Olejomalba na plátně (132, 5 x 115 cm): Venuše (oděv přes hlavu, odhalené ňadro) si hraje s Amorem a objímá levicí, v níž drží luk, Ceres (věnec z klasů), klas s vlčím mákem v ruce. Amor je bez křídel, v ruce drží šíp, toulec leží vedle, pod ovocem. Za Venuší Bakchus (révový věnec, kůže s kopýtky), mačká z hroznu štávu do nastavené dlaně. V pozadí strom, v průhledu krajina s Apollónem ? (luk, toulec) stojícím nad zabitou nestvůrou (Python ?)., Kaufmann 1988#, 6.7., and Obraz připsán také Josefu Heintzovi staršímu a datován do let 1582-1595 (Prag um 1600, I, č. 133). Alegorie míru, který nastolila vláda Rudolfa II., což zdůrazňuje skupina v pozadí.
Stříbrný reliéf (8,3 x 11, 2 cm): uprostřed obrazového pole polonahá Diana (měsíční srpek na čele) v potoce, před ní Aktaión (čapka, kabátec, vysoké boty, přes rameno brašna), na čele parůžky. Okolo jsou nahé Dianiny družky a lovečtí psi, v popředí nalevo Nymfa stojí a napravo sedí. Nalevo vepředu leží na zemi toulec a luk, další toulec a luk visí na stromě vzadu napravo. Výjev je zasazen do lesní krajiny., Prag um 1600#, II, č. 535 s. 66., and K reliéfu se dochovala Vianenova přípravná kresba (viz: Frankfurt am Main, Diana a Aktaión). Protějšek k plaketě s Pánem a Syrinx v Utrechtu z roku 1613.
Tepané stříbro (8, 3 x 11, 2 cm): polonahá Syrinx (luk a toulec přes rameno) stojí se zdviženýma rukama u rákosí, zprava se k ní blíží Pán (rohy, vousy, kozí nohy, vlající plášť). Vpravo nahý vousatý říční bůh (věnec na hlavě) s nádobou, z níž vytéká voda, za ním nahé Nymfy, které se oblékají. Výjev je zasazen do lesní krajiny, v pravém hporním rohu dřevěný mlýn, dole v popředí potok., Prag um 1600#, II, č. 536 s. 67., and Varianta kompozice, kterou Vianen použil v roce 1603 na plaketu v Amsterdamu. Protějšek k plaketě s Aktaiónem v Utrechtu z roku 1612. Postoj Syrinx Vianen patrně převzal z rytiny podle Goltzia, která vznikla po roce 1589.
Rytina: Rudolf II. v císařském oděvu (koruna, jablko, žezlo, řád zlatého rouna, zář okolo hlavy) jede na voze taženém dvěma orly a lvem na nebesa. Na oblacích na něj čekají olympská božstva, v popředí nalevo Herkules (lví kůže, kyj) uprostřed Diana (měsíční srpek, luk), napravo Jupiter (blesky, orel). Za Jupiterem je Juno (koruna), nalevo je Saturn (kosa) a Neptun (trojzubec). Dole vlevo je pohled na Prahu (Pražský hrad a Malá Strana)., Prag um 1600#, II, č. 679 s. 200., and Rudolf II. je zobrazen se září okolo hlavy, která jej ztotožňuje s Apollónem. Pod výjevem je báseň dvorního básníka Wackera von Wackenfels, která výjev vysvětluje: smrt Rudolfa II. ohlásilo úmrtí dvou orlů a lva v císařském zvěřinci, zvířata jsou nejen znaky císařství (dva orli) a českého království (lev), ale lev je také znak Herkula a orel Jupitera. S Herkulem se habsburští císaři identifikovali již od Maxmiliána II. a v Praze se tato sebestylizace projevila v monumentální formě poprvé v sochařské výzdobě Belvedéru Ferdinanda I. (1537-1550), kde jsou herkulovské výjevy na čestných místech na nárožích stavby. Na augustovském reliéfu se zobrazením apoteózy, který byl od konce 16. století až do 18. století byl ve Villa Madama je zobrazen Julius Caesar jedoucí na voze s okřídleným koňským spřežením na nebesa, kde na něj na oblaku čeká personifikace nebes a Hélios na slunečním voze, nad Caesarem je orel s rozpjatými křídly. Vedle Caesarova spřežení jsou postavy, které vzrušeně gestikulují - propojení lidského a nadpozemského světa najdeme také na rytině s apoteózou Rudolfa II, kde také realisticky zobrazená veduta Prahy kontrastuje s olymskými božstvy na oblacích nahoře. Grafika existuje ve třech exemlářích, na dvou je vpravo dole monogram IMW (nebo IMWF), na výtisku v Coburgu je místo něj nápis "Thobias Bidenhartter scalps et excutit in Winn" (cf. Irmscher 1999, s. 136 pozn. 233).