Článek srovnává prostředky funkční perspektivy výpovédi (FPV) v typologický odlišných jazycích s hlavním zaměřením na situaci ve spisovné baskičtině. Podrobuje zkoumání postavení jádra výpovědi, možnosti fokalizace a topikalizace různých větných členů, přihlíží к Firbasovu pojmu (a termínu) komunikačního dynamismu, všímá si prostředků kontextového zapojení výpovědi, úlohy sémantiky predikátoru při identifikaci základu a jádra výpovědi, hierarchizace sémantických prvků ve funkci jádra výpovědi. úlohy suprasegmentálních prostředků a slovosledu při charakteristice jádra výpovědi, vztahu pasivní konstrukce к FPV apod.
Rozbor prostředků FPV v baskičtině ukazuje, že některé jevy, jež by se z pozice indo-evropských jazyků mohly jevit jako jazykové univerzálie (narůstání komunikačního dynamismu směrem ke konci výpovědi, člen jako signalizátor kontextového zapojení nominálního syntagmatu), jsou zde specificky odlišné.
V úvodu se autor zmiňuje o dvou otevřených otázkách vyplývajících z klasického pojmu slovních druhů v souvislosti s francouzským slovem même, jehož různým použitím se zabývá, přičemž každé použití asociuje s nějakým dosahem. Pro všechna použití même navrhuje jedinou základní hodnotu (marqueur d'opération operační ukazatel) a nastiňuje konstrukci každého kanonického významu z této základní hodnoty. Uzavírá návrhem formální charakteristiky pojmu marqueur {marqueur d'opération) a ukazuje lingvistické, epistemologické a heuristické aspekty zkoumané otázky.