Článek si klade za cíl konfrontovat vyjádření vidovosti ve francouzštině a v češtině a komentuje některé problémy překladu s tím spojené. Zatímco v češtině je slovesný vid gramatikalizován, francouzština musí pro vyjádření vidovosti volit jiné, pro ni specifické prostředky. Autorka se věnuje především oblasti morfologie francouzského slovesa, a to slovesným minulým časům a polemizuje s některými zjednodušujícími vidovými charakteristikami těchto časů. Dochází к závěru, že lze těžko hodnotit situaci v jednom jazyce pomocí kategorií, které fungují v jazyce typologický odlišném a že řešení problému je nutno hledat na úrovni textu.