřídka musí řešit. V první části textu se věnujeme definici a příčinám teplot nejasné etiologie, které jsou velmi pestré. Na jedné straně může jít o banální benigní onemocnění, na straně druhé mohou být zvýšené teploty projevem život ohrožujících chorob. Druhá část textu je pak věnována námi navrženému vyšetřovacímu algoritmu teploty nejasné etiologie. Uvedené poznatky se mohou stát velmi cenným pomocníkem v řešení tak náročné, ale také velmi zajímavé diferenciální diagnostiky., Andrea Křivanová, Zdeněk Adam, J. Mayer, and Lit. 35
Autor se prostřednictvím specifických pramenných materiálů, jako jsou „legionářské romány“ (charakteristický žánr prvorepublikové beletrie), memoáry, deníky, fotografie i předměty osobní povahy, snaží vykreslit každodenní způsob života československých legionářů v Rusku v letech 1918 až 1920, do značné míry spjatý s jejich přesuny po železnici. V centru jejich vojenského života stála těpluška, zařízený mobilní obytný vagon, fungující jako provizorní domov, v němž trávili většinu svého času. Českoslovenští dobrovolci do těplušek nastoupili na jaře 1918 po ústupu z Ukrajiny před vojsky ústředních mocností a směřovali do Vladivostoku, kde se měli nalodit na plavbu do Francie. Souběhem okolností však legionáři zůstali v Rusku mnohem déle a zapojili se do bojů proti bolševikům, nejdříve s ohledem na vlastní sebezáchovu a později na straně dohodových mocností v úsilí podpořit Masarykovu zahraniční akci a vytvoření samostatného československého státu. Autor se však soustředí spíše na životní podmínky, činnost a zvyklosti legionářů v těpluškách, pojednává o vybavení vagonů, jejich dekorování a účelovém přizpůsobování při zajišťování aktuálních životních potřeb a v neposlední řadě se pokouší vystihnout, jak legionáři své prostředí prožívali a jak ovlivňovalo jejich soužití. Studie není statickým popisem, ale snaží se podat plastický obraz „armády“ na kolejích, který se s postupem času dynamicky měnil. and Using specialized sources such as legionary literature (a vast sub-genre of Czech fiction between the two world wars), memoirs, diaries, photographs, and personal effects, the author seeks in this article to portray the everyday life of the Czechoslovak legionaries in Russia from 1918 to 1920. To a considerable extent their lives were linked to their being moved about by train. At the centre of this were the teplushki, furnished and heated box cars, part of the eshelony (troop trains), which served as the makeshift homes in which they spent most of their time. The Czechoslovak volunteers boarded the teplushki in spring 1918, after retreating from the troops of the Central Powers in the Ukraine. They then headed for Vladivostok, where they were meant to board ship and sail to France. As things turned out, however, the legionaries remained in Russia far longer, and fought in battles against the Bolsheviks, at first to save themselves, but later, on the side of the Entente, in support of Masaryk’s foreign policy and the creation of an independent Czechoslovakia. The author concentrates more on the living conditions, activities, and customs of the legionaries in teplushki. He discusses the furnishings of the teplushki, the way they were decorated, and their adaptation to the current needs of the legionaries. Last but not least, he attempts to describe how the legionaries experienced their milieu and how it influenced their lives together. The author seeks to provide a vivid picture of the ‘army’ on wheels, which changed considerably over time.
Aminoglykosidy patří mezi nejstarší antibiotika, a i přes své relativně toxické účinky (nefrotoxicita a ototoxicita) jsou v současné klinické praxi cennou léčebnou skupinou. Jsou účinné zejména proti aerobním gramnegativním infekcím a v kombinaci s antibiotiky poškozujícími buněčnou stěnu (např. betalaktamy) také proti grampozitivním kokům. Vyznačují se koncentračně závislým baktericidním účinkem a dlouhým postantibiotickým efektem. Existuje mnoho důkazů o tom, že jedna velká denní dávka (respektive prodloužený dávkovací interval) aminoglykosidů je spojena s nižším rizikem nefrotoxicity a ototoxicity a srovnatelnou, ne-li lepší klinickou účinností v porovnání se stejnou celkovou denní dávkou podanou v několika menších dávkách během dne. Účinnost a toxicita aminoglykosidů vykazuje silný vztah k jejich sérové koncentraci. Klíčovou úlohu v minimalizaci toxicity a optimalizaci dávkování má terapeutické monitorování., Aminoglycosides constitute one of the oldest classes of antimicrobials. Despite their relative toxicity, mainly nephrotoxicity and ototoxicity, aminoglycosides are valuable in current clinical practice. They are bactericidal agents with activity against aerobic gram-negative infections and against gram-positive cocci when added to a cell wall active antimicrobial-based regimen (e.g. betalactams). Aminoglycosides have a concentration-dependent bactericidal effect and a long post antibiotic effect. There is accumulating evidence to show that large, single, daily doses (or more correctly, extended interval dosing) of aminoglycosides is associated with less nephrotoxicity and ototoxicity and comparable, if not superior clinical outcomes than the same total dose administered in small, multiple doses. The efficacy and toxicity of aminoglycosides show a strong direct positive relationship with blood drug concentrations. A key strategy in minimizing toxicity and optimizing therapy is therapeutic drug monitoring., and Ivana Kacířová, Milan Grundmann
Terapeutické monitorování hladin léčiv (therapeutic drug monitoring – TDM) je specifická metoda oboru klinické farmakologie pro monitorování terapie pomocí měření koncentrace léčiva v séru s následnou interpretací a akceptací klinikem. Použití TDM vede k optimalizaci individuálního dávkování vankomycinu u jednotlivých pacientů, a tím ke zkrácení doby hospitalizace a prevenci výskytu nežádoucích účinků. Minimální údolní sérová koncentrace vankomycinu by měla být vždy udržována nad 10 mg/l k zabránění vývoje rezistence, neměla by však přesáhnout 20 mg/l vzhledem k riziku nefrotoxicity. U závažných infekcí je doporučováno rozmezí 15–20 mg/l, a také u patogenů s MIC ≤ 1 mg/l by měla údolní koncentrace dosáhnout alespoň 15 mg/l k dosažení cílového poměru AUC24/MIC ≥ 400 (plocha pod křivkou/minimální inhibiční koncentrace). Pro léčbu méně závažných infekčních stavů by měla být dostatečná údolní koncentrace 10–15 mg/l. Při aplikaci v kontinuální infuzi u kriticky nemocných jsou doporučovány koncentrace v ustáleném stavu v rozmezí 15–25 mg/l. Klíčová slova: terapeutické monitorování – údolní koncentrace – vankomycin, Therapeutic drug monitoring (TDM) is specific method of clinical pharmacology for monitoring of the therapy using measurement of drug serum concentrations followed interpretation and good cooperation with clinician. TDM help clinicians to quickly optimize vancomycin dosing regimens to maximize the clinical effect and minimize the toxicity of the drugs. Minimum serum vancomycin trough concentrations should always be maintained above 10 mg/L to avoid development of resistance, neverthelles trough concentrations > 20 mg/L are not recommended because of the risk of nephrotoxicity. For serious infections vancomycin trough concentrations of 15–20 mg/L are recommended and for a pathogen with an MIC of 1 mg/L, the minimum trough concentration would have to be at least 15 mg/L to generate the target AUC24/MIC ≥ 400 (area under the curve/minimal inhibitory concentration). In non-complicated infections trough concentrations of 10–15 mg/L should be sufficient. For continuous infusions of vancomycin target steady-state concentration values of 15–25 mg/L have been advocated for critically ill patients. Key words: therapeutic monitoring – trough concentration – vancomycin, and Ivana Kacířová, Milan Grundmann
Autor ve svém článku přináší přehled léčebných možností lokálně pokročilého karcinomu prostaty, který představuje heterogenní skupinu nádorů. Obvykle je indikována kombinovaná terapie a velmi důležitou roli v léčbě hraje hormonální androgenní deprivace. Je však důležité a nesnadné odhadnout, která forma bude nejvhodnější pro kterého pacienta, ať již se týká alternativy kombinované léčby i jejího časování. Velmi důležitou úlohu v rozhodování hraje PSA a jeho kinetika. Autor se snaží na základě analýzy dřívějších i současných studií odpovědět na otázku, která forma hormonální deprivace je vhodná pro kterého pacienta. V neposlední řadě zaměřuje svou pozornost na identifikaci androgenně nezávislých nádorů a možnosti jejich léčby i sledování., The author in his article presents an overview of therapeutic options for the treatment of locally advanced prostate cancer, which represents a heterogeneous group of tumors. In most patients is usually indicated combination treatment with androgen deprivation playing an important role. It is important and not easy to estimate what form will be the most suitable for particular patient, concerning alternative of combination treatment and its timing. Very important role in decision can be contributed to PSA kinetics. Based on previous and current clinical studies, the author tries to answer question which form of hormonal deprivation is appropriate in which patient. Last but not least he deals with the issue how to identify, treat and follow up androgen independent tumors., Laurence Klotz, K. Pienta, and Lit.: 22
In this study we concentrate on the reasons for the focus on the therapeutical potential of philosophy in the current period. Among the key causes of the renewed and growing interest in the therapeutical perception of philosophy we give special weight to opportunities stemming from the development of interdisciplinarity and the ever-closer relations of philosophy with certain therapeutical approaches, as well as the confrontation of philosophy with socio-economic and utilitarian pressures in society and the problematising of the task and justification of philosophy in the context of other scientific enterprises. In the study we attempt to indicate some therapeutical aspects of philosophy and philosophising (such as the satisfying function of knowledge, the satisfying aspect of caring about and sharing problems with others, together with the need for the practical application of the findings and the practical aspect of wisdom), which predispose philosophy to the development of its therapeutical potential of philosophy as therapy by thought., Andrej Démuth., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Chronická žilní choroba (v originálním anglickém znění chronic venous disorder – CVD) je postižení žilního systému s vysokou incidencí, která se vyskytuje především Evropě a severní Americe. Hlavním cílem mikronizovné purifikované flavonoidní frakce (MPFF) diosminu a hesperidinu je eliminovat symptomy CVD (žilní bolest, tíže v nohou apod). Avšak MPFF diosminu a hesperidinu může být též použita k léčbě žilního otoku a žilního bércového vředu. Existuje mnoho studií, které dokazují jeho efekt v experimentu a též jeho efekt na úrovni mikrocirkulace. Další indikací MPFF diosminu a hesperidinu je hemoroidální choroba a jako doplňková léčba lymfedému. Je též prokázáno, že tato látka může být požita jako vhodná doplňující léčba zákroků na žilním systému. Pouze MPFF diosminu a hesperidinu obdržela nejlepší doporučení – 1B v posledních směrnicích pro léčbu venoaktivními látkami., Chronic venous disorder (CVD) is a common illness with high incidence existing especially in Europe and North America. The main goal of micronized purified flavonoid fraction (MPFF) of diosmin and hesperidin is to eliminate the symptoms of CVD (venous pain, fatigue, etc). But MPFF of diosmin and hesperidin has good effectiveness for treatment of venous oedema and venous ulcer too. There are many papers that prove its effectiveness in the experiment and in the microcirculation too. The other indications for MPFF of diosmin hesperidin is hemorrhoidal disease and the accessory treatment of lymphedema. It is proved that this substance could be used as an effective supplementary treatment of symptoms after venous intervention. Only MPFF diosmin and hesperidin received the best recommendation – 1B in the last guidelines for VAD therapy., and Lukáš Hnátek