Stať představuje autora proslulé Analýzy událostí 17. listopadu, nejznámější spiklenecké interpretace československé demokratické revoluce z listopadu 1989, z málo známé stránky – jako nadaného člověka a politického vězně komunistického režimu, který strávil za mřížemi celkem osmnáct a půl roku. Miroslav Dolejší (1931–2001) byl poprvé zatčen v roce 1951 a obviněn, že ve spojení s americkým agentem zakládal ilegální mládežnické organizace za účelem provedení státního převratu. Podle autora šlo pravděpodobně o akci vyprovokovanou Státní bezpečností. Dolejší byl odsouzen na třiadvacet let, z čehož si ve vězení odseděl devět, než byl v roce 1960 propuštěn na amnestii. Poté projevil své vcelku mimořádné schopnosti: přestože nedokončil střední školu, stal se odborníkem v oboru systémového inženýrství a automatizovaných systémů řízení a členem několika vědeckých společností. Za „pražského jara“ byl aktivní ve sdružení bývalých politických vězňů K 231. V polovině sedmdesátých let se pokusil prostřednictvím bývalého novináře Eugena Vrby, který byl však sledován Státní bezpečností jako „nepřátelská osoba“, dodávat na Západ za honorář odborné články o Československu. V létě 1976 byli oba muži zatčeni. Přestože úřední posudky nebyly jednoznačné, zda inkriminované zprávy obsahovaly utajované informace, byli obžalováni z vyzvědačství a odsouzeni: Vrba na deset let a Dolejší na jedenáct let. Propuštěn byl v roce 1985, dvacet měsíců před vypršením trestu. Autor článku tvrdí, že vznik Dolejšího konstrukce, vysvětlující listopad 1989 jako spiknutí disidentů, části komunistů a zahraničních tajných služeb, byl psychologicky podmíněn tragickým osudem pisatele a dá se pochopit jako svérázné gesto satisfakce. Pro vězně z padesátých let, kteří před sebou neměli žádnou budoucnost, bylo bolestné přihlížet, jak se bývalí komunisté z Charty 77, kteří se v nejednom případě podíleli na jejich perzekuci, ujímají vysokých funkcí.V případě Miroslava Dolejšího tuto neblahou roli sehrál Vladimír Kolmistr, člen reformněkomunistického disidentského klubu Obroda a v devadesátých letech poslanec parlamentu, který jako předsesa Okresního výboru Českého svazu mládeže v Kladně v roce 1950 inicioval vyloučení Dolejšího ze studia na střední škole. Tuto událost dokládá záznam z oné vylučovací schůze, otištěný v příloze k článku, a do širších souvislostí ji uvádí historik Jaroslav Cuhra v úvodním komentáři., This article presents Miroslav Dolejší (1931–2001), the author of Analýza událostí 17. listopadu (Analysis of the Events of 17 November), the best-known conspiratorial interpretation of the democratic Czechoslovak revolution of November 1989. It does so, however, from a little known side of Dolejší, that is, as a talented man and political prisoner of the Communist régime, who spent a total of eighteen and half years behind bars. Dolejší was first arrested in 1951, and accused of working with an American agent to found an underground youth organization that would carry out a coup d’état. According to the author of the article this was probably an operation provoked by the Czechoslovak secret police. Dolejší was sentenced to twenty-three years in prison, of which he served nine before being released in the presidential amnesty of 1960. Afterwards he showed his exceptional abilities: though he had not finished secondary school, he became an expert in the field of systems engineering and automated systems of control and a member of several academic societies. During the ‘Prague Spring’ he was active in K 231 (or Klub 231, Klub bývalých politických vězňů, the Association of Former Political Prisoners). In the mid-1970s, with the help of the former journalist Eugen Vrba (1918–2004), who was under secret-police surveillance, Dolejší attempted to send academic articles about Czechoslovakia to the West, for which he would receive payment. In 1976 both men were arrested. Although the official dossiers did not state clearly whether Dolejší’s and Vrba’s reports contained sensitive intelligence, the two men were accused of spying and Vrba was sentenced to ten years in prison, Dolejší to eleven. Dolejší was released in 1985, twenty months before his sentence would have ended. The author claims that Dolejší’s analysis, which seeks to explain the events of November 1989 as a conspiracy of dissidents, Communists, and foreign secret services, was psychologically determined by the tragic fate of its author and that it is fair to see it as a particular way of seeking satisfaction for wrongs done. For men imprisoned in the 1950s, and who had thus been robbed of their futures, it was painful to see former Communists, albeit signatories of Charter 77, who had in several cases been involved in their persecution, taking up senior posts in public life. For Dolejší one such person was Vladimír Kolmistr (born 1930), a member of Obroda (Rebirth), the club of dissident reform-Communists, and then a member of the Czech Parliament (Czech National Council) in the 1990s. In 1950, as, Chairman of the Kladno District Committee of the Czech Youth Association (Český svaz mládeže), Kolmistr had instigated Dolejší’s expulsion from secondary school. Evidence of this is provided by the minutes of the meeting about the expulsion, which are also published here with an introduction by the historian Jaroslav Cuhra, putting them in the broader context., and Materiály
This article examines the dimension of the tragic experience in Levinas’s ethics. This dimension seems at odds with this ethics’ claim to define justice in a new way – no longer as a relation of reciprocity between members of a community, but newly according to the individual and asymmetrical relation to the Other. On several occa-sions, Levinas expresses the intention to overcome the fatality of being and to break with the totalitarian effects of the State logic by revealing the ethical meaning beyond being. His philosophy has therefore been interpreted as an ethics of transcendence, based upon the reference to the idea of the Good, but which is unable to account for the tragic dimension of conflicting values and for the finitude of the subjectivity’s capabilities for doing good. In this article, however, I argue that Levinas does not ignore a dimension of the tragic in the ethical relation to the other. Reconsidering the notion of the “there is” (the il y a) within the relation to the other, I show in the first part of this paper how Levinas’s ethics of transcendence enables us to consider a new sense of the tragic experience, given with the responsibility for the other. In the second part, I examine how this sense of the tragic experience relates to Levinas’s understanding of justice. Confronting Levinas with Ricœur’s approach to tragic action in One-self as another, I point to a gap between Levinas’s ethical concept of justice and the political realisation of justice, the articulation of which also reveals several major problems in Levinas’s understanding of justice.
A population of a hybrid between Tragopogon porrifolius and T. pratensis (T. ×mirabilis), which occurs in SW part of the town of Roudnice nad Labem, N part of Central Bohemia, was analysed with respect to its morphology, fertility, life history, ploidy level and DNA content. Both parental species vary relatively little morphologically; they are biennials (monocarpic perennials) and diploids. T. pratensis is a native species in the Czech Republic, T. porrifolius was cultivated there in the past. The hybrid plants are extremely morphologically variable, with variation ranges of some characters overlapping those of the parental species (e.g. ligules are often longer than involucral bracts, peduncles are often lanate). Only diploids were found within the hybrid population; however, they have substantially lower DNA content than both parents (18% lower than T. pratensis, 42% lower than T. porrifolius). The plants of the Roudnice hybrid population are polycarpic perennials in contrast to the monocarpic perennial (mostly biennial) parents. The distribution is described in detail; it shows that the hybrid plants are spreading and at present even occur outside the town. The long-persisting population of fertile diploid hybrid plants in Roudnice nad Labem is an alternative evolutionary pathway to that of the allotetraploid Tragopogon species known from North America.
Stanislav of Znojmo (died 1414), a professor of the Prague Theological Faculty, first a teacher and friend to Jan Hus, but then his decided opponent, wrote a comprehensive treatise, probably around 1403, entitled De vero et falso. The subject of my article is an analysis of the content of this work. In it, Stanislav deals with the question of the truth of a proposition and the problem of its truth-maker. The question of the truth-maker falls into the area of metaphysics, and so the author speaks of metaphysical truth. In so far as metaphysical truth is concerned, Stanislav of Znojmo defends a decidedly realist standpoint, judging that categorematic expressions are not alone in having real counterparts in the world, but syncategorematic expressions (for example, statement conjunctions, words expressing negations and so on) also have such counterparts. Stanislav’s treatise, in its overall orientation, belongs to propositionalism, a trend in logical thought widespread at the end of the Middle Ages. Although the author of the treatise De vero et falso does not cite contemporary authors, he shows a knowledge of some exponents of propositional logic (namely Gregory of Rimini, for example). His main inspiration, however, is undoubtedly the work of John Wyclif.
Author gives the history of the Danish main outpost on Coromandel Coast of India from its inception to the sale to English EIC. Against the background of its territorial development, its relationship with the Indian authorities, the role in business networks and the position in the Danish colonies net he depicts an overview of architectural and cultural development of the city and its role as a center of missionary activity., Michal Wanner., and Obsahuje seznam literatury a poznámky
Tento článek definuje trans jako širokou paletu osobnostních (genderových) projevů, které stojí v kontrastu s tendencí společnosti přijímat (přejímat) hluboce zakořeněné představy o tom, co je "normální" a "přirozené", a tendencí chovat podezření vůči takovým projevům osobnosti, které se zdají být s těmito normami v rozporu - změna pohlaví se pak zdá být "nepřirozená". Tento článek si klade otázky ohledně vztahu (trans) genderu k demokratické představivosti společnosti. and This article defines the phenomenon of trans as an expression of the wide range of personal (gender) expressions and contrasts this idea with the tendency of societies to adopt deeply rooted ideas about what is "normal" and "natural", as well as the tendency to act with suspicion against such manifestations of personality that seem to be in conflict with these standards - sex change then appears to be "un-natural." This article raises questions about the relationship between (trans)gender and democratic imagination.
Tento článek definuje trans jako širokou paletu osobnostních (genderových) projevů, které stojí v kontrastu s tendencí společnosti přijímat (přejímat) hluboce zakořeněné představy o tom, co je "normální" a "přirozené", a tendencí chovat podezření vůči takovým projevům osobnosti, které se zdají být s těmito normami v rozporu - změna pohlaví se pak zdá být "nepřirozená". Tento článek si klade otázky ohledně vztahu (trans) genderu k demokratické představivosti společnosti., This article defines the phenomenon of trans as an expression of the wide range of personal (gender) expressions and contrasts this idea with the tendency of societies to adopt deeply rooted ideas about what is "normal" and "natural", as well as the tendency to act with suspicion against such manifestations of personality that seem to be in conflict with these standards - sex change then appears to be "un-natural." This article raises questions about the relationship between (trans)gender and democratic imagination., Petr Agha, and Literatura
The heteronormative order is based on the categorisation of people into men and women. The categories of man and woman are understood as given, fixed, ahistorical, and universal. Trans* identities represent a ‘border area’ where categories of woman, man, and binary differentiation between ‘male’ and ‘female’ bodies are redefined and re-established. This article is based on an analysis of 18 semi-structured interviews with trans people in the Czech republic. The first part of the article is focused on the ways in which trans* people relate to their bodies. The second part discusses the gender aspects of hormonal body modification. The third part raises the question of passing and legibility in the context of body modification and the representation of their own gender identity.
Úvod: Cílem tohoto článku je prezentovat naše zkušenosti s transanální endoskopickou mikrochirurgií (TEM) jako jedním ze základních operačních přístupů k selektovaným pacientům s nádory konečníku. Metody: Retrospektivně jsme vyhodnocovali soubor 80 pacientů, u kterých byla pro nádor konečníku provedena operační léčba pomocí TEM. U těchto pacientů jsme sledovali a statisticky vyhodnocovali konkrétní předoperační a pooperační ukazatele, které bychom chtěli prezentovat: předoperační bioptické vyšetření a pooperační výsledek histologického vyšetření, velikost nádoru a jeho uložení v konečníku, hloubku resekce a hodnocení základních demografických ukazatelů. Výsledky: Z našich zkušeností u zmíněných pacientů vyplývá, že není významný rozdíl mezi věkem operovaných mužů a žen ani při rozlišení na benigní a maligní nádory. Nejčastěji operovanými pacienty byli muži, průměrně ve věku 64 let, kteří byli primárně vyšetřeni pro krvácení z konečníku. Nejčastějším nálezem byl low-grade adenom, který byl potvrzen i v definitivním resekátu. Celkem u 17 pacientů byl nalezen v definitivním histologickém vyšetření maligní tumor, který nebyl zachycen předoperačně. Závěr: V rukách zkušeného chirurga představuje TEM reálnou možnost provedení radikální resekce i maligního, lokálně nepokročilého nádoru konečníku, pokud je v dosahu operačního rektoskopu. TEM je metodou bezpečnou, bez negativního vlivu na funkce análních svěračů. Vzhledem k možnosti falešně negativního předoperačního histologického vyšetření preferujeme radikální odstranění nádoru s celou šířkou stěny konečníku. I když optimální lokalizace pro použití operačního rektoskopu je na zadní straně konečníku, téměř u poloviny našich pacientů se tyto nádory vyskytovaly na stěně přední. Vzhledem k technické proveditelnosti sutury stěny rekta je vhodné, aby báze tumoru nepřesahovala polovinu obvodu konečníku. Technika TEM je vhodná zejména pro nízce uložené, nestenotizující, lokálně nepokročilé nádory konečníku. Naše dobré výsledky jsou dány především přísnou selekcí pacientů, technickým zvládnutím operačního postupu a letitými zkušenostmi., Introduction: The purpose of this paper is to present our experience with transanal endoscopic microsurgery (TEM) as an operative approach in a selected group of patients with rectal tumours. Methods: We present a retrospective study of 80 patients operated for rectal tumour using TEM. Specific preoperative and postoperative indicators were gathered and statistically evaluated. We assessed histological examination before the surgery and definitive histology of the resected tumour, resection depth and basic demographic data of our patients. Results: Our experience suggests that there is no significant difference between the age of patients according to sex, even if malignant and benign tumours are assessed separately. The majority of our operated patients were male patients, mean age of 64 years who were primarily referred to our department because of bleeding low-grade adenomas of the rectum. In 17 patients a malignant tumour was diagnosed based on final histopathologic examination. None of them had signs of malignancy before the surgery. Conclusion: In the hands of an experienced surgeon, TEM is a feasible option of radical removal of rectal, locally not advanced malignancies if within reach of TEM rectoscope. TEM is a safe procedure that does not result in any alteration of rectal sphincter functions. Possible false negative preoperative benign diagnosis leads us to approach radical removal of the tumour with full wall thickness resection. Although the posterior aspect of the rectum is an optimal location for the rectoscope, anterior tumours were found in almost one half of our patients. Considering technical feasibility of the rectal wall suture, the base of the tumour should not extend beyond one half of the rectal circumference. Low non-stenotising noninvasive tumours of the rectum are suitable for TEM. Our good results are particularly due to strict patient selection criteria, mastering the operating technique and long-time experience., and O. Robek, V. Čan, T. Svoboda, B. Hemmelová, Z. Kala, R. Hrivnák